Slavnost, na které příznivci Falun Gongu požadují ukončení represí v Číně, 2017, USA. (Epoch Times)
Přetrvávající masivní cenzura informací od tisku, přes televizní a rozhlasové vysílání až po internet. Rozvoj kapitalismu rovněž neukončil pronásledování disidentů, věřících skupin nebo obhájců lidských práv.
Pojďme se blíže podívat na duchovní hnutí, které v Číně nečekaně přestálo celostátní pronásledování a od července 1999 v Číně přetrvalo dodnes.
Falun Gong, také nazývaný Falun Dafa, je metodou určenou ke kultivaci či rozvoji těla a mysli, zveřejněnou panem Li Hongzhim v jeho rodném čínském městě Čchang-čchunu roce 1992.
Falun Gong obsahuje pět meditativních cvičení (podobných tradičním čínským čchi-kungovým cvičením pro zdraví) a také nauky o rozvoji charakteru zahrnující mimo jiné morální principy vyučované v buddhismu a taoismu, které mají lidé praktikující Falun Gong v každodenním životě dodržovat.
Li Hongzhi, o jehož raném životě se ví jen to, že pracoval v různých povoláních a zabýval se studiem různých duchovních směrů, upravil metodu po několik generací předávanou z mistra na žáka a předal ji veřejnosti. Úpravy prastaré metody, kterou Limu předal jeho mistr, měly učení zpřístupnit lidem, kteří nemohou žít mnišským životem, ale musejí každý den chodit do práce a starat se o rodinu.
Falun Gong si u čínské veřejnosti získával stále větší popularitu, až došlo k jeho rozšíření po celé Číně. Kolem Liovy metody postupně vzniklo masové hnutí, které už v roce 1998 čítalo podle čínských vládních statistik na 70 milionů Číňanů. Metoda mimo jiné slibovala zlepšení zdravotního stavu, dosažení klidu mysli a morální pozvednutí.
24. května 1996 skupinové cvičení ve Wuhanu, Čína. (clearwisdom.net archiv)
Začátkem roku 1995 se Li Hongzhi rozhodl přestěhovat do Spojených států.
Většina následovníků Falun Gongu v Číně věřila, že jejich praxe je naprosto legální, neboť diskuse ve vysokých politických kruzích o otázce potlačování hnutí nebyly jednoznačné. Kritice ze strany státních médií, které Falun Gong začaly očerňovat, čelili pokojnými protesty a objasňováním základních bodů metody a také toho, že se Falun Gong nezapojuje do politiky.
Násilný zásah policie a zatčení 50 příznivců Falun Gongu při pokojném shromáždění ve městě Ťien-ťinu 23. dubna 1999 motivoval mnoho příznivců Falun Gongu k cestě do nedalekého hlavního města Pekingu, kde chtěli podat stížnost u Státního úřadu pro odvolání. Zaměstnanci policejního oddělení ve městě Ťien-ťinu jim totiž sdělili, že pokud chtějí požádat o propuštění zadržovaných, musejí se obrátit na Peking, protože příkaz k zásahu přišel odtud.
25. dubna se před Státním úřadem pro odvolání v Pekingu shromáždilo více než 10 tisíc lidí, aby předali zaměstnancům úřadu požadavek na propuštění zadržovaných následovníků Falun Gongu, požádali o ukončení zasahování do aktivit Falun Gongu a zrušení vydaného zákazu publikování knih zakladatele Falun Gongu.
25. duben 1999. Shromáždění následovníků Falun Gongu v ulicích poblíž Čung-nan-chaj. (The Epoch Times)
Poblíž Státního úřadu pro odvolání stojí sídlo ústředí čínské vlády v takzvaném „zakázaném městě“ neboli vládní čtvrti Čung-nan-chaj. Rostoucí dav přítomné policejní jednotky nasměrovaly do ulic uvnitř Čung-nan-chaj. Tehdejší premiér Ču Žung-ťi vyzval shromáždění, aby vyslalo zástupce, s nimiž by mohl osobně jednat. Premiér dal pokyn k propuštění zadržených v Ťien-ťinu a ujistil zástupce, že vláda se nechystá Falun Gong zakázat. Shromáždění se pokojně rozešlo.
Tehdejší generální tajemník komunistické strany Ťiang Ce-min nebyl s postupem premiéra spokojen a později označil shromáždění za ohrožení vlády a čínská státní média událost dramatizovala názvem „obklíčení Čung-nan-chaj“. Na setkání stálého výboru politbyra Čínské komunistické strany Ťiang Ce-min prohlásil, že „komunistická strana musí potlačit Falun Gong“, a rozeslal starším funkcionářům strany dokument, v němž zmiňoval nutnost potlačení Falun Gongu. Později obvinil Falun Gong z „boje se stranou a vládou o získání přízně lidí“ a nařídil „přísné zacházení“ s těmi, kteří se nebudou chtít postojům strany přizpůsobit. Ústřední výbor na základě jeho projevu vydal rozhodnutí o zákazu a potlačení Falun Gongu.
V noci z 19. na 20. července 1999 se uskutečnila blesková celostátní vlna zatýkání a ráno 20. července začala státem řízená média masově šířit nenávistnou propagandu namířenou proti Falun Gongu.
V lednu 2001 došlo k sebeupálení pěti lidí, podle režimu přívrženců Falun Gongu, na náměstí Nebeského klidu v Pekingu. Západní média po bližším přezkoumání pozadí události označila incident za pravděpodobně zinscenovaný čínským režimem za účelem očernění pověsti Falun Gongu. Asociace Falun Gong sídlící v zahraničí uvedla, že lidé, kteří se zapálili na náměstí, nebyli následovníky Falun Gongu a že jejich učení sebevraždu zakazuje.
Čínská média prohlásila, že záběry ze sebeupálení pořídila CNN, což byla lež, protože kameraman CNN je nepořídil. Reportér Philip Pan z Washington Post zašel do rodného města dvou údajných následovníků Falun Gongu a zjistil, že paní Liu Chunglin, která pracovala v karaoke baru jako tanečnice (prostitutka), Falun Gong nikdy nepraktikovala. Její dceru, kterou údajně zapálila na náměstí, prý často bila. Kameraman CNN, který byl poblíž události, vypověděl, že na místě žádné děti neviděl. Čínský režim po události nedovolil žádným západním médiím, aby uskutečnila rozhovory s těmi, kdo zapálení přežili. Veškeré informace a záběry šířené o události běžely výlučně pod taktovkou Čínské státní televize CCTV. Přidejme ještě fakt, že na záběrech z události, okolo těch, kteří se zapálili, stáli policisté s hasicími přístroji a okamžitě po vzplanutí začali zapálené hasit.
Vyprovokovaný protest?
Pokud se vrátíme k protestu z 25. dubna 1999, žurnalista Ethan Gutmann, který byl v té době v Pekingu a shromáždění pozoroval, později během slyšení v Evropském parlamentu uvedl, že shromáždění (či protest) mohlo být záměrně vyprovokované některými vysoce postavenými členy komunistické strany.
Při retrospektivě událostí vidíme, že celá událost začala ve městě Ťien-ťin. Tamní univerzitní profesor publikoval v místním univerzitním časopise článek, který obviňoval Falun Gong z negativních účinků na zdraví. Tento univerzitní profesor, jak se později ukázalo, byl švagrem generálního tajemníka státní rady Luo Kana, který prosazoval represe a zákaz Falun Gongu již od roku 1994.
Po publikování článku se před univerzitou shromáždilo několik set následovníků Falun Gongu, podali redakci časopisu vysvětlení a požádali o stažení článku. V době, kdy shromáždění setrvávalo před univerzitou, dorazil na místo policejní oddíl. S jedním z členů oddílu uskutečnil Ethan Gutmann rozhovor a zjistil, že policie dostala pokyn, aby potlačila násilné protesty před univerzitou. Když ale dorazili na místo, uviděli pouze poklidné shromáždění. I přes hlášení o stabilizované situaci dostali opakovaný rozkaz k silovému potlačení a rozehnání shromáždění. Jednotka se tedy na shromáždění vrhla, několik lidí zbila a 50 z nich zatkla.
Policejní úřad v Ťien-ťinu potom lidi, kteří přišli žádat propuštění zadržených, přímo směřoval do Pekingu.
To všechno nasvědčuje podezření, že by mohli Lou Kan a Ťiang Ce-min použít univerzitního profesora (švagra Luo Kana) k vyvolání protestů a následným násilným zásahem policie vyprovokovat ještě tvrdší reakci ze strany Falun Gongu.
Dalším podivným úkazem bylo, že jinak velmi těsně uzavřené ulice vládní čtvrti Čung-nan-chaj byly přesně 25. dubna 1999 v den protestu bez normálně přítomných kontrolních stanovišť, přes která můžete projít pouze po předložení legitimace přítomné hlídce. Jak to, že právě v den shromáždění směřovala policie účastníky shromáždění do ulic „zakázaného města“, které je jinak veřejnosti přísně uzavřeno?
Zatýkání následovníků Falun Gongu na Náměstí nebeského klidu v Pekingu, 1999. Na fotografii vpravo dole drží následovníci Falun Gongu transparenty s morálními principy Falun Gongu vyjádřenými třemi čínskými znaky Čen, Šan, Žen - Pravdivost, Soucit, Snášenlivost. Policista jim je vytrhává z rukou. (minghui.org)
Důsledky represí
Od začátku represí zdokumentovaly stránky Minghui, monitorující vývoj represí v Číně, na 4073 ověřených obětí na životech. Jména zesnulých jsou zveřejněna ve zdrojovém článku v čínštině. Skutečný počet obětí je podle expertů a lidskoprávních organizací mnohem vyšší, ale není prozatím možné je všechna doložit.
Podle dostupných vyšetřovacích zpráv [1] zašlo zneužívání vězněných následovníků Falun Gongu tak daleko, že kromě případů fyzické likvidace dochází také k odebírání jejich vnitřních orgánů, které jsou následně prodávány k transplantacím v rámci činnosti čínských transplantačních center. Čínské úřady tato obvinění dosud nedokázaly fakticky vyvrátit předloženými důkazy, pouze je opakovaně popřely. Výsledky zprávy posuzoval jak Evropský parlament, tak Sněmovna reprezentantů USA a označili je za důvěryhodné. K situaci se vyjádřili také další parlamentní a kongresní uskupení. [2]
Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
Čtěte také:
Od meditace k mezinárodnímu fenoménu – Falun Gong
Protestní akce před čínskou ambasádou v Praze. „Ukončete pronásledování Falun Gongu!“
POZNÁMKY:
[1] Vyšetřovací zpráva Krvavá sklizeň (Bloody Harvest – Revised Report into Allegations of Organ Harvesting of Falun Gong Practitioners in China / David Kilgour and David Matas (2007)
On-line: http://organharvestinvestigation.net/
Shrnutí sedmiletého terénního výzkumu publicisty a spisovatele Ethana Gutmanna v knize Jatka (C-press 2014).
On-line: http://www.cpress.cz/jatka-3/
Vyšetřovací zpráva Bloody Harvest / Slaughter – An Update / Kilgour, Matas, Gutmann (2016), anglicky
On-line: https://endtransplantabuse.org/an-update/
State Organs – Transplant Abuse in China (Seraphim Editions, 2012)
On-line: https://seraphimeditions.com/product/state-organs-transplant-abuse-in-china/
[2] Seznam všech přijatých parlamentních a kongresových rezolucí ve věci transplantační chirurgie v Číně. On-line:https://endtransplantabuse.org/parliamentary-congressional-resolutions/
