Jin-jang v přírodě a ve vesmíru. (art.com)
Jin-jang v přírodě a ve vesmíru
Čínská medicína má historii starou několik tisíc let a její kořeny se dají vysledovat přibližně 10.000 let zpátky. Zásadně se liší od způsobu myšlení v dnešní západní medicíně. Již před dávnými časy poznali mudrcové a filosofové staré Číny pozorováním přírody a vesmíru princip pořádku, který spočívá na existenci dvou protikladných sil ve vesmíru. Tyto dvě protikladně působící a přece se doplňující síly jsou nedělitelně na sobě závislé. Mudrcové je nazvali jin a jang (den – noc, chlad – teplo, muž – žena, vítězství – porážka). Bez existence špatného by nemohlo být dobré, bez nenávisti by nebyla ani láska. Tato prapůvodní čínská filosofie zastupuje názor, že princip jinu a jangu je nejzákladnějším zákonem vesmíru. Tento zákon platí v přírodě včetně lidské společnosti.
Pro přiblížení pomůže starý čínský příběh: „Jeden ženatý muž měl milenku. Jeho žena to nemohla pochopit, protože byla mnohem krásnější než ta milenka a kromě toho se ke svému muži vždycky chovala mile a laskavě. Proč ji tedy její muž podváděl? Šla za moudrým mužem, aby ho požádala o radu. Tento moudrý muž jí poradil, aby se od té chvíle celý měsíc nelíčila a nijak zvlášť se pro svého muže nekrášlila. Po uplynutí toho jednoho měsíce ho měla opět vyhledat. Žena tedy učinila to, co jí poradil ten moudrý muž a po uplynutí jednoho měsíce ho opět vyhledala. Tentokrát jí poradil: „Začni se zase líčit a pečuj o sebe, ale udržuj si od svého manžela odstup“. Její manžel se v tom měsíci své ženě často vysmíval. Když se ale začala zase líčit, nemohl pochopit to, že mohl tak atraktivní manželku podvádět. Jak se té ženě podařilo získat zpět svého muže? Podle teorie jinu a jangu reprezentovala neustálá bezúhonnost ženy jen jednu její stranu. Pro vyváženost obou aspektů, ale potřebovala také protiklad, aby probudila zájem svého muže, jak tomu bylo v tomto případě. Žádný z obou aspektů nemůže sám o sobě existovat (výňatek z knihy „Kompendium čínské medicíny“).
Pět prvků
Dalším filosofickým modelem je teorie Pěti prvků, která praví, že všechny věci ve vesmíru jsou tvořeny z pěti prvků: kovu, dřeva, vody, ohně a země a tyto mají k sobě rozdílné vzájemné vztahy. Protože člověk byl v gigantickém vesmíru posuzován jako „malý vesmír“, byla teorie jinu a jangu a nauka o Pěti prvcích přenesena také na člověka. Podle teorie čínské medicíny jsou všechny tělesné funkce člověka řízeny a udržovány určitým druhem životní energie (čchi). Tato čchi neproudí naším tělem bez cíle, ale následuje průběh zcela určitých drah – takzvaných meridiánů, v nichž nacházejí síly jinu a jangu své uplatnění v pevně stanovených směrech protékání energie.
Systém meridiánů a porušený tok energie
Dostane-li se poměr sil mezi jinem a jangem do nerovnováhy, může dojít v systému meridiánů ke značným poruchám toku energie, čímž dochází na určitých orgánech nebo tělesných systémech k nedostatku čchi nebo přemíře čchi. Tato přemíra nebo nedostatek čchi nakonec způsobí, že člověk onemocní, protože se nalézá v nerovnováze. Zde je rozdíl v tom, zda tento stav trvá již dlouho, tedy je to „chronická“ nerovnováha se slabšími, avšak dlouhotrvajícími následky nebo zda jde o akutní stav jako je horečka, infekce a nehoda. Ale možné jsou i smíšené formy. Proto je cílem každého terapeutického opatření opět obnovit správný tok životní energie, ať je to akupunktura a akupresura, metoda vytváření tepelného efektu na kůži, masáž, bylinková terapie, dieta nebo čchi-kung. Tím vznikne opět harmonický a vyrovnaný poměr sil mezi jinem a jangem v Pěti prvcích.
Vědecká zkoumání
Již od minulého století se snaží vědci na celém světě vyrovnat se fenoménu a účinku akupunktury a zdůvodnit ji na právě aktuálním vědeckém základu. V dnešní západně orientované vědě, ke které se počítá i medicína, se považuje za přijatelné jen to, co se dá měřením a opakováním „dokázat“. Protikladnější nemohou ta východiska opravdu být. Tak tedy neudiví ani to, že byly prováděny četné pokusy, aby byl nalezen vědecký důkaz pro existenci akupunkturních bodů, meridiánů a jejich mechanismů. Dr. Jean-Claude Darras, z nemocnice Necker v Paříži, jednoznačně prokázal pomocí radionukleidů existenci meridiánů. Určitému počtu zkoumaných jedinců vstříkl do zcela určitých akupunkturních bodů radioaktivní látky. S pomocí scintilační kamery sledoval reakci. Podél meridiánů byl zcela zjevný pohyb radionukleidů. Zkoumaným jedincům z kontrolní skupiny byly naopak tyto látky vstříknuty do neutrálních bodů na pokožce. Zde nebyl zjištěn vůbec žádný pohyb. („Die Neue Ärztliche“ vydání 39 z roku 1985.)
Prof. Popp, Dr. Schlebusch a Dr. Maric-Oehler přinesli za použití infračervené kamery důkaz o existenci meridiánů. Pomocí hořícího moxa-doutníku zahřáli příslušnou část těla, jejíž uspořádání meridiánů mělo být zjevné. V dráze příslušného meridiánu mohl být pomocí infračervené kamery zjištěn jasný nárůst teploty. Expanze „biofotonů“ byla zjištěna podél celého meridiánu. Tento výsledek pokusu ukazuje, že vodivé dráhy mohou být prokázány a zcela odpovídají znázornění meridiánů Číňany již před 5000 lety.
Potenciál akupunkturních bodů
Institut pro experimentální a klinickou medicínu v Novosibirsku došel k tomuto výsledku: „Lidské tělo je schopno přenášet světlo.“ Bylo prokázáno, že akupunkturní body slouží jako jakýsi druh světlotěsné propusti. Jenom akupunkturní body jsou schopny světlo do lidského těla propustit a opět ho vynést ven.
Na univerzitě v Pjönjangu v Severní Koreji bylo v sedmdesátých letech zjištěno, že se elektrický potenciál zobrazí jinak na akupunkturních bodech než na ostatních částech pokožky. Podařilo se prokázat, že elektrický odpor kůže na zhruba 2,5 mm velkých akupunkturních bodech oproti neutrálním bodům na kůži, je až o 80 % nižší, což zase znamená, že elektrická vodivost je na akupunkturních bodech a meridiánech značně zvýšená. Vědci mohli dokázat, že akupunkturou vyvolané podráždění může omezit další vedení signálu o bolesti do míchy. Vpichováním se množí v mozku endorfiny a neurotransmittery, které mohou bolest zbrzdit nebo ji dokonce zcela odstranit.
Možnosti použití
Kromě akutních, život ohrožujících nemocí, které musí být operativně ošetřeny, neexistuje téměř žádné omezení pro použití čínské medicíny. Obzvlášť to platí pro terapii bylinkami. Na základě zkušeností mnoha pacientů reagují na čínskou medicínu obzvlášť dobře následující chorobopisy: bolesti hlavy, migréna, neuralgie, stavy vyčerpání, poruchy spánku, problémy přechodu u žen, menstruační problémy, bolesti močového měchýře, onemocnění páteře a kloubů, artróza, alergie, astma a trávicí potíže.
Velcí lékaři v Číně měli zvláštní schopnosti
Jak je možné, že tento systém mohl být před tak dávnými časy, s tehdejšími prostředky a tak precizně zaznamenán, že má ještě dnes neomezenou platnost? První písemně zdokumentovaný záznam o akupunktuře (Nej-ťing – Kniha Žlutého císaře), pochází z doby asi 2.500 let před Kristem a ještě dnes platí jako nepřekonané standardní dílo učení o čínské akupunktuře. Zde se vnucuje otázka, jak mohla být zdravověda před několika tisíci lety ve staré Číně schopna vyzkoumat a zaznamenat komplexní energetický systém (systém meridiánů) včetně relevantních akupunkturních bodů? V Číně v dávných časech patřilo ke vzdělání schopných lékařů, získání zvláštních schopností, které v dlouhém čase jejich působení neustále rozvíjeli a zdokonalovali. Velcí lékaři, jako Sun S'-miao, Chua Tchuo, Li Š'-čen a jiní takové schopnosti, jak dokládají písemnosti, měli. Avšak v dnešní medicíně, ovlivněné západními lékaři a západní učeností, je právě toto kritizováno. Co bylo z čínské medicíny přeneseno až po dnešek, jsou zkušenosti a receptury. Dnešní čínská medicína je směsicí západní a čínské medicíny, mnoho vědomostí se ztratilo – jak na Západě tak i na Východě. Zde jedna malá historka, jak ji zaznamenal Li Chung-č' ve své knize „Zhuan Falun": „Slavný lékař Chua Tchuo (141-203 po Kristu) mohl vidět, že Cchao Cchao, (velký vojevůdce na konci dynastie Chan) měl v hlavě nádor a chtěl otevřít jeho lebku, aby nádor vyoperoval. Cchao Cchao myslel, že ho chtěl Chua Tchuo zabít a dal ho uvěznit. Chua Tchuo ve vězení zemřel. Když se bolesti u Cchao Cchao opět objevily, vzpomněl si na lékaře Chua Tchuo. Nechal ho hledat, ale Chua Tchuo byl už mrtvý. Později Cchao Cchao opravdu na tuto nemoc zemřel. Odkud věděl Chua Tchuo o nádoru? Byl schopen ho vidět.“
