Existovali obři? Část 1: Legendy a obří kostry v Americe

Vesmír je plný záhad, které zpochybňují naše současné vědomosti. V rubrice „Za hranice vědy" sbírají Epoch Times příběhy o těchto zvláštních úkazech, aby stimulovaly představivost našich čtenářů a otevřely možnosti, o nichž byste si dříve mohli myslet, že jsou nemožné. Jsou tyto příběhy pravdivé? Rozhodněte sami.

Tolik vědomostí bylo ztraceno v průběhu věků, zničeno válkou, přírodními katastrofami, lidskou nevědomostí či jednoduše erozí času. Ale i tak zůstává ještě mnoho indicií pohřbeno v zemi. Možná, že klíč k řešení letitých záhad leží přímo pod našima nohama.

Při hledání důkazů o existenci obrů se možná někteří z nás podívají na velká návrší amerického středozápadu a některé z masivních a tajemných struktur na Blízkém východě.

Abrahama Lincolna inspirovaly Niagarské vodopády k tomuto výroku: „Oči tohoto druhu vyhynulých obrů, jejichž kosti zaplňují kopce Ameriky, hleděly na Niagaru, stejně jako já nyní.“


V pověstech celé řady kultur po celém světě se hovoří o skutečných obrech. Kontroverzní objevy koster měřících 2 – 3 metry jsou pro některé důkazem, že tyto legendy mohou být založeny na pravdě.

Badatelé zkoumající tyto možnosti a často čelící zesměšňování z řad konvenčních vědců tvrdí, že v dávné minulosti obývali Zemi obři a žili zde společně s naším lidským druhem. Obři měli mít svoji vlastní kulturu, civilizaci, a údajně existovalo několik národů či ras nacházejících se na různých místech světa v různých dobách.

Obři v legendách

Bible odkazuje na obry několikrát. V knize Genesis 6:4 (překlad Bible21) se uvádí: „V oněch dnech, a také později, se na zemi vyskytovali zrůdní obři. Boží synové totiž přicházeli k lidským dcerám a ty jim je rodily. To jsou ti dávní hrdinové, ti muži slavné pověsti.“ V jiných verzích Bible se obrům říká „nefilové“.

Asi nejslavnějším obrem byl Goliáš. V Bibli je řečeno, že Goliáš měřil přibližně 3 metry a byl vůdcem filištínské armády. Mladý Hebrejec David ho omráčil kamenem z praku, aby do vzápětí dorazil svým mečem.

Starověká řecká mytologie vypráví o titánech a obrech prehistorie. Prvotní bohyně Gaea porodila Titány, obry, kteří chodili po zemi před olympskými bohy a člověkem. Olympští nakonec Titány svrhli a vyhnali je nebo odsoudili k mučivé práci.


V roce 400 př. n. l. Homér napsal: „Na zemi kdysi bývali obři.“ Plinius starší napsal ve své slavné encyklopedii „Naturalis Historica“ dokončené v roce 77 n. l. o nálezech obřích koster. Uvedl starověké zdroje stejně jako v 1. století římský historik Titus Flavius Josephus, který již v dřívějších dobách několikrát zmiňoval existenci obrů.

Podle knihy Mýty Mexika a Peru od Lewise Spencea z Ball State University mají Mayové také příběh o obrovi, posledním žijícím velikánu Guatemaly Cabrakanovi, tak silném, že mohl házet horami. Ale kvůli jeho otřesným a sobeckým způsobům chování byl nakonec podveden a otráven Hero Twinsem.

S obry se setkáte i v pověstech a pohádkách napříč Afrikou, kde jsou tyto bytosti popisovány jako stateční mužové s ostře zářivýma očima. Jejich hlasy byly údajně slyšet z jednoho města do druhého.

Najdou už brzy průzkumníci obry v Novém světě?

V roce 1608 průzkumník John Smith napsal: „Sasquesahanougs jsou obři podobní lidem,“ a pokračoval: „jejich stopy byly dlouhé jako lýtko největší mužské nohy o délce 70 centimetrů. Celý zbytek jejich končetin byl při prvním pohledu v dokonalém poměru. Působili jako ti nejmajestátnější a nejmohutnější postavy, jaké kdy člověk spatřil. Jejich šípy byly přes metr dlouhé s hroty z úlomků bílého krystalu podobnému kameni …"


Hernando de Soto, španělský conquistador  a guvernér Kuby, který v 16. století podnikl výpravu hluboko do vnitrozemí dnešních Spojených států, také popsal muže o půl metru vyšší než jeho nejvyšší muž.

Legendy o gigantech se nacházejí i mezi Irokézy, Osagy, Tuscarorasy, Huróny, Omahasy a mezi mnoha dalšími národy severoamerických  Indiánů.

Nalezené obří kostry?

U některých mohyl amerického středozápadu, často spojených s indiánskými kmeny a kulturami, se předpokládá možné spojení s posvátnými mohylami dávných obrů. Přemíra novinových výstřižků a článků z časopisů z 19. století vypráví o nálezech velkých koster, od 2 do téměř tří metrů.

V Sarasota Herald-Tribune se 28. června 1933 objevila informace, že v Catahoula Parish v Louisianě bylo nalezeno víc než deset koster větších než 215 centimetrů, a místo bylo zkoumáno výzkumníky ze Smithsonianského institutu. Zpráva uvádí, že nález „byl považován za přínos pro teorii o skutečně žijících stavitelích prehistorických mohyl.“

Douglas Ross Hamilton, autor knihy o obrech, cituje zprávu z „Dějin okresu Miskingum“ sepsanou roku 1884. Píše se zde o nálezu pozůstatků v Ohiu, zřejmě zpopelněných po smrti: „Hned vzadu, neboli na západ od oltáře, byly nalezeny tři kostry, hluboce ohořelé a pokryté popelem, ležící tváří vzhůru, směřující k jihu, s rozměry v tomto pořadí (při překladu převedeno ze stop na metry): 2,7 metru, 2,8 metru a 2,85 metru. V dalším hrobě byla ženská kostra o délce 2,4 metru a mužská kostra o délce 2,85 metru.“

Podle prezentace Larryho Zimmermana z katedry antropologie a muzeologie na Universitě Indiana, s názvem „Ztracené kmeny, ponořené kontinenty a starověcí astronauté: bláznivé objevy archeologie Středozápadu“ byla v roce 1879 údajně odkryta 2,95 centimetrů dlouhá kostra uchovaná v kopci v Brewersville v Indianě. Pozůstatky byly nicméně zničeny poté, co voda v roce 1937 oblast zaplavila a zničila budovu, ve které byly kosti uloženy.

V roce 1871 bylo v kanadském městečku Cayuga odkryto asi 200 obřích koster, z nichž mnohé byly dlouhé až 2,7 metru a jen málo z nich bylo kratších jak 1,8 metru. Naleziště bylo otevřeno pro veřejnost a návštěvnost byla hojná. Jeden z přítomných, jistý lékař J. N. Johnstone zaslal své hodnocení výstavy do místních novin Hamilton News: „Jelikož jsem se doslechl o zajímavostech nalezených v hrobu nebo jámě poblíž Cayugy a jelikož sám takové zajímavosti vyhledávám, místo jsem navštívil a musím říci, že to byla dobrá investice a to, co jsem viděl, stálo za všechno to vynaložené úsilí. … Rozměry kostí jsou vskutku úžasné a svědčí o existenci rasy obrů, kteří v minulosti žili.“

Věstník Sdružení sběratelů relikvií severoamerických Indiánů z roku 1936 sepsaný G. I. Grovesem vypráví o zajímavé vykopávce na Spiro Mounds v Oklahomě: „Z kosterního materiálu byly nalezeny pouze čtyři nebo pět dobrých vzorků. Jedna pozoruhodná mumie měla 2,6 metru na délku. Byla zpopelněna do té míry, že tělo bylo zuhelnatělé, a zůstalo v tomto stavu v průběhu staletí.“

Zpráva popisuje nedostatek pozornosti, který byl tomuto objevu věnován a přesun ostatků do stanu, kam si je přišli prohlédnout někteří místní obyvatelé, „ale žádná muzea, úřady ani archeologové neměli o prozkoumání velký zájem. Poté, co vykopávka několik týdnů zabírala prostor v jediném přístřešku, jenž jsme měli k dispozici, přesunuli jsme ji dozadu, abychom získali místo pro další, cennější předměty, a ponechali ji napospas řádění živlů. Za pár týdnů vše zmizelo“.

Pokud byly všechny tyto kosti objeveny, kde se nacházejí teď? Existují důkazy pouze ve starých novinových ústřižcích?