Hurá, krkovička v akci! A o 30 procent levnější než u konkurence! zaraduje se šetřivý Čech, zatímco ti opatrnější se zhrozí, co to asi bude. Kvalita versus cena je prvek, který spotřebitelé hodnotí u všech výrobků, včetně těch masných.
V poslední době došlo k několika medializovaným případům, ve kterých se masokombináty pokusily klamat spotřebitele ohledně složení svých výrobků. Že jde o jev ne tak vzácný, ví asi každý, ovšem ne každý je tlačen pouze vidinou rychlého zisku či šibeničními podmínkami obchodních řetězců.
Státní veterinární správa (SVS) před týdnem publikovala případ polské firmy, jejíž klobásky obsahovaly větší množství tuku, menší obsah masa a také nedeklarovaný drůbeží separát, který tam neměl co dělat. O něco dřív došlo k podobným pochybením u maďarských a slovenských klobásek či u rakouské šunky.
„Zákazník by měl dostat za poctivé peníze poctivý výrobek. Chce-li si koupit levný, ať si koupí levný, ale výrobek se nemůže tvářit, že je hodnotný, a přitom být méně hodnotný. To je klamání zákazníka,“ říká Josef Duben, tiskový mluvčí SVS. Zatímco státní veterina takové případy v pravidelných intervalech prověřuje, přiznává, že jejím primárním úkolem je zajistit především zdravotní nezávadnost potravin a až potom pravdivost deklarovaného složení. Podle něj za takové přestupky čeká viníka pokuta v řádu desetitisíců. Čeho se ovšem nepoctivé firmy bojí nejvíc, je zlá publicita v médiích. Proto je důležité na tyto prohřešky upozorňovat.
Zcela jinou cestou se dala uherskobrodská firma VOMA ze Slovácka, jejichž uzeniny se honosí značkou KLASA, ocenění se dočkaly i na mezinárodní soutěži v Paříži a na jejichž maso se sjíždí zákazníci zdaleka. Za dobu své existence si síť firemních prodejen vybudovala takovou pověst, že se z něj stal fenomén nejenom regionální. Společnost sází na kvalitu, jak vysvětluje její šéf Miroslav Mahdalík, který navázal na přerušenou rodinnou tradici.
„Bereme z 90 procent od českých zemědělců, půlky nejvyšší kvality a ty si sami bouráme. To dnes každý nemá, spousta jich bere maso zmrazené, i dva roky, a to naporcují a dají na pulty. U nás má zákazník na druhý den (po bourání) čerstvé maso ve výkladu. Dneska vyrobíme, zítra prodáme,“ líčí Mahdalík.
Další devizou společnosti je výroba vlastních uzenin z výsekového masa, ne z masa výrobního, a od dodavatelů vyžadují prvotřídní jakost, takovou, jakou chtějí sami nabízet i svým zákazníkům. Trvají na tom, aby jejich uzeniny neobsahovaly separát, soju a přebytečnou chemii.
Separát je strojově oddělené maso od kosti s příměsí šlach, někdy i kostí, které se rozmělní na výslednou emulzi a tak se pak používá místo masa. Výhodou separátu je jeho cena, která je asi třikrát nižší, a proto ho dnes najdete jako složku v leckteré uzenině. I u masa je radno si dobře vybírat. Nežli vsadit jen na cenu a koupit maso, u kterého strávíte půl hodiny ořezáváním tuku, nebo se vám speklo na polovinu, to si snad člověk raději trochu připlatí. Nejedna hospodyňka by vám mohla vyprávět!
I Jan Suchanovský, šéfkuchař v důchodu s více než čtyřicetiletou praxí, s tím má své zkušenosti. Kvalita se podle něj různí, ale i on se někdy nechá napálit: „To se pozná hlavně při přípravě. Ne všechno rozeznáte na první pohled. Nedávno, když jsem vařil pro někoho guláš, na který si přivezl maso, dusilo se to pět hodin!“ Výtěžnost masa se podle něj za posledních dvacet let snížila, a to platí hlavně u drůbeže, kde se klade důraz na superrychlý výkrm.
Jak tedy najít kvalitní maso? Bohužel dnes už ani nemusí platit čím vyšší cena, tím vyšší kvalita, protože některé uzeniny, které se luxusně tváří, patřičnou jakost nesplňují, a jak říká J. Duben ze SVS, „jakost je dána především složením“. Proto doporučuje zákazníkům, aby i oni byli zvídaví a o složení se zajímali. Samozřejmě, pokud máte poblíž vyhlášeného řezníka, nemusíte se obtěžovat za masem do supermarketů, protože víte, že vždy dostanete to nejlepší, a navíc podpoříte poctivé lokální podnikání. Koneckonců k tomu dodává své i pan Mahdalík.
„Do řetězců nás nikdo nedostane,“ dušuje se a vysvětluje, že politika velkých supermarketů je k firmám nehostinná, navíc v některých obchodech přelepují expirační dobu, čímž by poškodili dobrou pověst společnosti. „My si prodáváme svoje a za tím si stojíme. Když si u nás někdo koupí kilo masa nebo klobás a není s tím spokojený, doběhne a může nám to omlátit o hlavu. Za dvacet roků na trhu jsme měli tolik reklamací, že bychom je spočítali na jedné ruce.“
Spotřebitelé na kvalitu slyší a jak říká šéf VOMY, zákazníci se sami ozývají s pochvalami, což je „pro obchodníka to největší ocenění jeho práce“. Říká, že kvalita jejich produktů je srovnatelná s těmi z Německa nebo Švýcarska, za třetinové ceny. I firmě pana Mahdalíka však dělá hlavu ekonomická situace, kdy díky dvacetiprocentnímu růstu cen českého masa, k němuž v posledních třech měsících došlo, nezbývá prostor pro udržitelnou úroveň zisku, neřku-li pro další expanzi. A tak chtě nechtě zvažují nepopulární zdražování…
