Víkendové volby do Evropského parlamentu potvrdily dlouhodobě nepříznivý trend, kterému čelí levicové strany v České republice a potažmo v celé Evropě. ČSSD nepřekročila 5 % práh nutný pro zisk mandátu, KSČM se to sice podařilo, skončila však s nejhorším výsledkem za dobu své existence.
Strany pro tento vývoj hledají nejrůznější důvody. Konečné výsledky však víc než zřetelně ukazují, že recept na to, jak tento vývoj zvrátit, nenacházejí. Zkusme se zamyslet, co za poklesem levicových stran stojí.
Nejprve mi dovolte pár statistik, které čtenáře snad nezahltí. V posledních volbách do Poslanecké sněmovny získaly obě strany celkem pouze 30 mandátů. Jen o tři roky dříve činil tento součet 83 mandátů a v roce 2006 dokonce rovných 100.
Neméně zajímavé jsou i statistiky vývoje počtu členů stran. Přestože se s jejich úbytkem v různé míře potýká většina stran, pro KSČM má úbytek členů smrtící ráz. Strana má nyní přes 34 tisíc členů, což je historický nejméně. Pro srovnání: v roce 2013 měla přes 50 tisíc členů a v roce 2003 dokonce přes sto tisíc členů. Průměrný věk členské základny je cca 77 let a roční demografický úbytek se pohybuje okolo dvou až tří tisíc straníků.
Všechny tyto statistiky jsou průvodním jevem slábnoucí levice v ČR. Vyhlídky zejména pro KSČM rozhodně nejsou růžové. Demografický úbytek členů strana není schopná přirozeně doplňovat. Mladí lidé zkrátka iluze o komunistických myšlenkách nepřechovávají.
ČSSD problém s generační obměnou jako KSČM nemá. Například ministryně sociálních věcí Jana Maláčová i ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček jsou toho příkladem. S dlouhodobým úbytkem voličů se však strana potýká nyní více než KSČM.
Jaké jsou proto důvody? Sociálně demokratická strana dlouhodobě není schopna ve větší míře oslovovat voliče. Sami členové ČSSD se nedokáží shodnout na otázce, jak vlastně jejich typický volič vypadá. Je to městský, spíše, liberální volič pracující ve službách (kterých je čím dál více) nebo dělník pracující někde v průmyslové oblasti (kterých je naopak čím dál méně)?
Podobně se ČSSD není schopna vyprofilovat na otázce globalizace. V ČSSD spolu soupeří liberální a národovecká frakce. Pro potenciální voliče je tak její politika málo srozumitelná a někdy i neautentická.
Sociální demokracie se při troše štěstí (ale zejména kvalitním osobnostem v jejím čele a srozumitelnou politikou) může vrátit na dvouciferný volební výsledek. Šanci na obrat v trendu tak vidím stále větší u ČSSD než KSČM. Příští řádné volby do Poslanecké sněmovny se budou konat v roce 2021. Pravděpodobnost, že v ní opět zasednou komunisté, výše zmíněné statistiky výrazně snižují.
