Když v roce 2003 vědci objevili na indonéském ostrově Flores kostru člověka, nečekali, že její nález vyvolá celosvětovou senzaci. Vykopávky v jeskyni Liang Bua pokračovaly několik dalších let a koster přibývalo. Zároveň se našly i primitivní nástroje datující se do období z před 94 000 až 13 000 lety.
Co je na nalezených kostrách tak zvláštního, je jejich velikost. Zuby i mozek jsou neobvykle malé, celková výška byla jen asi jeden metr a váha kolem 25 kilogramů. Antropologové si nejdříve mysleli, že jde o kostry dětí, ale zkoumáním zachovalé ženské lebky (dnes známé pod názvem LB1) se ukázalo, že exemplář zemřel ve věku třiceti let někdy před 18 tisíci lety. Teď už bylo jasné, že opravdu šlo o malé lidi. Začalo se jim lidově přezdívat hobiti. Vědci přišli s domněnkou, že půjde o dosud neznámý lidský druh a tak jej nazvali Homo floresiensis. Kromě lidských kostí byly v Liang Bua nalezeny i kostry zvířat, například mini slona nebo obřích krys, což svědčí o faktu, že hobiti dokázali lovit.
Co však udivilo a snad i šokovalo akademickou veřejnost, je skutečnost, že tito jedinci žili v období jako Homo sapiens, tedy náš moderní člověk. Podle odborníků je možné, že se oba dva druhy potkaly a snad i žily vedle sebe. Vědci museli naprosto přehodnotit dosavadní názory o evoluci. Chris Stringer, ředitel studií o lidském původu z Přírodovědného muzea v Londýně, prohlásil, že tento nález „přepíše naše vědomosti o historii člověka“.
Teorii o novém lidském druhu napadlo hned několik vědců. Přišli s argumenty, že tito lidé byli stejní jako my, jen trpěli vývojovou vadou mozku nebo že se „scvrkli“ kvůli nedostatku jídla na ostrově či že šlo o liliputy. Všechny tyto verze se však podařilo vědecky více méně vyvrátit. Naopak výsledky posledního výzkumu, ke kterým přišli začátkem letošního roku vědci Stephen Montgomery a Nicholas Mundy z Cambridgeské univerzity potvrzují, že by mohlo opravdu jít o nový lidský druh – trpaslíky. Mnoho jedinců vkládalo naději do testů DNA, jež by mohly prozradit víc, ovšem žádný z pokusů o získání vzorků dosud neuspěl.
Zatím nikdo nevysvětlil, jak je možné, že tento lidský druh oplýval stejnými či podobnými dovednostmi jako naši předchůdci, a přitom měl mozek o dvě třetiny menší, než je ten náš. Velikost mozku hobita odpovídá velikosti mozku dnešních opic nebo našich údajných pra-pra-prapředků, kteří měli vyhynout před dvěma miliony let!
Floreský člověk měl žít v době, která zasahuje do období Homo erectus i Homo sapiens, což výrazně narušuje a zpochybňuje časové rozložení evoluce člověka a naznačuje, že nové druhy vznikaly poměrně nedávno, ne před miliony let. Mimoto by se museli hobiti na indonéský ostrov nějak dostat – zřejmě lodí, ale postavit loď, která přežije cestu po moři je, alespoň podle konvenčních názorů, za hranicí intelektuálních schopností Homo erectus. A floreský člověk měl být podle antropologů koneckonců pouze primitivním tvorem.
Floreský člověk měl žít v době, která zasahuje do období Homo erectus i Homo sapiens, což výrazně narušuje a zpochybňuje časové rozložení evoluce člověka a naznačuje, že nové druhy vznikaly poměrně nedávno, ne před miliony let.
Vědci se tradičně domnívali, že k vykonání něčeho podstatného, je třeba mít mozek určité velikosti, avšak v případě indonéského zakrslíka to očividně neplatí. Podle znalců se lidský mozek v průběhu evoluce neustále zvětšoval. Rostl a rostl. Jenže teď tu máme lidského trpaslíka, který by měl podle evoluční teorie a období, z něhož pocházel, mít mozek třikrát větší!
Místní lidé si mezi sebou předávají pověst o malých, chlupatých obyvatelích jeskyní. Říkají jim „ebu gogo“ - pramáti, která všechno sní. Tato stvoření se měla údajně na ostrově vyskytovat ještě v době příjezdu Portugalců v 16. století a podle některých tvrzení dokonce ještě koncem 19. století. Nizozemský paleontolog Gert van den Bergh zaznamenal vyprávění o Ebu Gogo ještě na začátku 90. let 20. století. Na ostrově Sumatra kolují podobné pověsti o 1 - 1,5 m vysokém člověku podobném tvoru nazývaném „malý člověk“, o kterém paleontolog Henry Gee spekuloval, že by mohl souviset s Homo floresiensis.
Vynořily se také názory, že se Homo floresiensis vyvinul ze zakrslých hominidů, jejichž pozůstatky se našly v gruzínské vesničce Dmanisi. Pět zkamenělých lebek starých 1,8 milionu let, které zde byly nalezeny, patřilo lidem či jejich předchůdcům o vzrůstu cca 1,5 metru, tedy o půl metru větším než floreský hobit. Také jejich mozek byl větší než u hobita, ale menší než u Homo erectus.
Kdo ví, třeba příroda (jak tvrdí darwinisté) anebo Bůh (jak tvrdí kreacionisté) pouze experimentovali s různými variantami člověka, a nejvíc jsme se osvědčili právě my. Pro naše ego jistě milá představa. Pravdou je, že toho o původu a vývoji člověka víme uboze málo, a ať už se ozývají zastánci či odpůrci evoluce, naprostá většina jsou domněnky, dohady a spekulace podložené pouze tím, co je nám doposavad známo. A toho není mnoho. Nezbývá tedy než čekat na další vzrušující objevy, které vyvolají další vzrušující otázky a možná i troufalé odpovědi...
Teorie tří lidských druhů – lidé, obři a trpaslíci
Žili obři? Obří stopa ve skále by to mohla potvrdit (video)
Záhadné obří koule z Kostariky
