Někteří čeští politici poslední dobou prohlašují, že prosazování morálních principů a lidských práv je nelogické chování a že je to překážkou pro zlepšování obchodních vztahů s Čínou.
„Rádi bychom vztahy s Čínou změnili k lepšímu. V minulosti jsme se chovali nelogicky a v rozporu se zájmy České republiky, která je proexportně orientovaná země," prohlásil premiér Sobotka.
První náměstek ministra zahraničí Petr Drulák uvedl, že souhlasí s názorem sociologa Ernsta Gelnera, že „pravda a láska je skvělý slogan, je to morální krédo, je to něco, čím dostanete lidi na náměstí, ale nepostavíte na tom politický program. Nemůžete na tom stavět politiku", uvedl Drulák.
Pokud se politika nedá založit na mravních principech, znamená to, že je politika věc ryze nemorální? Pokud by byla moc v rukou nemorálních lidí, jistě by to nepřineslo společnosti nic dobrého. Pokud by ovšem zemi řídili lidé s mravními hodnotami a měřítky, potom by se nutně politika zakládala na morálních a mravních principech. Pokud se politik rozhoduje a vydává nařízení na základě svého svědomí a mravních hodnot, nezakládá se potom jeho politika na morálních principech?
Navíc pokud se nad celou situací skutečně zamyslíme, kořenem problémů není otázka, komu Tibet patří nebo že někdo pozve Jeho svatost dalajlámu nebo protestuje proti porušování lidských práv či pošlapávání ideálů exprezidenta Václava Havla. Podstatou tohoto dění je především samotný čínský režim.
Pokud by nebylo násilných represí čínského režimu v Tibetu, asi by se nikdo ani neozval. Proč se Tibeťané upalují na protest proti postupům čínského režimu v Tibetu, proč Tibeťané úředníky Čínské komunistické strany zažalovali za genocidu v Tibetu u španělského soudu a proč španělský soud případ přijal a vydal zatykače na obžalované úředníky? Je to pravděpodobně proto, že se v Tibetu zřejmě něco odehrává.
Navíc, jak samotní aktivisté za lidská práva v Číně často poukazují, neprotestuje se proti Číně jako takové, ale proti čínskému režimu, který rozvinul kapitalismus do nejbrutálnější totalitní formy a používá finance pro realizaci svého pojetí násilného udržování moci.
Proč jsou morální ideály překážkou v obchodní spolupráci s ČLR a proč je obhajování lidských práv překážkou? Odpověď je zřejmá. Čínský režim používá omezování lidských práv pro udržení svojí moci a ve stejné době nemůže fungovat na základě morálních zásad, které propaguje buddhismus, taoismus, židovství nebo křesťanství. Jak by se taoistický princip pravdivosti mohl slučovat s cenzurou médií, přepisováním dějin a propagandou? Jak by se násilné represe mohly schodovat s buddhistickým principem soucitu nebo křesťanskou láskou k bližnímu? Ve skutečnosti chápe čínský režim morální zásady jako hrozbu pro svoji absolutní moc v zemi.
Čeští politici, kteří podávají čínskému režimu ruku, se ve svých prohlášeních začínají nápadně podobat hlásným troubám čínského režimu, které se snaží překroutit dobro a zlo a tvrdí, že peníze, obchod a výdělek jsou hlavní a přednější než morální hodnoty a ochrana lidských práv. Samozřejmě obchod a peníze zabezpečují jeho absolutní moc, kdežto morální principy a ochrana lidských práv nikoliv.
Představme si, jak by to fungovalo, kdyby se najednou čínská komunistická strana začala chovat podle morálních principů. Kdyby čínský režim skončil pouze s cenzurou internetu, způsobilo by to řetězovou reakci. Novináři, bloggeři, disidenti by začali odhalovat zločiny úředníků vládnoucího režimu, každý by si mohl svobodně ověřovat informace na zahraničních webech a informace by mohly volně proudit do Číny i ven. Propaganda čínského režimu by se rozpadla a zločiny by byly ve velké míře odhalovány – nepřinutili by potom veřejné mínění a občané viníky, aby za svoje zločiny stanuli před soudem? Nejsou viníci a ti, kteří cenzurují internet, jedni a ti samí lidé? Proto žádá čínský režim svoje partnery, aby zaujali pasivní postoj k dodržování lidských práv v Číně.
Čtěte také:
Kdo stojí za prohlubováním česko-čínských vztahů a kdo z toho získává výhody?
