Rozhovor: Marko Janicki, učitel Alexandrovy techniky. „Je to jedinečná léčebná a preventivní metoda...“

Alexandrova technika nese jméno svého zakladatele, Brita australského původu F. M. Alexandra, který ji rozvinul v 90. letech 19. století jako odpověď na vlastní problém s dýcháním a hlasem, který mu bránil ve slibné herecké kariéře. Následně metodu propracoval a po zbytek života se věnoval pomoci ostatním a školení budoucích učitelů.

Oslovili jsme Marka Janickiho, učitele Alexandrovy techniky z pražských Holešovic, aby nám tuto nepříliš známou, ale účinnou metodu přiblížil.

Svými terapeutickými účinky konkuruje Alexandrova technika jak tradičním, tak alternativním medicínským oborům. Její dlouhodobé účinky na bolesti zad či RSI syndrom jsou obecně známé, dokáže však pomoci i v celé řadě dalších onemocnění a bolestí.

 

F. M. Alexandr byl původně herec. Při své práci musel přirozeně hodně mluvit, a protože trpěl častými ztrátami hlasu, byl to pro něj významný problém. Sám si jako mladý člověk nedokázal ztrátu hlasu vysvětlit a doktoři mu doporučovali odpočívat.

Když odpočíval, tak se to zlepšilo, a když vystoupil na scénu, tak se to zase zhoršilo. Alexandr si z toho vyvodil, že příčinou jeho ztráty hlasu je něco, co on sám dělá během svého vystupování na jevišti, a není si toho vědom. Řekl si tedy, že se pokusí vypozorovat, co dělá špatně. Pozoroval to, co dělá, a to je jeho hlavní objev: že to, co dělá se sebou nebo jak se sebou zachází, ovlivňuje jeho zdravotní stav.

Pozoroval se v zrcadle, vnímal svůj tělesný postoj, pohyby, které při vystupování na jevišti dělá. Všiml si, že pokaždé, když mluví, zaklání hlavu, má napětí v krku, protože se snaží udržet postoj, při kterém propíná hruď a stlačuje záda, něco dělá se sebou fyzicky, a to ovlivňuje jeho hlasivky. Nebylo to jen toto. Byl to celý jeho tělesný postoj vyvolaný přáním něco říci. Dospěl k názoru, že nelze rozdělovat člověka na duši a tělo nebo mysl a tělo, ale že je to vlastně jeden celek a ten celek vždycky reaguje jako celek.

Všiml si, že když určité věci přestane dělat, tak nebude ke ztrátě hlasu docházet. V prvním kroce se mu podařilo objevit problém, ale pak nastala otázka toho, jak tyto svoje špatné zvyky odstranit. Lidé se v životě řídí svými zvyky. Nemyslíte na to, jak se napijete, jak vejdete do pokoje, zvednete telefon, jak usedáte do židle, jak chodíte, ty věci děláme automaticky. Naučili jsme se pohybovat špatně nebo jsme během života získali nějaké špatné zvyky, a ty zvyky už nás řídí a my o tom ani nevíme. Takže o tom to je. Jak změnit tyto zvyky.

Když se Alexandrovi podařilo svoje problémy vyřešit, řekl si, že pokud tímto způsobem dokázal pomoci sám sobě, mohl by pomoci i jiným lidem. A to byl začátek jeho systematického rozvíjení této terapeutické metody.

Já jsem sám začal, protože jsem v podstatě byl nespokojen se svým životem, snažil jsem se pořád něco měnit, a ono se to nedařilo, dnes chápu, že to nešlo, protože se jednalo o silné zvyky, které mě držely na stejném místě. Hodně času jsem trávil pasivně, vysedáváním v zaměstnání, doma u počítače anebo po hospodách. Zkoušel jsem „klasické“ cesty – posilovnu, masáže, jógu.

Pak jsem se dozvěděl o Alexandrově technice. Po třiceti lekcích jsem se rozhodl odjet do Anglie. Chtěl jsem se změnit, vyskočit z toho rozjetého vlaku jménem můj život, abych se mohl svobodně porozhlédnout a pokochat krajinou. Jsem nesmírně vděčný mé rodině za podporu – na tuto tříletou cestu mne následovali manželka a malý syn.

 

Studoval jsem tři roky na akreditované škole Alexander Technique Studio v Londýně, pod vedením Karen Wentworthové. Karen je úžasná učitelka, dnes jedna z nejstarších a nejzkušenějších učitelů techniky, bývalá herečka a cirkusová umělkyně. Její škola je mimo jiné úžasná i tím, že tam s námi pracovala spousta různých učitelů, bylo to prostě takové živé, podnětné prostředí, zároveň tam vládla pohoda. Takhle by vlastně měly vypadat školy – jako místa, kde se dobře učí, a ne jako místa strachu a soutěživosti.

Technika mne uchvátila. Nejen svou teorií – převratnou nejen pro konec 19. století, ale svým způsobem i dodnes. Také praktickým průběhem lekcí. Nabízí možností se na chvíli zastavit a zaměřit vědomější pozornost na své tělo a mysl. Prostě protilék na uspěchanost a stres moderního života!

Chodí ke mně lidé, kteří mají nějaký problém, ale také i ze zvědavosti. Každopádně, nikdy nepracuji jen s tím, co ten daný člověk vnímá jako svůj problém. Většinou je tam celá řada dalších věci, kterých si ale nevšímá. Takže hlavní je umět přesunout pozornost z detailu na celek. To vše se děje formou experimentů a her. My všichni máme jakýsi navyklý způsob, jak se pohybujeme, cítíme a myslíme. Já pomáhám lidem objevit v sobě i jiné způsoby, jak to dělat. V průběhu takového zkoumání je velice časté, že problémy, se kterými přišli, odezní. Protože to vlastně byly jen symptomy jejich nesprávného používání sebe sama. Zní to komplikovaně a svým způsobem to je složité. Jak si všimnout něčeho, co běžně nevidím? Jak něco udělat jinak, když se mi zdá, že právě ten můj způsob je ten jediný správný? Také proto mě to tak baví a naplňuje. Každý člověk je jiný a každý trochu jinak „zneužívá“ sám sebe.

Ale pozor, na rozdíl od většiny jiných metod, já potřebuji aktivní součinnosti žáka. Znamená to, že vyžaduji po něm více, než jen si lehnout na masážní stolek a uvolnit se. Ale pak také výsledky, kterých žák v průběhu lekce dosáhne, budou jeho či její vlastní prací, a tudíž jim to už nikdo nemůže vzít. Konečným cílem je, aby se žák stal sám sobě učitelem.

Moje role je v podstatě pomoci člověku vidět, co se sebou dělá, protože pokud vy něco děláte se sebou, jste to vy, kdo to dělá. Například máte nějaké napětí v bederní oblasti. Já to napětí za vás nedělám, jste to vy, kdo to dělá, ale třeba si toho nejste vědom. Kdybyste si toho byl vědom, mohl byste rozhodnout – chci to dělat nebo nechci to dělat. Racionálně se rozhodnout, uvědomit si, že to není dobré. Že je to nepotřebné.

Člověku, s nímž pracuji říkám „klient“, protože „žák“ v místních poměrech zní divně, ale nikdy neříkám „pacient“. V tom je totiž rozdíl. Já nikoho neléčím a ten člověk, který za mnou přijde, není pacient, kterému aplikuji nějaké masáže, které mu ulehčí. Takže se spolu učíme. Díváme se na jeho pohyby a učíme se to dělat jinak. Klientovi to pomáhá, protože mám zkušenosti a protože ho vidím zvenku, ale konečný výsledek věci, jestli ten zvyk změní, závisí na tom, jestli to „klient“ přijme.

Tohle je velký problém, protože lidé jsou zvyklí se léčit zpravidla pasivně. Prostě si lehnout a čekají, že je někdo spraví. Doktor nebo fyzioterapeut něco udělá a potom pokračují dále beze změny. Řeší pouze symptomy, důsledky špatného používání těla, a nehledají příčiny. To, že já to nedělám, není nevýhoda Alexandrovy techniky, ale je to tak, že pasivní cesta je špatný přístup, takhle to vůbec nefunguje. Příčina problému je, že já něco dělám se sebou.

Například představme si někoho, kdo má bolesti bederní páteře. Kde je příčina? Když pokaždé, když ve stoje něco zvedám, zvedám třeba čaj nebo knihu, mám propnutá kolena a ohýbám se v pase, pak to vytváří určité napětí na části páteře, které se časem nakumuluje a může způsobit problém. Zajdu si na masáže, aby mi to ulehčily a zase se budu chovat jako předtím, takže se problém bude opakovat.

A to není samozřejmě jen o zvedání čaje. Všechno, co děláme během dne, může fyzický stav těla ovlivnit. Samozřejmě, pokud má člověk například chřipku, tu Alexandrova technika nevyléčí, člověk potřebuje jiný způsob léčby.

Západní medicína zpravidla léčí symptomy, a pokud symptomy pominou, je pro ni problém vyřešený. Všechno má nějaké příčiny a je třeba také hledat především příčiny nemocí v chování člověka a nespokojovat se s odstraňováním symptomů.

Nedávno byla zveřejněná studie, v níž porovnávali akupunkturu a Alexandrovu techniku a myslím si, že to vyšlo pozitivně pro oba systémy. Podle mě ale Alexandrova metoda více vyhovuje západnímu způsobu myšlení.

Je tomu často tak. Lidé chodí, až když se u nich projeví nějaký problém, přitom Alexandrova technika je vynikající preventivní technika, která právě umožňuje, aby se některé problémy vůbec neobjevovaly.

Kromě prevence bolesti Alexandrova metoda je také skvělá, pokud například hrajete na housle nebo jiný nástroj, sportujete, tancujete nebo děláte jiné zaměstnání, pro výkon kterého používáte své tělo. Ostatně, i když jen sedíte u počítače, nepoužíváte jen počítač, ale i sebe, že ano? Takže může být velký rozdíl v tom, jestli se používáte dobře nebo špatně. Můžete se naučit vaše tělo používat správně, aby nedocházelo k nerovnovážným stavům nebo abyste dosáhli lepších výsledků. Každé nadbytečné napětí ovlivní nejen vaše zdraví, ale také výsledek vaší práce. Jestli hrajete na klavír a u toho děláte zbytečné pohyby nebo úsilí, buďte si jistý tím, že to bude slyšet. A proto, jestli chcete své hraní zlepšit, musíte se zbavit všeho, co je přebytečné. Platí to samozřejmě pro jakoukoliv činnost, hraní golfu, běhání, mluvení, cokoliv.

Děkujeme za rozhovor.