Sloan-Ketteringův ústav pro výzkum rakoviny provedl testování Essiacu na zvířatech. To bylo roku 1975.
Dr. C. Chester Stock, místoředitel oddělení pro akademické záležitosti, napsal sestře Caisseové:
„Přikládám data ze dvou pokusných experimentů, které naznačují určitý ústup sarkomy (zhoubný nádor pojivové tkáně, pozn. red.) u 180 myší léčených Essiacem.“
Dr. Stock začal v ústavu pracovat roku 1946 a do důchodu odešel v roce 1980, když dosáhl sedmdesáti let. Podařilo se mi ho vypátrat a kontaktovat, aby nám poskytl rozhovor.
„Implantovali jsme myším nádory. Samozřejmě, vždy je možné, že něco, co není aktivní u zvířat, může být aktivní u lidí. A rovněž něco může být účinné na jeden nádor, a ne na druhý," uvedl Dr. Stock.
Po přečtení svého dopisu z roku 1975 poznamenal bývalý výzkumník: „Chtěl jsem provést víc testů, chtěl jsem jít trochu dále. Kdybychom mohli naši činnost potvrdit, kdybychom získali více materiálu, …mohli jsme udělat klinické testy."
Rene Caisseová měla možnost vidět za svého života mnoho zázraků, které Essiac při léčbě dokázal. Bylinný lektvar kmene Odžibwa nese její jméno (psáno pozpátku).
Lékařské instituce však zdravotní sestře z venkova vyhrožovaly zatčením a zesměšňovaly ji.
Rene se rozhodla spolupracovat s Dr. Charlesem A. Brushem a společně se snažili nalézt spolehlivé partnerství s farmaceutickou společností, která by přípravek vyráběla a dodávala na trh. Jejich počáteční snaha však nedosáhla cíle.
Spolupráce s jednou kanadskou společností nakonec také ovoce nepřinesla.
Poté, co kanadské ministerstvo zdravotnictví ukončilo klinické testy, jež iniciovala Caisseová, se Dr. Brusch objevil v debatním rozhlasovém pořadu, který produkovala Elaine Alexanderová. Série rozhovorů s ním byla odvysílána v roce 1984.
Hned poté následoval příval žádostí s prosbou o Essiac.
Jeden z nejpádnějších rozhlasových rozhovorů mezi Alexanderovou a Dr. Bruschem byl přepsán v knize „Zpráva o Essiacu" od Richarda Thomase.
Rozhovor naleznete na další stránce...
Související články:
Ukrývá bylinný přípravek amerických Indiánů lék na rakovinu? (část 1.)
Originální bylinnou směs ESSIAC si můžete objednat v e-shopu na adrese www.essiac.cz.
Jeden z nejpádnějších rozhlasových rozhovorů mezi Alexanderovou a Dr. Bruschem byl přepsán v knize „Zpráva o Essiacu" od Richarda Thomase. Tady je:
Elaine Alexanderová (dále jen moderátorka): Dr. Bruschi, studoval jste na vaší klinice účinky Essiacu u pacientů s rakovinou za kontrolovaných podmínek?
Dr. Charles A. Brusch (dále jen doktor): Ano, studoval.
Moderátorka: Byly výsledky podstatné anebo, jak někteří lékařští profesionálové v minulosti prohlašovali, jednoduše nepodložené?
Doktor: Velmi podstatné.
Moderátorka: Má Essiac nějaké vedlejší účinky?
Doktor: Žádné.
Moderátorka: Doktore Bruschi, pojďme přímo k věci. Říkáte, že Essiac může pomoci některým lidem s rakovinou nebo říkáte, že Essiac je lék na rakovinu?
Doktor: Říkám, že je to lék.
Moderátorka: Zopakoval byste to ještě jednou doktore Bruschi?
Doktor: Ano, s radostí. Essiac je lék na rakovinu. Viděl jsem, jak dokáže zvrátit a odstranit rakoviny v tak pokročilém stádiu, že nic, co současná lékařská věda má, nedokáže dosáhnout podobných výsledků. Sám bych tomu nevěřil, kdybych to neviděl na vlastní oči. Velmi silně se domnívám, že Essiac je dnes ten nejblahodárnější lék na rakovinu. (Konec rozhovoru).
Léčivé bylinky
Don Cardinal, kanadský léčitel z kmene Krí, se domnívá, že klíčem k léčbě rakoviny je bylinná směs šťovíku menšího, kořene lopuchu, kůry jilmu plavého a kořene rebarbory.
„Jsou další dvě byliny, které jsou úzce střeženy a které se zamlčely, když se předávaly původní ingredience," vysvětluje Don Cardinal, jehož Krí jméno je Kiwíten neboli Léčitel ze severu. Když se ho doktor Brij Sood, M. D., tehdejší ředitel oddělení radiační onkologie v Montifioreho zdravotním středisku při lékařské fakultě Alberta Einsteina v New Yorku zeptal, zda zná přesné složení původního nápoje kmene Odžibwa, léčitel odpověděl, že zná.
„Přídavné složky pomáhají hlavním bylinám ve vzájemném působení a tělu v uzdravování," uvedl Cardinal.
„Je důležité, aby se byliny smíchaly ve správném poměru. Když sbírám byliny sám, vždy řeknu modlitbu a obětuji tabák, abych tak poděkoval Stvořiteli za to, že nám tyto byliny dává," popsal šaman duchovní důležitost správného použití bohatství přírody.
„A i když byliny nesbírám sám, když je kupuju, pro případ, že ti, co je sbírali, neprovedli díkůvzdání, vždy řeknu modlitbu a obětuji předtím, než je použiji," uvedl léčitel poukazujíce na duchovní respekt, který je podstatou léčení a léků amerických Indiánů.
Bylinná směs, která se předává, obsahuje složky dobře známé pro své léčivé účinky i bez Essiacu nebo Flor-Essence. Šťovík menší se používal k léčivým obkladům už od raných dob. Existují záznamy o jeho použití z roku 1475 na Islandu, kde se aplikoval na vředy a nádory.
Výtažek ze šťovíku je bohatý na vitamíny A, B, C, O, E, K., P, karotenoidy, chlorofyl a minerály. Japonští vědci z Nagojské univerzity zjistili, že kořen lopuchu snižuje mutaci buněk a maďarští vědci objevili, že příznivě působí proti růstu nádoru. Čínská medicína používá kořen lopuchu už po tisíce let jako pročišťovač krve bohatý na vitamíny B, E, P a mnoho minerálů.
Kůra jilmu plavého obsahuje rostlinné lepidlo a používá se jako prevence a lék na zanícené blány. Pokud se užívá externě na zranění, přispívá k rychlejšímu uzdravení, protože má antimikrobiální a antibiotické účinky.
O kořenu rebarbory se psalo v Číně už v roce 220 př. n. l. jako o léku, který dokáže odstranit toxiny z krve a tenkého střeva. Rhein obsažený v rebarborovém kořenu podle japonských vědců z Výzkumného střediska orientální medicíny utlumuje růst škodlivých bakterií ve střevech.
Dr. John Christopher Fine je autorem 24 knih o nejrůznějších tématech. Jeho články a fotografie se objevují ve významných časopisech a novinách v USA a Evropě.
Související články:
Ukrývá bylinný přípravek amerických Indiánů lék na rakovinu? (část 1.)
