Nový, vychvalovaný program pro zavedení etických postupů pro transplantace lidských orgánů, opět naráží na kulturní bariéry a volí další způsoby na hranici lékařské etiky.
Nový systém získávání lidských orgánů pro transplantace v Čínské lidové republice a ten, kdo za ním stojí, bývalý náměstek ministra zdravotnictví Chuang Ťie-fu (Huang Jiefu), byli vychvalováni v čínských oficiálních kruzích jako rozhodující prolomení od dosavadního využívání popravených vězňů jako zdrojů pro transplantace. Zahraniční pozorovatelé a kritici však pokládají tato opatření jako bezvýhradně nátlaková a prohlašují, že nedostatek průhlednosti čínského zdravotnictví umožňuje, aby transplantace od popravených vězňů i nadále pokračovaly.
Po nátlaku mezinárodních skupin lékařů, právníků a politiků přiznal v roce 2012 náměstek ministra zdravotnictví Chuang Ťie-fu, že čínské zdravotnictví skutečně využívá vězně odsouzené na smrt jako zdroj pro obchod s lidskými orgány. Od té doby vydává čínské ministerstvo zdravotnictví pravidelně prohlášení, že dojde nebo dochází ke změně. Experti ale poukazují na to, že změny nepřinášejí zásadní obrat v situaci a neetický průmysl s lidskými orgány v čínských nemocnicích potichu běží dál; přináší totiž vysoké zisky.
„Tajemství“ nového systému je jeho velké spoléhání se na platby v hotovosti. Někdy jde o velké sumy, které jsou nabízené chudým rodinám na čínském venkově, což je pouze tiše zmiňováno v oficiální literatuře, experti však upozorňují, že jsou tyto praktiky na hranici porušení prováděcích principů Světové zdravotnické organizace (WHO) pro transplantace orgánů.
Jeho etické úskalí tkví především v tom, že se úředníci zmiňují o výši plateb dosahujících příjmu několika let průměrného obyvatele venkovské části Číny, kde vydělávají jen velmi málo. V komunitě lékařských etiků probíhá energická debata o roli finančních kompenzací v dobrovolném dárcovství orgánů. Přímo platit lidem desítky tisíc dolarů za ledvinu je nazýváno nelegálním obchodováním s orgány. Ale proplacení „rozumných a ověřitelných nákladů“, kterým je dárce vystaven, je podle WHO přijatelné.
6. března 2012 čínský náměstek ministra zdravotnictví Chuang Ťie-fu podle deníku Legal Daily veřejně přiznal, že je v ČLR nedostatek dobrovolných dárců orgánů, a že hlavním zdrojem pro orgánové transplantace zůstávají vězni.
23. března 2012 zveřejnil Český rozhlas zprávu, že čínský režim chce do pěti let zrušit dosavadní praxi odebírání orgánů popraveným vězňům. Zpravodaj Českého rozhlasu Robert Mikoláš situaci komentuje: „Čínské úřady sice vždy tvrdily a tvrdí, že orgány získávají od osob odsouzených k trestu smrti dobrovolně, to už ale v mnoha případech jejich příbuzní vyvrátili.“ Stejně tak podle Mikoláše obviňují komunistickou vládu v Pekingu členové duchovního hnutí Falun Gong (Fa-lun Kung), podle kterého jsou orgány právě od jejich příznivců odebírány násilně. „Často tuto praxi demonstrativně předvádějí i v Hongkongu přímo na ulicích, kde tak chtějí upozornit na to, co se skutečně za vězeňskými zdmi v ČLR děje,“ říká Mikoláš.
Švýcarský doktor Arne Schwarz, nezávislý výzkumník nelegálního obchodování s orgány, napsal Epoch Times v emailové zprávě: „Jakkoli jsou tyto platby nazývány finanční odměny, kompenzace, pomoc, či dobročinná výpomoc, v podstatě jsou orgány zesnulých kupovány penězi a jinými materiálními výhodami. To je legalizace nového druhu nelegálního obchodování s orgány.“ Svým výrokem poukazuje na definici podanou Asijskou operační skupinou pro nelegální obchodování s orgány, která popisuje finanční odměny jako typ nátlaku.
Orgány za několikaletý příjem
Pilotní program nového systému běžel od března 2010 do března 2012, vedený Společností Červeného kříže v Číně, ale za dva roky přesvědčil k darování pouze 207 lidí. Červenému kříži v Číně se totiž nedostává takové reputace jako v jiných zemích. Je závislý na místním komunistickém režimu, a jeho důvěryhodnost utrpěla těžkou ránu po korupčním skandálu v roce 2011.
Zjevně upadající dárcovství se úřady snažily posílit nabízením přímých plateb rodinám čínských rolníků – „těm chudým venkovským“, jak jsou jmenovány v reportech – za orgány nedávno zemřelých členů rodin, čímž způsobily nevelký nárůst dárcovství.
Je často obtížné získat jasné, souvislé a úplné informace o pokroku v těchto programech z oficiálních čínských zdrojů. Výzkumníci, jako již zmíněný doktor Schwarz, kteří systém podrobují důkladné analýze, musí sestavit mozaiku kousek po kousku čtením množství zpráv čínských státních médií.
Mimovolně pronesená věta na konci s tématem nesouvisejícího článku z tohoto roku v China Daily, kupříkladu poukazuje na to, že „k 31. březnu 2013 darovalo své orgány přes 719 lidí, z nichž bylo získáno 1 964 životně důležitých orgánů, jako jsou srdce a ledviny, zachraňujících život více než 1 000 pacientům“.
Jedná se o přiznání úřadů, že poté, co byly zavedeny finanční kompenzace, přihlásilo se v průběhu jednoho roku 500 nových účastníků, zatímco minulé dva roky se zúčastnilo pouze 200 z nich, zdůrazňujíce roli vyplácených částek v novém programu.
Článek Čchiang Fanga (Qiang Fang) z fakulty Medicíny z Univerzity v Zhejiang, publikovaný v časopise Journal of Medical ethics, se zaměřuje na obhajobu vyplácení finančních kompenzací jako pohybujících se v příslušných etických mezích. Čchiang Fang zde prohlašuje, že se jednalo spíše o kompenzace utržených ztrát, než velké částky, čímž se dostává do rozporu s níže uvedenými informacemi Červeného kříže.
Pilotní program nového systému běžel od března 2010 do března 2012, vedený Společností Červeného kříže v Číně, ale za dva roky přesvědčil k darování pouze 207 lidí.
Charakteristický nedostatek průhlednosti činnosti tohoto systému činí obtížným zjistit, zda případy, na které Čchiang odkazuje, jsou typické či nikoliv. V jiných zprávách hovoří čínští úředníci o výši nabízených částek méně zdrženlivě.
Kao Siang (Gao Xiang), výkonný místopředseda sdružení čínského Červeného kříže v provincii Če-ťiang (Zhejiang), se zmiňuje o případech vyplácení 34 tisíc juanů (5,5 tisíce dolarů) včetně pohřebních nákladů. Článek dále uvádí, že finanční podpora placená rodinám dárců nepřesahuje 50 tisíc juanů (8 tisíc dolarů). Kao v článku pokračuje: „Je to velmi limitované, ale ukazuje to humanitárního ducha Červeného kříže.“
Při porovnání s průměrným ročním vesnickým příjmem v Číne, který dle Čínského národního statistického úřadu (odkaz již není funkční) činí okolo 7 tisíc juanů, tedy okolo 1,1 tisíce dolarů, částka dosahuje až sedminásobku ročního příjmu. Podle analytiků může mít taková suma za následek zásadní změnu pro rodiny a doktory v procesu rozhodování.
Černá skříňka
Pokud systém funguje díky „chození za finančně zranitelnými skupinami“ a nabízí jim velké sumy peněz, „rozhodli jste se, že cestou ven ze situace je nátlak,“ říká Maria Fiatarone Singhová, profesorka medicíny na Univerzitě v Sydney. „Mnoho lidí si myslí, že není vhodné nabízet velké sumy peněz [za lidský orgán] lidem, kteří se nacházejí ve zranitelné situaci.“
Další záležitost, která snižuje důvěryhodnost nových opatření, se vztahuje k tomu, jakou má v dárcovském systému pozici čínský komunistický režim. Podle kanadských vyšetřovatelů Kilgoura a Matase může režim označit určité skupiny vězňů za třídní nepřátele a nechat s nimi zacházet „jakýmkoliv ekonomicky výhodným způsobem“. Vyšetřovatelé věří, že takové přístupy čínský režim používal a nadále používá po více než jednu dekádu.
Nejdříve se v čínských vojenských nemocnicích rozvinul systém odběru orgánů od popravených vězňů. Později od roku 1999 byla podle vyšetřovatelů vybrána skupina politických vězňů z řad následovníků duchovní školy Falun Gong, kteří mají nejlepší zdravotní stav a které čínský režim označil za nepřátele státu. Tito lidé byli podle vyšetřovatelů podrobeni ve vězeních důkladným lékařským prohlídkám a následně použiti jako nedobrovolní dárci životně důležitých orgánů.
Proti zveřejnění skutečných informací o současném systému transplantací orgánů v Číně se komunistický režim stále ohrazuje. Neposkytuje například žádné statistiky trestů smrti, které by byly užitečným vodítkem pro odkrytí minima a maxima možných čísel transplantací z tohoto zdroje a mohly by rozptýlit obvinění o zneužívání příznivců Falun Gongu. Na žádost OSN z roku 2008 čínský režim odpověděl, že nevedl žádné statistiky o transplantacích v letech 2000 – 2005. Pro jakoukoliv průhlednou analýzu neposkytuje žádná podstatná data.
Tento systém, s povahou černé skříňky jako celku, s vnořeným systémem placeného dárcovství, rozptyluje jen málo obav vyjádřených Davidem Matasem, kanadským právníkem, jež se podrobně zabýval obviněním ze zneužívání příznivců Falun Gongu k nedobrovolným odběrům orgánů.
„Je nemožné mít etický systém izolovaný od zbytku systému dárcovství orgánů, který etickým není,“ řekl David Matas v telefonním rozhovoru s Epoch Times. „Bez přístupu k informacím, soudním přezkoumáním, reportážím o lidských právech a zprávám z médií jednoduše neexistuje mechanismus, který by umožňoval zjistit, co se skutečně děje, a navíc žádné vyhlídky pro jejich existenci nejsou, dokud v zemi udržuje svoji vládu komunistický režim.“ Za těchto okolností „není žádné cesty, jak by mohl systém splnit potřebu pro průhlednost, odpovědnost a sledovatelnost podle mezinárodních standardů", míní Matas.
Dr. Torsten Trey, výkonný ředitel skupiny lékařů Doktoři proti násilnému odběru orgánů (DAFOH), řekl, že do té doby, dokud systém není otevřen podrobnému mezinárodnímu dohledu, mohou být političtí vězni snadno zneužiti jako zdroje pro orgánové transplantace. Trey také poukazuje na prostředky, díky nimž mohou čínské nemocnice předkládat podvodné dokumenty. „Pokud je tak snadné poskytnout falešnou identitu „transplantačním turistům“[1], je také možné dodat falešnou identitu zadrženým politickým vězňům.“
[1] Transplantační turista – znamená zahraniční pacient, který přijíždí do Číny za účelem transplantace orgánu. Čínští zprostředkovatelé mu zařídí několikatýdenní pobyt v zemi, při němž dojde k transplantaci.
Článek přeložil: Pavel Porubiak 
Upravil: Milan Kajínek
Související články:
Reportér Epoch Times oceněn za články o nelegálních transplantacích
Sydney: Protesty proti udělení čestného doktorátu čínskému transplantačnímu chirurgovi
Do ilegálního obchodu s orgány jsou zapojeny soudy i nemocnice, píše čínský časopis (video)
