Za zrušení nebo novelizaci paragrafu č. 213 o placení výživného z roku 1950, se zvedla občanská iniciativa
Podstatu nesprávnosti paragrafu č. 213 shledávají jeho odpůrci v jeho rozporu s mezinárodními úmluvami, zejména jmenují protokol č. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle níž nemůže být občan uvězněn kvůli dluhu. Paragraf 213 v českém právním řádu uvěznění pro dluh naopak legalizuje.
Dalším nedostatkem paragrafu č. 213 je podle jeho odpůrců vytváření v dnešní době neřešitelné životní situace. „Za situace, kdy nezaměstnanost je zcela přirozeným jevem a kdy naprostá většina vězňů nepracuje, protože pro ně není práce, si nutně musíme položit otázku, k čemu vlastně § 213 slouží, jestliže otec uvězněný podle tohoto paragrafu nejen že ve vězení nic nevydělá, takže mu není co srazit, ale ještě mu naroste dluh za uvěznění a po propuštění z výkonu trestu nesežene žádné zaměstnání," říkají zástupci sdružení K213.
V době svého vzniku měl paragraf 213 logické opodstatnění, neboť všichni museli být povinně zaměstnáni včetně vězňů, takže pokud někdo výživné neplatil, dalo se dovodit, že to s velkou pravděpodobností činí schválně a pokud ho zavřeli, pak ve vězení opět musel něco vydělávat, takže mu výživné bylo z čeho srazit.
Dnes se ale realita posunula do jiných kolejí a tak přibližně 11 000 odsouzených na základě paragrafu 213 v podstatě pouze zatěžuje státní rozpočet, justici, nezajišťuje náhradu poškozené straně a vytváří neřešitelné životní situace.
Související články:
Justice: Jiří Fiala 11 let ve střetu s českou justicí - proč?
ČR: Atmosféra v soudních síních houstne aneb boj proti zastaralému paragrafu
