Příroda uklidňuje mysl a uzdravuje tělo

Z hlediska výhod mají obyvatelé měst víc peněz, lepší přístup ke zdravotní péči, stravě a sanitačním podmínkám, jenže na druhou stranu se u nich vyskytuje zvýšené riziko chronických onemocnění, náročnější a více stresující společenské prostředí, jakož i větší míra nerovnosti. Výsledkem je, že u obyvatel měst je o 21 procent větší riziko výskytu chorob spojených s úzkostí a o 39 procent větší pravděpodobnost výchylek nálad.

Studie publikovaná v časopise Nature dává život ve městě do spojitosti s citlivostí na sociální stres. Vyšetření magnetickou rezonancí ukazuje, že delší vystavení městskému prostředí může zvyšovat aktivitu v amygdale, části mozku, která má na starosti emoce, jako strach a uvolňování stresových hormonů. Podle této studie má amygdala „na svědomí úzkost, depresi a další chování jako násilí, které se vyskytuje ve vyšší míře ve městech“.

Vědci zároveň zjistili, že lidé, kteří žili ve městech prvních 15 let svého života, zažívají zvýšenou aktivitu v oblasti mozku, která napomáhá regulovat amygdalu. Jinými slovy, pokud jste vyrůstali ve městě, je u vás větší pravděpodobnost, že máte trvale zvýšenou citlivost na stres než ti, kteří se tam přestěhovali později.

Spisovatel a profesor David Gessner tvrdí, že se měníme na neposedná zvířata. Je to jako bychom měli v mozku budík, který zvoní každých 30 vteřin a podlamuje naši schopnost soustředit se na jakoukoliv delší časovou periodu. Nároky městského života si vyžadují neustálé filtrování informací, rychlé rozhodování a vyhýbání se vyrušování. Naše mysl nemá kdy se zregenerovat.

Jenže jak to zpomalit? Odpovědí by mohla být příroda. Kognitivní psycholog David Strayer má za to, že „pobyt v přírodě umožňuje naší prefrontální kůře mozkové, tj. velícímu středisku mozku, aby se uvolnila a odpočinula si zrovna jako přepracovaný sval“.

Výzkumy ukazují, že už krátký kontakt s přírodou může působit na naše mozky jako hojivý balzám. Gregory Bratman ze Stanfordské univerzity přišel s pokusem, kdy rozdělil účastníky na dvě skupiny a každá měla 50 minut na procházku. Jedna skupina se šla projít do přírody a druhá do města. U těch, kteří vyrazili do přírody, došlo k redukci úzkosti, sklíčenosti a negativních emocí, ale také ke zvýšenému výkonu paměti.

Bratmanův tým zjistil, že procházka v přírodním prostředí dokáže snížit míru neustálého přemítání, otravného zlozvyku donekonečna hloubat nad příčinami a následky negativních zkušeností. Studie zároveň objevila, že nervová aktivita v oblasti mozku spojená s rizikem duševních chorob byla snížena u těch, kdo se procházeli v přírodě, v porovnání s těmi, kdo se procházeli v městském prostředí.

Korejští vědci pátrali po rozdílech v mozkové činnosti u dobrovolníků, kteří se dívali buď na scenérie z města nebo z přírody. Ti, co sledovali obrázky z města, vykazovali zvýšený tok krve v oblasti amygdaly. Naopak těm, co se dívali na přírodní scenérie, se rozjasnily lokality mozku spojované s empatií a altruismem.

V Japonsku vědci zjistili, že lidé, kteří tráví čas v přírodě a věnují se tzv. šinrin joku neboli „lesní koupeli“, vdechují blahodárné bakterie, esenciální oleje z rostlin a záporné ionty, které reagují s bakteriemi ve střevech a posilují tak imunitní systém v těle a zlepšují jak duševní, tak fyzické zdraví.

Pravidelné trávení času v přírodě není všelékem na duševní pohodu, nicméně je nezbytnou složkou zdraví a psychické odolnosti. Příroda nám pomáhá vystát těžká životní údobí a zotavit se z nich. Příroda přitom není jen pro lidi z venkova. I ve městech najdete zahradu, park nebo stezku, které poskytnou vašemu přepracovanému mozku tolik potřebný oddech.

Proč tedy neukázat našemu mozku i tělu, že je máme rádi a nevyrazit do přírody!

Přeložil Ondřej Horecký. Originální článek na: