Gao Zhisheng, známy právnik obhajujúci ľudské práva (The Epoch Times)
Po snídani si chtěl můj kamarád půjčit mé auto, tak jsem ho požádal, aby mě zavezl do mé kanceláře a pak že mu auto půjčím. Když jsme vyjížděli branou obytného bloku, několik aut bez parkovacího povolení už čekalo podél cesty s nastartovanými motory. Mnoho tajných policistů nás sledovalo. Poté, co viděli přijíždět mé auto, rychle nasedli do svých aut. Pět aut bez poznávacích značek nás sledovalo jako duchové. Když jsem se dostal k mé kanceláři, osm nebo devět mužů oděných v černé nervózně vystoupilo z aut a sledovali každý můj pohyb. Když jsem procházel brankou do mé kanceláře, všiml jsem si tří nebo pěti aut zaparkovaných u cesty a dvě další, „pekingská Hyundai“, pokračovala ve sledování mého přítele, řídící mé auto.
V kanceláři už na mě čekaly dopisy, až si je přečtu, od lidí, kteří byli krutě pronásledováni.Tyto strašné příběhy mě šokovaly a zlomily mi srdce. Bolest, která byla neoblomná, na mě tolik zapůsobila, že jsem dokonce zapomněl na pauzu na oběd. Až kolem čtvrté hodiny odpoledne jsem si uvědomil, že jsem oběd promeškal. Když jsem odcházel domů, skupina tajných policistů mě opět sledovala až k mému domu.
Inteligenční kvocient komunistického režimu je asi tak stejně nízký jako jeho morálka, která je daleko pod nejnižším bodem, který si lidská bytost dokáže představit. Některé z jeho uspořádání ukazují znetvoření lidskosti a nízkost morálky těch, co vládnou, a kteří mají moc ovládat tuto tajnou policii, zatímco jiná uspořádání jen ukazují nižší jakost jejich inteligence.
Před 20. lednem 2006 vysílal komunistický režim každý den mnoho tajných policistů a aut, aby sledovali a štvali celou mou rodinu, včetně mé dvanáctileté dcery, a to tím nejsprostším způsobem, nepřetržitě celých osmdesát pět dní. Během těchto dnů na mém příkladu poprvé celému světu ukázali špínu čínské komunistické tajné policie a svou lstivou charakteristiku.
Když jsem se vrátil zpátky do severní provincie Shaanxi, abych tam strávil Čínský nový rok se svou rodinou, následovali mě až do provincie Hebei. V tomto okamžiku se náhle rozhodli se svou štvanicí přestat. Toto bylo velkým zklamáním pro miliony lidí, kteří sledovali můj příběh v médiích.
Pro tyto diváky a mé přátele – dnešek je dnem k oslavám! Herci se vrátili na své jeviště! A hrají své role tak věrně jako předtím. Já sám s nimi budu aktivně spolupracovat při psaní denních zpráv o jejich „hře“. Určitě nevynechám ani ten nejmenší detail!
Během těchto osmdesáti pěti dnů sledovali celou mou rodinu, zvláště pak každý můj krok, dvacet čtyři hodin denně. Jak nebezpečný asi musím být v očích komunistického režimu! Ale během pětadvaceti dnů v průběhu oslav Čínského nového roku jsem náhle ohrožován nebyl a štvanice přestala. Znovu po těchto oslavách jsem byl ovšem nebezpečnou, podezřelou osobou. Zástupy tajných policistů a mizerů se znovu vynořili. Všechna nevyřčená slova za těmito změnami byly napsány posledním šílenstvím směšného a nekalého policejního státu!
12. února 2006, pod dohledem špiónů v Pekingu.
Copyright 2000 - 2005 Epoch Times International
