QUAE PECCAMUS IUVENES, EA LUIMUS SENES
Tento rodák ze Sobotky bývá považován za básníka mládí. Hodnoty, jako radost ze života, mládí a láska, spojovaly celou jeho tvorbu i život jako červená nit.
S tím souvisejí i Šrámkovy postoje ke světu, přírodě a člověku. Jako básník, spisovatel a novinář se dokázal nesmazatelně zapsat do české literatury, a to v různých polohách, které úspěšně naplnily jeho nevyřčené životní poslání – dotknout se srdcí lidí pomocí literatury.
Básníkovy začátky
Fráňa Šrámek se narodil v Sobotce 19. ledna 1877 do rodiny berního úředníka. Rodina se krátce poté odstěhovala do Zbirohu, později do Písku, který si Šrámek velmi oblíbil a hojně z pobytu v tomto městě čerpal do své tvorby. Mladý Fráňa Šrámek studoval gymnázium v Písku, později v Roudnici, kde také odmaturoval.
V Praze začínal jako student práv. Studia však nedokončil a rozhodl se věnovat spisovatelské a novinářské kariéře. Poznal skupinu levicově orientovaných tvůrců okolo básníka S. K. Neumanna. V té době začal přispívat do levicových anarchistických časopisů Práce, Nový kult, Rudé květy, Ženský obzor a podobně.
Svými anarchistickými postoji k rakouské monarchii a jejímu militarismu nebo v odporu k měšťácké společnosti se netajil a veřejně proti nim vystupoval. Za účast na protestních studentských demonstracích byl Šrámek dokonce odsouzen k několika dnům vězení.
Pacifista na vojně
V roce 1903 nastoupil vojenskou službu. Díky svým antimilitaristickým názorům se dostal do střetu s vojenským vedením. Za báseň nazvanou Píšou mi psaní si vysloužil další krátké vězení a prodloužení vojenské služby o jeden rok.
Za první světové války narukoval na ruskou frontu. Posléze byl převelen do Rumunska a do Itálie. Válku Šrámek považoval za vrchol nepřirozenosti a tvrdě proti ní protestoval. V básni Raport se jasně distancuje od militarismu a vyjadřuje svůj neskrývaný odpor proti válce.
Ve společnosti intelektuálů
V období mezi dvěma světovými válkami se Šrámek začíná věnovat převážně psaní milostné, lyrické poezie a prózy. Dostává se do skupiny intelektuálů v čele s Karlem Čapkem, se kterým ho vázalo silné přátelství.
Čapkova manželka, Olga Scheinpflugová, o tom píše: „Karel Čapek si Fráňu Šrámka zamiloval, jejich přátelství se zažehlo při Plačícím satyrovi a oba se jím těšili šťastnou řadu let.“
„Štěstí nespočívá na kráse, ani na bohatství, ale v harmonii dvou srdcí, která patří k sobě.“
Film Měsíc nad řekou – Dana Medřická a Eduard Cupák. (Československý státní film)
Sám Karel Čapek o Šrámkovi napsal tuto velmi přesnou Šrámkovu charakteristiku: „Říkám vám, býti Šrámkem, je krásné a dostatečné poslání. Ničím nemůžeme Šrámka ověsit a vyzdobit než tím, co roste z něho samotného. Je ověnčen vlastními květy a oslaven svou vlastní hojností života. Je drsný svými jizvami a útlý svým věčným rozpukem. Mluvím o něm jako o nějakém stromu. Myslím při tom na to, že lze jej pohladit jako tvrdou kůru stromu a opřít se o něho jako o spolehlivý peň. Že lze mi stejně naslouchat, když mlčí, jako když to z něho mluví sterými hlasy.“
„Že je po čertech tvrdý i křehký a hedvábný a útle vroubkovaný na každém lístku, v který se rozvíjí. Dobře je člověku být s ním. Dobře je člověku u jeho knížek. Dobře je naslouchati jeho mužům a ženám. Je to svět mladé divočiny a chlapské něhy. Svět horce smyslný a vášnivě čestný, plný čistoty a živočišnosti. Pudově rozpoutaný a přitom cudný. Sečtěte to. Jmenuje-li se nějak úhrn toho všeho, jmenuje se mládí. Není to mládí chlapce, je to mládí muže. Jeho ryzost není porušena. Taví-li se v trýzeň a dojetí, očišťuje se od veškeré šlaky.“
V této době vznikají zřejmě nejslavnější autorovy básně a romány. Vychází mimořádně oblíbená sbírka milostné poezie Splav, Stříbrný vítr oslavující mládí, lásku, svobodu a krásu (zfilmováno v roce 1954) nebo Měsíc nad řekou, který zfilmoval Šrámkův přítel a obdivovatel režisér Václav Krška v roce 1953. Vzniká také hra Léto, která čerpá z impresionismu a vitalismu.
„Po špičkách se má chodit kolem mládí, neboť tam, kde je skutečné, krásného života schopné mládí, tam se stále leží v bolestech. Po špičkách chodit, a ne řinčet řetězy!“
Druhá světová válka Fráňu Šrámka jen umocnila v jeho postojích namířených proti nesmyslnosti válek. Na protest proti válce se odmlčel, zavřel se ve svém pražském bytě a takřka z něj nevycházel ven. O tomto jeho tichém, neveřejném, protiválečném „protestu“ věděla jen hrstka Šrámkových přátel. Z této doby patří pravděpodobně k nejznámějším sbírka „Rány, růže,“ která podporuje vlastenectví, nese jasné protifašistické poselství a kupodivu překvapivě pro toto období i lehký optimismus propojený s láskou k životu. Sbírka „Ještě zní,“ která je rovněž antimilitaristicky laděná, vychází svým načasováním přesně v roce, kdy se v Německu fašismus dostává k moci.
Koloběh života se uzavírá
V roce 1946 Šrámek získal titul národní umělec. Pravděpodobně si toto jmenování vysloužil svým silným působením na mládež v anarchistické éře svého života pod vlivem S. K. Neumanna. V té době se do Šrámkovy tvorby začíná promítat skepse, melancholie, ustupuje anarchistické buřičství a vzdor a dochází k postupnému zmoudření a smíření autora s pomíjivostí života a světem. Tehdy už má Šrámek za sebou vrcholy své kariéry. Jeho tvorba není tak obsáhlá, projevuje se v ní vliv stárnutí, rezignace, deziluze života, hořkost až pesimismus.
Tento postupný literární posun vyjádřil F. X. Šalda slovy, kdy vývoj Šrámkova díla přirovnává k meruňkám - na začátku byly šťavnaté, čerstvé a plné života, pak je Šrámek začal nakládat, sušit a nakonec konzervovat.
Přesto se Šrámek nikdy nedokázal oprostit od označení básník mládí, kterým zůstal i přes své závěrečné pesimisticky laděné životní období. Fráňa Šrámek se v posledních letech života stahuje z veřejného dění do ústraní. Umírá v Praze na plicní chorobu 1. července1952 ve věku 75 let.
Píšou mi psaní
vojanští páni,
a tam stojí psáno
dvanáctého ráno
že já musím rukovat,
oh, rukovat.
Voják je voják,
musí bojovat -
vloží k líci pušku,
vezme si na mušku
třeba vlastní srdce své,
oh, srdce své....
(Modrý a rudý 1906) F. Š.
Zajímavosti
Městečko Sobotka, kde se narodil, si svého slavného rodáka každoročně připomíná festivalem českého jazyka, řeči a literatury - Šrámkova Sobotka. „Jakkoliv jeho básnická cesta nebyla zdaleka tak nosná, jako některých jiných příslušníků jeho generace, přece, zdá se, naplnil ve vývojové symfonii doby svou tvorbou jednu nutnou její složku,“ napsal o něm B. Václavek.
 Posbírali jsme citáty a záznamy z životů významných českých vládců, spisovatelů, umělců a myslitelů. Jejich receptem na dobrý a úspěšný život bylo pěstování ctností, dodržování morálních zásad a společenské etiky. Ve výtisku české redakce deníku Epoch Times se vracíme zpět ke kořenům českého národa a poodhalujeme základy myšlení nejvýznamnějších postav české historie i hodnoty, které podle nich přinášejí lidem a společnosti štěstí, harmonii, prosperitu a klid v duši. Čtěte více... |
