Michal Juřina. (Jana Skovajsová / Epoch Times)
Už je to téměř dvacet let, 1. dubna 1998, a od té doby si navzdory EET a extrapřísným hygienickým předpisům nejen Evropské unie v srdcích ostravských čajomilů udržuje nejvyšší pozice. „Chtěli jsme udělat něco zajímavého, ale to, že to vyšlo zrovna na apríla, byla spíše shoda okolností než podmínka,“ vysvětluje čajový mistr.
Stavěl jste svou čajovnu na nějakých principech? Inspiroval jste se u někoho?
Lehce jsem se inspiroval u bratra (Aleš Juřina, spoluzakladatel Spolku milců čaje – pozn. autora). V zahraničí se čajovnami inspirovat nedá, protože ty čajovny, které jsou v České republice, nejsou nikde jinde na světě. Samozřejmě, na Východě je spousta čajoven, ale je to buď spíše turistická atrakce, zajímavost jako v Japonsku, nebo jako v Číně, kde je čajovna na úrovni naší hospody. Normálně se tam kouří a v čajovnách mají jen regionální čaje. Ne, že si přijdete do čínské čajovny, že chcete černý cejlonský. Je tam výběr třeba z pěti druhů z okolí a tím to končí. České čajovny jsou i v zahraničních turistických průvodcích zmiňovány jako fenomén, který je pro lidi, kteří mají zájem o čaj, něco, co neuvidí nikde jinde na světě.
Čím si vysvětlujete ten fenomén českých čajoven?
Fenomén čajoven u nás je myslím dán tím, že za bolševika u nás jsme pili nejhorší možný čaj. Jezdilo se do NDR nebo do Maďarska, nebo Polska, čaje tady nebyly dostupné v požadované kvalitě. Byl tady jen PIGI a nejnižší standard. Z té žízně se možná vyvinula touha po jiném světě, po něčem, co má být protipólem uřvaným a zakouřeným hospodám. Jako první s tím přišel Spolek milců čaje, a většina ostatních čajoven je jejich nápadem ovlivněna.
V čem je vaše čajovna výjimečná?
Naše čajovna je nekuřácká – tedy žádné vodní dýmky –, je světlá a vychází z historie Ostravy. Máme tady řetízkovou šatnu z ostravského dolu, jedinou funkční, která se dodneška používá. A černé čaje inspirované hornických prostředím. A nejsme takové to typické „čajové doupě“. Šli jsme naopak cestou prosvětlení a otevření. Nezaměřujeme se jen na mladou generaci, většina našich zákazníků patří do střední generace. A neexistuje u nás bariéra, kdy musíte u dveří zazvonit, abyste mohli do čajovny vstoupit, což je docela běžné v jiných ostravských čajovnách.
Na základě čeho si vybíráte své pracovníky?
Důležitá je osobnost, pokora k čaji a životní přístup. Těžko se to specifikuje... Musíme si sednout lidsky a zároveň musí zapadnout i do našeho prostředí. Nezáleží na tom, zda je to muž či žena. Hodně žen má ale problém s tím, že prezentuje více sebe než ten čaj. I když všechna čest výjimkám.
Příprava čaje je magický obřad. (Dalibor Herda)
Dá se čajem uživit?
No žijeme... (úsměv), ale v Česku máme specifikum v tom, že všude na světě je čaj mnohem luxusnějším zbožím než u nás. Cena by tedy měla být vyšší, než je tomu v českých čajovnách.
Co vaše klientela? Pozná se nějak typický zákazník „čajovny od Sýkorky“?
Typický zákazník asi není... ta škála je hodně široká a proměňuje se. Ještě před nějakými deseti lety jsme tady měli hodně kojících maminek, protože nebyly dětské koutky a samotná žena měla mnohem méně možností kam jít. Dnes už to tak samozřejmě není. Obecně je však část zákazníků netrpělivější. Kdysi sem chodili s pokorou a zájmem: „Jsme rádi, že nám něco zprostředkováváte, a je to pro nás zajímavé.“ Dnes jsou lidé zvyklí, asi z fastfoodů, že všechno máte rychle z polotovarů. Lidé takhle rychle žijí a to, že ne všude je to cílem, je pro ně obtížně pochopitelné. Dlouho jsem se třeba bránil wifi.
„České čajovny jsou i v zahraničních turistických průvodcích zmiňovány jako fenomén.“
To pak vidíte, jak takhle sedí třeba pět lidí u různých stolů a hledí do počítačů. Každý sám. Nebo přijdou i dva spolu, muž a žena, a oba hledí do mobilu. Proč potom jdou do čajovny? Nechtějí také akceptovat, že my jsme jiný typ podniku, a chtějí mít všechno v hlavním proudu. Nechtějí se zastavit nebo přijmout jiný pohled na věc.
Na návštěvu čajovny už zkrátka není tolik času. Část milovníků čaje se už naučila připravovat si jej doma, což je také zajímavé (nejen finančně).
Existují ještě vůbec jedinci, pro které je setkání s čajem něco nového?
Ale ano, jsou. Když někdo takový přijde do čajovny poprvé, začíná většinou ochuceným čajem. Lidé si nejdříve dají slazený ochucený čaj a pak jen ochucený, a časem dospějí k tomu, že si vychutnávají ty „pravé“ čaje, neochucené a kvalitnější. Člověk začne Babiččinou zahrádkou a my jej obrazně převedeme od Babiččiny zahrádky do zahrady v Darjeelingu. Někteří pijí Babiččinu zahrádku doma pořád a chtějí u nás vyzkoušet něco výjimečného, protože sami si čaj doma neumí připravit. U nás dostanou čaj takový, jak se připravuje v dané zemi. Pokud člověku zachutná čaj, který je připraven správně, může si pak tentýž čaj koupit domů.
Úsměvné je prohlášení: „Totálně neumím vařit, umím jenom čaj.“ To je naprostý nesmysl. Každý si myslí, že umí připravit čaj, ale ve skutečnosti umí připravit jen obarvenou vodu.
Když se píše, že čaj má vůni broskvových květů, jsou v něm ty květy opravdu?
Ne, většinou ne... Je to podobné jako u vína, vůně se prostě k něčemu přirovnává. Vůně broskvových květů se tam nedá dostat takhle lehce. Někde to dělají, že na těch čajových plantážích jsou kvetoucí keře, ale ony kvetou krátkou dobu, tak 14 dní, a navíc živý čajový lístek je poměrně odolný k přibírání nějaké cizí vůně, takže je to spíše v oblasti čajových legend nebo je to prostě zpracováním, jde to z podstaty čaje. Může tomu eventuálně kvetoucí strom lehounce pomoci, ale drtivá většina jde z čajového lístku. U vína také cítíte třeba ostružiny, ale žádné ostružiny v něm ve skutečnosti nejsou.
Co vaše klientela? Pozná se nějak typický zákazník „čajovny od Sýkorky“?
Typický zákazník asi není... ta škála je hodně široká a proměňuje se. Ještě před nějakými deseti lety jsme tady měli hodně kojících maminek, protože nebyly dětské koutky a samotná žena měla mnohem méně možností kam jít. Dnes už to tak samozřejmě není. Obecně je však část zákazníků netrpělivější. Kdysi sem chodili s pokorou a zájmem: „Jsme rádi, že nám něco zprostředkováváte, a je to pro nás zajímavé.“ Dnes jsou lidé zvyklí, asi z fastfoodů, že všechno máte rychle z polotovarů. Lidé takhle rychle žijí a to, že ne všude je to cílem, je pro ně obtížně pochopitelné. Dlouho jsem se třeba bránil wifi.
„České čajovny jsou i v zahraničních turistických průvodcích zmiňovány jako fenomén.“
To pak vidíte, jak takhle sedí třeba pět lidí u různých stolů a hledí do počítačů. Každý sám. Nebo přijdou i dva spolu, muž a žena, a oba hledí do mobilu. Proč potom jdou do čajovny? Nechtějí také akceptovat, že my jsme jiný typ podniku, a chtějí mít všechno v hlavním proudu. Nechtějí se zastavit nebo přijmout jiný pohled na věc.
Na návštěvu čajovny už zkrátka není tolik času. Část milovníků čaje se už naučila připravovat si jej doma, což je také zajímavé (nejen finančně).
Existují ještě vůbec jedinci, pro které je setkání s čajem něco nového?
Ale ano, jsou. Když někdo takový přijde do čajovny poprvé, začíná většinou ochuceným čajem. Lidé si nejdříve dají slazený ochucený čaj a pak jen ochucený, a časem dospějí k tomu, že si vychutnávají ty „pravé“ čaje, neochucené a kvalitnější. Člověk začne Babiččinou zahrádkou a my jej obrazně převedeme od Babiččiny zahrádky do zahrady v Darjeelingu. Někteří pijí Babiččinu zahrádku doma pořád a chtějí u nás vyzkoušet něco výjimečného, protože sami si čaj doma neumí připravit. U nás dostanou čaj takový, jak se připravuje v dané zemi. Pokud člověku zachutná čaj, který je připraven správně, může si pak tentýž čaj koupit domů.
Úsměvné je prohlášení: „Totálně neumím vařit, umím jenom čaj.“ To je naprostý nesmysl. Každý si myslí, že umí připravit čaj, ale ve skutečnosti umí připravit jen obarvenou vodu.
Když se píše, že čaj má vůni broskvových květů, jsou v něm ty květy opravdu?
Ne, většinou ne... Je to podobné jako u vína, vůně se prostě k něčemu přirovnává. Vůně broskvových květů se tam nedá dostat takhle lehce. Někde to dělají, že na těch čajových plantážích jsou kvetoucí keře, ale ony kvetou krátkou dobu, tak 14 dní, a navíc živý čajový lístek je poměrně odolný k přibírání nějaké cizí vůně, takže je to spíše v oblasti čajových legend nebo je to prostě zpracováním, jde to z podstaty čaje. Může tomu eventuálně kvetoucí strom lehounce pomoci, ale drtivá většina jde z čajového lístku. U vína také cítíte třeba ostružiny, ale žádné ostružiny v něm ve skutečnosti nejsou.
„Člověk začne Babiččinou zahrádkou a my jej obrazně převedeme od Babiččiny zahrádky do zahrady v Darjeelingu.“
Máte vy sám nějaký oblíbený čaj?
Proto mám přece čajovnu, abych měl celou tu škálu. (smích) Nemám jen jeden oblíbený čaj. Ale obecně v teplé letní sezoně piju spíše čerstvé zelené čaje, protože se zalévají nižší teplotou a více ochlazují. V zimě a na podzim piju zase spíše černé čaje a oolongy, protože naopak více zahřejí. Co se v čajovně děje právě teď? Teď v červenci probíhá měsíc maté, což je jihoamerická bylina, která byla u nás neoprávněně opomíjena. Ideální náhrada kávy. Je nejen povzbudivá, ale zároveň celkově posiluje tělo i duši a navíc pomáhá při hubnutí. Nyní máme širokou škálu čistých i ochucených forem, kdy je účinek podpořen ještě jinými bylinkami. Navíc pořádáme degustace čajů (naposledy z oblasti Darjeelingu a Nepálu). Toto léto je velmi populární Matcha, mletý prášek z japonského zastiňovaného čaje v různých kvalitách, dá se z něj připravit jak japonský obřadní čaj, tak nižší třídy tohoto čaje používat v kuchyni do koktejlů, jogurtů, pečení, zmrzlin atd.
Léto je ideální čas na první návštěvu čajovny, protože je zde méně lidí a obsluha se vašim dotazům a nejistotám může více věnovat než v zimním období, kdy často není volné místo.
Děkujeme za rozhovor.
Článek vyšel v rámci speciálního tištěného vydání Epoch Times.
Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
