Čínské dynastie – 中國歷代王朝

Od mytických dob a vlády prvních dynastií až do začátku 20. století se v Říši středu odehrávaly dramatické události. V průběhu historie zde vzniklo více než padesát etnických skupin, z nichž každá měla vlastní charakteristické kulturní rysy.

Tři vznešení a Pět vladařů (29. – 21. stol. př. n. l.)

Na začátku mytologického období stáli takzvaní Tři vznešení a Pět vladařů, skupina vládců prastaré Číny, kteří byli původně božskými či polobožskými bytostmi.

Jako Tři vznešení jsou nejčastěji zmiňováni Fu-si, Šen-nung a Suej Žen. Jako Pět vladařů Kniha proměn označuje Fu-siho, Šen-nunga, Žlutého císaře, Jaa a Šuna. Složení obou skupin se v různých starých textech liší.

Klikněte pro maximální zobrazení

Žlutý císař (2 689–2 598 př. n. l.)

Dle čínské legendy přivedl Žlutý císař svůj lid k povodí Žluté řeky a změnil jeho styl života. Z lovců se stali pěstitelé plodin a chovatelé dobytka. Za vlády Žlutého císaře byla vynalezena řada novinek včetně lodí, vozů, zbraní, písma, hudby, kalendáře, odívání, léků, hrnčířství, výroby bavlny nebo kompasu.

Číňané považují toto období za počátek své civilizace.

Pověst říká, že poté, co úspěšně dosáhl duchovního osvícení, spravoval Žlutý císař stát a zároveň se věnoval meditaci a magickým silám.

V roce 2598 před Kristem nechal na úpatí horského mostu odlít velký kotel stojící na třech nohách. Jakmile byl odlit, otevřela se nebesa, z nichž přilétl žlutý drak, aby císaře přivítal. Tehdy císař a přes sedmdesát jeho úředníků vzlétli na drakovi do nebes, neboť úspěšně ukončili svoji duchovní cestu a dosáhli dovršení.

Tuto scénu dle historických zápisů údajně pozorovalo na deset tisíc očitých svědků, kteří zprávu o této události předávali dalším lidem. Pověst se poté předávala z generace na generaci a Číňané věřili, že na konci svého života mohou lidé skutečně vzestoupit na nebesa.

Dynastie Sia (2100–1600 př. n. l.)

Dynastie Sia je legendární čínská dynastie objevující se ve starověkých čínských kronikách dynastie Čou či v Zápiscích historika.

Dynastie byla podle nich ustavena mytickým Juem Velkým, který nastoupil vládu po Šunovi, posledním z Pěti vladařů, a proslavil se výstavbou velkého protipovodňového systému.

Dynastie Šang (1562–1066 př. n. l.)

Tato dynastie vládla v dnešní severovýchodní Číně v údolí řek Jang-c’ a Žluté řeky a ovládala různé technologie, především výrobu hedvábí a bronzu. V náboženství mělo hlavní úlohu uctívání předků spojené s věštěním. Založil ji vládce Šang Tchang.

Dynastie Čou (1100–403 př. n. l.)

Během dynastie byl zaznamenán významný rozvoj měst, obchodu a kultury. Čouové byli původně potulnými pastevci, kteří se usadili v úrodném údolí řeky Wej v zapadni Čině.

Území Čou netvořilo pouze jediné království, ale několik držav, jejichž vládci se zavazovali věrností panovníkovi. Prvním císařem dynastie se stal král Wu.

Z tohoto období pocházejí významné postavy čínských dějin, jakými jsou zakladatel taoismu Lao-c’, Konfucius lékař Pien-čchue, nebo rádce Ťiang C’-ja.

Období Válčících států (403–221 př. n. l)

Čína se v předcházejícím období skládala z mnoha malých států ovládaných jednotlivými aristokratickými rodinami, které navazovaly spojenectví nebo bojovaly a postupně se skládaly ve větší statní celky. Na začátku tohoto období jich však zůstalo pouze sedm.

Toto období bylo kromě vzájemných bojů i časem velkého rozvoje věd a umění. V této době žili v Číně významný filozof Mencius a generál Sun-c’.

Dynastie Čchin (221–206 př. n. l.)

Dynastie Čchin sjednotila Činu, zreformovala systém vládnutí, standardizovala jazyk, zanechala za sebou Velkou čínskou zeď a také slavnou terakotovou armádu. Byla to také dynastie s nejkratším trváním.

Současný čínský komunistický režim často propaguje prvky vlády císaře Čchina Š-chuanga, který nechvalně proslul násilnou manipulaci v oblasti myšlení lidí a nechával intelektuály zaživa pohřbívat pod zem. Snaží se tak vzbudit dojem, že na území Činy vždy panovala krutovláda a praktiky používané vládnoucí komunistickou stranou. Podobně zneužívá také období Valčících států.

Dynastie Chan (206 př. n. l. – 220 n. l.)

Dynastii Chan založil Liou Pang a jeho slavní generálové (mezi něž patřil např. Chan Sin), kteří svrhli dynastii Čchin.

Tři království (220–265)

Vojevůdce Tung Čchuo vstoupil se svými jednotkami do hlavního města a rozpoutal období bojů mezi vojenskými diktátory. Čína tak vstoupila do nového období rozdělení do tří celků popsaném v klasickém románu čínské literatury Příběhy Tří říší.

V tomto období žil v Číně významný lékař Chua Tchuo.

Západní a Východní Ťin (265–420)

Po krvavem období Tří království sjednotil Činu „Císař Válečník“ z dynastie Zapadni Ťin.

Útoky kočovných kmenů ze severu donutily vládu k přesunu do Nan-ťingu, kde založila dynastii Východní Ťin, jižně od řeky Jang-c’-ťiang.

Jižní a severní dynastie (420–589)

Nad roztříštěnou Čínou získávali kontrolu různí generálové vládnoucí pouze několik desetiletí, bez schopnosti předat moc svému dědici. Zároveň však probíhalo období prudkého rozmachu buddhistického náboženství, z něhož se do dneška zachovala řada významných památek: například oblast Tun-chuang v provincii Šan-si s nádhernými jeskyněmi Mo-kao, v nichž se nachází 51 000 buddhistických soch. Cely komplex vznikl za vlády dynastie Severní Wej a společně s jeskyněmi Lung-men a Jun-kang patří mezi největší jeskyně v Číně.

V tomto období do Činy z Indie připutoval mnich Bodhidharma, který podle legendy dýky svým nadpřirozeným schopnostem přeplul řeku na stéble trávy. Následně působil v dnes již proslulém chrámu Šao-lin, který byl však za vlády komunismu přeměněn na turistickou atrakci a mnohá učení byla ztracena.

Dynastie Suej (581–618)

V roce 581 porazil císař Wen ze Suej císaře Ťinga z dynastie Severní Čou a založil dynastii Suej. Následně se mu podařilo porazit i jižní státy a po téměř 300 letech roztříštěnosti a válčení sjednotit Čínu. Z této doby pochází také známá pověst o Mu-lan, dívce, která v převlečení za muže vstoupila do armády místo svého starého otce, pomohla odvrátit vpád Hunů a stala se významným generálem.

Dynastie Tchang (618–907)

Období dynastie Tchang je považováno za vrchol čínské civilizace. Odkaz dynastie Tchang je pro mnohé Číňany dodnes zdrojem inspirace (viz strana 32). V tomto období žil umělec Wu Tao-c‘, autor obrazu Osmdesáti sedmi svatých.

Dynastie Sung (960–1279)

Dynastie Sung trvala přes tři sta let, během nichž vládl Severní a následně Jižní Sung. Podobně jako předcházející dynastie Tchang byla považována za zlatou éru čínske civilizace.

Pravě v tuto dobu došlo k důležitým pokrokům v literatuře, filozofii a vědě. Vyvíjely se mnohé oblasti každodenního života spojované s tradiční Čínou, pěstování rýže, propracované úřednické zkoušky a průlomové technologické inovace.

Mezi nejvýznamnější postavy teto éry patři bezesporu básnik Su Š’ – dodnes se uchovalo přes čtyři tisíce jeho básni, a general Jue Fej (vice o něm na straně 43), jenž vytrvale bránil dynastii před invazi Džurčenů, stal se národním hrdinou a symbolem loajality.

Dynastie Jüan (1271–1368)

Dynastii Jižní Sung porazil Čingischánův vnuk Kublaj. Stal se prvním císařem, který nepocházel z etnika Chanů, a založil dynastii Juan. Čína se za jeho vlády rozrostla do nebývalých rozměrů s velkou kulturní rozmanitostí a mezinárodním obchodem.

Juanští vládci si osvojili tibetský buddhismus, který také vyzdvihovali nad tradiční taoismus a čínsky buddhismus. Zároveň však byli otevření a tolerantní vůči všem náboženstvím.

Přestože byla dynastie Juan vedena Mongoly, přijímala pravidla počínšťování, zachovala a nakonec téměř úplně přijala čínskou kulturu.

Dynastie Ming (1368–1644)

Vrcholu dosáhla dynastie Ming za vlády třetího císaře Ming Čcheng-cua, který přestěhoval hlavni město z Nan-ťingu do Pekingu.

Císaři se začalo přezdívat Jung-le, „Věčné štěstí“, což zrcadlí prosperitu jeho éry, kulturní a vojenské úspěchy. Velkým přínosem Ming Čcheng-cua bylo vytvořeni Encyklopedie Jung-le, monumentálního díla zahrnujícího oblasti astronomie, medicíny, teorie jinu a jangu a bezpočet pradávných děl čítajících přes 3,7 miliardy slov.

Císař Ťia-ťing nechal v Pekingu postavit tři proslulé taoistické chrámy Slunce, Země a Měsíce. Z této doby pochází román Putování na západ, jehož dobrodružství Opičího krále je známe po celém světě.

Dynastie Čching (1644–1911)

Za největšího rozkvětu dynastie Čching došlo k územnímu rozmachu říše a vzniklo mnoho význačných uměleckých a literárních děl. V roce 1661 nastoupil na trůn teprve sedmiletý Kchang-si, jenž se stal jedním z nejpozoruhodnějších a nejdéle vládnoucích císařů v celé čínské historii.

Po dvou stech letech rozkvětu začala dynastie Čching v polovině 19. století upadat.

Říše slábla četnými porážkami a v roce 1911 byla vláda dynastie svržena revoluci vedenou Sunjatsenem. Spolu s Čchingy padla i tisíciletá císařská tradice.

Čtěte také:

Nejkrásnější příběhy z Číny: Legendární období, vládnoucí dynastie, prastaré příběhy

Další články o čínské kultuře