Žánr: drama
Námět: Bernhard Schlink
Scénář: David Hare
Režie: Stephen Daldry
Hudba: Nico Muhly
Hrají: Kate Winsletová, Ralph Fiennes, David Kross, Bruno Ganz
Předlohou pro film Předčítač se stala částečně autobiografická kniha berlínského profesora práv Bernharda Schlinka z roku 1995. „Je to příběh takzvané 'druhé generace',“ vysvětluje Schlink termín, označující generaci poválečných dětí. „Vyrůstali jsme ve velice naivní atmosféře až do chvíle, než jsme zjistili, co naši rodiče a učitelé provedli. Když milujete někoho, kdo spáchal něco strašného, může vás to pohltit.“ Schlinkova kniha je v Německu považována za natolik zásadní k pochopení německé historie, že se v německých školách zařadila mezi povinnou četbu.
Hlavními aktéry příběhu jsou tři generace. První zastupuje Hanna Schmitzová (Kate Winsletová - Jako malé děti, Nouzový východ), druhou symbolizuje mladý a naivní Michael Berg (David Kross - Pomoc, já jsem kluk!, Drsňák), který postupně dospívá v muže (Ralph Fiennes – Vévodkyně, Harry Potter a Princ dvojí krve) a třetí je jeho dcera. Všichni jsou vzájemně spojeni a ovlivněni událostmi druhé světové války a snaží se s jejich odkazem a důsledky vyrovnat a žít dál.
Scénář filmu vytvořil David Hare, který byl nominován na Oscara v kategorii nejlepší adaptace za scénář ke snímku Hodiny, a za své zásluhy povýšen královnou Alžbětou II. do rytířského stavu. Režie se ujal Stephen Daldry, autor celovečerního filmu Billy Elliot, za jehož režii byl nominován na Oskara, který s Harem spolupracoval na filmu Hodiny.
Osa příběhu
Hanna Schmitzová je pohledná, rázná a disciplinovaná třicátnice, která pracuje jako tramvajová průvodčí. Svoje city a touhy i dobrotu skrývá za tvrdou a nepropustnou slupku disciplíny. Dalším výrazným rysem je její vlastní hrdost, kvůli které nedokáže před nikým přiznat svoje chyby a nedokonalosti. Patnáctiletý Michael je naproti tomu jako otevřená a nepopsaná kniha. Upřeného pohledu Hanny se přirozeně děsí, ale je jím zároveň osudově přitahován. Mezi Hannou a Michaelem vznikne milostný vztah, který má, jak už autor knihy zmínil, symbolizovat vztah mezi druhou generací a jejich učiteli, rodiči a blízkými které milovali. Věkový rozdíl mezi oběma hlavními postavami příběhu je jedním z nejkontroverznějších prvků Schlinkovy knihy i filmové adaptace. Michaelova naivní láska trvá jen do chvíle, než dokáže pochopit, kdo je Hanna Schmitzová, jaký na něj měla vliv a jaká je její minulost. Všechno, co Michael prožil, se odrazí v jeho pozdějším životě a manželství, které se rozpadá a jeho dcera nemůže pochopit jeho zádumčivost a odstup, který si od všech stále udržuje.
Tragické divadlo
Snímek se snaží držet několika základních prvků - prožívat roli nemá herec, ale divák (kterému dají opravdu zabrat), vyhnout se tématu „odpuštění“, kterého se ve filmu nedočkáme, a řešit problém toho, jak se nová generace vyrovnává s pošramocenou minulostí.
Příběh začíná poněkud kontroverzním románkem mezi Hannou a dospívajícím Michaelem. Hanna v Michaelovi objeví vypravěčský talent a ten jí začne předčítat jednu knihu za druhou a užívá si při tom její přítomnosti. Společně zažijí romantické chvíle, ale také neshody a vypjaté hádky. Po jejich letním románku Hanna záhadně zmizí a objeví se znovu o několik let později v době jeho studií na právnické fakultě, jako obžalovaná dozorkyně z Osvětimi. Náhle začíná být Michaelovi všechno jasnější a zároveň se jeho situace stává ještě zoufalejší. Příběh střídá dvě časové osy, kterými jsou Michaelovy vzpomínky na léto s Hannou a studia na fakultě, druhou je jeho současnost, kdy je mu již třicet šest let.
Úvodní polovina filmu působí jako nevhodná červená knihovna, která zničila poslední českou adaptaci Máchova Máje, a situaci zachraňuje jen charisma Kate Winsletové, kterou si pro její podobnost s Hannou vyhlédl sám Schlink. Dokud se příběh nezlomí, vytváří úvodní část jakýsi základ pro dramatičtější a tragičtější druhou polovinu a vyvolává otázku, za co vlastně film získal nominaci na Oskary?
Michaelův profesor Rohl, kterého hraje Bruno Ganz, jehož jsme naposled viděli v roli Adolfa Hitlera ve filmu Valkýra, se ho snaží provézt bouřlivými vodami dospívání na právnické fakultě a nabídnout mu racionální oporu při řešení spletité životní situace. Proces s Hannou je rovněž metaforou procesů s lidmi milovanými druhou generací a nabízí tak sondu do srdceryvné atmosféry, ze které se člověk snaží nalézt racionální východisko. Michael se stahuje sám do sebe za neproniknutelnou slupku, kterou už nerozmrazí ani jeho první láska. Jediným východiskem zůstává vydržet, vyrovnat se s minulostí, přijmout přítomnost a začít vytvářet lepší svět pro budoucí generace.
„Obvykle se velice ráda na roli připravuji,“ říká Kate Winsletová. „Je to moc důležité, všechno si o své postavě ujasnit a pak to pustit z hlavy. Ale v případě Hanny jsem toho musela o koncentračních táborech hodně přečíst a vidět, až jsem už zkrátka v jednu chvíli neměla žaludek na to, abych v tom pokračovala. Vím, že si z toho budu spoustu věcí navždy pamatovat.“
Ve druhé polovině Ralph Fiennes vytvoří svým typickým hereckým projevem tísnivě napjatou atmosféru a připraví diváka o jakoukoliv naději na odpuštění a uvolnění. Pokračuje tak v sérii duševně strohých a pod povrchem vřících, upjatých a anglicky korektních charakterů. Příběh se samozřejmě dále zaplétá nezbývá než počkat, jak to dopadne. Jako by Schlink naznačoval, že si možná účastníci hrůz války naplno neuvědomovali svoji roli a to, co se právě odehrává. A že koncentrační tábor ani vězení nejsou vysoká škola, kde člověk dojde k nějakému pochopení. Každopádně si zjevně najal Fiennese, aby mu pomohl rozdrtit jakýkoliv náznak romantické atmosféry úvodního románku.
Trailer
Podle Schlinka nejvíce kritiky sklízí Michaelova neschopnost Hannu plně odsoudit, a to od lidí, kteří jsou spíše jeho vrstevníky. Starší generace, které ony časy zažily, jsou kritické méně, a to bez ohledu na to, jak válku prožily. Michael představuje nové Německo, zatímco Hanna to staré. Hanna je apatická k tomu, co se stalo, Michael je rozzuřený a žádá odpovědi. „Je jedno, co cítím, je jedno, co si myslím, mrtví zůstanou mrtvými.“ říká Hanna v jedné ze scén.
Zajímavosti
Dvě stě osmnáct stran dlouhá kniha Bernharda Schlinka byla přeložena do čtyřiceti jazyků a stala se první německou knihou, která se dostala na vrchol žebříčku bestsellerů listu New York Times.
Autor literární předlohy se ve filmu objevil jako statista v jedné ze scén, v níž milenci Hanna a Michael obědvají během jejich romantického výletu na kolech.
Většina ze soudních scén Předčítače vycházela z frankfurtských procesů s lidmi z Osvětimi, které probíhaly v letech 1963 až 1965, v nichž bylo souzeno dvaadvacet pracovníků z koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau. Oproti známějším norimberským procesům s hlavními důstojníky SS a veliteli Gestapa odhalily tyto procesy mnohem širší pole nacistických přisluhovačů a pomocníků. Ve filmu se v rolích právníků a soudců objevuje celá řada skutečných právníků z tehdejší doby.
Boj o režii
Filmová práva získal v roce 1996 Harvey Weinstein a na jeho žádost se v projektu angažovali Anthony Minghella a jeho produkční partner Sydney Pollack. Bylo zamýšleno, že by Minghella napsal scénář a posléze film i režíroval. Divadelní scenárista sir David Hare, který se později proslavil nominací na Oskara za scénář k filmu Hodiny, byl také jedním z těch, kteří Schlinkovu knihu četli, a toužil po tom ji adaptovat. Protože Minghella právě slavil fenomenální úspěchy s Anglickým pacientem a měl na starosti několik dalších rozsáhlých projektů, snažil se ho Hare přesvědčit, aby scénář k Předčítači nechal na někom jiném, ovšem ten o tom nechtěl ani slyšet. O takřka deset let později začal Daldy, který v mládí studoval němčinu a žil v Berlíně, zjišťovat u Minghelly, zda by nemohl Předčítače režírovat. Minghella si uvědomil, že je stále příliš zaneprázdněn, než aby se projektu mohl v blízké době věnovat a souhlasil s tím, že Daldy film může režírovat za podmínky, že se do toho pustí ihned, a že on s Pollackem budou stále zastávat roli producentů. Bohužel se ani Pollack ani Minghella dokončení filmu nedožili, oby zemřeli na začátku roku 2008. Pollack v březnu ve věku padesátčtyř let a Minghella ve svých tři a sedmdesáti o dva měsíce později.
Premiéra 23.4. 2009, anglicky s českými titulky, 123 minut.
