Jestlipak má Čína příběhy o stvoření? Odpověď je ano a jméno prvotního Boha stvořitele je Pchan-ku.
Na počátku času byl vesmír beztvarý a nebesa a země neoddělené. Tento vesmír byl jako okrouhlé vejce, ve kterém nebylo světlo ani zvuk.
Ve vesmírném vejci ležel spící obr Pchan-ku. Spal po osmnáct tisíc let. Jednoho dne se probudil. Vida prázdnotu vesmíru, nebyl příliš spokojen. Jedinou myšlenkou se před ním objevila ohromná sekera. Vzal ji a úderem rozlomil zárodečné vesmírné vejce.
Otevření spustilo pohyb. Lehké látky začaly stoupat a vytvořily to, čemu dnes říkáme obloha či nebe. Husté látky se začaly shlukovat do toho, čemu nyní říkáme země.
Aby se nebe a země nezřítily, Pchan-ku se postavil na zem a nebe držel. Každý den vyrostl o tři metry a tím byla nebesa o tři metry vyšší a země o tři metry tlustší každý den.
Uplynulo dalších osmnáct tisíc let a nebesa nyní byla nesmírně vysoká a země dostatečně tlustá. Pchan--ku byl tak vysoký jako prostor mezi nimi.
Vida, že nebe a země jsou stabilní a dobře udělané, Pchan-ku zemřel. Z jeho údů se staly hory, z krve řeky, ze svalů louky a z kůže a vlasů nesčetné rostliny a zvířata. Jeho dech se stal větrem a oblaky a jeho hlas hromobitím. Z levého oka se stalo slunce a z pravého měsíc; jeho pot se změnil v ranní rosu a zúrodňující déšť.
Svým vlastním tělem Pchan-ku stvořil bohatý a nádherný svět.
Tak začal nový vesmír.
Zdroj: Jedná se o tradiční čínský příběh. Tento překlad vychází z verze na adrese http://zhengjian.org/zj/articles/2002/7/20/16717.html.
