Dnes více než kdy jindy stojí za to připomínat si, že svoboda není samozřejmost. Oslovili jsme proto několik osobností veřejného života a položili jim stejné otázky. Jejich odpovědi ukazují, jak různě lze svobodu chápat – a jak je pro každého z nás zásadní.
Osobnosti odpovídají na otázky o svobodě
U příležitosti 17. listopadu jsme oslovili osobnosti z oblasti kultury, politiky, vzdělávání, médií i občanského života a zeptali se jich, co pro ně znamená svoboda, jak vnímají rok 1989 a jak se dívají na její podobu dnes.
Carousel Respondenti
Milan Smutný
Co pro Vás osobně znamená svoboda?
„Základní podmínka mé existence, něco jako dýchat. Svoboda je těsně spojena se svobodným trhem a jeho omezování je synonymem latentního omezení svobody pod záminkou nutných oprav kapitalismu…“
„Žít v souladu se svými hodnotami, aniž bych se musela zodpovídat lidem, kteří o mých hodnotách nemají nejmenší ponětí. A žít s nimi beze strachu, že za svůj hodnotový systém budu jakýmkoli způsobem perzekuována.“
„Úcta k pravdě, a to i tehdy, když to ukazuje na mou vlastní chybu nebo omyl. Schopnost takto vždy nahlédnout každé své rozhodnutí a položit si otázku, zda se nemýlím…“
„Poradil bych jí, aby nebyla lhostejná k tomu, co se v jejich zemi děje. Aby se zajímala o politickou situaci a sledovala, jak zrovna daná vláda spravuje zemi…“
„Vidím tři roviny svobody. Svobodu myšlení, svobodu slova a svobodu konání. S tou poslední – svobodou konání či jednání – to bude vždy složité, protože se musíme nějak domluvit, abychom si svým jednáním navzájem moc neškodili…“
Piety, koncerty, debaty, průvody a demonstrace. Přehled událostí plánovaných na 17. listopad v Praze
36. výročí 17. listopadu 1989, kdy si připomínáme Den boje za svobodu a demokracii, se ponese
v duchu vzpomínání, pokládání věnců, koncertů, debat, pochodů a demonstrace. Níže je přehled
základních událostí, které 17. listopadu oživí Prahu.
Události listopadu 1989 představují zásadní zlom v politickém, společenském i morálním vývoji
naší země. Po více než čtyřech desetiletích vlády jedné strany, po letech politické stagnace
a postupné ztráty důvěry ve vlastní instituce, se společnost začala mobilizovat a režim již
nebyl schopen nucené změně zabránit.