Jin Li-pching vypovídá před výkonným výborem kongresu USA, 14. dubna 2016. Paní Jin se věnuje duchovní disciplíně Falun Gong, jejíž příznivci jsou v Číně vystavování násilným represím čínského režimu. Řada z nich si prošla mučením, nucenými pracemi a sexuálním násilím, např. v pracovním táboře Ma-san-ťia, jehož snímek Jin ukazuje. (Lisa Fan / Epoch Times)
Jin Li-pching vypovídá před výkonným výborem kongresu USA, 14. dubna 2016. Paní Jin se věnuje duchovní disciplíně Falun Gong, jejíž příznivci jsou v Číně vystavování násilným represím čínského režimu. Řada z nich si prošla mučením, nucenými pracemi a sexuálním násilím, např. v pracovním táboře Ma-san-ťia, jehož snímek Jin ukazuje. (Lisa Fan / Epoch Times)

Primárním účelem mučení v čínských zadržovacích zařízeních je vynutit přiznání ke zločinu. Zároveň slouží ke zlomení vůle jedince a jeho ponížení. Mučení je v čínských věznicích a pracovních táborech stále na denním pořádku, a to i navzdory slibům čínských úřadů, že dojde k reformě.
 
Tato shrnutí zazněla na slyšení Výkonného výboru pro Čínu kongresu USA, na které byly 14. dubna 2016 pozváni svědkové z řad obětí a expertů. Detailní popisy některých mučících metod, kterými si oběti samy prošly, nebyly „příjemnou hudbou" pro uši účastníků slyšení – a neměly by být „příjemnou hudbou" ani pro čínské úřady zodpovědné za takovéto běsy.

Předseda výboru pro Čínu, Chris Smith, zahájil zasedání vyprávěním o drastickém mučení, jímž si prošel právník Kao Č'-šeng jako trestem za svou troufalost zastupovat pronásledované křesťany a stoupence Falun Gongu (Fa-lun Kung). Podrobnosti mučení písemně předložila Kaova manželka, nyní žijící v USA. Kao si podle ní mimo jiné prošel několikahodinovým mučením elektrickými obušky na všech částech těla včetně genitálií.

„Stát jako Čína, s aspiracemi na vedoucí postavení ve světě, by se neměl angažovat ve strašlivých praktikách tak rozhodně odmítaných mezinárodním společenstvím,“ prohlásil Smith.

20160501-mnich
Tibetský mnich a filmař Džigme Gjatco (alias Golog Džigme) svědčil o rozsahu mučení v čínských vězeních před Výkonným výborem pro Čínu kongresu USA, 14. dubna 2016. Sám byl krutě mučen příslušníky čínské veřejné bezpečnosti v roce 2008, 2009 a 2012. (Gary Feuerberg / Epoch Times)

Tři kartáčky

Jedna ze svědků, stoupenkyně v Číně zakázaného duchovního hnutí Falun Gong, Jin Li-pching, vypověděla, že byla v roce 2000 poslána do tábora nucených prací Ma-san-ťia. Na protest proti snahám vynutit její „transformaci“ (úřednický výraz pro zřeknutí se své víry) se Jin rozhodla pro hladovku. Reakce byla svižná.

„Připoutali mě želízky k posteli a skoro dva měsíce mi vpichovali neznámé látky. Kvůli tomu jsem dočasně ztratila zrak. Také mi v blízké nemocnici dělali ultrazvuk, EKG a krevní testy. Každý den mi píchali dvě nebo tři láhve. Kvůli tomu tomu se mi objevily poruchy štítné žlázy, pomočovala jsem se a v moči jsem měla krev. Kromě toho mě to jejich časté násilné krmení skoro udusilo.“

Potom, 19. dubna 2001, byla společně s dalšími čtyřmi ženami z Falun Gongu podrobena sexuálnímu obtěžování ze strany kriminálníků a dozorců, které trvalo celou noc. „Čtyři nebo pět vězňů mě povalilo na postel. Někteří mi drželi ruce, někteří nohy. Jeden mladík se na mě posadil a mlátil mě. Zatočila se mi hlava a omdlela jsem. Když jsem se probrala, leželi vedle mě tři muži. Uvědomila jsem si, že mě natáčeli na video, když mě ti gangsteři znásilňovali a ponižovali,“ vzpomíná paní Jin.

Byla také svědkyní brutálního týrání jiných žen. „Svázali dohromady tři kartáčky na zuby a strkali je ženám do intimních partií. Na vlastní oči jsem viděla, jak skupina chlapů ztloukla na záchodě postarší praktikující Falun Gongu a do přirození jí strčili zlomenou násadu od koštěte.“

„Svázali dohromady tři kartáčky na zuby a strkali je ženám do intimních partií.“

Bývalý fotoreportér The New York Times, Tu Pin (Du Bin), natočil o ukrutných zážitcích Jin a dalších disidentek dokumentární snímek „Above the Ghost’s Heads: The Women of Masanjia Labor Camp (Nad hlavami duchů: Ženy z pracovního tábora Ma-san-ťia).  Jin Li-pching uprchla v srpnu 2013 do Thajska a v prosinci 2015 se jí dostalo od Spojených států statusu uprchlíka.

Tygří židle

20160501-tyger
Tygří židle. (Minghui.org)
Džigme Gjaco (Jigme Gyatso) je tibetský mnich, původně z provincie S'-čchuan. Pracoval s filmařem Dhondupem Wang-čchenem na filmu o životě v Tibetu, než je zatkli. Jeho kolega dostal šest let, zatímco Gjaco „vyvázl“ s dvěma měsíci, kdy si prošel krutým mučením. To bylo v roce 2008. Od té doby ho zatkli a mučili ještě dvakrát, naposledy v roce 2012. Svůj první pobyt v roce 2008 popsal těmito slovy:

„Jeden měsíc a 22 dnů mě bez přestání mučili. Musel jsem sedět na „tygří židli“... ve dne i v noci. Ruce jsem měl zamčené pouty k malému železnému stolku přede mnou a nohy jsem měl ohnuté pod sedátkem a připevněné k lavici železnými pásy. Klouby mě strašně bolely a v jednom bodě mi tak napuchlo chodidlo, že všechny nehty na něm odpadly. Ještě teď mám na zápěstí a kotnících jizvy z doby, kdy mě i s lavicí, na několik hodin, pověsili ze stropu. Odepírali mi spánek a k jídlu jsem toho dostával hodně málo. Míval jsem nesnesitelnou žízeň...“

Když se tato mučící metoda probírala vloni v listopadu před Výborem OSN proti mučení, Gjaco musel poslouchat čínského funkcionáře, který přede všemi obhajoval použití tygřích židlí jako vhodný způsob „ochrany zadržovaného“.

Gjatco uvedl, že ho ve vězení rovněž tloukli dřevěnými obušky a pálili elektrickými zařízeními. Také mu svazovali ruce za zády a pak ho věšeli ze stropu. Přitom nebyl nikdy formálně zadržen ani z ničeho obviněn. Nikdy nebyl u soudu. Ve vazbě mu byl odepřen přístup k právnímu zástupci i k lékařské péči. Když ho v roce 2012 zatkli potřetí, nepochyboval o tom, že ho chtějí tentokrát zabít. Utekl proto a dvacet měsíců se schovával, než se mu podařilo uniknout do Indie. Azylu se mu nakonec dostalo ve Švýcarsku.

Reformy pouze naoko

Přestože má Čína adekvátní právní rámec, který poskytuje zadržovaným osobám dostatečnou právní ochranu a zakazuje vynucená přiznání, mučení a týrání, režim tyto právní úpravy ignoruje. Jak podotkla na slyšení Sophie Richardsonová, která má v organizaci Human Rights Watch na starosti Čínu, „i sami čínští úředníci charakterizují mučení v zajetí jako běžné, vážné a na celostátní úrovni“.

20160430-Richardsonova
Ředitelka Human Rights Watch pro Čínu, Sophie Richardsonová, hovoří před výkonným výborem pro Čínu kongresu USA, 14. dubna 2016. (Lisa Fan / Epoch Times)

Policie v Číně má stále velkou moc a je nadřazena justici. „Právníci nemohou být přítomni u výslechů a podezřelí nemají právo mlčet... státní zástupci a soudci postup policie zpochybňují jen velmi zřídka,“ uvedla Richardsonová. Reformy se tak odehrály pouze na papíře.

Soudy u kriminálních případů silně spoléhají na přiznání jako na hlavní formu důkazů, poukazuje Margaret Lewisová, profesorka práv na Seton Hall University. Lewisová byla v říjnu 2015 pozvána do vyšetřovací místnosti jedné policejní stanice v Pekingu, kde jí pracovníci ochotně ukazovali technologii na video nahrávání výslechů, které má odradit policisty od mučení. Zároveň si však nemohla nepovšimnout sloganu „Po pravdě se přiznej a tvému tělu se uleví“, který byl umístěn před tygří židlí.