Mons. Václav Malý: Jen jako svobodná země bude Čína prospěšná světu!

Mons. Václav Malý (Jakub Šmíd/Veľká Epocha)

Pane biskupe, z jakého popudu vlastně cestujete po světě a co Vás vedlo k návštěvě Číny?

Bylo to mé soukromé rozhodnutí podpořit čínské křesťany a disidenty, cestoval jsem jako turista bez oficiálního pozvání. Jsem ale také členem Rady pro spravedlnost a mír při České biskupské konferenci, která sleduje mimo jiné i stav lidských práv ve světě. Ta jsou tvrdě pošlapávána nejen v Číně, ale i v dalších zemích, které jsem navštívil, např. na Kubě nebo v Bělorusku.

Myslíte, že takovou "pomoc zvenčí" lidé v zemích s totalitními režimy potřebují?

Ale jistě, přinejmenším to pomáhá rozbít informační monopol. I naše sametová revoluce byla z velké míry zásluhou těch, kdo se ve světě zajímali o dění u nás. Novináři, kteří přinášeli objektivní informaci o situaci "za oponou", vzbuzovali v zahraničí vlny podporu a solidarity u obyčejných lidí. Vrcholem bylo, když na představitele komunistického režimu začali v 80. letech tlačit i diplomaté a politici. To mělo obrovský význam a to samé je třeba činit dnes.

Jak myslíte, že může Evropa Číně pomoci?

Evropská unie má v oblasti lidských práv vůči Číně velké dluhy. Je fascinována možnostmi čínského trhu a přitom přestává vnímat a s citem nahlížet skutečnou situaci milionů Číňanů, kterým je odepřena svoboda shromažďování, vyznání, atd. Lidská práva jsou nedělitelná a pouze jako svobodná a demokratická země bude Čína prospěšná světu!

Jakou roli hrají podle Vás v boji s komunismem nejmodernější technologie, např. internet?

Je otázka, kolik Číňanů internet vlastně používá, i tak je jeho role v prolamování informační blokády obrovská. Považuji za nemravné, že západní internetoví giganti přistoupili na cenzuru diktovanou čínskou vládou. Místní verze jejich vyhledávačů (např. Google), omezují nebo přímo blokují vyhledávání hesel a klíčových slov, která souvisejí s lidskými právy.

V jakém stavu je podle Vás dnes čínská společnost?

Strašné, jen pár desítek let vzdálené, období kulturní revoluce znamenalo útok na duši a myšlení čínského člověka. Provázela ho snaha vymazat povědomí o tradičních náboženstvích, kultuře a historii vůbec. Následky tehdejších událostí jsou ve společnosti patrné dodnes. Tradiční konfucianismus, buddhismus a taoismus, rovněž i křesťanství, byly režimem prezentovány jako veteš. Čínská společnost byla oloupena a ekonomické reformy nedokážou vyplnit hodnotové vakuum. Komunistická strana v lidech povzbuzuje nacionalismus jako náhražku tradičních hodnot: "Jsme tak velcí, každý si musí vážit Číny...".

Co byste doporučil těm, co jedou do Číny?

Aby se nenechali ošálit. Když vystoupíte na letišti v Pekingu, jedete honosnou autostrádou a vidíte hotely, mrakodrapy, mnohoproudové dálnice, atd. Pozorný člověk ale brzy zaznamená obrovské sociální rozdíly, lidi spící pod mostem, apod. Na venkově zde žije asi 150 milionů lidí, jejichž denní příjem nepřevyšuje 1$. Sociální nepokoje řeší armáda a policie, leckdy i střelbou do davu. Zemědělci se bouří i proto, že jim vláda nelegálně odjímá půdu, aby ji použila k rozvoji podnikání.

Jak na Vás působilo životní prostředí nejlidnatější země světa?

Komunistický režim nehledí na ekologickou rovnováhu. Když jsem z letadla pozoroval oblast města Zhong Shan (výslovnost Šikžen) v blízkosti Hongkongu, byl jsem zděšen. Naskýtal se zde obraz rozryté, vydrancované a zmrzačené krajiny. Funguje zde mnoho firem a výrobců těch nejmodernějších technologií, přesto má první myšlenka byla: "Tady se rabuje. Je to zamořená oblast."

Takže Vaše dojmy z Číny byly převážně neveselé?

To zase ne. I když jsem byl od začátku sledován - můj doprovod sestával ze třech vozů, které jely všude se mnou a v době mé nepřítomnosti v hotelu agenti zřejmě prohledali mé osobní věci. Přesto mne setkání s disidenty, katolíky i protestanty naplnila nadějí v budoucnost čínských lidí. Odehrávala se v nezvykle energické atmosféře, byl jsem přítomen velmi vroucímu "bytovému" shromáždění, které se odehrálo v prostředí naplněném entuziazmem a bylo doplněno živou diskuzí. Byla to radost poznat Číňany a dobře a s lehkostí si s nimi popovídat o obyčejných, ale přesto základních lidských věcech. Přes obrovskou vzdálenost, která nás dělí a přes velké rozdíly v našich kulturách jsem zažil, že mezi lidmi v základních tužbách po důstojném životě ve skutečnosti rozdíly nejsou.

Stěžovali si?

Ne, ale upozornili mě na to, že čím více ekonomických úspěchů komunistický režim slaví v zahraničí, tím více se domácí prostředí utužuje a tím tvrdší je pronásledování odpůrců režimu. Dnešní situace v Číně vůbec není dobrá. Perzekuce všech "nepohodlných" lidí se zintenzivnila, trpí křesťané, katolíci a protestanti, nejvíce ale členové duchovního hnutí Falun Gong. Většina jich vůbec nemůže existovat na veřejnosti a skrývá se "v podzemí". Režim se obává masové obliby Falun Gongu a je na jeho stoupence obzvláště "vysazený". Jsou-li zadrženi policií, čelí perspektivě věznění v nelidských podmínkách pracovních táborů. Zde jsou na ně navíc v rámci převýchovy používány metody mučení. Tito poklidní lidé jsou dnes v Číně nejohroženější skupinou.

Pronásledovaní ale také mají své způsoby, jak se bránit, např. dobře fungující síť, jakou se informace o zvůli a teroru komunistického režimu dostávají do rukou zahraničních médií.

Když už jsme u Falun Gongu, jak hodnotíte nedávný incident, který se odehrál před Pražským hradem v rámci návštěvy čínského premiéra Wen Ťia Pao? Skupinu stoupenců Falun Gongu zde napadli Číňané žijící v Čechách, kteří rudými vlajkami zakrývali nebo dokonce zničili či nenávratně odcizili jejich transparenty s nápisy jako "Falun Gong je dobrý"?

Jde o to, že ti lidé mají v Číně své rodiny, mají vazby s Čínou a do určité míry jsou jejími rukojmími. Zde se jim sice daří dobře, ale i tak se chtějí vracet domů, tedy jsou tlačeni do toho, aby se takových aktivit účastnili. Mezi Číňany je také mimořádně silný pocit soudržnosti, kterého režim s oblibou využívá, nejen, když provokuje nacionalistické nálady. Snaží se zaplnit díru vyprázdněné komunistické ideologie třeba i "oprašováním památek". Když však navštívíte starobylý palác nebo chrám, průvodci vám budou vykládat jen historické "perličky", informace na úrovni bulvárního tisku. Skutečné myšlenky a ideje - kulturu se svébytným obsahem - už zde nenajdete. Tento pocit ze zvnějšku zrenovovaných, ale vnitřním významem pustých starých chrámů, byl snad tím nejsmutnějším, co jsem v Číně zažil.

A naopak nejoptimističtější zážitek?

Tím bylo každé moje setkání s tamními lidmi, z jejich vyrovnanosti a vnitřní síly jsem načerpal obrovskou inspiraci. Vzpomínám zejména na společnou modlitbu s těmito spontánními lidmi. Číňané obecně jsou velmi slušní lidé, kteří si váží své práce a mají v našich podmínkách nezvyklou úctu k autoritě, jak v rodině, tak i ve společnosti.

Jak byste svoje dojmy shrnul?

Po strašné kocovině z kulturní revoluce zůstalo prázdno a pro Číňany dodnes nebylo možné se úplně vymanit z důsledků vymývání mozků; jsou obrovsky vtahováni do současné vlny konzumu. Podnikání jim navíc slouží jako ventil společenské nesvobody. V tomto procesu se Čína také unifikuje v módních trendech, na ulicích potkáte mladé lidi, jež jsou hezky a vkusně oblečeni v západním stylu, mizí však bohužel typický, národní ráz Číny. Celou zemí se navíc přelévají vlny policejních perzekucí a útisku, kterými trpí všichni, kdo jsou režimu nepohodlní. Moderní technologie paradoxně umožňují důslednější sledování lidí, za pomoci sítě udavačů monitoruje policie všechny sféry společnosti do té míry, že to lze srovnávat s Orwellovou hororovou fikcí "1984".

Kontrola nad lidmi v Číně je prostě obrovská, a proto je třeba vytvářet na tento režim velký tlak zvenčí. Každý politik by se při cestě do Číny měl setkat s obhájci lidských práv a zástupci potlačovaných skupin. My jsme si také prošli komunistickou nadvládou, a tak bych toto rád připomněl našim politikům.

Neobáváte se (jako např. bývalý polský prezident Lech Walesa) nestability, kterou mnozí prorokují, padne-li v Číně komunistický režim?

Demokratický systém má své mechanismy, jakými udržovat výstřelky nebo odstředivé tendence jednotlivých skupin a národnostních menšin ve svých mezích. Když Michail Gorbačov začal uvolňovat tuhý sovětský režim, svět se v tomto procesu měnil s ním. Ve skutečnosti Čína vůbec stabilní není, za ekonomickými úspěchy stojí plundrování přírodních i lidských zdrojů a sociální nestabilita.

Máte ohledně Číny nějaké osobní přání, které byste si rád nechal splnit?

Slyšel jsem o aktivitách kolem knihy Devět komentářů ke komunistické straně. Na jejím základě se do dnešního dne několik milionů Číňanů zřeklo členství v Čínské komunistické straně. Kéž by tento trend pokračoval a urychlil demokratizační procesy. Řekl bych upřímně: "Kéž je stále více a více odvážných, kteří dovedou říci Ne!"

Děkuji za přání a za rozhovor, i za Vaši osobní odvahu, s jakou nejen v Číně plníte své poslání.