Bank of China byla obžalována 50 lidmi u nejvyššího soudu v New Yorku a obviněna z vědomého převedení prostředků teroristickým organizacím, což následně vedlo k smrtícím teroristickým útokům v Izraeli mezi lety 2004 a 2007.
I přesto, že Bank of China podnikla 8. července 2011 kroky vedoucí k zamítnutí stížnosti, odvolací soud v New Yorku vynesl 17. září 2013 rozsudek, kterým rozhodl, že soudní proces bude pokračovat.
Státem vlastněná Bank of China je jednou ze čtyř hlavních bank v Číně. Podle obžaloby údajně převedla milióny dolarů dvěma teroristickým organizacím: Hamás[1] a Palestínsko-islámský džihád[2]. Má se za to, že prostředky byly poté použity, aby zaplatily palestinské raketové útoky a sebevražedné atentáty.
Mezi žalobce patří oběti těchto útoků i rodiny těchto obětí. Domáhají se jak náhradních[3], tak odvetných škod[4] a prohlašují, že od roku 2003 Bank of China uskutečnila nemalý počet bankovních převodů v měřítku několika milionů dolarů pro Hamás a Palestínsko-islámský džihád.
Peníze byly údajně převedeny od teroristických vůdců v Iránu a Sýrii a poslány na účet Bank of China v Pekingu vlastněný vysoce postavenými členy teroristických skupin. Odtamtud byly převedeny vůdcům teroristických skupin v Pásmu Gazy a Západním břehu Jordánu, kde měly být použity k financování útoků.
Žalobci v dubnu 2005 uvedli, že izraelští protiterorističtí úředníci se setkali s úředníky z čínského Ministerstva veřejné bezpečnosti a Centrální banky Číny ohledně bankovních převodů a požadovali od nich, aby podnikli kroky pro prevenci toho, aby Bank of China v budoucnu neprovedla další převody prostředků teroristických skupin.
Podle tiskového prohlášení zaslaného jménem žalobců však „i přes izraelská varování Bank of China nadále pokračovala se souhlasem čínské vlády v převodu teroristických fondů pro Hamás a Palestínsko-islámský džihád“.
Rozhodnutí odvolacího soudu v New Yorku uvádí, že v nadcházejícím soudním sporu by se měl soudní dvůr v New Yorku řídit izraelským právem. Když se vůči tomu obžalovaní z Bank of China ohradili s tím, že by se v tomto případě mělo použít právo čínské, neboť banka sídlí v Pekingu, byla žádost zamítnuta. Stanovisko soudu uvádí: „Neobjevili jsme žádné rozpory mezi veřejnou politikou New Yorku a tím, aby se na tento proces uplatnilo izraelské právo.“
Dle soudu uvádí expert obžaloby, že „údajné převody jsou dostačující k tomu, aby se na případ vztáhlo uzákonění zakazující dávání či platby prostředků teroristickým skupinám“ platné v rámci izraleského práva.
Rozhodnutí odvolacího soudu zajišťuje, že se podnět k zahájení soudního řízení proti Bank of China vrátí k nejvyššímu soudu a proběhne následné zjištění důkazů[5] a soudní proces.
Přeložil: Pavel Porubiak 
[1] Hamás je zkratka pro Hnutí islámského odporu. Jedna část je vojenská složka, která funguje v utajení a provádí útoky proti Izraeli. Druhá část je označována jako civilní či politická a poskytuje sociální služby, rekrutuje své členy skrz mešity, shání peníze a organizuje nejrůznější aktivity. V lednu 2006 Hamás vyhrál volby do Palestinské národní správy. Vojenské křídlo Hamásu od svého vzniku spáchalo nespočet útoků proti izraelskému civilnímu obyvatelstvu i proti vojenským cílům. Nejvyšší intenzita teroristických útoků proti Izraeli spáchaných Hamásem spadá do období 2000 - 2005, kdy šlo zejména o sebevražedné útoky (např. Pesachový masakr či bombový útok na diskotéce Delfinárium).
Hamás je na seznamu teroristických organizací Kanady, Evropské unie, Izraele, Japonska a Spojených států.
[2] Palestinsko-islámský džihád je palestinská militantní teroristická skupina, odnož egyptského islámského džihádu, která vznikla v Pásmu Gazy pod vlivem íránské revoluce.
[3] Náhradní škody – bývají proplaceny, aby kompenzovaly ztrátu, zranění či ublížení, jež byly výsledkem narušení práv a povinností druhého.
[4] Škody z odvety – škody, které mají za úkol změnit či odradit obžalovaného
a ostatní od zapojení do stejného druhu chování, které se stalo základem soudní pře.
[5] V americkém právu je zjištění důkazů fáze, ve které může každá ze stran získat od druhé důkazy, například prostřednictvím žádosti o dokumentaci, zodpovězením otázek vyšetřovatelů, žádostí o přiznání a písemná svědectví. Předchází samotnému soudnímu procesu.
