Není snad dne, kdy by se v médiích neprobírala kvalita potravin v našich obchodech. Spotřebitelé si stále silněji uvědomují, že to, co dnes jedí, postrádá vlastnosti, na které byli běžně zvyklí.
„To nesežere ani pes“
Mezi veřejností lze vypozorovat tendence odporu vůči konzumním potravinám s vysokým podílem zpracování. Spotřebitelé se bouří a jejich hlas je slyšet. Vznikají různá hnutí a iniciativy, které poukazují na nebezpečné a nezdravé potraviny nebo ukazují alternativní cesty, jak se průmyslově zpracovávanému jídlu vyhnout.
Tyto iniciativy se však neomezují pouze na laiky. Také odborníci a státní úřady se přidávají, aby vyhlásily válku současné neutěšené situaci, kdy lidé jí něco, co vypadá a chutná jako prezentovaná věc, ale ve skutečnosti se skládá z něčeho úplně jiného. Co nejlevnější hmota se doplní o umělé přísady, které dodávají chuť, vůni, barvu a hlavně – trvanlivost a ejhle - najednou máte nádherně vyhlížející párek–nepárek.
„Kuracie kože a samé éčka. To nezožerie ani pes a oni to predávajú ľuďom. Európska únia totiž schválila po splnení stanovených podmienok výrobcom červeného mäsa aj výrobne na hydinové mäso. A nikto neskontroluje, koľko hydinového separátu narúbu do párkov či salám. Do takých výrobkov treba kopu aditívnych látok, aby držali pokope,“ řekl v nedávném rozhovoru pro slovenský server Život.sk Miroslav Spišiak, bývalý oblastní ředitel pro východní Evropu ve firmě, která dodává pomocné suroviny potravinářským společnostem v Rakousku. Spišiak je dnes už v důchodu a přeběhl takříkajíc na druhou stranu, když brání spotřebitele, publikuje a přednáší o tom, co se v odvětví děje.
Honba za co nejnižšími náklady na produkci žene zpracovatele k celé řadě nepoctivých taktik - špatné značení, šizení, nestoudné lhaní na etiketách, chemický koktejl místo opravdových surovin, prošlé zboží, zdraví nebezpečné množství cukru, soli, tuku, nečitelné složení a další a další formy nedostatků. To, co zjistí kontrolní orgány, je jen špička ledovce. I když se potravina vejde do stanovených norem, je mizerné chuti, nastavovaná, urychlovaná, šizená.
Kolik z nás například ví, že ryby z chovu jsou běžně krmeny antibiotiky, že česká rajčata v obchodních řetězcích jsou (stejně jako ta holandská) pěstována hydroponicky* v umělých roztocích nebo že existuje éčko, které dodá potravině uzenou chuť?
Hurá na zahrádku
Co s tím? Někteří si řekli DOST a rozhodli se konat. Vyrábí si vlastní jogurty, pečou vlastní chleba, pěstují brambory a zeleninu, chovají slepice. Po nedávném zdražení vajec se k chovu začalo vracet víc lidí a vesnice tak opět ožívají veselým kokodákáním.
Eva Chvojková z Plzně patří k tisícům nadšenců, kteří si doma pečou vlastní kváskový chléb a jsou ochotni kvásek poskytnout komukoliv dalšímu zdarma. Kontakty na tyto lidi sdružuje server PečemPecen.cz, který vznikl z podnětu několika zanícených jedinců. Na jejich facebookových stránkách najdete rady a tipy na domácí pečení včetně snímků podařených výtvorů.
Kvásek od Evy už putoval k přibližně padesáti zájemcům. Na otázku, proč se doma „lopotí“ s pečením chleba, odpovídá: „Baví mne to a chutná nám. Pečení je opravdu dobrý zážitek, taková krásná meditace a výsledkem je naprosto jedinečný chleba. Další výhoda je, že můžeme používat kvalitní celozrnné mouky a další přísady, jako semínka a biokmín, nepřidáváme žádné zbytečné chemické látky. Je také příjemné, že nemusíme chodit nakupovat. My si vyrábíme taky kozí tvaroh a sýry, máme svůj med, zeleninu, bylinky, vajíčka, takže domácí kváskový chleba k těm všem dobrým věcem tak nějak patří.“
Před revolucí měli lidé na venkově kromě zahrádek i pole. Ty v devadesátých letech většinou prodali nebo zredukovali, ale pěstují čile dál. Projeďte se v teplých měsících vlakem po Moravském Slovácku a uvidíte pečlivě opečovávaná políčka s bramborami, cibulí, jahodami, fazolemi a ovocnými stromy. Rovněž v zahrádkářských koloniích kolem měst je pěkně rušno. Že zájem o zahradničení vzrůstá, potvrdil Epoch Times také Ivan Branžovský, ředitel Českého zahrádkářského svazu.
„Pokud jde o zeleninu, zcela jistě (se pěstuje víc). Pokud máme možnost posoudit, podle dotazů a podobně, nárůst zde je. Lidé se na nás obracejí, že mají zájem o zahrádky, že si chtějí vypěstovat zeleninu,“ říká Branžovský, ale zároveň upozorňuje, že „většina zahrádkářů nestačí pokrýt ani vlastní zásobování a část se vždycky nakupuje. Samozřejmě, že je jednodušší, když je to z místních zdrojů, od lidí, které známe a můžeme si zjistit kvalitu, pak je to ideální.“ Další aspekt spočívá v tom, že co si člověk sám vypěstuje, jen tak lehce nevyhodí. Získává k jídlu hlubší vztah, protože ví, kolik práce ho to stálo.
Cestou kvality a zdravého životního stylu
Ani lidé, kterým na takové činnosti nezbývá čas, nejsou odkázáni pouze na diskontní řetězce a obchodní centra. Ovšem stojí to nějaké úsilí, protože místo jednoho nákupu musíte absolvovat několik – med od místního včelaře, maso ze soukromé farmy, zeleninu od souseda. Zároveň to přináší podnikatelské příležitosti pro drobné místní producenty a malé nezávislé krámky.
Poptávka po kvalitních potravinách roste neustále. Myslí si to i Luděk Chini, spoluzakladatel obchodu s čerstvým a poctivým zbožím, MY FOOD MARKET, který otevřel v květnu 2013 svou první pobočku v Brně a časem by chtěl expandovat i do ostatních koutů republiky. „Jak hledáme kvalitu? Věříme v poctivou práci malých producentů, které jejich práce baví a na jejich výrobcích je to znát. Jsme ale také zvědaví, co umí sousedé za hranicemi. Chceme ochutnávat a porovnávat,“ citoval podnikatele server bio-info.cz.
Koncept prodejny je u nás inovativní a přitom jednoduchý. Nabídnout zákazníkovi kvalitní a zdravé potraviny, vše na jednom místě, od masa až po zeleninu a víno, aby si zde mohli zákazníci nakoupit zásoby na celý týden. Takový zdravý minimarket.
O tom, že se spotřebitelé nechtějí spoléhat pouze na omezený výběr v obchodních řetězcích, svědčí i boom prodejen zdravých výživ. Staly se přirozenou součástí každého města a vyrůstají i na venkově.
Ivana Bušová si v únoru 2013 splnila sen a otevřela si vlastní obchod se zdravou výživou v malé vísce Záhorovice na úpatí Bílých Karpat. „Myslím, že jsem udělala některým lidem velkou radost z toho, že to mají blízko, že nemusí daleko dojíždět. Hlavně mezi mladšími ročníky je dost lidí, kteří se zamýšlí nad tím, co vůbec jedí. V okolních vesnicích žije spousta těch, kdo mají zájem žít v souladu s přírodou, a do toho zapadá i tato strava,“ říká Bušová. Za podnikatelskou sebevraždu svůj počin rozhodně nepovažuje. „Kdyby to šlo pořád, jako to jde doposud, tak to bude pro mě dostačující, udržím se,“ poznamenává.
Boj se přesouvá na internet
Internet je první frontou informační kampaně za ozdravení "prohnilého" prostředí potravinářského průmyslu. V podstatě se dá říci, že se webovky dělí buď na ty, co přináší aktuality o zdravém životním stylu, alternativách a odlišném přístupu ke stravování, nebo na ty, které upozorňují na vady a nebezpečí při výběru potravin. A někdy kombinují obojí. Stránky provozují nadšenci, spolky, odborníci, organizace, ale i státní orgány.
Z jejich velké škály uveďme alespoň několik příkladů. Slowfoodbrno.cz se snaží lidi zpomalit, vážit si dobrého jídla a kultury stolování, místních produktů, ekologie a etiky. Na najdisisvehofarmare.cz si můžete najít nejbližší farmu nebo výrobce pochutin. Od doby svého vzniku se mapa řádně zahustila. Servítky si při kritice mizerných produktů nebere nesmírně populární videopořad Peklo na talíři, zatímco výsledky odborných prověrek potravin se dozvíte i na spotřebitelském serveru Dtest. Agrární komora přišla s webem svet-potravin.cz a Státní zemědělská a potravinářská inspekce udělala občanům radost webem Potraviny na pranýři se seznamem nevyhovujících potravin. Státní veterinární správa má na svých stránkách mapu, kde můžete prozkoumat výsledky kontrol v masném průmyslu.
K popularizaci sezónního a lokálního jídla přispívají rovněž veřejné akce, jako Prague Food Festival nebo brněnský foodie festival Jídlo z blízka, který vypukne už příští týden. Pokroky byly zaznamenány i na nejvyšších místech, když se vládě podařilo po dlouhých debatách a úpravách podat návrh na změnu zákona o potravinách. Ta má dosáhnout lepších kontrol a lepšího označování potravin. „Změnou zákona reagujeme na šizení potravin ze strany výrobců i prodejců. V dnešní době není možné, aby ten, kdo se nechová férově vůči zákazníkům, zůstal nepostižen. A právě hranice tří milionů pro některé obchodníky nebyla dostatečnou hrozbou. Navíc pokud někdo používá záměrně nečitelný text obsahu potravin, považuji to za velký prohřešek,“ řekl ČT ministr zemědělství Petr Bendl.
A mají všechny ty snahy cenu? Lze nad diktátem globalizace vyhrát? Příběh českého česneku ukazuje, že ano. Jednu chvíli se zdálo, že s touto komoditou je ámen. Kdo by dokázal konkurovat levným čínským dovozům? Ruka trhu se ale začala pomalu hýbat a poptávka po kvalitním českém česneku mnohonásobně převýšila nabídku. Rozdílnosti ve kvalitě byly zřejmé a hospodyňky se marně snažily český paličák koupit. Lidé si proto začali česnek pěstovat sami a drobní zemědělci i prodávat. Na farmářských trzích jde o horké zboží a v sezóně ho lze zahlédnout i v supermarketech. Cena stoupla na úroveň, kdy už se opravdu vyplatí ho pěstovat.
I v místech, kde se dřív pěstoval ve velkém, ve vesnicích Bánov, Suchá Loz a Dolní Němčí na Slovácku, se vrací zpět. Do jeho produkce se pouští drobní pěstitelé, ale i dříve "česnekové" družstvo Agro Okluky po letech odmlky opět tuto komoditu zasadilo. Kde je poptávka, vznikne i nabídka. Velké firmy zřejmě budou vždy hledat tu nejlevnější alternativu, a to je přirozené, ale je na nás spotřebitelích, abychom svým chováním včas dokázali říci DOST!
Článek upraven 15. srpna 2013, 14:07
* hydroponie – pěstování rostlin bez půdy, v živném roztoku. Probíhá ve sklenících za použití umělých hnojiv a dalších látek. Používá se široce zejména v Holandsku u okurek, paprik, rajčat, apod., ale i v Česku a na Slovensku. Výhody – absence zeminy, recyklace vody, vyšší a rychlejší úroda, bez pesticidů, snadno se sklízí. Nevýhody – vysoká spotřeba hnojiv, rostliny náchylné na slunce a průvan, méně výrazná chuť a vůně.
Související témata:
Maso v obchodech - někteří lákají na cenu, druzí sázejí na kvalitu
Eidam v obchodeh - proč už sýr nechutná jako dřív?
