U nás máme párek v rohlíku, v Americe mají hamburgery, ale co jedí lidé v Tanzánii, když jsou na cestách a ve spěchu?
Co se týče teplého občerstvení, pak se nejčastěji setkáte s banány, kukuřicí a někdy i kasavou, které jsou grilované na roštu. Bavil jsem se tu s klukem, který prodával grilované banány na autobusovém nádraží v Mbeyi, krajském městě čítajícím kolem 400 tis. obyvatel. Vyprávěl, že za den prodá něco mezi 200 a 500 kusy. To už je slušné číslo a takových prodejců je na nádraží i jinde spousta.
V grilované podobě se prodávají dva druhy banánů - jeden měkký a sladší, zatímco ten druhý je o poznání tužší a jen mírně nasládlý a narazíte na něj ve většině případů. Hotové banány se balí do starých novin.
Kromě uvedených lahůdek si můžete také zakoupit sambusy (ano, jde o místní variantu indické samosy), mandazi (neplněné koblihy), čapáty (placky indického původu) či vařená vejce, vhodně podávaná i se solí.
Dalším vyhledávaným pokrmem jsou grilované kukurice. (Ondřej Horecký/Velká Epocha)Pokud máte víc času, můžete zajít nasytit se do některé z malých restaurací, kde je oblíbenou volbou lehčího a rychlého pokrmu, a to zejména ráno, čaj a čapáty. Čaj se podává buď tmavý, často se zázvorem, anebo světlý s mlékem.
Nesmí chybět cukřenka, bez cukru se tu čaj nepije. Ale pozor, než začnete vychutnávat chutný nápoj, přesvědčete se nejdřív, zda už není oslazený.
Jestli netrváte na teplé svačince, pak si můžete vybrat s různých druhů čerstvých banánů, které se na zastávkách prodávají. Malé, velké, tlusté, tenké, záleží jen na vás. Oproti jinému ovoci (jako například často prodávaným kouskům ananasu) má banán tu výhodu, že ho lze bezpečně a bezdotykově oloupat a sníst, čímž se vyhnete případným problémům se zažíváním.
Na vesnici se při trzích, které se zpravidla konají jednou za týden a na které přijedou obchodníci z města, setkáte také se smaženou kasavou, banánovými placičkami, nebo kozími či hovězími vnitřnostmi.
Samozřejmě pokud se odhodláte něco z takovýchto pochoutek zkusit, doporučuji tak udělat v blízkosti domova a toalet, kdyby se to přeci jen vašemu žaludku nezalíbilo. A hlavně si nezapomeňte umývat ruce, protože i když vy je máte možná čisté, ti ostatní nemusí.
Tuhle jsem šel takhle vesnicí a potkám stařenku, která mě vehementně zdravila, což nelze bez podání rukou realizovat. Když jsem se rozloučili, pokračoval jsem v cestě, ale pořád mi něco zapáchalo. Za chvíli jsem přišel na to, že je to moje ruka, která zavání kravincem.
A na závěr jedno místní pořekadlo. Mluvili jsme o banánech a tak tu máme jedno svahilské přísloví, které je také zmiňuje: Embe dodo sawa sawa na kisukari (Velké mango je stejně dobré jako malý sladký banánek). Rčení lidi nabádá, aby nebyli vybíraví, protože je jedno, čím se člověk zasytí, hlavně, když je sytý.
Autor je reportérem Velké Epochy, který do subsaharské Afriky, zejména Tanzánie, cestuje už roky a zajímá se jak o dějiny, tak i o současnost oblasti. Jeho zkušenosti vyvěrají z osobního styku a života s místními lidmi, kterým jako člen Občanského sdružení Bez mámy pomáhá.
Autem nebo pěšky, život je pořád těžký
A co děti? Mají si s čím hrát?
Lotři, padouši a slušní zloději
Moderní technologie pod rovníkem
