Z historického hlediska je současný zápas Číny o vytvoření hramonické společnosti jen dalším hnutím, které má zabránit vymření. Během období od konce 19. do začátku 20. století byla Čína politicky rozdělená mocnostmi Západu. Od konce 20. do začátku 21. století je Čína rozpolcená opět. Rozdíl je, že předtím se tak stalo dohodami, zatímco dnes se tak děje směrnicemi.

Nejzjevnějším výsledkem tohoto rozdělení je přeměna země na jakousi "dojnou krávu" západu. Je jako veliká cisterna mléka a všechny globální kapitalistické monopoly mají svá brčka a pokoušejí se z ní vysát co nejvíce bohatství.

Průmyslový růst, který zcela vyčerpává přírodní zdroje, nenechává nic pro příští genereace a pumpuje nesmírné bohatství do vysoce rozvinutých zemí na západě. Zvyšuje tamní životní úroveň a stimuluje globální ekonomický růst, ale činí tak na úkor blaha Číny.

Nejen, že je obětována podstatná část blahobytu Číny, ale svých zdrojů jsou zbavovány i budoucí generace.

Jinými slovy, současné bohatství je vytvářeno ničením přírodních zdrojů, určených pro budoucnost. Už tohle je těžký zločin a ještě horší je, že současná čínská generace ani nemá právo užívat bohatství, které bylo výměnou za drancování přírodních zdrojů získáno - toto bohatství zcela zkonzumoval západní svět.

Srovnejme dvě země: Čína i Japonsko prošly třiceti lety ekonomického růstu, průměrný plat v Japonsku je na úrovni USA, zatímco v Číně jsou to jen 3 % průměrné mzdy USA. Ty 0,2 promile (podle posledních statistik) obyvatel Číny, kteří vlastní 70 procent veškerého majetku v zemi, zoufale přesouvají své peníze a příbuzné pryč ze země.

Obyvatelé Číny budou opět vyždímáni "Třemi horami" během prudkého ekonomického růstu. Globální kapitalistické monopolní společnosti navíc už provedly přípravy na vyklizení všeho zbývajícícho majetku v Číně manipuováním akciových a měnových trhů až přijde čas pádu.
 
Čínská ekonomika znovu čelí nejnebezpečnějšímu období

I. Hrubý domácí produkt

Jako takzvaný "motor globální ekonomiky" přispěla Čína ke světovému bohatství ohromným dílem svých přírodních zdrojů, životního protředí i zdraví veřejnosti. Z tohoto důvody se tři z devíti dosud konaných Summitů globální ekonomiky konaly v Číně.

Čtyři roky po sobě čínská čtyři procenta světového "koláče" HPD způsobila 15 procent světového ekonomického růstu. V těchto čtyřech letech se Čína na světovém HDP podílela 1,5 bilionem dolarů (cca 300 bilionů korun). Počítáme-li s průměrným platem za minulý rok, bylo to více než šestkrát tolik, než kolik za rok dostanou vyplaceno všichni dělníci v Číně dohromady.

Čínský příspěvek globální ekonomice se nejlépe odráží v bláznivém zvyšování cen přírodních zdrojů ve světě.

Kvůli přehnané poptávce Číny a jejímu dovozu, stoupají ceny těžených surovin průměrně o 70 procent za rok a cena oceánské přepravy roste průměrně o 170 procent ročně. Zároveň se prudce zdražují i ceny výrobků, dovážených do Číny, zatímco ceny vývozu z Číny se propadly. Tohle všechno představuje jeden z nejbizarnějších úkazů v dějinách světové ekonomiky.

Příspěvek Číny asijské oblasti je ještě enormnější. Čína stojí za stoprocentním nárůstem vývozu v Asii a roku 1998 vytáhla asijskou ekonomiku z krize.

Zvláště pozoruhodné je Japonsko-asijské finanční mocnářství, které udržuje růst vývozu do Číny od přelomu století ve dvouciferných číslech a to se rovná 70 procentům celkového růstu japonského vývozu. Dokonce i Japonsko připustilo, že obchod s Čínou je podporou pro jeho na vývozu postavenou ekonomickou obnovu, kterou se dostává z finanční bouře.

Avšak ekonomický růst Číny má svou cenu. Hromadné ničení čínských zdrojů a životního prostředí se vyměňují za ekonomickou prosperitu světa a jiných částí Asie - například Japonska.

Osmdesát procent čínských řek, potoků a jezer vysychá. Dvě třetiny prérií se změnilo na pouště, většina lesů se ztratila a skoro veškerá půda ztvrdla. Podle statistiky japonské celní administrativy bylo posledních deset let zpracováváno dva miliony čínských stromů ročně na výrobu jídelních hůlek. Těch bylo do Japonska dovezeno 224,3 miliardy a vyhazují se zde po jednom použití. Čínští odborníci na zalesňování odhadují, že na výrobu tak ohromného množství hůlek bylo zapotřebí vykácet asi 20 procent čínského území.

S vytrácením přírodních zdrojů je ohroženo životní prostředí lidí. Jedna třetina čínské půdy je narušena kyselými dešti. Dvě pětiny velkých řek v Číně dosáhly pátého stupně znečištění. Odhaduje se, že 300 milionů lidí v zemědělských oblastech nemá přístup k pitné vodě a přes 400 milionů lidí ve městech dýchá vysoce znečištěný vzduch. Kvůli tomu jich 15 milionů trpí záněty průdušek a rakovinou dýchacího ústrojí.

Podle zprávy Světové banky se šestnáct z dvaceti nejvíce znečištěných měst na světě nachází v Číně. Dvě třetiny z 668 měst v Číně je obklopeno odpadky. Skládky zabírají dostupnou ornou půdu, ale také ohrožují živobytí lidí. Přestože Čína nedokáže zpracovat ani svůj vlastní odpad, stala se také smetištěm rozvinutých západních zemí.

Jeden ze tří nerychleji rostoucích vývozních artiklů z USA do Číny je odpad. V jižní Číně, kde se dovezený odpad shromažďuje, už některá zvířata vyhynula, rostliny jsou geneticky pozměněné a zdraví obyvatel se zhoršuje. V některých oblastech už léta nikdo neprošel přes zdravotní prohlídku pro vstup do armády.

I když se vezme v úvahu růst ekonomiky, jsou ztráty stále dost hrozivé. Zatímco v roce 2003 Čína přispěla 15 procenty k růstu světové ekonomiky, činily její ekonomické ztráty ze znečištění životního prostředí a ekologické likvidace 15 procent z čínského HDP,

Nejen že se v Číně zhoršuje životní prostředí, ale upadá i společnost jako celek. Od roku 1979 do roku 2003 se kriminalita zšestinásobila z 5,5 případů na tisíc obyvatel na 34,1 případů na tisíc. Zločinnost roste o sedm procent ročně a ten rozdíl je ještě více skličující, když se vezme v úvahu úpadek ve vedení jednotlivých případů.

V minulosti Číňané nevěděli, co jsou to bezpečnostní dveře nebo okna. V současnosti je instalují až do sedmého poschodí obytných budov. Kvůli přemnožení násilníků už společnosti po celé Číně nezaměstnávají ženy na noční směny.

V roce 2003 ministerstvo zdravotnictví oznámilo nárůst výskytu infekčních onemocnění o 6,7 procenta a zvýšení úmrtnosti o 37 procent. Úmrtnost vzrostla z 4,4 na sto tisíc v roce 1979 na 10,6 na sto tisíc v roce 2003, tedy růst 3,5 procenta ročně.

Navíc se po Číně šíří jedovaté potraviny; lidé už dnes nemají představu, jaké látky do sebe vpravují. Rozšířená je také předčasná puberta mezi předškolními dětmi, což přímo ovlivňuje jejich budoucí zdraví a životní očekávání.

Přibližně 20 milionů dívek je nuceno k prostituci a jejich příjem má až šestiprocentní podíl na čínském HDP, což se rovná jednomu bilionu jüanů (cca 2,7 bilionů korun).

Podle Reference News stojí zvýšení čínského HDP o každých 100 milionů jüanů život jednoho dělníka. V roce 2003 bylo v Číně oznámeno 136 tisíc úmrtí na pracovišti, avšak propočty ukazují, že letos v Číně zahyne při práci skoro 200 tisíc lidí. Tohle je takzvané krví pošpiněné HDP.

Ve skutečnosti jsou tyto počty mrtvých jen špičkou ledovce. Zaznamenané případy jsou především úmrtí ve státem vlastněných podnicích nebo velké nehody, při kterých zahynulo mnoho lidí. Informace o úmrtí v soukromých podnicích nebo zahraničních společnostech se normálně na oddělení statistiky nedostanou. Tyto podniky však často zaměstnávají více lidí, než ty státní. Vezme-li v úvahu tento faktor, rovná se celkové množství mrtvých za rok počtu obětí Nan-ťingského masakru [pozn. překl.: zločiny japonských vojáků na přelomu let 1936 a 1937 v čínském Nan-ťingu - odhaduje se, že tehdy přišlo o život 150 až 300 tisíc lidí].
 
II. Zahraniční obchod

Úžasná "transfůze" bohatství do rozvinutých zemí na západě už dovedla čínskou ekonomiku do nejubožejšího stavu. Ceny za zboží vyvážené z Číny jsou tak nízké, že je skoro zadarmo. S výjimnou období, kdy bílí lidé poprvé přišli do Afriky a brali černé lidi do otroctví, nikdy v dějinách neexistovala kolonie, která by byla plundrována v takovém rozsahu.

Když se zahraniční obchod porovná s tržními cenami v rozvinutých zemích, člověk objeví, že přes 95 procent zisku z obchodních transakcí si odnesli zahraniční obchodníci. Minulý rok Čína vyvezla 17,7 miliardy kusů oblečení s průměrnou cenou 3,51 dolarů za kus; průměrná cena páru bot je 2,5 dolaru.

Oblíbené panenky Barbie se na trhu v USA prodávají za 10 doalrů, ale výrobce v čínském Su-čou dostane jen 0,35 dolaru. Logitech posílá z Číny do USA každoročně 20 milionů počítačových myší, které se prodávají za asi 40 dolarů, ale Čína dostane za každou jen 3 dolary. Z nízkých tržeb se musí zaplatit mzdy dělníků, elektřina, doprava a další výdaje.

Těchto méně než pět procent zisku používáme na hromadění obchodního přebytku
1 bilion dolarů. Ke kapitálu mezinárodních monopolů jsme přispěli 20 biliony dolarů, což je téměř osmdesátinásobek všech mezd vyplacených za rok v Číně.

Při oslavách pátého výročí vstupu Číny do WTO (Světové obchodní organizace) Čínská centrální televize (CCTV) opakovaně vysílala, že Čína během této doby ušetřila průměrné americké rodině jednu pětinu výdajů na živobytí.

Zpráva Morgana Stanleyho také ukazuje, že američtí spotřebitelé na levném čínském zboží ušetřili 100 miliard dolarů. Protože koupit si jídelní hůlky z čínského dovozu je dokonce levnější, než je umýt, Japonci je po použití vyhazují.

Japonsko, které uhlí přestalo spalovat už dávno, od Číny nakupuje každoročně 20 milionů tun uhlí a sype ho do moře jako umělou zásobárnu energie a to jen proto, že je to tak levné. Situace, která z levných výrobků na jedno použití udělala v rozvinutých zemích západu komoditu, některé dobrosrdečné lidi na západě šokovala. Přestože jsou to čínské zdroje, které se likvidují, volají po změnách ve spotřebě zboží na jedno použití a vyzývají Čínu, aby své zdroje chránila.

Většinu zisků ze zahraničního obchodu si odnášejí zahraniční obchodníci. Čínské podniky pak vykořisťují své dělníky, aby snížily náklady. Po incidentu s Foxconnem přišli do Číny vyšetřovat nejříve lidé z americké společnosti Apple a potom britské Financial Times.

Jejich zprávy ukázaly, že Foxconn má 150 000 dělnic, které pracují přes 15 hodin denně za méně než 50 dolarů měsíčně. Takový obnos si v USA dělník vydělá za méně než dvě hodiny podobné práce. Dokonce i při tak nízkých mzdách není známo, zda dělnice vůbec svůj plat včas dostanou.

Nízké platy změnily tyto moderní dělníky v otroky. Většina z nich setrvává ve stavu, jako by pracovali zadarmo, protože doufají, že jednoho dne dostanou byt ve městě.

Pracovat zadarmo pro ně není tak strašné. Nejděsivější jsou zranění a invalidita. Pro vedení fabrik, kterým 95 procent zisku odnášejí zahraniční obchodníci, není možné platit jakékoli poplatky za bezpečnost práce. Zranění a invalidita se tím pádem staly nejhorší noční můrou dělníků.

Podle dobrovolnického vyšetřování Ceng Fej-janga v oblasti Trojúhelníku Perlové řeky, základny čínského vývozu, zde každoročně dochází ke 30 000 nehod, při kterých dojde ke zlomeninám prstů a přes 40 000 úrazů, kdy jsou prsty amputovány. A toto jsou jen zranění u razicích strojů, což zdaleka nepokrývá všechno strojní zařízení. Počty pracovních úrazů u jiných typů strojů jsou neznámé.

Aby udržely sociální stabilitu, místní úřady se rozohodly už nesestavovat statistiky týkající se pracovních úrazů. Avšak než došlo k tomuto rozhodnutí, odhalila anketa mezi osmi miliony dělníků v Šen-čenu, že jedna pětina z nich utrpěla pracovní úraz nebo nemoc z povolání. Některé továrny v Šen-čenu vyměňují své dělníky každé dva roky.

Aby žaloby zraněných a zmrzačených dělníků neovlivnily ekonomické zájmy a sociální stabilitu některé oblasti v Trojúhleníku Perlové řeky, prodloužil se běžný čas soudního sporu pro venkovské dělníky z jiných oblastí na více než tři roky. To dělníky nutí, aby se vzdali svých práv, protože si nemohou dovolit platit výdaje a musí se na zbývající část života vrátit na venkov. Perlová řeka je plná jejich krve a slz.

Když mluvíme o tom, jak tvrdě platí venkovští dělníci, člověk nemůže nepomyslet na důlní neštěstí v Číně. Od roku 2001 do roku 2005 docházelo v zemi k důlnímu neštěstí průměrně jednou týdně. Cena za 80 milionů tun každoročně vyvezeného uhlí je průměrně 6 000 lidských životů. To je asi 17 mrtvých denně.

Tyto údaje pocházejí ze statistik shromažďovaných vládou. Skutečná čísla jsou ještě daleko vyšší.

Dokonce i s těmito čísly je úmrtnost v uhelných dolech v Číně 100krát vyšší než ve Spojených státech a 10krát vyšší než v Rusku a Indii. Počet mrtvých je nejvyšší na světě a překračuje součet všech ostatních zemí dohromady.

Úžasný zisk mezinárodních monopolů a závratná prosperita čínských majitelů dolů jsou vykoupeny životy nesčetných horníků. Na letošním Pekingském automobilovém veletrhu si majitel dolu, zatímco si utíral nos, chtěl koupit vůz Ferrari za několik milionů dolarů.

Modelka u vozu mu sdělila, že auto je velmi drahé. On si jen odfrkl a zakřičel s ukazováčkem namířeným na dívku: "Tebe si koupím taky, jen si řekni cenu." Nakonec si několik majitelů dolů koupilo více než 80 vozů Ferrari. Tak nesmírně pokřivené ždímání peněz nebylo možné vidět snad ani mezi statkáři feudálních společností, kapitalisty moderní společnosti, nebo vládci kolonií.