Kryptografie je vědním oborem zabývajícím se rozvojem prostředků pro ochranu informací.
Vážení nadšenci skrytých tajemství, nesnadno rozluštitelných kódů a hádanek. Pojďme se společně vydat na cestu sérií článků o šifrovacích klíčích naší historie, v nichž uvedeme ty nejproslulejší šifrovací systémy, podrobně je vysvětlíme a odhalíme postup jejich tvorby.
Armand Jean du Plessis - Kardinál Richelieu první ministr krále Ludvíka XIII
Ve 14. století ve Francii byla používána jednoduchá transpoziční šifra. Jejím autorem nebyl nikdo jiný než proslulý kardinál Richelieu - nechvalně známá „Šedá eminence.“
Richelieu byl prvním ministrem krále Ludvíka XIII. Za jeho éry se Francie pozdvihla na úroveň přední evropské mocnosti. Kardinál Richelieu údajně založil šifrovací oddělení, které se zabývalo šifrováním předávaných informací.
Všem známé úklady o královský trůn, tajné dohody s nepřáteli a intriky na dvoře krále Ludvíka byly samozřejmě také provázeny doručováním tajných zpráv, souboji mušketýrů a členů kardinálovy gardy. V této době byl již šifrovací systém poměrně složitější, než v dobách řecké Sparty nebo za dob Julia Caesara.
Šifra, jejímž autorem je Šedá eminence Francie - kardinál Richelieu, je v podstatě jednoduchá transpoziční šifra[1]. Pojďme se tedy podívat na postup, kterým se takový tajný text v oněch dobách šifroval.
Písmena ve větě se přeskupují podle předem smluveného hesla konstantní délky. Jako heslo zvolíme jméno kardinála s vloženým klamačem S, tedy RISCHELIEU a zleva doprava očíslujeme písmena v hesle vzestupně, podle jejich pořadí v abecedě, čímž dostaneme řadu čísel, jež nám poslouží jako kódovací klíč - 8.5.9.3.4.1.7.6.2.10. (pozn. - pokud je v šifrovacím klíči více než jedno stejné písmeno číslujeme jejich pořadí zleva doprava.)
Poté pomocí vyrobeného klíče zašifrujeme zprávu. Zašifrujme tedy tuto větu „Vědění má být v rukou toho, kdo neškodí světu.“ Prvním krokem rozdělíme větu na oddíly dlouhé deset písmen tak, aby obsahovaly stejný celkový počet písmen, jaký má zvolené heslo RISCHELIEU - tedy 10. Větu ukončíme znaménkem * a za něj doplníme libovolná písmena, abychom dostali poslední úsek zprávy o deseti znacích viz. níže. (Viz. tabulka - Postup šifrování 1)
Nyní můžeme začít přeskupovat písmena ve větách tak, že písmeno, pod kterým se nalézá číslice 1 bude stát v úseku jako první. Písmeno s číslicí 2 jako druhé atd. Vznikne nám zašifrovaná zpráva podle klíče RISCHELIEU. (Viz. tabulka - Postup šifrování 2)
Znaky z jednotlivých úseků vypíšeme postupně vedle sebe do skupin po pěti znacích, abychom tak ztížili případný dekódovací postup. Nyní jsme ponechali u jednotlivých písmen pro přehlednost interpunkci, při skutečném kódování se ovšem doporučuje interpunkci nezapisovat.
Výsledná šifra:
ĚÍBNĚ ÁMVDÝ UOOKV TUTRH OEONK KSODD EUPTS O*IVL
Takto jsme tedy prozradili kardinálův transpoziční šifrovací systém, který byl používán v Paříži v dobách Dumasových tří mušketýrů. Pokud budete mít zájem, můžete zkusit rozkódovat text, jenž jsem pro vás zakódoval stejným systémem pomocí šifrovacího klíče zvoleného podle příjmení autora díla Steganographia.
Pozor: pokud je v šifrovacím klíči více než jedno stejné písmeno číslujeme jejich pořadí zleva doprava.
Zašifrovaný text:
TNRLN KIVII LZTEN ENDAE OSNK IMNDL NABNJ ESIEE
Pokuste se proniknout do postupu dešifrování tohoto skrytého textu. Znovu si projděte výše uvedený postup a až pochopíte jeho princip nebude pro vás už žádný problém text obráceným postupem dešifrovat. Musíte být pozorní a systematičtí a potom zažijete, jaké to je, když se odhalí pravý smysl tajné zprávy. Hodně štěstí při dešifrování textu.
V dalším díle naší série najdete elegantní šifrovací systém Kardanovi otočné mřížky...
_________________________________________________________________
[1] Základním postupem transpozičního šifrovacího systému je přeskupování písmen v textu podle přesně stanovených pravidel.
