V pondělí 15. října ve Velké lidové síni v Pekingu začal 17. sjezd Čínské komunistické strany. Současný čínský prezident Chu Ťin-tchao ve dvouapůlhodinovém úvodním proslovu znovu zopakoval fráze o "harmonické společnosti" a "společenském a ekonomickém rozvoji" a znovu pohrozil svým politickým oponentům výroky o "nutném boji s korupcí".

Za pět let ve funkci generálního tajemníka se Chu Ťin-tchao musel dostat ze situace, kdy "jeho rozkazy nemohly opustit hranice jeho kanceláře" a většinu mocenského spektra ovládal dřívější vůdce Ťiang Ce-min. Chu se nyní pokouší svou pozici upevnit zapsáním svých myšlenek do stranické ústavy, prosazováním svých stoupenců do stálého výboru politbyra a odstraňováním členů mocenské kliky bývalého prezidenta Ťianga ve jménu "boje s korupcí".

V Pekingu bylo dusno

Přestože na sobě prázdné tváře delegátů nechtějí nechat nic znát, rekordní bezpečnostní opatření v Pekingu a vypjatá atmosféra odrážejí maximální nervozitu režimu. Na náměstí Tchien-an-men bylo v době schůze víc policistů než turistů a v každém autobuse, který jezdí kolem, čekalo několik strážníků. Hned po začátku sjezdu byly zatčeny stovky lidí, kteří si přišli stěžovat na vládu.

Chu Ťin-tchao nechce být zodpovědný za Ťiangovy škody

Současný čínský prezident je považován za "mírného reformistu". Někdejší stranický tajemník Tibetské autonomní oblasti a odchovanec kádrových škol a komunistického Svazu mládeže, zdá se, směruje Čínu ke striktně ekonomickému rozvoji a nikdy nezpochybnil mocenský monopol strany. Na druhou stranu však nikdy nehýřil iracionálními diktátorskými excesy jako jeho předchůdce Ťiang Ce-min.

Když se Chu v roce 2002 na 16. sjezdu dostal do čela strany, tehdy odstupující Ťiang si nejenže další rok nechal funkci nejvyššího velitele armády, ale do nejvyššího výboru politbyra prosadil řadu svých přívrženců. Tehdy se říkalo, že "Chuovy rozkazy nemohou opustit hranice jeho kanceláře", neboť všechna klíčová odvětví, jako jsou obchod, armáda či veřejná bezpečnost, ovládal Ťiang. Chu se tedy mohl buď Ťiangovi podřídit, nebo s ním bojovat. Jakákoli konfrontace, která by vyšla na veřejnost, pro něj nebyla přípustná, a tak nalezl vynikající zbraň: "boj s korupcí". Jakmile měl Chu pod kontrolou disciplinární oddělení Čínské komunistické strany (a vezmeme-li v úvahu, že po odumření veškeré zbylé komunistické ideologie zůstala korupce jediným "lepidlem", které drží pohromadě totalitní struktury), mohl z korupce obžalovat téměř kohokoli, a vždycky by potrestal "toho pravého". Na jednu stranu tak mohl přesvědčovat veřejnost, že chce stranu "napravit", a na druhou stranu mohl odstraňovat jednoho po druhém Ťiangovy stoupence.

Proč se vlastně Chu Ťin-tchao snaží Ťianga mocensky zlikvidovat, místo aby se s ním spolčil? Důvodem je, že Ťiang se svými paranoidními činy uvrhl do nesmírného dluhu vůči čínským obyvatelům. Jak uvedl redaktor Washington Post, v létě roku 1999 se Ťiang rozhodl upevnit si svou moc před podzimním stranickým zasedáním a navzdory postoji většiny členů politbyra zahájil kampaň na "odstranění Falun Gongu".

V následném vlně represí přišly o život tisíce lidí a další stovky tisíc jsou dodnes drženy ve věznicích a pracovních táborech. Ťiang si tím vysloužil odsouzení ze strany mezinárodního společenství a čínských obyvatel. V mnoha státech je navíc souzen za zločiny genocidy.
Právě za toto Chu Ťin-tchao nechce být zodpovědný.

Jaké budou výsledky 17. sjezdu?

Co nám tedy 17. sjezd Čínské komunistické strany napoví o budoucím vývoji Číny? Několik členů Ťiangovy kliky už bylo ze seznamu delegátů předem vyškrtnuto. Další, jako Ceng Čching-chung nebo Luo Kan, oba ve světě souzení za genocidu páchanou na Falun Gongu, možná budou připraveni o funkce nebo přesunuti na méně významné pozice. Ťiang se naopak snaží prosadit do centra moci své lidi, jako je Čou Jüng-kchang, šéf veřejné bezpečnosti. Další otázkou je volba budoucího prezidenta, který by se měl chopit moci za pět let.

Nakolik se Chuovi podaří prosadit v nelítostném prostředí vnitrostranických bojů a nakolik si uvědomí naléhavost klíčových politických reforem, by nám mohly naznačit výsledky 17. sjezdu.