Už dál nemusíme být obětí vybíravých stravovacích návyků našich dětí!
Moje děti jedí zeleninu rády, od salátů přes kapustu až po houby.
Když to vyprávím svým vrstevnicím, často se mě ptají, jak jsem to dokázala, že moje děti mají rády „zdravé“ potraviny.
Předně jsem vždy kladla důraz na to, abych svoje holky učila o dobrém jídle a výživě. Vyprávím jim o následcích volby špatných jídel a snažím se je nadchnout pro zdravou zeleninu. Mluvím o zelenině a ukazuji, proč vypadá dobře nebo jestli je seschlá či převařená a kdy už tak dobře nevypadá.
Učím je popisovat chutě, ať už je to sladká, kyselá, slaná nebo kořeněná. Vědomě jim dávám okusit strukturu jídla. Díky tomu začaly milovat salát - mají velmi rády, jak ledový salát a okurka křupou.
Také je zapojuji do přípravy jídla nebo jim dávám při vaření oběda kreslenou lekci vaření. Když měla moje starší dcera asi čtyři roky, viděla dokument Super Size Me (o kultuře fast-food v USA a jeho dopadu na veřejnost, pozn. překladatele) a od toho dne by zůstala raději hladem, než by jedla v rychlém občerstvení, hlavně v McDonald's.
Její sestra od ní pochytila stejný postoj. Když cestujeme, není to vždy snadné, ale alespoň vím, že vědí, jak se o sebe dobře postarat. Pracuji na tom, aby moje dcery neustále rozšiřovaly své chutě, protože i když mají většinu druhů zeleniny rády, představit jim neznámé jídlo není vždy zrovna nejlehčí věc.
To bylo zřejmé zejména tehdy, když k nám přijela tchyně. Navařila nám vynikající a zdravou večeři, ale bylo těžké děvčata přimět, aby ji snědly, protože to bylo pro ně velmi cizí. Jen tam tak seděly, přehrabovaly se v jídle, až nakonec ta mladší neomaleně prohlásila, že chce, abych udělala večeři já.
Přemýšlela jsem, jak jim jejich chutě rozšířit, když jsem přišla na článek od poradce na výživu, kde se psalo, že malí vybíraví strávníci nemají vrozenou charakterovou vadu, jen následují příklady, které jim byly nastaveny.
Tato lekce často začíná už v děloze. Všechno, co matka jí, od doby, kdy je těhotná a kojí až po krmení miminka a následně krmení batolete, vytvaruje a vytrénuje chutě a stravovací návyky dítěte. Jedním z tipů, který mě opravdu oslovil, byl: „držte se plánu“.
Spousta rodičů po pár pokusech vzdá snahu přimět dítě zkoušet a oblíbit si nová jídla, ale ve skutečnosti to může zabrat až deset pokusů, než se dítě chuti nového pokrmu přizpůsobí. Takže jsem se rozhodla začít objevovat nová jídla, která byla od těch osvědčených rozdílná a začala je kombinovat s těmi starými.
Dcery budou muset pravidelně u oběda, o kterém vím, že jim bude chutnat, zkoušet novou potravinu. Nejdřív jim to nemusí chutnat, ale brzy pochopí, že jim to může zachutnat postupně. To vyřeší jejich neochotu zkoušet nově připravená jídla. Také nám to umožňuje jíst pohromadě, protože namísto vaření zvláštních jídel pro děti a pro dospělé jíme všichni to stejné jídlo.
Tento přístup je pro mě snadný, protože většinou vařím pokrmy asijského typu, které jsou často pro celou rodinu s různými chody. Ale je to možné i u jiných typů jídel, kde navaříte víc a zbytek schováte na další den.
Pokud jste rodič, který zkrátka chce své dítě přimět jíst brokolici bez toho, abyste ji museli rozmixovat nebo ji zamaskovat do něčeho jiného (jak to doporučují někteří kuchaři), zkuste jim to samé jídlo připravovat nejméně deset dnů po sobě.
Zkuste uvařit brokolici s citronem nebo solí a česnekem. Zkuste ji servírovat vařenou, v páře, osmaženou nebo upečenou v troubě. Nejenom, že je naučíte, kolik je způsobů přípravy jedné obyčejné zeleniny, ale děti si zároveň začnou zvykat na její chuť a už to pro ně nebude takové utrpení ji pozřít.
Už dále nemusíme být obětí vybíravých stravovacích návyků našich dětí!
