V roce 1993 získal Karel Janák titul inženýra na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT, obor fyzika pevných látek. Ještě jako systémový administrátor v Podniku výpočetní techniky pak začal studovat FAMU, obor hraná režie, kde v roce 2001 získal magisterský titul.
V reklamní tvorbě, které se řadu let věnoval, dosáhl mnoha ocenění, mezi jeho nejznámější reklamy patří upoutávky pro TV Nova na vysílání cyklu filmů Indiana Jones, ve kterých se známý archeolog pohybuje v pražském metru, Den nezávislosti s létajícím talířem nad Václavským náměstím, či Titanic bořící mosty na Vltavě, který dostal cenu za nejlepší filmové promo v Evropě.
Výrazným průlomem byl pro Karla Janáka v roce 2004 film Snowboarďáci, který získal Českého lva za divácky nejúspěšnější film.
Rozhovor
Po Snowboarďácíh a Rafťácích jste natočil film ze středověku. Co Vás k tomu vedlo?
Motivovalo mě k tomu právě to, že jsem byl známý přes Snowboarďáky a Rafťáky. Dostal jsem kdysi nabídku od České televize natočit dětský film Vetřelci v Coloradu. Film se líbil a zřejmě proto jsem dostal nabídku natočit další film, tentokrát pro mládež, tehdy vznikl film Snowboarďáci. Takže teď jsem se vlastně vrátil ke tvorbě pro děti. Poté přišel Boris Krištof s tímhle námětem. Původně jsem měl napsat jen scénář, ale během práce na něm jsem se do té tématiky úplně zamiloval a natočil ho i jako režisér.
Inspiroval jste se při natáčení nějakým konkrétním filmem nebo režisérem?
Já vždycky, když se chystám točit nějaký konkrétní žánr, tak ho studuji na podobných filmech, abych přesně věděl, co má obsahovat. To jsem udělal i tentokrát.
Kde se film natáčel a co v čem se natáčení lišilo od vašich předchozích dvou filmů? V čem bylo náročnější a v čem naopak jednodušší?
Natáčelo se na dvou českých hradech a jedné tvrzi a zase tak moc se natáčení nelišilo. Snowboarďáci byli na sněhu, tam pořád snowboardy ujížděly z kopce dolů, Rafťáci byli na vodě, takže se nám pořád hýbaly lodě, u Rytířů bylo nejtěžší uhlídat koně, protože například neběží stejně rychle, a když jich chcete mít v záběru hodně, je to náročné.
Jak dlouho se film natáčel?
Celé natáčení trvalo odhadem 40 dní.
Jaký je středověk ve Vašem pojetí, tak jak ho ukazujete ve filmu?
Příběh není založen na nějaké konkrétní historické postavě. Mohl se odehrát kdykoli a kdekoli v Evropě. Trošku jsme celou dobu upravili a přiblížili současnosti. Týká se to zejména kostýmů a jazyka, kterým se ve filmu mluví. Je to vlastně středověk přenesený do moderní doby.
Jak probíhala Vaše osobní příprava na natáčení?
Jednak jsem studoval žánr jako takový, jak jsem už zmínil, koukal jsem se na rodinné dobrodružné filmy. Studoval jsem ale i historii, i když nebylo úmyslem být dobově věrný. Spíš šlo o jednotlivé prvky, detaily ze života. A hodně dlouho jsem psal scénář.
Co bylo z produkčního hlediska na filmu nejnáročnější?
Honičky. K těm potřebujete mít velmi mnoho záběrů, jít po smyslu akce, musí se to "valit" neustále dopředu. To je opravdu těžké točit, navíc s dětmi.
Film byl natočen unikátní digitální technologií 4K Red Cam srovnatelnou s klasickým 35mm filmem, která zajišťuje mimořádnou hloubku a ostrost obrazu. Jak jste spokojen s konečnou podobou filmu?
My se teď nacházíme v kinematografii trošku na hraně malé revoluce. Filmový pás byl odjakživa nejlepší záznamové médium, já jsem byl vždycky velkým zastáncem filmu namísto digitální kamery. Ale před pár lety se objevily Red kamery, které dokážou snímat v kvalitě 4K, což je absolutně srovnatelná kvalita s filmem, i když je záznam digitální a zaznamenává se na disky. Práce s tímto záznamem je jednodušší i v postprodukci. Jsme moc rádi, že jsme práci s Red kamerami mohli zkusit, jsme první, kdo na ně točil tak velký projekt. Výsledek je úžasný.
Symbolizuje tento film Váš plánovaný přesun k rodinným filmům?
Trochu se bojím zaškatulkování. Já jsem zařazený jako režisér "teenagerovských" komedií, ale chtěl bych ukázat, že umím filmařské řemeslo a že se dá dobře dělat i v Čechách, kde nejsou hollywoodské podmínky. Rád bych si ale tenhle rodinný žánr ještě někdy v budoucnu zkusil.
Jaké filmy máte rád?
Já jsem si kdysi dávno dělal žebříček mých oblíbených filmů, ale od toho jsem ustoupil, protože jsem zjistil, že mě baví dlouhá řádka filmů a můj žebříček se pořád mění. Z českých filmů mám hodně rád komedie Oldřicha Lipského. Jinak se mi líbí všechny filmy, které jsou udělané dobře a poctivě.
Podle čeho jste hledal představitele hlavních rolí? Měl jste v jejich obsazení jasno už při čtení námětu, resp. psaní námětu?
Vědě jsem, že moc chci obsadit Pavla Kříže, mně se s ním strašně dobře pracovalo už v předchozích projektech. Velmi mě překvapilo, jak je jako herec tvárný, jak se úžasně dostane do jakékoli podoby. Albrechta jsem psal Pavlovi na míru, i když on vlastně takovou roli nikdy nehrál. Ale ta role mu obrovsky sedla, snad se ho potom děti na ulici nebudou bát. Mám i další oblíbené herce, se kterými jsem pracoval dřív, takže jsem měl celkem jasno i ve trojici loupežníků, přisluhovačů Albrechta. Oni mají být taková partička, což přesně sedí, protože jsou kamarádi i v soukromí.
Jak jste se od fyziky dostal k filmu?
Od základní školy jsem chodil do dramatického kroužku. Jednou nám pustili hudbu z filmu Tenkrát na západě a my si měli něco představovat. A mě ta představa spojení všech složek ve filmu tak okouzlila, že jsem se rozhodl, že budu režisér. Ale v osmé třídě se mi po vyřknutí mého snu smála celá třída a doporučili mi, abych šel raději studovat něco normálního. Šel jsem na průmyslovku. Po maturitě jsem si chtěl podat přihlášku na FAMU, ale už tenkrát se tam hlásila kvanta lidí, šance dostat se byla malá. Tak jsem si vybral fyziku, která mě taky bavila, abych vyloučil situaci, že mě nevezmou na FAMU a já budu muset na vojnu. Z fyziky mám vycvičené logické myšlení, a to se dobře hodí třeba při práci se scénářem.
Co plánujete na příští rok, chystáte zase nějaké žánrové překvapení?
Mám v hlavě hodně projektů. Hodně by mě bavili Lovci mamutů, na kterých pracujeme znovu s Borisem Krištofem.
Přečtěte si:
Recenze na film: Ať žijí rytíři!
