Divadelní inscenace Antikódy na prknech Nové scény Národního divadla v Praze nabídla včera divákům možnost nahlédnout do zákulisí interaktivních technologií, na kterých je představení do velké míry založeno.
Pozoruhodné možnosti nástrojů, které umožňují herci jen pouhým pohybem přímo ovládat velkoplošnou projekci na jevišti, už na první pohled nabízejí studnici nápadů pro divadelní tvůrce, avšak zastavme se nejprve u představení samotného...
Antikódy
Antikódy jsou původně experimentální básnickou sbírkou Václava Havla. Jedná se o typogramy, tedy básně, kde jsou samotná slova, písmena či znaky využity jako grafický prvek. Odráží se v nich autorova povaha i postoje a nezřídka nesou satirický obsah, ať už společenský nebo protirežimní. Najdeme zde ale i myšlenky filosofické, úsměvně podané s trochou ironie.
Režisér Braňo Mazúch se nechal tímto souborem poezie inspirovat k vytvoření experimentálního tanečně-divadelního kusu. Přestože se mu relativně daří na scénu převádět některé Havlovy myšlenky a nápady, méně úspěšný je už v oblasti humoru, lehkosti a nadhledu, díky kterým jsou básně tak příjemným čtením. Výsledkem je tedy poněkud náročné představení pro velmi hloubavého diváka, který se s vypětím intelektuálních sil dopátrá autorova odkazu.
Technologie
Kde vidím největší devizu, jsou právě interaktivní technologie v představení použité. Zvláštní beseda tvůrců s diváky umožnila 25. 6. nahlédnout do zákulisí, kde jsme odhalili ne příliš složitou soustavu tří počítačů, infračervené kamery, projektoru a hlavně tzv. Airscan – zařízení, jež vytváří laserovou stěnu schopnou zaznamenat místo, kde se uživatel stěny dotkne. Díky tomu mohou herci na jevišti pouhým dotykem projekčního plátna přímo ovládat, co se na projekci odehrává.
Infračervená kamera pak umožňuje podle nasvícení odhalit, kde přesně se herec na jevišti nachází, a ten pak může projekci ovládat samotným pohybem po scéně.
Jak působivé vypravěčské možnosti interaktivní projekce nabízí, můžeme vidět například v představeních newyorského souboru Shen Yun Performing Arts.
Představení Antikódy by se tedy dalo chápat jako jistou sondu do současných možností těchto interaktivních technologií – experiment s jejich využitím. Pro divadelní tvůrce tak může být vynikající inspirací.
Možná nás v jevištním umění čeká období digitálních revizit, filmových projekcí přímo ovládaných herci na jevišti, či dokonce samotnými diváky – necháme se překvapit. Zdá se však, že již přišla doba, kdy i divadelní představení potřebují svého programátora.
