Ilustr. foto. (Epocht Times)
Pokud vám ustarané myšlenky nedají v noci spát, podle odborníků trpíte spánkovým dluhem. Americké centrum pro kontrolu chorob uvádí, že u lidí trpícími spánkovým deficitem (tj. méně než sedm hodin spánku denně u dospělých) panuje větší riziko obezity, kardiovaskulárních chorob, cukrovky a dalších chronických zdravotních obtíží.
Nicméně spánkový neurovědec a emeritní profesor psychofyziologie na Loughborough University ve Velké Británii, Jim Horne, namítá, že důkazy pro toto tvrzení nejsou zase až tak silné a že toto sdělení může víc uškodit než prospět.
„Lidé s nespavostí mají již tak dost starostí, když se snaží usnout, a riziko obezity a kardiovaskulárních chorob není zase tak velké,“ uvádí Horne. Ve své knize Nespavost: pohled na spánkové potřeby dnešní společnosti (Sleeplessness: Assessing Sleep Need in Society Today) probírá poslední výzkumy a historické důkazy, které rozvracejí některé převažující názory o spánku.
Horne poukazuje na to, že množství spánku u dnešních lidí se zase tak neliší od lidí v minulosti. Někteří jedinci například viní spánkový deficit na přepracovanou, přestimulovanou společnost, která nás nutí vystačit si s kratším spánkem než potřebujeme. Jenže Horne přináší důkazy, že lidé dřív nespali o nic víc než my dnes.
Epoch Times si s profesorem Hornem promluvil o tom, jaká je funkce spánku, čím nám kvalitní spánek prospívá a o mechanismech snů.
Jakou funkci plní spánek?
Plní řadu funkcí. U lidí je spánek opravdu o mozku, něco pro mozek. Mozková kůra, nejvyšší centrum našeho mozku, je vždy aktivní, nikdy nevypíná. Je ve stavu tiché připravenosti. Každý jiný orgán dokáže odpočívat a zotavit se v uvolněné nespavosti, ale mozková kůra to nedokáže.
Kdybyste v noci leželi v posteli a změřili aktivitu všech orgánů v těle, jediný způsob, jak lze říct, že opravdu spíte a tělo podstupuje značné změny a zotavuje se, je podívat se na mozkovou kůru. Pro nás spánek ve skutečnosti nešetří zas tolik energie v porovnání s obrovskými přínosy, které má pro naši mozkovou kůru.
Vaše kniha se zaobírá otázkou spánkového dluhu, který se v posledních letech objevuje v různých studiích. Vy tvrdíte, že tato tvrzení o spánkovém dluhu v dnešní společnosti jsou snad nadnesená. Proč?
Spánkovému deficitu se věnuje hodně pozornosti, ale podle toho, co víme, není dnes o nic větší než tomu bylo před 150 lety. Když se podíváte na lékařské časopisy staré 150 let, uvidíte, že lidé si stěžovali na nedostatek spánku a vinili z toho shon průmyslové revoluce. Snažit se přimět lidi, aby víc spali, bylo tehdy stejně málo produktivní jako dnes.
Já neznevažuji spánkový deficit. Ale lidská povaha je taková, jaká je a musíte zkrátka obětovat některé aspekty nespavosti. Důvod, proč mnoho lidí trpí nespavostí, je že jim lítají myšlenky. Věci z jejich života jim vstupují do spánku. U lidí, co trpí nespavostí, ta myšlenka, že když nebudou mít víc spánku, pak jistojistě budou trpět obezitou, kardiovaskulárními chorobami a kdovíčím, může být zbytečně větším strachem než je nutné.
Pro lidi, kterým se nedostává dostatek spánku, je největším rizikem, že budou ve dne ospalí a v důsledku toho budou mít úraz. Jedním z nejdůležitějších faktorů ke zlepšení spánku je klidná mysl v době, kdy jdeme do postele.
Kolik spánku potřebujeme?
To je individuální a jsou tam přirozené varianty. Ve Spojených státech je za posledních sto let průměrná doba spánku kolem sedmi hodin. To se opravdu příliš nezměnilo. Avšak spánek nelze soudit podle doby trvání, protože co je důležité, je kvalita spánku. Například šest hodin kvalitního spánku je daleko lepší než deset hodin špatného nebo přerušovaného spánku.
Jak se liší naše spánkové návyky od těch, které měli naši předkové?
Historicky měli lidé v Evropě a Severní Americe dva spánky. Šli spát večer na dvě až tři hodiny, pak se vzbudili kolem jedné nebo dvou ráno. Vstali, pomodlili se, něco pojedli, zkontrolovali, že je dům v pořádku, přiložili na oheň, nahlédli na zvířata a tak dál. Bylo celkem běžné, že lidé zůstali vzhůru na hodinu nebo tak nějak a pak šli zpátky do postele ubrat se k druhému spánku.
Nepřerušovaný sedmihodinový noční spánek je pravděpodobně více spojován s obdobím průmyslové revoluce. Elektrické osvětlení ovlivnilo do určité míry naše vnitřní hodiny a naše vnímání bezpečí. Řada důkazů ukazuje, že naše snahy o sedm až osm hodin nepřerušovaného spánku je zřejmě poměrně nedávný úkaz.
Může přerušení spánku přinést nějaké výhody?
Je zajímavé, že jedna z nejčastějších forem nespavosti je vzbudit se uprostřed noci na hodinu a pak už nebýt schopen znovu usnout. Říkám si, jestli to není takový návrat do starých dob. Všichni z nás pociťují brzy po poledni pokles energie, protože jsme pravděpodobně od přírody naprogramováni mít dva spánky denně – jeden velký v noci a další po obědě nebo uprostřed odpoledne. Odpolední schrupnutí může prospět řadě lidí.
Často slýcháme obavy z nedostatku spánku, ale je možné spát víc, než potřebujeme?
Je třeba zvážit jednu podstatnou věc a to, že člověk může spát pro radost i z čisté potřeby. Stejně jako každá biologická funkce, i tady si můžeme holdovat. Je to to samé jako jíst nebo pít víc než opravdu potřebujeme. Není to jednoduše proto, abychom se zbavili hladu nebo žízně, ale pro radost.
Jak chápete sny? Jakou mají funkci?
Sny je něco, čemu ještě dost nerozumíme. Nemyslím si, že sny řeší vnitřní obavy a konflikty člověka, jak to tvrdil Freud. Ale měl pravdu v tom, že sny jsou to, co si myslíme. Sny jsou směsí toho, co si myslíme, děláme a toho, co máme v mysli během nespavosti.
Snění probíhá během fáze REM. Tato fáze generuje vnitřní stimulaci, která nás udržuje ve spánku, ale zároveň udržuje uši otevřené poslechu pro případ nebezpečí, abychom se mohli v případě potřeby vzbudit. Představte si váš mozek jako počítač. Když se uprostřed noci vzbudíte z hlubokého spánku, mozku to trvá, než nastartuje systém, zatímco spánek v REM je něco jako mód u šetřiče obrazovky.
Sníme asi čtyřikrát za noc, celkem tak hodinu a půl. Často si na tyto sny nepamatujeme, jedině když se vzbudíme rychle, ale obecně vzato si pamatujeme pouze posledních pár minut. Sny se zpravidla vyskytují ke konci noci. V těle na začátku proběhnou všechny životně důležité procesy a jak spánek pokračuje, tělo je čím dál méně vitální. Čili všechno, k čemu dochází ke konci spánku, například snění, je méně důležité nebo méně nezbytné.
Sny jsou docela fenomén, ale řekl bych, že jediná osoba, která je dokáže vyložit, je sám člověk, kterému se zdály. Někdo jiný, kdo neví, čím se zaobíráte, o čem přemýšlíte a co děláte a co vám vrtá hlavou, bude mít velké problémy pochopit, co to znamená.
Takže když sníme řekněme o houbě, nemusí to plošně znamenat tu samou věc u každého?
Přesně tak. Někteří lidé mohou snít o houbách, protože mají rádi houbovou polévku. Jiní lidé si mohou spojovat houby s jaderným mrakem.
Kterým směrem byste chtěl, aby se výzkum spánku ubíral?
Myslím si, že spánkoví vědci tráví příliš mnoho času tím, že chápou spánek čistě z prostředí laboratoře. Spánek je daleko flexibilnější, než se domníváme. Možná bychom se měli spojit se sociology a historiky a pochopit spánek ve větší šíři z hlediska prostředí každodenního života.
Důvod, proč spíme, je vyhnout se ospalosti během dne. Ale v našem chápání spánku musíme uvažovat více zeširoka, jít za pouhé ulevení si od ospalosti. Jak spánek ovlivňuje naše kognitivní funkce a naši schopnost uvažovat kreativně? Toto jsou věci, které se těžko měří.
Problémem je, že ospalost se neměří snadno a my jsme fascinováni technologií. Ale možná bychom se na to měli podívat trochu s odstupem, aby nás tak nepoháněly věci, které se snadno měří.
Přeložil: Ondřej Horecký; zdroj: 
