Martina Ptáčková, mnohonásobná vítězka mezinárodních závodů, dvojnásobná stříbrná a bronzová medailistka z Mistrovství světa. (Daniel Vojtěch)
Setkali jsme se s Martinou ke krátkému rozhovoru o jejím pohledu na život a na bojová umění v pražské kavárně Vnitroblock. Martina působí jako velice spontánní a upřímný člověk, který oplývá neskrývanou radostí ze života a také odhodláním pomáhat ostatním.
Jak jste se dostala ke sportu a bojovým uměním?
Ke sportování mě přivedli rodiče, protože jsem byla taková malá, nešikovná holka. Byli ze mě zoufalí a chtěli, abych se naučila bránit, abych se dokázala postavit šikaně, protože jsem ve škole byla trošičku šikanovaná. Dobře jsem se učila, měla jsem dobré známky, to mám i teď (smích), to ostatní děti většinou nemají moc rády... Rodičům se to nelíbilo, a tak mě dali na bojové sporty.
ZAJÍMAVOSTI: Za vrchol své sportovní kariéry považuje vítězství ve Světovém poháru v rakouském Innsbrucku a tři zlaté medaile z Evropského poháru ve Varšavě. Je čtyřnásobnou mistryní světa a trojnásobnou vicemistryní světa v kickboxu. Jejím trenérem je Alois Škeřík. Kromě kickboxu se věnuje také klasickému boxu pod vedením trenéra Pavla Dostála. Dosud vítězně reprezentovala ČR při mezistátním zápase s Maďarskem a vyhrála Severočeskou divizi v boxu. Její tvář se objevila také v kalendáři projektu Elegantní Česko, který byl vyroben v roce 2018 u příležitosti oslav 100. narozenin Československa.
Ze začátku to byly takové pohybové aktivity, do toho prvky bojových sportů, míčové hry a trochu kickboxu. Tam jsem si našla kamarády a trochu jsem fyzicky vylepšila. Ze začátku jsem neuměla udělat ani kotoul. Když jsme měli běžet, tak jsem běžela na druhou stranu... byla jsem hrozná nešika (smích).
Potom mě to začalo bavit a začalo mi to jít. Rodiče mě přihlásili do kikboxerského klubu, kde jsem začala naplno trénovat. Přišly první závody, které jsem vyhrála, což mě motivovalo, nastartovalo k tomu, abych začala více trénovat.
Jaký osobní rozvoj jste díky tréningu zaznamenala?
Myslím, že bojové sporty, nebo obecně jakýkoliv sport hodně pomáhá. Člověk se díky tomu naučí nevzdávat se a jít za tím, co chce a je potom i takový cílevědomější. Nic ho jen tak nezlomí a jde pořád dál navzdory tomu, že je to těžké, a že jsou na cestě různé překážky. Silná vůle je v životě důležitá, když chce člověk něco dokázat, třeba držet nějakou dietu (smích). Je to i o překonávání hranic uvnitř sebe nebo schopnosti se povznést nad různé okolnosti.
V bojových uměních se také klade důraz na charakter člověka nebo určité, řekněme morální principy. Přispěla nějak bojová umění k hlubšímu rozvoji vašeho charakteru?
Myslím, že to třeba utuží disciplínu. Vybudujete si respekt k sobě samotnému, ale i respekt k soupeři, což je hodně důležité. Podat mu ruku, chovat se k němu s úctou a respektem. To si myslím, spousta lidí často zapomíná, což je špatně.
Můžete přiblížit, jak trénujete?
Snažím se trénovat co nejvíc, ale jde to špatně, protože chodím do práce a do školy. Můj koníček je také navrhovat kolekce šperků, takže do toho trénovat jde těžko, ale snažím se něco dělat každý den. Třeba si jdu zaběhat, zaposilovat nebo se věnuji mentálnímu tréningu, který je ke sportu také hodně důležitý. Při tréninku není důležitá pouze fyzická část, ale měla by tam být i ta psychická složka.
Martina Ptáčková, držitelka Světového poháru v rakouském Innsbrucku, a tří zlatých medailí z Evropského poháru ve Varšavě. (Daniel Vojtěch)
Trénink začínám rozehřátím a protažením, potom jsou to většinou nějaké nácviky ve dvojici, sparingy... taková příprava na skutečný boj v ringu. Je důležité se občas věnovat i nějaké teorii, protože je potřeba mít nějakou taktiku, protože bez ní je člověk ztracený. Základ je ale samozřejmě fyzická kondice.
Jak vypadá v praxi mentální trénink, o kterém jste se zmiňovala?
Tak trénuju například soustředěnost. Na nějakou dobu se soustředím na vybraný předmět. Vnímám jeho barvy, teplo... (smích), což zní možná šíleně, ale funguje to. Dělám oční cvičení, dechová cvičení pro zlepšení a posílení soustředění... Někdy používám techniku, při níž si zapnu hudbu, postavím před sebe budík a snažím se soustředit na jeho tikání a nevnímat zvuky hudby.
Pomáhá to k tomu, aby byl člověk lépe připravený. Mně to pomáhá i v osobním životě, když se třeba chci soustředit na nějakou věc. Ve sportu to pomáhá soustředit se na výkon. Díky schopnosti se soustředit vás nerozptyluje okolí a soustředíte se na sebe. Člověk je do zápasu také víc zapálený. Maximálně poslouchám trenéra, ale ne to, co se kolem mne děje.
Dalo by se říci, že v konečném důsledku jde o to vyprázdnit si mysl a dokázat se bez myšlenek soustředit na to co děláte?
Určitě to tak je. Člověk se většinou soustředí na několik věcí najednou. Třeba v práci přebíháme z jednoho úkolu na druhý. Myslím si, že schopnost soustředit se na jednu věc je důležitá.
Martina Ptáčková, držitelka Světového poháru v rakouském Innsbrucku, a tří zlatých medailí z Evropského poháru ve Varšavě. (Daniel Vojtěch)
Dostala jste se někdy do bodu, že jste začala přemýšlet nad tím, proč trénujete, proč se věcem, které děláte, věnujete nebo co chcete dělat se svým životem?
Samozřejmě takové otázky přišly, je to přirozené. Dělám to hlavně proto, že mě to baví. Abych se uměla bránit, kdyby mi hrozilo nějaké nebezpečí. Také trénuji děti a to mi přináší radost, když vidím jak se proměňují. Jsou úplně malý a když přijdou tak nic neumí a postupem času se vypracují tak z toho mám takovou docela velkou radost. Člověk vidí jak je posouvá někam dál.
Nedávno jsem měla úraz při jízdě na bobech, kdy jsem si rozdrtila kost v chodidle a musela jsem delší dobu odpočívat. To byl také čas, kdy jsem mohla o věcech přemýšlet. Bylo to také o tom si věřit, že se z toho dostanu a budu pokračovat dál a podařilo se.
Myslím, že je důležité se čas od času zastavit a zamyslet se nad vším, co nám život přináší. Důležité
je si uvědomit, proč se dané aktivitě věnujeme a zda nás uspokojuje. Jednou ze základních příčin ztráty motivace je negativní vztah k tomu, co se děje kolem vás. Snažím se myslet pozitivně.
Myslíte se, že je pro úspěch ve sportu třeba, aby se člověk rozvíjel nejenom fyzicky a psychicky, ale i charakterově, jako osobnost?
Myslím si, že mezi tím musí být nějaká rovnováha. Nejde dělat jenom tu fyzickou část a nemít mentální přípravu, protože jako člověk sice můžu být dobrý sportovec, ale potom to na závodech nedokážu prodat. Učíme se také být trpělivější a ohleduplnější.
Když budu jenom trénovat a nebudu dělat ty ostatní složky, tak mě to stejně prostě nebude naplňovat a můj výkon nebude tak dobrý. Když budu mít osobní život v rovnováze a budu mít v rovnováze i ostatní šložky, tak to bude o něčem jiném. Bude to mnohem lepší, než když dělám jenom jednu věc. Alespoň takhle to vnímám.
Stalo se vám někdy, že jste v životě něco pochopila nebo k něčemu dospěla a potom jste se díky tomu zlepšila i během zápasu?
Tak člověk se novými zkušenostmi mění celý život.
Chápu vás tedy správně, že vás bojová umění očarovala hlavně tím, že člověku umožňují se zlepšovat v oblasti osobního pokroku?
To určitě. Nelíbí se mi mlátit se mezi sebou v tělocvičně. Někteří lidé trénují jen proto, aby se někde s někým mlátili, aby se prali nebo někoho porazili. To mi přijde hodně divné. Mě na tom baví ty možnosti, jak se mohu zlepšit já sama a jak můžu pomoci ostatním. Díky úspěchům ve sportu můžu pomáhat v dobročinnosti, učit děti nebo třeba někoho inspirovat, aby také něco začal dělat.
Martina Ptáčková v kalendáři projektu Elegantní Česko, který byl vyroben v roce 2018 u příležitosti oslav 100. narozenin Československa. Kalendář obsahuje fotografie 24 fascinujících česko-slovenských žen minulosti a současnosti. (equalpayday.cz)
Máte teď před sebou nějakou dobročinnou akci?
Čeká mě cesta do Rumunska do Banátu, kde jsou české vesničky. Tam budeme děti učit bojové sporty a sebeobranu. Také jim povezeme nějaké dárky z veřejné sbírky – hračky, pastelky a budeme jim tam zařizovat malou tělocvičnu. Z toho mám velkou radost. (smích) Spolupracuji také se společností na pomoc rozvoji dětí z dětských domovů.
Čeká mě tradičně několik motivačních vystoupení. Nesmím zapomenout také focení pro Redbull, plánovanou výstavu Očima kickboxerky a vypuštění dokumentárního filmu. Nesmírně se také těším, že pojedeme společně s bratrem trénovat do NATO na tréninkové soustředění. Také rozšířím svou kolekci kabelek. Mimo to chystám kampaň pro psí útulek. Baví mě dělat radost okolo sebe.
Také jsem se stala patronkou projektu o zdravé výživě. S bratrem také natáčíme pokračování našeho pořadu o bojových sportech. Plánu bylo, je a stále bude hodně. Ze sportovní oblasti mě čeká například Světový pohár v Rakousku, šampionát v Bělorusku apod. Výzev je mnoho.
Říká se, že sláva může člověku stoupnout do hlavy nebo neúměrně nafukovat člověku ego. Jak jste to prožívala vy, když jste se díky sportovním úspěchům dostala do centra pozornosti?
Já s tím úplně souhlasím, ale myslím si, že se člověk nemůže nechat. Snažím se pořád zůstávat nohama na zemi. Pořád se někam posouvat. Je pravda, že to občas takový tlak, když člověk třeba něco vyhraje, ostatní pak od něj očekávají, že bude vyhrávat dál, ale tak to není.
Navzdory tomu je skvělé, mít možnosti inspirovat a motivovat jiné lidi, aby si šli za svými sny a nikdy se nevzdávali, navzdory tomu, jak těžké to je.
Děkujeme za rozhovor.
Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
Čtěte také:
Němka procestovala 55 zemí, aby našla smysl života, nakonec objevila Falun Dafa v Ladaku
