Ilustr. foto. (Kevin Frayer / Getty Images)
Sin-ťiang je také místem se stovkami vězeňských táborů určených k „politické převýchově“ tamních obyvatel, jak tento proces oficiálně nazývá režim v Pekingu. Organizace Human Rights Watch provedla rozhovory s pěti Ujgury, kteří těmito tábory prošli, informovala o tom také agentura Reuters. Podle výpovědí jsou vězni v táborech nuceni studovat čínštinu, poslouchat ideologické proslovy nebo zpívat písně oslavující Komunistickou stranu Číny. „Převýchova“ se točí okolo sebekritiky vězňů za tradiční projevy jejich kultury. Předtím než začnou jíst, musejí například zvolat „Děkuji straně! Děkuji rodné zemi! Děkuji prezidentovi Si!“ (viz současný čínský vůdce Si Ťin-pching)
V roce 2009 vypukly v hlavním městě Ujgurské autonomní oblasti Urumči nepokoje, při kterých zemřelo 197 lidí. Čínský režim podezírá Ujgury, kteří jako národ vyznávají islám, ze snah vytvořit vlastní stát a odloučit se od Číny. Domácímu i zahraničnímu publiku „prezentuje“ útlak této národnostní menšiny jako boj proti separatismu, ale i náboženskému fundamentalismu.
V těchto „koncentračních táborech 21. století“, jak je označil list The Diplomat, je držen zhruba každý šestý Ujgur (dnes dle zdrojů 500 tisíc lidí). Vstupenkou do tábora může být i příchozí hovor od rodinného příslušníka ze zahraničí nebo odmítání alkoholu. Peking stanovil úřadům v Sin-ťiangu cílové kvóty na převýchovu. Nejedná se o lidi, kteří se dle zákona něčím provinili, zatýkání je arbitrární a jen z toho titulu, že jde o etnické Ujgury. Cílem je mít z této náboženské menšiny vzorné občany bezvýhradně následující vedení Komunistické strany.
Prodlouženou rukou Pekingu je v Sin-ťiangu stranický tajemník Čchen Čchüan-kuo. Mimo Čínu téměř neznámý, v samotné Číně má však reputaci politika, který plní úkol posilovat vládu komunistické strany v řadách národnostních menšin. Minulý rok na 19. sjezdu komunistické strany za své služby dokonce získal místo v politbyru.
Předtím, než se v roce 2016 stal vládcem Sin-ťiangu, působil od roku 2011 na stejné pozici v Tibetu. Poté, co byl dosazen na pozici stranického tajemníka v těchto neklidných oblastech Číny, začal zavádět všudypřítomné policejní kontrolní body a masové sledování obyvatel za využití vysoce sofistikovaných technologií, rozeznávající pomocí kamerových systémů jednotlivé tváře.
Sin-ťiang má sedmkrát větší populaci než Tibet, a je tedy pro Čchena Čchüan-kua mnohem větším soustem. Pro režim v Pekingu je však nyní stabilita v Sin-ťiangu prioritou. Tento region je totiž klíčovou oblastí pro úspěch projektu takzvané nové Hedvábné stezky. Snaha Pekingu oblast za každou cenu „stabilizovat“ však s sebou nese mnohá rizika. Hlavním je odcizení jednotlivých etnik žijících v Sin-ťiangu. Boj proti „separatismu“ se pro režim může stát sebenaplňujícím proroctvím. Prudký rozvoj bezpečnostních opatření navíc značně zatížil ekonomiku a mimo jiné také zdvojnásobil čas cestování.
Režimu v Pekingu se prozatím podařilo Sin-ťiang stejně jako dříve dostat pod značný tlak, což potvrzuje i list The Economist. Lidská a materiální cena za to je však obrovská.
Přestože se režim v Číně podle lidskoprávních organizací, ale i některých vládních struktur, na Ujgurech a jejich kultuře dopouští zločinů proti lidskosti, žádná velká odezva z mezinárodního společenství nepřichází, a to dokonce ani z islámských zemí. Tato skutečnost je v obrovském kontrastu s protesty islámských zemí vůči represím muslimských Rohingů v Barmě.
Jednou z velkých příčin mlčení je pravděpodobně obchod. Čína je téměř pro všechny země světa významným obchodním partnerem a investorem, penězi a pohrůžkami si ve světě „kupuje“ úplné mlčení.
Líbil se vám článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
