Toto je 2. díl rodokmenu Zrzavých v 21. století, zde si může přečís 1. díl.
Erb Zerzavých
Můžeme si prohlédnout rodový erb Zerzavých, který byl sdílen několika dalšími rody.
V roce 1973 posílá ing. Václav Štěch ze Všenor namalovaný erb a píše spolutvůrci rodokmenu Janu Zrzavému z Okrouhlice (* 1926 +2001). V dopise uvádí:
„Znak jsem nikde neobkreslil, nakreslil jsem jej podle slovního znění - blasonu - jak je v Heraldice rytíře Krále z Dobré Vody. Tuto knihu mají v každé větší knihovně a je možno si ji vypůjčit do čítárny. Na str. 302 je popis znaku Víta ze Rzavého: štít stříbrný, kosmý pás červený, klenot na červené podušce sedící stříbrný chrt. Rod Víta ze Rzavého se v Čechách velmi rozvětvil a byl roku 1652 přijat do panského stavu... vymřel na konci 17. století. Byli téhož erbu a původu s Lapáčky ze Rzavého, Chrty ze Rtína a Sádly z Vražného."
Dále Ing. V. Štěch na rubu nakresleného erbu uvádí, že přílbu a fafrnochy nakreslil podle diplomu vydaného císařem Zikmundem a že volil starší sloh, neboť jde o starobylý erb.
Mýtická část rodokmenu
Jan Zrzavý (*1926 + 2001) z Okrouhlice se zaměřil na údaje o původu rodu, uvedené v dopise Dr. Hermanna Zerzawy z Vídně v roce 1966. V konečném hodnocení je nazval "mýtickým původem rodu", protože v důsledku třicetiletých válek (1618-1648) došlo k přerušení kontinuity rodu a nelze jednoznačně tvrdit, že potomci Vaclava ze Rzawy, který odešel v r. 1625 s bratry - mladším Bohuslavem a Zdeňkem do Polska (Krakov, Sendoměř) jsou týmiž či jejich potomky, kteří se v polovině 17. stol. trvale usadili v Krucemburku. Ze studia jednotlivých dílů Sedláčkových "Hrady, zámky a tvrze království Českého" vyplývá, že někteří Zerzawy žili v Čechách i v době pobělohorské, jak je v některých dílech uvedeno. Trvalý pobyt rodin Zrzavých v Krucemburku je ovšem doložen od 2. poloviny 17. stol. do současné doby.
Krucemburk - městečko, kde žil po tři a čtvrt století rod Zrzavých, který zde stále pokračuje
Trvalý pobyt rodin Zrzavých v městečku Krucemburk je dokladován od konce 17. století až do současnosti – tedy více než 300 let. Rody byly převážně zemědělské, později našly obživu i v řemeslech – ve tkalcovství a při těžbě železné rudy a jejím zpracování.
O jednotlivých rodinách Zrzavých, žijících v Krucemburku, velice poutavě vypráví řídící učitel Josef Kynčl ve své knize „Průvodce Krucemburkem a rodinnými kronikami“ z roku 1918, jež vyšla nákladem Spořitelního a záložního spolku v Krucemburku.
Velmi pěkně je vedená také Kronika Zerzawy - Zrzavý, kterou sepsal Jan Zrzavý (*1911 + 2009) z Krucemburku č. 8.
Počátek rodu z Krucemburku
Předkové rodu malíře Jana Zrzavého nesporně pocházejí z Krucemburku: tato větev Zrzavých se nazývá Mikolášova. Od r. 1672 je doložen Martin Zerzavý čp. 31 (U Jouklů), potom jeho syn Mikoláš - kolem r. 1703 a po r. 1708 v čp. 101.
Malířův praděd Jan, zvaný Velký (1805 - 1878), byl v létech 1832 - 1837 rychtářem obce a svému synu Janovi, zvanému Krásný (1833 - 1899), dědečkovi malířově, vystavěl hostinec "Na špici" čp. 179.
Z rodu Josefa Zrzavého z Krucemburku čp. 36 vzniklo několik početných rodin, které žily na jižní Moravě (Brno, Hustopeče, Lednice, Dolní Dunajovice) a postupně se poněmčily. Posledně uvedený rod žil do roku 1945 v Československu a rozhodnutím Postupimské konference z r. 1945 byly rodiny odsunuty do dvou pozdějších částí Německa - BRD a DDR. Tyto rodiny pořádají v různých částech Německa své rodové sjezdy.
Z tohoto rodu vzešel i genealog šlechtických rodů Radeckých a Kinských - prof. Hermann Zerzawy (1880 - 1976), který při zjišťování rodopisných dat výše uvedených rodů zároveň také sesbíral rodopisné údaje rodů Zrzavých a Zerzawy.
Rodina malířova
Vilemína Zrzavá, rozená Kaizlová, po které zřejmě syn Jan zdědil umělecké nadání. (archiv autorky)
Z rodiny Jana Zrzavého, zvaného "Krásný" z Krucemburku č. 179 (Na Špici) vzešel prvorozený syn Jan - "Hanuš" (nar. 17. 10. 1856, zemřelý 20. 7. 1921 v Okrouhlici č. 61) a dalších 12 sourozenců.
Prvorozenému Janovi, nazývanému Hanuš, bylo umožněno vystudovat Polytechnický institut království Českého v Praze a poté se stal učitelem nejprve na obecné škole v Lipnici n. Sáz., později byl řídícím učitelem v Čejově u Humpolce.
V době působení v Čejově požádal o ruku Vilemínu Kaizlovou, (* 1854 - +1919 ) schovanku rodiny Kašparových z Humpolce. Po otevření nové obecné školy ve Vadíně - Okrouhlici byl Hanuš Zrzavý jmenován prvním řídícím učitelem a jeho rodina zde žila ve služebním bytě, kde se narodila většina jejich dětí. Jako šesté dítě se 5. 11. 1890 narodil Jan, budoucí malíř. Jeho jemná a laskavá matka se starala nejen o devět dětí, ale také zde na škole byla zaměstnána jako industriální učitelka.
Malíř J. Zrzavý měl od dětství vřelý vztah ke Krucemburku, ze kterého se vyznává ve své autobiografické knize - „Jan Zrzavý vzpomíná na dětství, domov a mladá léta", která vyšla r. 1971. Krucemburk několikrát maloval a ve své závěti vyjádřil přání, aby byl zde na římsko-katolickém hřbitově pochován, což bylo splněno 22 . října 1977. Stéla hrobu je malířovým návrhem pro hrob jeho matky Vilemíny a jeho mladšího bratra Boleslava, jenž se původně nacházel v Čáslavi. Po malířově smrti byl pomník z Čáslavi přemístěn - i s tělesnými pozůstatky obou - do Krucemburku a přidáno jeho jméno.
Při vzpomínání na dětství v Krucemburku malíř Jan Zrzavý vzpomíná:
- Dědečkovi lidé říkali "pane Zerzavý", babičce "paní Zerzavá". Myslel jsem si, jak se to v Krucemburku ošklivě mluví. Až mnohem později jsem našel doma na půdě maličké evangelium. Dal je mému otci, když šel na studia, evangelický farář. Fara byla naproti "Špici", a tak se obě rodiny stýkaly. V evangeliu bylo vyraženo plastickým razítkem "Jan Zerzavý z Krucemburku" - takhle se tedy ještě psal dědeček a v mladých letech i tatínek. Nevím, kdo první a kdy se začal psát jinak...-
Své krucemburské předky malíř ve vzpomínkách charakterizuje takto:
Erb Zerzavých, Lapáčků , Sádlů a Chrtů. (archiv autorky)
„A skoro všichni ti Zrzaví, jak jsem je poznal, byli umínění, vzteklí, lakomí, ale byli sví. Ti si nedali říct, ti nepovolili a za peníze nebo jinak si je nikdo nezískal. A všichni se v životě uplatnili...."
Z jejich charakteru si malíř odnesl především neústupnost. Kdyby nebylo této vlastnosti, nedokázal by vstoupit na malířskou dráhu a nedosáhl by takových výsledků, kterých se mu podařilo dosáhnout.
O rodě Zrzavých by se dalo nalézt ještě mnoho dalších zajímavých věcí, což zahrnuje obsáhlé bádání v archivu a můžeme zde také načítat rodové větve, obsahující mnoho listů anebo se zadívat na rodokmen ve tvaru stromu, jaký mají vídeňští Zrzaví.
Najít své předky, vytvořit svůj vlastní rodokmen není tak zela od věci ani v dnešní době.
Předkové často nesou vlastnosti, které si u sebe právě neuvědomujeme. Přesto však můžeme poznat, co jsme po nich zdědili, co jsme dostali do vínku. Může to napomoci našemu sebepoznání, které se může také stát formou osobní kultivace.
Odkazy:
J. Zrzavý (* 1926- + 2001) uvádí prameny:
Odkazy z dějin národu českého v Čechách a na Moravě - Fr. Palacký
Díl II., kniha x., č. 1: Král Václav IV., str. 394 - Chval ze Rzavého, purkrabě vyšehradský
Díl pátý, kniha XVI., čl. 17 Král Vladislav II., str. 245 - Jan Víta ze Rzavého
Augustin Sedláček: Hrady, zámky a tvrze království Českého I–XV (1882–1927)
Související články:
Rodokmen Zrzavých v 21. století - 1. díl
