Ačkoliv je Česko suchozemská krajina bez blízkosti oceánu, i zde se narodili někteří mořeplavci a polárníci. Jedním ze současných aktivních mořeplavců je Rudolf Krautschneider, který staví plachetnice a pluje s nimi na vlnách oceánu.

Ve své knize Co přinesly vlny a odvál vítr zmiňuje také dávného, rovněž českého mořeplavce – geografa a malíře – Julia Payera z dob Rakousko-Uherské monarchie.

Julius Johannes Ludovicus von Payer (1841 Teplice Šanov – 1915 Bled) se narodil za monarchie v Šanově, tehdejší části Teplic. Jeho otcem byl důstojník na penzi, který Julia jako desetiletého chlapce poslal do kadetního ústavu v Łobzówě u Krakova. Jeho otec zemřel ještě před tím, než mladý Julius stačil dokončit školu. Ve studiích pokračoval ve Vídni na Tereziánské vojenské akademii, kde získal hodnost nadporučíka 2. třídy. Jako důstojník byl přidělen ke 36. pěšímu pluku do Verony. V Itálii působil s přestávkami několik let, za prusko-rakouské války se vyznamenal v bitvě u Custozzy.

Právě tou dobou se s plným zaujetím pustil do vysokohorských výstupů v Alpách. Současně začal dělat kartografii a zmapoval jak italskou část Alp v měřítku 1 : 56 000, tak i Ortleské Alpy.

V obou pohořích se mu podařilo více než 100 výstupů na vrcholy, z toho dokázal 43 prvovýstupů.

Od roku 1868 získal zaměstnání ve Vojenském zeměpisném ústavu ve Vídni a také byl osloven, aby se zúčastnil na arktické expedici (jako topograf a vedoucí saní). Navrhl ho tam německý kartograf a zeměpisec August Petermann, se kterým spolupracoval dlouhodobě předtím i potom.

Popularitu Payerovi vynesla arktická expedice, druhá německá plavba do ledové oblasti východně od Grónska. Po velkých útrapách a ztrátě plachetnice se výpravě sice podařilo zmapovat část pobřeží severovýchodního Grónska, ale podle Payera nedopadla příliš zdárně. Přesto mu po návratu byl udělen rakouský Řád železné koruny (1870).

O rok později se zúčastnil polární výpravy ke Špicberkům, spolu s Payerem ji vedl Karl Weyprecht. Na plachetnici  Isbjörn dosáhli 78. stupně severní šířky a nazpět přivezli řadu nových poznatků. Payer opět obdržel řadu ocenění.

Hlavní cesta byla však před badateli – dvouletá expedice měla za cíl najít cestu ze Severního přes Barentsovo moře až do Beringova průlivu. Posádku nesla loď Admiral Tegetthoff. Plachetnice se nesla kolem Laponska k Nové Zemi a dále podél jejího severního pobřeží. Třebaže se nakonec nepodařilo proplout severní cestou, došlo k objevu již objeveného neznámého souostroví bez jména.

Země Františka Josefa

Vůbec prvním člověkem, který souostroví objevil a vstoupil na ně, byl norský kapitán Rennbeck z Hammerfestu. Doplul tam již v roce 1865.

Avšak vzhledem k tomu, že o svém objevu nikoho neinformoval, je za objevitele považována rakousko-uherská polární expedice Carla Weyprechta, která souostroví objevila v roce 1873. Vedoucí společník Payer je pojmenoval Zemí Františka Josefa na počest císaři. A na počest svého rodného města zde pojmenoval (německy) Teplický záliv a Šanovský ostrov.

Protože tato expedice byla soukromá, souostroví se tehdy nestalo součástí Rakouska-Uherska. Od roku 1926 bylo připojeno k Sovětskému svazu a na ostrově nyní dočasně bydlí jen průzkumníci, pohraničníci a vojáci.

Payer území zároveň zmapoval. Spolu s Weyprechtem byli oceněni Leopoldovým řádem. Současně však došlo k veřejnému zpochybňování výsledků výpravy, což Payera citelně zasáhlo a stáhl se do ústraní. Pracoval na knize o polární expedici a pořádal množství přednášek o namáhavých výpravách, kterými prošel. Po vydání knihy byl povýšen do rytiřského stavu.

Malba a obrazové cykly arktických expedic

Jako kartograf měl Payer výjimečné nadání pro malířství, které studoval ve Frankfurtu nad Mohanem a v Mnichově. Své objevy zachytil nejen literárně, ale i v rozsáhlém malířském díle.

Zatímco byl krátce ženatý, vytvořil obrazový cyklus o arktické expedici, který prošel výstavami v řadě měst. Následkem infekce tehdy přišel o jedno oko, přesto maloval svá díla dál a získal za ně řadu ocenění.

Počátkem 20. století často pobýval v Bledu, kde jej zastihla mozková mrtvice a později smrt. Pochován byl posléze ve Vídni.

V Zemi Františka Josefa nese jeho jméno jeden ostrov, v Teplicích mu jako rodákovi věnovali pamětní desku na jeho rodném domě a lázeňský dům Julius Payer je kulturní památkou. Zkrácená verze jeho knihy V ledovém zajetí vyšla i v češtině.