Kdyby nebylo lidstvo ovládáno pocity a emocemi, tento malý symbol by si svět nikdy nedobyl.
Představa, že srdce je sídlem citů, se zdá stejně stará jako lidstvo samo, a až na hrstku kulturních výjimek je na celém světě srdce považováno za nejdůležitější orgán.
Když se v roce 1311 sešla ve Vídni církevní rada, zaobírala se otázkou, zda duše lidí sídlí pouze v srdci nebo v celém těle. Hodnostáři nakonec došli k závěru, že duše žije v celém těle, ale snad je to náš zvyk ztotožňovat se s našimi city, což je příčinou toho, že je pro nás srdce tak důležité.
Od svého původu má symbol srdce, tak jak ho známe dnes, vícero významů, od duchovní oddanosti k romantické lásce až po méně intenzivnější pocity. V současnosti představuje symbol, který znají lidé po celém světě.
Pra-předlohou symbolu byl malý lístek břečťanu
Původní forma symbolu srdce byla odvozena z listu břečťanu, jenž se ve starých dobách orientálních kultur používal jako ozdoba. Objevuje se na amforách a jiné lakované keramice už od roku 3000 před naším letopočtem. Postupně se dostal do Evropy, kde jej převzali Řekové a později Etruskové a Římané.
Na řeckých vázách ho lze najít v podobě stylizovaných výhonků révy a často se dává do souvislosti s bohem vína Dionýsem, který představuje vášnivé a smyslné prvky lidského života. Takže už v raných dobách byl nositelem různých významů. Ve 4. století našeho letopočtu se používal v Efezu jako znak pro nevěstinec.
Ušlechtilá stránka jeho významu vnikla tehdy, když se začal břečťanový list používat při výzdobě hrobek. Jelikož je břečťan velmi odolná a trvalá rostlina, sloužil jako dokonalá představa lásky a vzpomínek, které „jdou až za hrob“.
Některé zdroje tvrdí, že způsob, jakým břečťan roste těsně při svém hostiteli, představuje milující oběť a oddanost. Proto se začal břečťanový list objevovat na řeckých a římských náhrobních kamenech a na raných křesťanských hrobech v katakombách jako symbol věčné lásky.
Změna zeleného listu na červené „karetní“ srdce pak trvala ještě několik staletí. Lví podíl na tom mají středověká literatura a dvorská láska. Inspirováni starověkými ilustracemi dali klášterní ilustrátoři zelenému listu novou barvu – červenou. Na obrázcích zachycujících zamilované páry se začíná objevovat strom života s listy ve tvaru srdce a v barvách krve a lásky, což dává symbolu fyzičtější význam. To vydláždilo cestu pro konečné převzetí listu za symbol srdce.
Ovšem to nejzajímavější na tom je, že přeměna tohoto srdcovitého listu na symbol lidského srdce byla způsobena nedostatkem anatomických znalostí.
Symbol srdce v anatomii
V době takzvaného scholastického lékařství (kolem 850 - 1200 našeho letopočtu) se léčení v podstatě provádělo podle psaných záznamů a za přísných náboženských omezení. Jak nařizovala církev, lidské tělo muselo zůstat nedotčené pro proces „vzkříšení“, takže pitvy nepřicházely v úvahu. Dokonce i chirurgické zákroky byly po dlouhou dobu odsuzovány, a tak nikdo vlastně nevěděl, jak lidské srdce ve skutečnosti vypadá. Díky nedostatku informací tuto mezeru zaplnil náš malý symbol podobný listu břečťanu, který se dostal do knih o anatomii coby lidské srdce.
Lékařům a umělcům zabralo další dvě století, než tuto nesrovnalost opravili. Dokonce i v počátečních anatomických kresbách renesančního umělce Leonarda da Vinciho objevíte srdce, které se tvarem pohybuje mezi karetním srdcem a skutečným anatomickým tvarem. Ve svých pozdějších pracích již zobrazuje srdce anatomicky správně.
Freska Giotta di Bondoneho v kaply Scrovegni v italském Padově zobrazuje alegorii Charity, jak dává své srdce nebesům, přičemž v rukou drží anatomické srdce s krevními cévami. Fresca byla namalována mezi lety 1304 až 1306. Vědcům v té době již totiž bylo povoleno provádět vědecké pitvy.
V bezpočtu dalších vyobrazení se umělci rozhodli, že budou i nadále používat „karetní“ srdce, ovšem zpravidla jen pro znázornění duchovních hodnot a smyslných emocí.
Symbol srdce byl také široce prosazován kultem Nejsvětějšího srdce Ježíšova, který se zrodil ve středověku. Na hracích kartách se stal běžným znakem až po období renesance.
Symbol srdce si zamiloval celý svět
Zvláštní na celém příběhu symbolu srdce je, že si nikdo nevyhradil výhradní právo na jeho používání ani jej nezavrhl. Zřejmě je to jeho dokonalý design. Jeho dvě části souměrně překlopené podle středové osy mohou znamenat dva milence, muže a ženu.
Podle básníků jakoby duše byla kdysi rozpojena ve dví a znovu nacházela svoji celistvost a rovnováhu, pokud nalezne ve světě jedna část tu druhou a opět splynou v jednu. Symbol srdce může také naznačovat dualitu našeho světa, kde se snoubí dobré se zlým, světlo střídá tmu a stejně tak dvě stránky lidské povahy.
Tento symbol si díky jeho unikátnímu tvaru a obsáhlé symbolice oblíbil každý, a tak se mohl rozšířit z evropské kultury do celého světa.
K tomuto článku ochotně přispěl profesor kardiologie Dr. Armin Dietz z Německa, který o tomto tématu napsal dvě knihy. Je expertem na evropskou tradici pochovávání srdce. Jeho stránky jsou dostupné na www.heartsymbol.com, kde naleznete i galerii historických fotek.
Článek přeložil Ondřej Horecký
