Kvetoucí pažitka. (Soňa Vladyková)
Daří se jí v kořenáči na okně, ale i na balkoně a zahradě. Pažitka miluje slunce, vápenitou, kyprou a vlhkou půdu. Na jaře můžeme zakoupit sazenice u zahradníka, zasadíme vždy 3–4 sazenice do květináče či truhlíku nebo na zahradu, anebo zasejeme semena pažitky přímo na záhon. Již po 2 týdnech vyrazí první výhonky.
Abychom vypěstovali silné stonky, musíme mladou rostlinu v trsech přesadit nebo dát do větších květináčů.
Pažitka se nemá často ořezávat. Je důležité dbát na to, aby se neořezávala hlouběji než 2 cm nad zemí. Ořezává-li se příliš hluboko a často, je nebezpečí, že zajde. Proto je vhodnější pěstovat více rostlinek.
Pažitka má silný obsah železa a vysoký obsah vitamínu C. Používá se vždy za syrova. Pravidlo říká, že je ji možno dávat ke všem pokrmům, k nimž se hodí cibule.
Nemá se však používat k chřestu, mladému hrášku a fazolím, protože snadno zatlačí jemné aroma těchto zelenin. Velmi osvěžující a chutná je snídaně – chléb s máslem, či s jemným sýrem či tvarohem, posypaný pažitkou.
A když vykvete, má krásná, jemně fialová kvítka... je kouzelná.
Autorka žije téměř 20 let v Itálii, zajímá se o recepty našich babiček, o klasické moučníky i italskou kuchyni. Ráda cestuje po Itálii, fotí a seznamuje se s krajovými specialitami a gastronomickými zajímavostmi. Několik let pracovala pro jeden český deník, spolupracovala s českým časopisem pro ženy a má pětiletou zkušenost v potravinářském průmyslu. Její blog najdete na unavenavarecka.blogspot.it.
