V úterý 13. června se čeští fanoušci a posluchači konečně dočkali - do pražské Sazka Arény zavítala jedna z nejlegendárnějších kapel současného rockového světa, losangelští Guns ´N Roses. A jaké že to bylo? Před vynesením nějakého posudku si nejdříve pojďme sesumírovat fakta. Začneme přímo oním fenoménem Čínské demokracie. Nemějte strach, nebudeme se bavit o politice. Asi jen málokteré hudební skupině v historii se totiž povedl takovýto „psí kousek“.
„Něco k vyhození“
Co je míněno oním „psím kusem“? Kapela, která již patnáct let nevydala kromě alba coververzí a best of (v těchto dnech vychází také 2 DVD Collector´s Box Set) studiové album, nepublikuje žádné interview, vyrazí na turné k ještě nevydanému albu, které nedoprovází žádný singl ani videoklip... Kapela, která spoléhá jen na pozici, kterou si vydobyla během devadesátých let, kdy byla nesmírně populární, kapela, která se vlastně rozpadla a znovu se dala dohromady, ale z oné původní slavné formace zůstali vlastně jen dva členové, kapela, která si zakládá na charismatu svého lídra, dnes již o oněch patnáct let staršího... Nutno však podotknout, že to všechno právem. Guns and Roses totiž hrají fér.
„Aport!“
Jací tedy byli G´N R v Praze? Koncert nastartovaly předkapely Avenged Sevenfold a Skid Row, které byly v přijatelném poměru ve vztahu předskokan-hvězda, tedy z rockových klišé (fanoušci Skid Row prominou) nijak zvláště nevyčuhující hudba, která tak mohla nabídnout jen kýžený kontrast a dostatečné těšení se na headlinery večera. Je tedy něco po dvacáté třetí večerní, přestavba pódia je u konce, z reproduktoru se dere přehlídka hitů rockové klasiky - to vše bohužel jen jako reprodukovaná hudba, servírovaná ještě coby předkrm. Axl a spol. nikde, fanoušci se dostávají do varu, po každé reprodukované písni vzrůstá naděje na začátek koncertu, leč - opět nic. Hala je zaplněna asi ze tří čtvrtin, do její poloviny jsou fanoušci namáčknuti na pódiu, dále vládne rozptyl. Fanoušci bučí, čekám, jestli někdo z nich odejde, tak jako se to stalo na nedávném koncertě v Londýně. Nikdo neodchází, čeští fanoušci jsou zřejmě disciplinovanější. Světla zhasínají, hudba utichá. Začíná se ozývat jakési elektronické intro, připomínající hororové filmy, a basy vibrují celým sálem. Na pódiu se objevuje kytarista a začíná se další poučná lekce z učebnice rockových dějin - Welcome to the jungle!
Axl na pódiu jako by si od první vteřiny získal srdce a důvěru fanoušků - „Chci, abych si to užil nejen já, ale i vy“. Jeho nová image je úměrná jeho věku, nenucená. Je oblečen do džínsů, košile a saka, vše stylově sladěného, jako by pochytil něco z módy holandských dandyů. Během show se ještě několikrát přestrojí.
Z playlistu nejsou vynechány ty největší hity kapely - November Rain, Knockin on Heaven‘s Door (ta v poněkud reggae verzi), Live and Let Die s výbušnou pyrotechnikou, Sweet Child of Mine a mnohé další. Dramaturgie koncertu je následující: co tři písně na pódiu osiří jeden z kytaristů, aby tak předvedl něco ze svých improvizačních či hráčských schopností, někdy bohužel jdoucích až k samotné hranici stupnicové ekvilibristiky. Naštěstí se tak neděje příliš často. Jako kytarové sólo - a nutno říci, že velice povedené - je odehrán jeden z největších hitů kapely, skladba Don´t Cry. Toto počínání má snad i jiný, psychologičtější rozměr - seznámení fanoušků s novými členy kapely. A dle mého funguje výtečně. Kytaristů také přibylo, v kapele jsou nyní včetně baskytaristy čtyři.
Další dramaturgickou „lahůdkou“ jsou improvizované mezihry mezi skladbami, často najazzlého, funkyového groovu. Axl si tak v jednom z těchto výstupů během přestavby klavíru zazpívá dokonce i I Feel Good!
Co nebylo zdaleka potěšující, byl zvuk kapely. Ohlušující masa ne zcela čitelného obsahu útočila až příliš agresivně na ušní bubínky...
„Hodnej pejsek...!“
A jaké jsou nové písně? (That Is Called) The Blues má šanci zaujmout post další hitové rockové balady ze seznamu skladeb této formace a titulní Chinese Democracy jako by „zavoněla“ svou dravostí starou známou You Could Be Mine... Směr Guns ´n Roses tedy jistě nezklame své fanoušky a dá se také očekávat, že si získá celou řadu fanoušků nových. Více se snad dozvíme z alba.
