Ilustr. foto. (Stas Svechnikov / Unsplash
Síla vůle je schopnost tolerovat nepříjemné okolnosti v honbě za nějakým cílem. Mnozí této schopnosti využívají k poražení svých zlozvyků nebo k nastolení návyků nových a lepších. Lidé mají obecně představu, že pokud svým nutkáním odolávají dostatečně dlouho, jejich nedostatky zmizí.
Jde o oblíbenou strategii, jenže obvykle není příliš úspěšná. Vybavte si všechna ta nepodařená novoroční předsevzetí. Začíná to s velkými nadějemi a dobrými úmysly, ale většina z nich netrvá déle než do března.
Lidé z toho často viní své vlastní chyby a neschopnost je napravit nebo nedostatek síly vůle. Převažující názor je, že síla vůle je jako sval – silný ze začátku, ale s opakovaným vystavováním pokušení se unaví. A proto i navzdory počátečnímu entuziasmu nakonec zapadneme do starých kolejí.
Ovšem poslední výzkumy jsou toho názoru, že za naše selhání můžeme vinit spíše okolní prostředí než sílu vůle. Prostředím míní psycholog Benjamin Hardy všechny factory, proti nimž musí naše vůle bojovat. Ve své nové knize „Síla vůle nefunguje: Objevte skryté klíče k úspěchu“ doktor Hardy zároveň tvrdí, že máme moc okolní prostředí ovlivnit.
„Když změníte vstupy, můžete změnit i výstupy, čili přestaňte na sebe vydávat takový tlak a začněte věnovat pozornost všemu kolem sebe,“ říká Hardy.
Sami sebe vidíme jako nezávislé bytosti, ale naše prostředí nás každý okamžik života formuje. Programy, které sledujeme, rádio, které posloucháme, místo, kde bydlíme, privilegia a útrapy, do nichž se rodíme, a každý, s kým se stýkáme, to všechno neustále ovlivňuje naše rozhodnutí.
Když budete dopad prostředí ignorovat, snahy o udržení silné vůle přijdou vniveč. Dokážeme-li však rozpoznat faktory, které nás drží na uzdě, možná, že se nám podaří vytvořit podmínky, které nás posunou někam dál.
Tomuto konceptu rozumí i odborníci na závislost. Zatímco dříve se závislým jedincům vtloukalo do hlavy, aby zaťali zuby a prostě se tím probili, zkušenosti ukázaly, že náprava je daleko pravděpodobnější, když svou pozornost zaměříme na změnu prostředí: vyhýbat se lidem a místům, které chuť na „zakázané ovoce“ spouštějí, vyhledávat pomoc podpůrných skupin a organizací nebo přiznat druhým, že máme problém.
Je ale také třeba si uvědomit, že změny v prostředí mohou od závislosti nejenom pomoci, nýbrž ji i vyvolávat.
Vezměme si například takovou epidemii obezity. Kdyby nebylo všude kolem tolik levného nezdravého jídla, došlo by k ní v tak širokém měřítku? Kdybychom neměli televizi, počítače a chytré telefony, posedávali bychom tolik? Kdyby farmaceutické společnosti nepumpovaly do komunit tolik léků a nepobízeli lékaře, ať je předepisují, měli bychom tu epidemii opioidů?
Změna prostředí
Za své činy neseme zodpovědnost, ale jak svobodná naše vůle opravdu je? Bylo by lákavé odstřihnout se ode všech lákadel dnešní společnosti, ale takové řešení není příliš realistické.Praktičtější je být si více vědom svých voleb. Zbavte se věcí, které nepotřebujete. Mobil si nechávejte doma, když jdete ven, vypínejte televizi a tak dále. Seznam je takřka nekonečný. „Vyřaďte rozptylování. Je jako plevel, který zarůstá vaši myšlenkovou zahradu,“ radí doktor Hardy.
Když odstraníme všechny zvladatelné faktory, které nám podrážejí nohy, přinejmenším budeme mít větší šanci obstát před překážkami, které se momentálně zdají mimo naši kontrolu.
Různé formy rozptýlení existovaly vždy, jen dnes je všechno daleko dynamičtější a zákeřnější. Když přijdou v životě těžkosti, máme k dispozici nekonečnou škálu rozptýlení.
Dříve byli lidé nuceni obětovat bezprostřední radovánky výměnou za lepší budoucnost, ale dnes se tento smysl pro kontrolu impulzivního chování téměř vytratil.
Podle spisovatelky a psychoterapeutičky Karen R. Koenigové, jež se specializuje na poruchy stravování, se tato schopnost vytrácí už celé generace. „Spousta rodičů nedokáže uspokojení odložit, tudíž to ani nemohou naučit své děti,“ říká.
Koenigová volá po naučení se ztracených životních dovedností, jež uzavřou prázdnotu, kterou teď plníme chvilkovými požitky. Místo spoléhání se na sílu vůle, abychom odtlačili to špatné, osvojme si to dobré. Naučme se, jak zvládat své emoce, jak si budovat a udržovat vztahy a jak nalézt rovnováhu mezi prací a zábavou.
„Úspěch budeme mít, když se zaměříme na to, co se nám podařilo, ne na to, co se nepovedlo nebo na to, co se ještě musí udělat. Takovéto uvažování vede k úspěchu, ani není třeba síly vůle,“ říká Koenigová.
Smysluplnost a motivace
Každá kultura postavená na morálních základech měla koncept sebeovládání. Přestože síla vůle je něco podobného, nejde o ten samý pojem. Je to spíše jakýsi mechanismus než charakterová vlastnost.Jak poznamenává vědec, publicista a psycholog Roy Baumeister, pojem „síla vůle“ se datuje někdy do doby viktoriánské, kdy tradiční hodnoty začaly být vytlačovány rostoucím vlivem vědy a průmyslu a lidé potřebovali nějakou sílu, která by poháněla i ateisty.
Proč tedy mají někteří lidé daleko silnější vůli než ostatní? Rozdíl nespočívá v intenzitě síly, ale v kvalitě, která sílu udržuje: silný pocit smysluplnosti.
„Proč je důležité shodit 10 kilo nebo si předělat ložnici nebo přejít na vegetariánskou dietu nebo nějaký jiný cíl? Když známe své hodnoty a motivaci, můžeme se napojit na hlubší cestu k cíli,“ tvrdí konzultantka a koučka Lisa Sansomová.
Pokud tedy máte slabou vůli, zapřemýšlejte nad zdrojem své motivace. Pokud chcete přestat kouřit jen proto, aby váš lékař nebo žena vás věčně nesekýrovali, pak bude těžší k cíli dojít. Ale když jste osobně motivováni vidinou lepšího zdraví, je větší pravděpodobnost, že vaše úsilí bude pevnější, říká Sansomová.
Začněte už ráno
„Ranní rutina je pro úspěch důležitá, protože podle psychologie tak, jak něco začnete, tak to obecně i skončíte. Když začnete prohrávat hned ráno tím, že neděláte to, co jste si řekli, že uděláte, pak nebudete mít sebedůvěru ani po zbytek dne,“ vysvětluje Hardy vědu za tímto názorem.
Když začnete den zprávami nebo brouzdáním po sociálních sítích, místo na sebe se zaměřujete od prvního okamžiku dne na něco vnějšího. Doktor Hardy radí dělat to právě naopak, a to pomocí dvou činností: meditace a psaním deníčku.
Meditace nám dává možnost začít den s čistým štítem a psaní deníčku nám pomůže vyjasnit si své cíle a prozkoumat motivaci za nimi. Dohromady nám mohou poskytnout pocit smysluplnosti, který může posílit naši vůli po zbytek dne.
Ty, kdo dokáží pohlížet na věci z vyšší perspektivy a nespoléhají pouze na svou sílu vůle, neodradí ani dílčí neúspěchy a selhání. „Neúspěchy slouží jako neustálé propojení s vaším nejhlubším „proč“. Prostě jdete dál, protože s malými vítězstvími přichází sebedůvěra.“
Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
Přeložil O. H.; Zdroj.
