Důkazy shromážděné vyšetřovateli a odborníky naznačují, že v Číně existuje neoficiální seznam vězňů, jejichž orgány jsou určeny na prodej bohatým klientům. V databázi však údajně často nefigurují obyčejní trestanci, ale především lidé, kteří se znelíbili režimu, tedy političtí vězni.
Do obchodování s orgány a s tím související obřími výnosy jsou podle vyšetřovatelů a lidskoprávních organizací překvapivě zapojeny oficiální složky státní moci v čele s policií, vězeňskou správou, nemocnicemi i soudy.
Obchody s orgány v Číně se dočkaly boomu se začátkem nového milénia. Počet transplantací dramaticky vzrostl a země se stala vyhledávanou destinací pro zoufalé pacienty toužící nahradit svůj nefunkční orgán. Zatímco ve vyspělých zemích se na orgán čeká běžně i několik let, v Číně nemocnice lákaly pacienty na týdenní, maximálně měsíční lhůty.
Oslovili jsme jednoho z našich předních odborníků, člena revizní komise výboru České transplantační společnosti, docenta MUDr. Petra Němce, CSc., MBA z Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie v Brně. Zeptali jsme se ho, zda je možné provádět legální transplantace v tak krátké čekací době. „V našich poměrech nejste schopen žádnému pacientovi říct, kdy transplantace bude," poznamenává Němec a zdůrazňuje: „I když je na urgentní čekací listině, tak mu můžete říct, že čekací doba bude dlouhá v řádu až měsíců, ale rozhodně nejste schopni mu říct, že transplantace bude za měsíc, a ještě to navíc splnit. To je pro mě něco nepředstavitelného."
Jak tedy mohou čínské nemocnice nabízet orgány v krátké čekací době a provádět je ve stanoveném časovém horizontu? Odpověď nabízejí západní vyšetřovatelé, jako jsou doktor Arne Schwarz, novinář Ethan Gutmann nebo bývalý kanadský ministr zahraničí David Kilgour, kteří publikovali řadu vlastních zjištění a souhrnné vyšetřovací zprávy z oblasti čínské transplantační chirurgie.
Podle nich provádějí čínští doktoři zevrubné zdravotní prohlídky vězňům z čínského vězeňského systému. Systematicky si vybírají ty nejzdravější vězně a získávají údaje o jejich zdravotním stavu, krevní skupině a stavu jejich orgánů. Následně jsou data shromažďována v souhrnné databázi. Pokud přijde poptávka ze zahraničí nebo z pevninské Číny, mohou překupníci ihned zareagovat a doktoři najdou v seznamu snadno a rychle vhodného dárce.
Ethan Gutmann ve svém investigativním článku pro The Weekly Standard z listopadu 2008 uvádí případ Ťing Tchien, ženy po čtyřicítce, jíž se podařilo z Číny utéct a dnes žije v Bangkoku. Žena vypověděla, že když byla zavřena v Šenjangské věznici, všichni příznivci Falun Gongu[1] museli projít důkladnými zdravotními prohlídkami. O pár měsíců později každému z nich odebrali osm zkumavek krve. Do nemocnice uprostřed noci přiváželi množství nových trestanců, aby je nad ránem zase odváželi pryč.
Zvláštní přitom bylo, že lékaři se u těchto prohlídek nezajímali o zdravotní problémy nebo bolesti zadržovaných. „Slyšeli jsme takové množství výpovědí, že nemáme nejmenší stín pochybnosti o tom, že tyto testy probíhají," napsali ve své doplněné zprávě z r. 2007 David Kilgour a kanadský právník David Matas.
Náměstek čínského ministra zdravotnictví Chuang Ťie-fu (Huang Jiefu) v prosinci 2005 podle záznamů Světové lékařské asociace přiznal, že Čína používá vězně odsouzené na smrt jako zdroje pro orgánové transplantace, a znovu to potvrdil v roce 2012. Zahraniční vyšetřovatelé ovšem dokládají, že tyto transplantace jsou prováděny bez svolení dárců.
Čínský režim obvinění ze zahraničí opakovaně důrazně odmítá, nepovoluje však žádné nezávislé vyšetřování a zatajuje počty transplantací a popravených vězňů. Nedávno se však jeden z předních čínských lékařských funkcionářů přiznal, že bylo v Číně běžnou praxí odebírat vězňům orgány bez jejich svolení. „Zatímco dříve úřady užívaly orgány popravených zločinců bez jejich souhlasu, v posledních letech bylo toto svolení vyžadováno," uvedl Jang Čchun-chua, ředitel Jednotky intenzívní péče První přidružené nemocnice University Sun Yat-sen v provincii Kuang-tung.
„Co činí podezření důvěryhodnými, jsou velké numerické propasti mezi počtem transplantací uskutečněných v Číně a v ostatních zemích, krátké čekací doby na orgán, jistota, s jakou jsou orgány nabízeny na mezinárodním trhu a rutinní odebírání krevních vzorků praktikujícím Falun Gongu [ve vězeních]," napsal známý britský lékař Thomas Treasure v článku pro Journal of the Royal Society of Medicine.
Existence databáze potenciálních dárců je tedy logickým závěrem, k němuž vyšetřovatelé dospěli. Že se jedná o „databázi smrti" je zřejmé, pokud na konci celé procedury čeká člověk ve vězení, až ho doktoři uspí a odeberou mu bez jeho svolení orgán, čímž nastane smrt dárce.
Člen výboru České transplantační společnosti MUDr. Tomáš Reischig z I. interní kliniky Fakultní nemocnice v Plzni komentoval situaci v Číně již v roce 2011: „Praktiky, jako je odběr orgánů z popravených vězňů nebo dokonce od ilegálně zadržených členů Falun Gongu [1], odsuzuji jako eticky naprosto zrůdné. Jsou ostudou celé transplantační medicíny a především státu, který je na svém území připustí," uvedl Tomáš Reischig.
[1] Experti tvrdí, že si čínské nemocnice vytipovaly konkrétní skupinu politických vězňů, příznivce metody pro rozvoj těla a mysli Falun Gong, kteří podle studie provedené v Pekingu v roce 1998 tvořili nejzdravější část čínské populace a z nichž se stali političtí vězni v pracovních táborech. Zatýkáni byli po vypuknutí celostátní represivní kampaně bývalého čínského prezidenta Ťiang Ce-mina proti Falun Gongu v roce 1999.
Čtěte také:
Na neetických odběrech orgánů v Číně má spoluvinu i Západ, píše německý tisk
Orgány na počkání: Šokující praktiky transplantačního systému v Číně děsí odborníky
Čínské doktory zajímají nejzdravější vězni. Vybírají si potenciální dárce orgánů?
Etická důvěryhodnost předsedy čínského výboru pro transplantace je na pováženou, říkají lékaři
Zabiti pro orgány: Tajné transplantační obchody čínského státu (video)
