Mai Nguyenová. (Archiv Mai Nguyenové)
Jak jsou na tom Vietnamci v ČR – organizují se ve snaze o pozitivní změny ve Vietnamu, případně o demokratizaci společnosti?
Mluvit o tom, že se v Čechách Vietnamci vědomě organizují ve snaze o změny ve Vietnamu, je vskutku nebezpečné a hlavně nepravdivé. Vietnamská vláda považuje za nepřátele všechny, kteří se snaží o pozitivní změny ve Vietnamu, a tudíž nikdo záměrně nechce režim dráždit. Komunistická strana je schopna využít jakoukoli záminku k potlačení disidentů. Toto tvrzení není jen prázdné obvinění, je to fakt doložený zatýkáním při sérii protestů na podporu životního prostředí ve Vietnamu letos v květnu.
Navíc, dějiny ukázaly, že změny se mají dít samy zevnitř společnosti, a zevnitř se děly a dějí, jako to bylo v Československu v roce 1989 či v Polsku anebo při pádu berlínské zdi.
Díky narůstající uvědomělosti české společnosti i někteří naši krajané pociťují nutkání říci své názory nahlas a vyjádřit se na podporu určité vlně protestů ve Vietnamu. Tímto chtějí sdělit Čechům, s kým česká vláda jedná a zda vietnamská vláda dodrží to, k čemu se mezinárodně zavázala. Svým způsobem se jedná o proces seberealizování, i když jsme teprve na začátku všeho. Nicméně není jich mnoho. V březnu loňského roku na protest proti masovému kácení stromů v Hanoji protestovalo před vietnamskou ambasádou jen zhruba 50 lidí. Letos v květnu proběhla podobná protestní akce proti znečištění životního prostředí ve Vietnamu, které způsobilo uhynutí přes 70 tun mořských ryb ve čtyřech provinciích střední části Vietnamu. Této akce se zúčastnilo jen 70 osob, většinou z první generace.
Podle statistiky ministerstva vnitra žije v Čechách zhruba 60 tisíc Vietnamců, buď přechodně anebo trvale. Jsou to držitelé vietnamského pasu, a pokud někdo z nich provedl něco, co není po chuti vietnamskému režimu, může se stát, že dotyčného nejednou navštíví tajný agent, až se někdy vrátí do Vietnamu.
Je to jeden z nejčastějších důvodů, proč se Vietnamci jak první, tak i druhé generace vyhýbají čemukoliv, co má politický charakter. Vždyť nedávno se jedna známá bloggerka vietnamského původu v televizním rozhovoru neskrytě přiznala, že se nezajímá o politiku. Není ojedinělá.
V důsledku toho Vietnamci u piva sice nadávají na politiky, na korupci, na zkorumpované pohlaváry, stejně jako Češi v hospodě, ale zůstává to většinou pouze u piva. Navenek to potom vypadá tak, že se zabývají jen svým podnikem, a sem tam pomáhají neziskovým organizacím, většinou však ve Vietnamu.
V komunitě existují různé spolky a sdružení. Jde jednak o sdružení zájmová (jako literární, umělecké, taneční, pěvecká atd.), sportovní (např. badmintonové, fotbalové, golfové atd.) či docela rozšířená tzv. krajanská sdružení. Většinou jsou sdružení formálního charakteru, ale existují také spolky/sdružení, které jsou řádně registrovány dle českého právního řádu, jako např. Svaz vietnamských studentů a mládeže a Svaz vietnamských žen v Čechách, Asociace českých Vietnamců, Svaz vietnamských podnikatelů, Svaz Vietnamců v ČR a jeho krajské pobočky nebo nezávislý lidsko-právní spolek Van Lang. Až na malé výjimky (jako např. Komunita Vietnamců ve Vysočinském kraji, krajanské sdružení Nghe Tinh a již zmíněný nezávislý spolek Van Lang) drtivá většina vietnamských spolků se soustřeďuje pod vedením Svazu Vietnamců, o němž se obecně mluví jako o prodloužených rukou vietnamské ambasády, a je organizována přesně dle organizačního schématu (vietnamské) národní fronty. V letošním únoru, údajně právě vysoký činitel Svazu Vietnamců v ČR nařídil, aby jedna nejmenovaná restaurace na tržišti SAPA zrušila předem domluvenou pietní akci na památku padlých vojáků vietnamsko-čínské pohraniční války. Od doby normalizace vztahu s Čínou se ve Vietnamu o této válce nemluví, ani o jejích obětech a hrdinech. Zdá se, že nepsaný zákaz se dováží i do Čech.
Loni došlo k pokusu o „puč“, když představitelé Svazu vietnamských studentů a mládeže, Svazu vietnamských žen, Svazu vietnamských podnikatelů a Asociace českých Vietnamců podepsali žádost o výměnu zástupce vietnamské menšiny v české Radě vlády pro národnostní menšiny. Předseda Rady vlády odpověděl odmítavě na tuto žádosti dopisem, ve kterém se zmínil o tom, že žádost „poněkud vybočuje ze zvyklostí stran členství v Radě za národnostní menšiny“. Je nutné dodat, že současný zástupce vietnamské menšiny je člověk, který ctí liberální a svobodné hodnoty.
Prostřednictvím pokusu o puč je možné pozorovat, jak důležité je toto křeslo v Radě vlády pro vietnamské činitele. Na celém světě jen v Čechách mají Vietnamci status národnostní menšiny se svým zástupcem v Radě vlády. ČR představuje výjimečnou a ojedinělou pozici pro vietnamskou diplomacii, která prostřednictvím své ambasády v Praze i různých diplomatických i ekonomických delegací usilovala a nadále usiluje o kontrolu nad zástupcem vietnamské menšiny v Radě vlády pro národnostní menšiny. Věřili a snad stále věří, že se svým člověkem v Radě vlády by dokázali čerpat více dotací a lépe kontrolovat komunitu českých občanů vietnamského původu v ČR.
Minulý měsíc na pozvání europoslance Jana Zahradila představitelé těchto svazů přijeli do Bruselu. Právě Brusel je jedna z destinací, kterou v poslední době často navštěvovali vietnamští disidenti, aby podali Evropské komisi pro lidská práva pravdivé zprávy o situaci lidských práv ve Vietnamu a o postoji vietnamské vlády v této otázce. Domnívám se, že by nebylo daleko od pravdy, kdybychom se podívali na tuto návštěvu představitelů Svazu Vietnamců v Bruselu jako pokus navázat kontakt za účelem rozšířit sféru působení, a zároveň snahu ukázat vietnamské komunitě, že mají přátele mezi vlivnými činiteli z EU.
Od sametové revoluce neuběhlo ani 30 let, a Češi mají ještě v živé paměti, jaký byl život za totality. I přesto by možná nebylo od věci si občas připomenout, zda pro komunisty existují vůbec nějaké zásady a jaké to jsou, zda si vážíme svobody tak, jak to bývávalo v době, když nám svoboda scházela.
Naděje každé komunity představuje její mladá generace. To platí i pro Vietnamce v Česku. Nová generace na Vietnamu tolik nelpí, krajané z první generace ale ano. Čím více se přibližují ke zdejší společnosti, tím více si uvědomují, v čem by mohli přispět k integraci vietnamské komunity. Měla jsem možnost se seznámit se skupinou takových mládenců. Jsou vybaveni jazyky, nástroji, metodologií a způsobem otevřené komunikace dnešní doby, odhodlaností jejich mladí a hlavně hodnotami společnými pro všechny lidské bytosti - solidaritou, láskou a tolerancí. Zdá se, že jsou symbolem reálné naděje jako lépe integrovaná vietnamská komunita.
Jak je na tom oproti vietnamské komunitě čínská komunita v ČR?
Oproti vietnamské komunitě, která dosahuje skoro 60 tisíc osob, čínská komunita v Česku je velmi malá. Podle záznamů ministerstva vnitra je jich jen 6 000. Jestliže vietnamská ambasáda dokáže dohlédnout na své „ovečky“ na jedničku, tak čínská ambasáda to zcela určitě udělá stokrát lépe. Čína je světová velmoc známá zejména tím, že vše co dělá, dělá s důkladností, mnohdy až nelítostně. Tudíž jim nechybí jak prostředky, tak ani důslednost…
Celý text rozhovoru naleznete ve speciálním tištěném vydání “Čína: Jedna země, dvě tváře”
