Tělo svaté Bernadetty z Lurd s voskovou tváří a pokrývkami rukou. Katolická církev zjistila, že její tělo zůstalo po smrti neporušené. (Wikimedia Commons)
V březnu 2001 bylo vykopáno tělo papeže Jana XXIII., protože se současný papež rozhodl, že jeho předchůdce potřebuje nové místo odpočinku, které by pojalo velké zástupy věřících toužících uctít jeho hrobku v kryptě baziliky svatého Petra v Římě. Navzdory tomu, že papež Jan XXIII. zemřel před 37 lety, jeho tělo bylo ve vynikajícím stavu.
V dějinách došlo k mnoha případům, kdy byla těla vykopána a znovu pohřbena. Záznamy potvrzující početná neporušená těla zemřelých jsou nepopiratelná. Existují záznamy o lidech, kteří byli ve středověké Anglii uznáni jako svatí a jejichž těla se nerozložila bez ohledu na teplotu nebo vlhkost. Mezi těmito svatými byli Cuthbert, Werburgh, Waltheof a Guthlac.
Ale existují i mnohé případy ze současnosti. Joan Caroll Cruzová, spisovatelka a členka Světského řádu bosých karmelitánek, popsala ve své knize „Neporušení“ vydané roku 1997 spousta případů neporušených těl. Je mezi nimi i případ svaté Terezy z Ávily, jejíž mrtvola se nerozpadla, i když byla pohřbena v bahně.
Někteří lidé si snad myslí, že reálnost těchto záznamů je těžko prokazatelná, ovšem ve skutečnosti jsou záznamy o těchto událostech velmi dobře zachovány a jsou kompletní. Mnohé z těchto mrtvých těl jsou k vidění i dnes a mimo to byli při exhumacích přítomni dělníci a členové rodiny. K těmto událostem došlo v křesťanských dějinách.
Jak je možné, že se těla mnohých kultivujících buddhismu a křesťanství po smrti nerozloží? Tento jev je pro moderní vědu matoucí, nicméně ve světě kultivační praxe se objevuje pravidelně. Běžné pochopení je, že když duchovní kultivující očistí své myšlenky, pozvednou svou morálku a vrátí se ke svému pravému já, jejich těla se podle toho také změní.
Article in English
