Redakce Epoch Times

8. 3. 2020

Přízrak komunismu nezmizel s rozpadem komunistické strany ve východní Evropě

Epoch Times níže zveřejňuje na pokračování adaptaci knihy „Jak přízrak komunismu vládne našemu světu“ z dílny redakčního týmu Devíti komentářů ke komunistické straně. Kniha původně vyšla v čínštině. Článek byl aktualizován dle anglické verze newyorské edice deníku The Epoch Times z 29. července 2020.

Obsah

Úvod

1. Globalizace a komunismus

2. Ekonomická globalizace
a) Destabilizační účinky globalizace
b) Jak globalizace usnadňuje šíření komunistické ideologie
c) Západní kapitalismus: hýčkání Komunistické strany Číny

3. Politická globalizace
a) Expanze politické moci komunismu prostřednictvím OSN
b) Podkopávání lidskoprávních ideálů OSN
c) Propagace politických myšlenek komunismu ve světě
d) Světová vláda a totalita

4. Kulturní globalizace: způsob, jak zkazit lidstvo
a) Ničení světových kulturních tradic   
b) Role OSN při šíření pokřivených hodnot

5. Prosazování národního dědictví a univerzálních hodnot

Odkazy

***

Úvod

Díky moderním komunikačním prostředkům, dopravě, počítačům a digitálním sítím se vzdálenosti zkrátily a hranice, které stály v cestě po tisíce let, jsou dnes smazány. A tak se zdá, že se svět zmenšil. Vzájemné kontakty mezi jednotlivými státy dosahují bezprecedentní úrovně. Toto zesilování globální spolupráce je přirozeným výsledkem technologického vývoje, nárůstu populace, rozšíření produkce a migrace. Jinými slovy, takováto globalizace je výsledkem přirozeného historického vývoje.

Existuje však ještě jeden druh globalizace, a ten je výsledkem toho, jak komunistické ideologie využily přirozeného procesu globalizace k rozvrácení lidstva. A právě takovéto formě globalizace se budeme v této kapitole věnovat. 

Za renesance vstoupily lidské dějiny do věku dramatických změn. Průmyslová revoluce, která započala koncem 18. století, značně zvýšila produktivitu, což vedlo ke společenským zvratům a k hlubokým změnám ve filozofii a duchovnu. S pokrokem technologie začaly dominovat materialistické a ateistické myšlenky a stále větší počet lidí odmítal tradiční mravy a duchovní víru.

Za těchto historických okolností učinil přízrak komunismu z globalizace mocný nástroj, jak odříznout lidi od jejich tradičních kultur a víry. Globalizace sice přináší příležitosti pro mezinárodní spolupráci a vzájemné pochopení, nicméně rozpad hranic mezi národy a ekonomikami umožnil přízraku zkombinovat ty nejhorší stránky jak komunistických, tak nekomunistických systémů, přičemž usiluje o široké politické a kulturní operace, aby co nejvíc rozšířil svou agendu po celém světě. Tento proces usnadňuje globalizovaný ekonomický a finanční systém a kvůli tomu je pro jednotlivé komunity a národy o to těžší odolat náporu komunistického přízraku.

Tato kniha opakovaně zdůrazňuje, že komunismus není pouze nějaká teorie, nýbrž zlovolný duch, který skutečně existuje a jehož konečným cílem je zničit lidstvo. Je schopen takřka jakékoliv mutace, která mu pomůže přežít a expandovat. Od 90. let se o globalizaci tvrdí, že má šířit demokracii, svobodný trh a tržní ekonomiku, a řada levicových skupin se tudíž vůči ní vyhrazuje. Ale tito lidé si neuvědomují, že přízrak komunismu operuje na vyšší úrovni. Cílem komunismu není použít globalizaci k vytvoření lepšího světa, ale chopit se vlády nad světem tím, že na všechny národy zeměkoule uvalí ideologii globalistické kontroly.

Globalizaci se podařilo učinit značný pokrok hned v několika oblastech, zejména na poli ekonomiky, politiky a kultury. Jako ideologická síla má globalismus mnoho tváří a projevuje se v řadě rozličných podob, dokonce i takových, které jsou na povrchu protichůdné. Často vyvolává nejasné představy o světě bez válek, chudoby, diskriminace a vykořisťování, leč v praxi jsou metody, které k dosažení těchto ideálů navrhuje, velmi podobné utopickým lžím komunistické revoluce.

Přestože má každý národ svou vlastní kulturu a historii, jejich rozmanité tradice obsahují univerzální morální hodnoty, společné pro celé lidstvo. Národní suverenita a kulturní tradice každé etnické skupiny hrají důležitou roli v sebeurčení národa a jeho dědictví a nabízejí kolektivní ochranu před nejrůznějšími hrozbami, od přírodních pohrom až po vojenskou invazi. Kromě toho pomáhají národní pověsti a náboženská víra dané národnostní skupiny udržovat lidem pocit identity a chrání je, aby se nenechali oklamat zlovolnými úklady přízraku.

Globalisté často tvrdí, že zastupují kultury všech národností, ale za poslední roky je čím dál zjevnější, že tato ideologie slouží k posílení levicových myšlenek. Místo, aby podporovali tradiční kulturu, která je zakořeněna ve víře a hodnotách, globalisté používají slovník odrážející levicové pojmy jako „politická korektnost“, „sociální spravedlnost“, „hodnotová neutralita“ a „naprosté rovnostářství“.

Hlavním cílem globalizace je světovláda a začíná to u nadnárodních institucí a směrnic. Jakmile dojde k utvoření globální světovlády, komunismus snadno dosáhne svého cíle – napříč národy zrušit soukromý majetek, národy, rasy i tradiční kulturu jednotlivých národů. Hovořit o komunistické manipulaci globalizace a o vztahu mezi globalismem a komunismem je citlivé téma, nicméně se mu nelze vyhnout, jelikož jde o nesmírně důležitou a naléhavou otázku. 

1. Globalizace a komunismus

Karl Marx ve svých pracích nehovořil přímo o globalizaci, nýbrž používal výraz „světové dějiny“. V Komunistickém manifestu Marx tvrdí, že globální šíření kapitalismu nevyhnutelně vytvoří obrovský proletariát a proletářská revoluce pak zachvátí celou zeměkouli, svrhne kapitalismus a dosáhne „ráje“ – komunismu.

Marx a Engels také napsali: „Proletariát tudíž může existovat pouze v [prostředí] světově-dějinném, stejně jako komunismus, jeho činnost může mít pouze ,světově-dějinnou‘ existenci.“ [1] To znamená, že zavedení komunismu závisí na tom, že proletariát po celém světě podnikne společné kroky. Komunistická revoluce musí být globální hnutí.

Lenin později Marxovu doktrínu pozměnil a navrhl, aby se revoluce odstartovala nejdříve v Rusku, navzdory převážně venkovskému charakteru tehdejší ruské společnosti. Sovětští komunisté založili v roce 1919 v Moskvě Komunistickou internacionálu, jejíž pobočky vyrostly ve více než 60 zemích světa. Lenin sám prohlašoval, že cílem Komunistické internacionály je založení Světové sovětské republiky. [2]

Sovětský vůdce Josif Stalin, který nastoupil po Leninovi, byl známý dočasnou politikou „socialismu v jedné zemi“, ale ve své knize Marxismus a národní otázka navrhuje několik cílů komunistické globální revoluce. Americký myslitel G. Edward Griffin shrnul Stalinovy návrhy následovně:

1. Zmást, dezorganizovat a zničit síly kapitalismu po celém světě.

2. Sloučit všechny národy do jediného světového ekonomického systému.

3. Přinutit vyspělé země, aby dlouhodobě posílaly finanční pomoc rozvojovým zemím.

4. Rozdělit svět na regionální uskupení v rámci přechodné fáze k úplné světovládě. Obyvatelstvo bude ochotnější vzdát se věrnosti k národu kvůli loajalitě k vágně vymezenému regionu než kvůli světové nadvládě. Regionální celky [např. dnešní NATO, SEATO apod.] mohou být později sloučeny do jediné světové diktatury proletariátu. [3]

Bývalý předseda Komunistické strany USA, William Z. Foster, napsal: „Komunistický svět bude sjednoceným, organizovaným světem. Ekonomický systém bude jedna velká organizace založená na principu plánování, jež se nyní zavádí v SSSR. Americká sovětská vláda bude důležitou sekcí této světovlády.“ [4]

Od výroků Marxe, Lenina, Stalina a Fostera až po ideu „společenství lidského osudu“, kterou navrhuje Komunistická strana Číny, lze jasně vidět, že komunismus se nespokojí s mocí jen v několika zemích. Ideologie komunismu ve všech svých podobách zahrnuje ambici podrobit si celé lidstvo.

Světová revoluce proletariátu, kterou Marx předvídal, se neuskutečnila. To, co on sám považoval za zoufalé a skomírající kapitalistické společnosti, se nakonec ukázalo jako vítězný, prosperující a vzkvétající systém se soukromým vlastnictvím a právním státem. S rozpadem Sovětského svazu a komunistického tábora ve východní Evropě a se zavedením tržních principů v Číně se zdálo, že svobodný svět nad komunismem vyhrál. Jenže duch komunismu se skrývá za různé doktríny a hnutí, a přitom rozkládá, infiltruje a šíří komunistické prvky do každého koutu svobodného světa. Socialismus, který je prvotní fází komunismu, opět získává na oblibě a cizopasí na destabilizačních prvcích, které přinesla globalizace a globalistické faktory.

Levicové proudy v Evropě po druhé světové válce dále sílily. Socialistická internacionála, která prosazovala demokratický socialismus, zahrnovala politické strany z více než stovky států. Tyto strany se v různých zemích dostaly k moci a dokonce se rozšířily ve většině Evropy, kde prosadily štědrý systém sociálního zabezpečení, vysoké daně a větší míru státního vlastnictví.

Globalizace vykastrovala americký průmysl, zredukovala střední třídu, způsobila stagnaci příjmů, polarizuje bohaté a chudé a vyvolává ve společnosti rozepře. Ve Spojených státech to značně posílilo růst levice a socialismu a za posledních asi deset let posunulo globální politické kormidlo ostře doleva. Levicové síly ve světě poukazují na to, že globalizace způsobila nerovnoprávnost v příjmech a polarizaci mezi chudými a bohatými. Společně s těmito argumenty rapidně stoupají protiglobalizační nálady a stávají se novou silou, která oponuje kapitalismu a volá po socialismu.

Komunistické myšlenky infiltrovaly po studené válce ekonomickou globalizaci s cílem vymýtit národní ekonomiky a podkopat ekonomické základy každé země. Účelem bylo plně mobilizovat a internacionalizovat lidskou hamižnost. Západní finanční mocnosti přesunuly v posledních desetiletích bohatství nashromážděné tamní společností v průběhu několika stovek let do Číny. Potom, co Komunistická strana Číny provedla tržní reformy, toto bohatství posloužilo k urychlenému nárůstu čínské ekonomiky.

Jako hlava komunistických sil v současném světě Komunistická strana Číny neustále zesiluje ekonomický růst a zároveň vlévá síly do levicových a komunistických stran ve světě. Její totalitní režim rozvrátil pravidla normálního světového obchodu a nabyté bohatství získané od demokratických svobodných trhů používá k jejich rozvracení zevnitř.

Ekonomická síla čínských komunistů rovněž vedla k rozpoutání jejich politických a vojenských ambicí. Cílem je opět exportovat autoritářský komunistický model do světa. Když se na globalizační strategii čínského režimu podíváme z perspektivy Marxe, Lenina a Stalina, uvědomíme si, že dnešní svět má mnohé z podmínek, nutných k uskutečnění komunistické revoluce.

2. Ekonomická globalizace

Ekonomická globalizace představuje integraci řetězců globálního kapitálu, výroby a obchodu, která započala ve 40. a 50. letech minulého století a zrála v 70. a 80. letech, aby se v 90. letech stala ustanovenou normou. Hnací silou byly mezinárodní organizace a nadnárodní korporace, které požadovaly uvolnění regulí a kontroly, aby se umožnil volný tok kapitálu. Na povrchu byla ekonomická globalizace protlačována západními státy za účelem šíření kapitalismu do zbytku světa.

Naneštěstí se globalizace časem stala účelovým prostředkem k šíření komunismu. Konkrétně globalizace způsobila, že západní státy poskytly čínskému režimu finanční pomoc, což vedlo ke vzájemné závislosti mezi kapitalistickou tržní ekonomikou a socialistickou totalitářskou ekonomikou. Západ obětoval své svědomí a univerzální hodnoty výměnou za ekonomické výhody, zatímco komunistický režim v Číně si rozšiřuje sféru vlivu skrze ekonomický nátlak.

a) Destabilizační účinky globalizace

V procesu globalizace vznikly velké mezinárodní organizace, uzavřely se mezinárodní smlouvy a dohodly se mezinárodní předpisy. Na povrchu to může působit dojmem, že jde o expanzi kapitalismu a volného trhu, ale ve skutečnosti se utvořil unifikovaný ekonomický systém, systém, který může vydávat nařízení rozhodující o osudu firem v mnoha zemích najednou. Po založení tohoto mezinárodního finančního pořádku vznikl také fenomén dlouholeté ekonomické pomoci rozvojovým zemím, přesně v duchu třetího Stalinova návrhu popsaného výše.

Co se týče finanční pomoci, mezinárodní finanční organizace jako např. Světová banka obvykle zavádějí v ekonomice státu, kterému se pomáhá, makrointervenci, což je nejenom autoritářská praktika, ale zároveň to podkopává volný trh. Rovněž ignoruje sociální, kulturní i historické podmínky dané země. Ve výsledku to přináší méně svobody a větší centralizaci ekonomiky. Americký akademik James Bovard uvádí, že Světová banka „silně prosazovala znárodnění ekonomik třetího světa a zvýšila politickou a byrokratickou kontrolu nad životy těch nejchudších lidí“. [5]

Ekonomická globalizace vedla také k utvoření homogenní globální ekonomiky, kde panují podobné spotřebitelské trendy a unifikované mechanismy výroby a spotřeby. Drobné firmy a podnikatelé napojení na národnostní menšiny byli vlnou globalizace jednoduše smeteni. Mnoho lidí přišlo o prostředí, kde by se mohli v podnikání uvnitř hranic vlastní země či oblasti svobodně realizovat. 

Jak se svět stává s rozvojem komunikační a dopravní technologie čím dál propojenější, mohlo by se zdát, že globalizace přinese celé zeměkouli finanční prosperitu a demokratické hodnoty, ovšem v mnoha případech je opak pravdou.

Rozvojové země se stávají součástí globálního výrobního řetězce, což oslabuje ekonomickou suverenitu jednotlivých národů a v některých případech to vede ke státnímu kolapsu. Některé země jsou silně zatíženy dluhy, jakož i snahou splácet je, a to od základu narušuje základy svobodných kapitalistických ekonomik.

Globalizace oslabuje rozvojové země také jinými způsoby. Jamajka otevřela krátce po roce 2000 svůj trh a začala ve velkém dovážet levné kravské mléko. Díky tomu se mléko sice stalo daleko dostupnější komoditou, ale také to dovedlo místní chovatele dojných krav k bankrotu. Nedokázali obstát před záplavou levného dovozu ze zahraničí. V Mexiku bývala celá řada továren lehkého průmyslu, ale po vstupu Číny do Světové obchodní organizace se většina pracovních míst zrušila a přemístila do Číny. Mexiko tím těžce utrpělo, protože nedokáže soupeřit s vysoce výkonnou výrobou v Číně.

Řada rozvojových zemí oplývá nerostným bohatstvím, ale po přívalu zahraničních investic se většina surovin vytěžila a vyvezla pryč. Pro místní to znamenalo velmi malý ekonomický přínos. Zahraniční investice vedou rovněž ke korupci v řadách státních úředníků. Globalizace tvrdí, že přináší rozvojovým zemím demokracii, ale ve skutečnosti posiluje zkorumpované diktátory, zatímco veřejnost dál živoří.

Během nedávné ekonomické krize v Asii otevřelo Thajsko svůj oslabený finanční systém mezinárodním investicím. Přineslo to sice dočasnou prosperitu, avšak když zahraniční investoři odešli, thajská ekonomika se zastavila a to negativně ovlivnilo i sousední země.

Jak poznamenává profesor Dani Rodrik z Harvardovy univerzity, máme tu „trilema“ globalizace: „Nemůžeme zároveň usilovat o demokracii, národní suverenitu a ekonomickou globalizaci.“ [6]  V tom spočívá skrytá vada globalizace a něco, čeho komunismus zneužil. 

Z výhod a příležitostí, které globalizace přináší, čerpá často jen elitní hrstka obyvatelstva. V mnoha zemích globalizace zhoršila nerovnost a nedokáže nabídnout dlouhodobá řešení.

b) Jak globalizace usnadňuje šíření komunistické ideologie

Komunistická ideologie rovnostářství a étos boje se po světě šíří spolu s globalizací. Globalizace nahlodává národní suverenitu, zhoršuje regionální problémy a plodí typický marxistický konflikt mezi „utlačovateli“ a „utlačovanými“, který levicově smýšlející lidé používají jako ideologickou zbraň v boji proti volnému trhu, soukromému vlastnictví a dalším aspektům „staré společnosti“.

Polarizace bohatství vytvořená globalizací vytváří začarovaný kruh. Ohromný odliv pracovních míst, ba celých odvětví, učinil z pracující a střední třídy v západních zemích oběti globalizace. Vezměme si kupříkladu USA. S masivním odlivem kapitálu a technologií do Číny zanikla spousta pracovních míst ve výrobě. Výsledkem byl úpadek nebo ztráta celých průmyslových odvětví, milionů pracovních míst a nárůst nezaměstnanosti. Mezi lety 2000 až 2011 přišlo o práci ve výrobních odvětvích 5,7 milionu dělníků, přičemž 65 tisíc továren bylo zavřeno. [7] 

Rozdíly mezi chudými a bohatými ve Spojených státech dlouhodobě narůstají. Za posledních třicet let se zpomalil nárůst průměrné mzdy (po zapracování inflace), což vede ke vzniku pracujících chudých, tj. těch, kdo pracují či si hledají práci 27 týdnů v roce, ale jejichž příjem je i tak pod oficiální hranicí chudoby. V roce 2016 se mezi pracující chudé v USA počítalo 7,6 milionu obyvatel. [8]

Polarizace chudých a bohatých poskytuje úrodnou půdu pro růst komunistické ideologie. Ekonomické problémy se nikdy neomezují pouze na ekonomickou oblast, nýbrž se dál rozrůstají. Vyžadování „sociální spravedlnosti“ a řešení neférového rozdělení příjmů vedlo k přívalu socialistické ideologie a s tím vzrostly také požadavky na sociální zabezpečení, což vytváří více chudých rodin. Vzniká tak začarovaný kruh snižující se produktivity a zvyšující se závislosti na státu.

V USA se politické spektrum po roce 2000 čím dál víc otevírá levicovým vlivům, a tak jsme mohli být při prezidentských volbách roku 2016 svědky stoupajícího počtu hlasů volajících po socialismu a nárůstu politické polarizace. Za těmito změnami leží ve velké míře dopad globalizace. S čím většími problémy se demokratická společnost na Západě setkává, tím triumfálnější se síly komunismu zdají být na světové scéně.

Komunistický přízrak hraje bez výčitek svědomí obě strany mince, jen aby dosáhl svých cílů. Proto spolu s rozvojem globalizace přišly antiglobalizační kampaně, jejichž začátek ohlásily násilné protesty v Seattlu v listopadu 1999, kdy davy demonstrantů protestovaly proti konferenci Světové obchodní organizace (WTO). Podobné obří demonstrace se vyskytly také na třech velkých mezinárodních konferencích v roce 2001 (Americkém summitu v kanadském Quebecu, summitu Evropské unie ve švédském Göteborgu a ekonomickém summitu G-8 v italském Janově).

Celosvětové antiglobalizační kampaně přitahují účastníky všemožného ražení. Drtivá většina z nich jsou levicoví oponenti kapitalismu včetně odborů, ekologických organizací (rovněž oběti infiltrace komunisty), stejně jako obětí globalizace a bezprizorních lidí. Výsledkem je, že veřejnost, ať už jde o zastánce nebo oponenty globalizace, neúmyslně slouží cílům komunismu.

c) Západní kapitalismus: hýčkání Komunistické strany Číny

Když se hovoří o úspěších globalizace, akademici často uvádějí jako příklad Čínu. U Číny se zdá, že z globalizace obrovsky vytěžila a rychle se díky ní stala druhou největší ekonomikou na světě. Řada lidí předpovídala, že Čína nakonec předběhne i Spojené státy.

Na rozdíl od mexického modelu levného zdroje výroby se Komunistická strana Číny snaží dostat k těm nejmodernějším technologiím ze Západu a pak svou konkurenci nahradit. Výměnou za vstup na čínský trh strana vyžaduje, aby zahraniční firmy z vyspělých zemí založily v Číně joint venture a ona s jejich pomocí odsála klíčové technologie. K tomu čínský režim používá řadu metod, od bezskrupulózního přinucení k převodu technologie až po otevřenou krádež prostřednictvím hackingu. Když se režimu podařilo levně získat vyspělé technologie, využil daných výhod k zaplavení světového trhu svými produkty, které se prodávají za dumpingové ceny. Pomocí daňových úlev a státních podpor se čínským podnikům podařilo porazit svou konkurenci podhodnocenými cenami a narušit tak fungování volného trhu.

Na rozdíl od ostatních rozvojových zemí, které své trhy otevřely, Komunistická strana Číny vytvořila na domácím trhu řadu obchodních překážek. Po vstupu do WTO v roce 2001 zneužila Čína mezer v pravidlech volného obchodu a zároveň zneužila globalizace k zaplavení světových trhů čínským zbožím. Zároveň si strana ponechala kontrolu nad klíčovými odvětvími, jako jsou telekomunikace, bankovnictví a energetický průmysl. Tak se komunistické straně podařilo využít výhod globální ekonomiky, aniž by se obtěžovala dodržovat mezinárodní závazky.

Západní svět oslepený ekonomickými zisky ignoroval porušování lidských práv komunistickou stranou a dál režimu ustupoval a podbízel se mu. Za pomoci globalizace zasadily mocná Komunistická strana Číny společně s morálně zkaženou čínskou společností tvrdý úder tržní ekonomice a obchodním regulacím na Západě.

Tím, že komunistická strana přehlížela pravidla obchodu, sklidila všechny výhody globalizace. V určitém smyslu pro ni globalizace představovala něco jako krevní infúzi, díky níž se skomírající komunistický stát probral zpátky k životu. Manipulací globalizace se dosáhlo skrytého cíle přerozdělení bohatství, což pomohlo pozvednout čínský režim.

Globalizace se stala procesem vedoucím k záchraně komunistického režimu v Číně a jeho legitimizování. Zatímco komunistická strana posílila své socialistické svaly kapitalistickými bílkovinami, Západ se dostal do relativního úpadku, což komunistům v Číně dodalo důvěru v totalitarismus a vlastní globální ambice. Vzestup Číny rovněž ohromně povzbudil morálku socialistického a levicového tábora po celém světě.

S růstem čínské ekonomiky zintenzivnila komunistická strana snahy o infiltraci mezinárodních ekonomických uskupení jako Světová obchodní organizace, Mezinárodní měnový fond, Světová banka, Organizace OSN pro průmyslový rozvoj a další. Jakmile se straničtí funkcionáři dostali na důležité pozice v těchto institucích, přesvědčili je, aby s komunistickou stranou spolupracovali a podpořili tak její plány a strategii.

Komunistická strana Číny využívá mezinárodních ekonomických organizací k dosažení svých vlastních cílů a korporativistického modelu. Pokud se její ambice nezastaví, není pochyb o tom, že režim přinese pohromu jak světové ekonomice, tak mezinárodní politice.

Výše uvedené jsou jen některé z příkladů, jak byla ekonomická globalizace zneužita k propagaci a šíření komunismu. S pokrokem na poli technologie a dopravy zasahují ekonomické aktivity mimo hranice národa. Jde o přirozený proces, ale v tomto případě z něj čínský komunistický režim vydoloval příležitost, jak se vydat na cestu globální nadvlády.

3. Politická globalizace

Globalizace se politicky projevuje jako zvýšená spolupráce mezi zeměmi, vznik mezinárodních organizací, formulace politických cílů a mezinárodních úmluv. S tím, jak se objevily mezinárodní instituce a pravidla a směrnice přesahující hranice národa, z těchto organizací se staly základny mezinárodní moci, které oslabují národní suverenitu a zasahují do kulturního, sociálního i morálního života v jednotlivých státech. Ve jménu prosazování světového míru a mezinárodního pochopení chtějí globalistické instituce zkonsolidovat moc, aby postupně zavedly komunistický program.

Komunistický přízrak v tomto procesu využívá mezinárodních organizací, aby posílil komunistické faktory, prosazoval komunistickou filozofii boje a propagoval pokřivené definice lidských práv a svobody. Globalismus prosazuje socialistické myšlenky v celosvětovém měřítku, například redistribuci bohatství nebo utvoření světovlády, která zavede lidstvo na cestu totality.

a) Expanze politické moci komunismu prostřednictvím OSN

Organizace spojených národů založená po druhé světové válce je největší mezinárodní organizací na světě a původně měla posilovat spolupráci a koordinaci mezi zeměmi. Jako nadnárodní subjekt byla OSN využita komunistickými silami k oslabení a odstavení národních států. OSN se již od samotného počátku stala nástrojem Sověty vedeného komunistického tábora a pro komunistickou stranu slouží jako platforma k vlastní propagaci a k propagaci komunistické ideologie světovlády.

Když byla založena Organizace spojených národů a sestavovala se Charta OSN, jedním ze zakládajících států byl Sovětský svaz, který byl stálým členem Rady bezpečnosti a hrál tudíž rozhodující roli. Alger Hiss, navrhovatel charty a generální tajemník Konference o Chartě OSN, který zároveň působil na americkém ministerstvu zahraničí a jako důležitý poradce prezidenta Roosevelta, byl v roce 1950 shledán vinným z křivé přísahy ve spojitosti s obviněním ze špionáže ve prospěch Sovětského svazu. Skrytá slabá místa v Chartě OSN a v mezinárodních úmluvách nahrávají komunistickým režimům a pravděpodobně za to do velké míry může právě Hiss.

Vedoucí pracovníci řady důležitých úřadů v OSN jsou komunisté nebo jejich sympatizanti. Mnoho generálních tajemníků OSN bylo a je socialistického či marxistického smýšlení. Například první generální tajemník OSN, Trygve Lie, byl norský socialista, kterému se dostalo silné podpory ze strany Sovětského svazu. Jeho nejdůležitějším úkolem bylo přivést do Organizace spojených národů Čínskou lidovou republiku. Jeho následovník, Dag Hammarskjöld, byl socialista a sympatizant celosvětové komunistické revoluce, který často pochleboval vysokému funkcionáři Komunistické strany Číny, Čou En-lajovi. Třetí generální tajemník, U Thant z Barmy (Myanmaru), byl marxistou, který věřil, že Leninovy ideály se shodují s Chartou OSN. Šestý generální tajemník, Butrus Butrus-Ghálí z Egypta započal svou politickou kariéru v režimu Gamála Násira a býval kdysi místopředsedou Socialistické internacionály. [9]

Není tudíž těžké pochopit, proč se představitelům komunistických režimů pravidelně dostává v OSN nejvyšších poct. Z řady dohod OSN se staly nástroje, jak přímo či nepřímo vyzdvihovat komunistické myšlenky a rozšiřovat komunistickou moc.

Nejdůležitějším posláním Organizace spojených národů je udržovat ve světě mír a bezpečnost. Mírové jednotky OSN spadají do kompetence podtajemníka pro politické a bezpečnostní otázky, přičemž mezi lety 1946 až 1992 tuto funkci zastávali v třinácti případech ze čtrnácti sovětští občané. Sovětský komunistický režim se nikdy nevzdal snah rozšířit komunistickou moc a nikdy neměl zájem na světovém míru. Přestože používal slogan „ochraňovat světový mír“, jeho skutečným cílem bylo použít OSN jako prosocialistickou organizaci na prosazování komunistického hnutí.

Komunistický vliv byl v OSN tak silný, že se organizace chovala doslova jako loutka Sovětského svazu. Tehdejší ředitel FBI, J. Edgar Hoover, uvedl v roce 1963, že komunističtí diplomaté při OSN „představují jádro ruských výzvědných operací v této zemi“. [10] 

Dokonce i po rozpadu bývalého Sovětského svazu zůstává komunistický odkaz v OSN nadále rozšířený. Deník The Wall Street Journal napsal v roce 1991: „Řada z těch, kdo pracují na sekretariátu nebo v misích v jeho blízkosti, tvrdí, že komunismus zanechal na byrokracii OSN své stopy. … ,Je to jako bodec škorpiona,ʻ prohlásil jeden pracovník OSN. ,Škorpion, tj. socialismus východního bloku, umírá, ale bodec zůstává jedovatý a útočí na nové oběti.ʻ … Lidé ze Západu, kteří pracovali u OSN … se ocitli v obklopení toho, co mnozí nazývali komunistickou mafií.“ [11]

Komunistická strana Číny zneužívá OSN jako propagandistickou platformu. Například nejvyšší představitelé OSN včetně generálního tajemníka podporují čínský projekt Nové Hedvábné stezky, globální investiční iniciativu pro rozvoj infrastruktury, jako nástroj pro boj s chudobou v rozvojovém světě. Ve skutečnosti jde o způsob, jakým si Komunistická strana Číny rozšiřuje svou mezinárodní hegemonii.

Nová Hedvábná stezka přivedla řadu zemí do dluhové krize. Například Pákistán musel kvůli zadluženosti vůči Číně požádat Mezinárodní měnový fond o finanční pomoc ve výši šesti miliard amerických dolarů. Jiní se museli vzdát kontroly nad kritickou infrastrukturou ve prospěch Číny. Šrí Lanka musela čínskému režimu na 99 let pronajmout důležitý přístav jako splátku za své dluhy.

Kromě toho iniciativa umožňuje čínskému režimu uplatnit kontrolu nad politikou a ekonomií účastnických zemí, přičemž podkopává lidská práva a demokracii v těchto státech. Řada zemí se proto z Nové Hedvábné stezky stahuje, a přesto vysocí úředníci OSN ovlivnění komunistickým režimem v Číně tuto iniciativu vychvalují. [12]

b) Podkopávání lidskoprávních ideálů OSN

Jedním z cílů OSN je zlepšovat lidská práva a prosazovat svobodu. Jde o univerzální princip. Ovšem Komunistická strana Číny společně s dalšími zkorumpovanými režimy univerzalitu lidských práv popírají. Komunistická strana tvrdí, že lidská práva jsou vnitřní záležitostí každého státu. Toto tvrzení používá jako výmluvu pro nehorázné represe náboženské svobody, národnostních menšin a disidentů. Komunistický režim v Číně dokonce sám sebe oslavuje jako obránce lidských práv, který „pozvedl stovky milionů občanů ČLR z chudoby“. Drze si tak uzurpuje zásluhy za tvrdou práci a vynalézavost Číňanů.

Čínský komunistický režim rovněž používá OSN jako platformu k útokům na demokratické hodnoty Západu a spoléhá na své spojenectví s rozvojovými zeměmi, aby podkopával snahy svobodných národů o prosazování univerzálních hodnot. Kvůli manipulaci ze strany komunistických faktorů toho OSN nejenom že příliš neučinila, když přijde na zlepšení lidských práv, ale naopak často slouží komunistickým režimům jako nástroj ke kamuflování tristního stavu lidských práv v těchto zemích. Bývalý stálý představitel Izraele pro OSN a autor knihy Babylónská věž: Jak OSN rozdmýchavá globální chaos (Tower of Babble: How the United Nations Has Fueled Global Chaos), Dore Gold, napsal: „OSN není neškodná, nýbrž neúčinná světová organizace. Zrychluje a šíří chaos v celém světě.“ Gold uvádí početné důkazy, které to potvrzují, včetně „hodnotové neutrality“ OSN a nemorálnosti „mravní rovnocennosti“ a „mravního relativismu“. Také vyjmenovává všeobecnou korupci v organizaci, skutečnost, že nedemokratické státy mají většinový hlas a že komunistickým režimům patří nepřiměřená kontrola. [13] Gold píše, že OSN je „žalostným selháním“, které je ovládáno „protizápadními silami, diktátorskými režimy, státními podporovateli terorismu a největšími nepřáteli Ameriky“. [14]

Například členy Rady pro lidská práva se mohou stát i země nedodržující lidská práva, což naprosto znevažuje hodnocení stavu lidských práv Radou. Kromě toho si čínský režim koupil nemálo rozvojových zemí, což vedlo k tomu, že kritika Číny v otázce lidských práv se opakovaně odkládá do šuplíku. Tyranie většiny, kterou OSN umožňuje, se stala nástrojem pro komunistické síly, jak se postavit svobodným národům v celé řadě otázek. To vedlo k tomu, že Spojené státy několikrát z Rady pro lidská práva vystoupily. Západ chce prosazovat svobodu a lidská práva, ale komunistické země ho opakovaně blokují. Rady pro lidská práva se zmocnili bezskrupulózní násilníci a takzvané mezinárodní dohody, které OSN přijala, nijak nepřispěly k omezení totalitních zemí, které pouze papouškují slogany, ale v praxi je neuplatňují.

Není tedy těžké pochopit, proč je Charta OSN tak podobná sovětské ústavě a v přímém rozporu k  ústavě americké. Jejím účelem není ochraňovat práva lidí, ale sloužit potřebám politických vládců. Sovětská ústava také na povrchu poskytovala občanům nějaká práva, ale ve skutečnosti mnoho konkrétních zákonů obsahovalo formulaci typu „v mezích zákona“, což sovětskému režimu umožnilo svévolně odepírat občanům jejich práva na základě výkladu „v mezích zákona“. Stejně je tomu u Charty OSN a dalších odvozených smluv a dohod, které definují práva lidí stejným vágním způsobem. Například v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech jsou k ujednáním jako „každý má právo“ připojeny podmínky typu „výše zmiňovaná práva nepodléhají žádným omezením kromě těch, která stanoví zákon“. Nejde tady pouze o nahodilou volbu textu, ale o „zadní dvířka“, která si komunismus záměrně ponechal.

Jak napsal Edward Griffin: „Ve skutečnosti může být každičké právo vyjmenované v dohodě OSN o lidských právech zákonně odepřeno, pakliže politici usoudí, že je to nutné ,pro ochranu národní bezpečnosti, veřejného pořádku, veřejného zdraví nebo morálky nebo práv a svobod druhýchʻ. Většina válek a národních zločinů je páchána ve jménu jedné z těchto [zákonných podmínek].“ [15] Pro svobodné státy není snadné svévolně odepřít občanům jejich svobody, zato komunistické režimy mohou otevřeně zneužít mezer obsažených ve Všeobecné deklaraci lidských práv.

c) Propagace politických myšlenek komunismu ve světě

Duch komunismu prostřednictvím svých agentů opakovaně vyvolává globální problémy a tvrdí, že tyto problémy lze vyřešit pouze mezinárodní spoluprací a globálními mocenskými strukturami. Jeho pravým cílem je ustavit světovládu. V důsledku toho jsou státy čím dál víc omezovány a regulovány neustále rostoucím počtem mezinárodních úmluv. Výsledkem je oslabování národní suverenity.

Řada skupin takovéto mezinárodní mocenské struktury podporuje, a přestože možná nejde o komunisty, jejich tvrzení odpovídají záměrům komunistických cílů, tj. eliminovat jednotlivé národy a nahradit je jednou světovou vládou.

V šestnácté kapitole jsme detailně probrali, jak komunismus používá tvrzení o ochraně životního prostředí k prosazení své agendy. Environmentalismus jde na ruku snaze o oslabení národní suverenity a propaguje nadnárodní politickou moc.

Jistá mediální celebrita prohlásila v roce 1970 na Den Země: „Lidstvo potřebuje světový řád. Plně suverénní národ není schopen vypořádat se s otravou životního prostředí. … Správa planety proto vyžaduje světovou vládu, ať již hovoříme o potřebě zabránit válce, nebo potřebě předcházet konečnému zničení životních podmínek.“ [16] 

Humanistický manifest II z roku 1973 také prohlašuje: „V dějinách lidstva jsme dosáhli zlomového bodu, kdy nejlepší možností je překročit limity národní suverenity a vydat se směrem k budování světového společenství. … Očekáváme tedy vývoj systému světového práva a světového řádu založeného na nadnárodní federální vládě.“ [17]

K založení Programu OSN pro životní prostředí došlo ve skutečnosti právě kvůli tomu, že skupina volající roku 1972 po globální konfederaci považovala ekologické otázky za světový problém, a proto lobbovala za globální řešení a založení mezinárodní organizace pro ochranu přírody. Prvním ředitelem byl Maurice Strong, Kanaďan se silnými socialistickými sklony.

Na Summitu Země v Rio de Janeiru v roce 1992 (rovněž známém jako konference OSN o životním prostředí a rozvoji) hlasovalo 178 vlád za přijetí „Agendy 21“. Tento osmisetstránkový dokument rozebírá různá témata, od životního prostředí přes práva žen až po lékařskou péči. Vlivná vědkyně pracující v Programu OSN pro životní prostředí napsala: „Národní suverenita, tedy schopnost země kontrolovat události na svém území, už v dnešním světě pozbyla významu, jelikož hranice jsou běžně narušovány znečištěním, mezinárodním obchodem, finančními toky a uprchlíky. … Národy prakticky přenechávají část své suverenity mezinárodní komunitě a začínají vytvářet nový systém mezinárodní environmentální správy jako způsob řešení jinak nezvládnutelných problémů.“ [18]

Na povrchu se zdají tato zdůvodnění pro světovládu skvělá, ale jejich pravým účelem je propagace komunismu a světová nadvláda. Komunistické režimy často veřejně odsuzují zasahování do vnitřních záležitostí států, ale přitom jsou aktivně zapojeny v nejrůznějších mezinárodních organizacích, kde prosazují koncept globální vlády.

Butrus Butrus-Ghálí za svého předsednictví mezi lety 1992 až 1996 inicioval rychlý postup OSN ke světové vládě. Tajemník se zasazoval o utvoření stálého vojska OSN a tlačil na právo vybírat daně. [19] Bylo to díky opozici USA, že se mu nepodařilo setrvat na postu i ve druhém funkčním období. Kdyby se opět hlavou OSN stal, kdo ví, jakou moc by dnes organizace měla.

Bývalý generální tajemník OSN Kofi Annan v roce 2002 prohlásil: „Ve věku vzájemné provázanosti je světové občanství rozhodujícím pilířem pokroku.“ Robert Chandler, strategický analytik, který pracoval pro letectvo Spojených států a Bílý dům, se domnívá, že Annanův takzvaný pokrok by zničil národní suverenitu jednotlivých zemí a otevřel cestu pro globální občanskou společnost bez hranic pod nadvládou „masivní, odosobněné mezinárodní byrokracie, která … poníží jednotlivce na úroveň mravenčích dělníků v autoritativním vesmíru“. Program OSN s názvem „Vzdělávání ke kultuře míru“ je ve skutečnosti organizováno a vedeno ultralevičáky, o nichž se Chandler domnívá, že chtějí zničit suverenitu národů a vytvořit totalitní světovládu bez hranic. [20]

Kniha Odhalený komunista (The Naked Communist) z roku 1958 vyjmenovává 45 cílů komunismu, z nichž jeden zní: „Propagujte OSN jako jedinou naději pro lidstvo. Pokud se bude přepisovat její charta, vyžadujte, aby byla založena jako světovláda s nezávislými ozbrojenými silami.“ [21] Ustavení světové vlády nelze dosáhnout v krátkodobém horizontu, proto komunisté a globalisté využívají nejrůznějších problémů v rozličných oblastech k založení mezinárodních institucí a pak propagují jednotu těchto institucí a dále lobbují za závislost na OSN s konečným cílem dosáhnout světovlády.

d) Světová vláda a totalita

Není nic špatného na předjímání lepšího světa či budoucnosti, ale snažit se o zavedení světovlády, která má vyřešit všechny problémy lidstva, se v ničem neliší od scestné „diktatury proletariátu“ nebo centrálního plánování, které tak prosazuje komunismus.

Obhajování světovlády, záměrné zveličování role OSN, vykreslování OSN jako všelék pro vyřešení veškerých problémů dnešního světa, to vše je součástí snah hrát si na boha a určovat budoucnost lidstva. Kdyby k nastolení takového režimu skutečně došlo, nevyhnutelně by upadl do totality komunistického stylu.

Aby světová vláda přilákala jednotlivé státy k účasti, nabídne jim lákavé výhody, naslibuje blahobyt pro lidstvo a plán na globální utopii.

K tomu, aby mohla světová vláda opravdu řešit globální problémy, musí zvolit nějakou strategii, ať již politickou, vojenskou, ekonomickou či jinou. K prosazení takovýchto kroků v celosvětovém měřítku by si světová vláda musela zvolit určitou formu vlády, a zcela jistě by to nebyla svobodná demokracie, jakou známe v USA, nýbrž silná totalitní vláda, jakou byla ta v bývalém Sovětském svazu nebo jakou je dnešní komunistický režim v Číně.

Tato centralizace by pozvedla státní moc na bezprecedentní úroveň a adekvátně s tím by stoupla i státní kontrola nad společností. V této fázi by se taková světovláda již nestarala o to, zda je mezi všemi státy dosaženo shody a nebrala by v potaz závazky vůči jednotlivým zemím. Místo toho by se zaměřila pouze na rázné zavedení svých opatření.

Na světě dnes existují mezi jednotlivými zeměmi velké rozdíly. Je řada zemí, které nemají ani ortodoxní víru, ani svobodu, nemluvě o úctě k lidským právům nebo vysokým morálním měřítkům. Když se státy spojí, aby utvořily jednu světovládu, taková vláda převezme nejnižší dané standardy a odmítne jakékoliv požadavky vztahující se k víře, morálce a lidským právům. Jinými slovy, za účelem sjednocení dostanou země v těchto otázkách volnou ruku s odvoláním se na koncept takzvané neutrality v náboženství, morálce a lidských právech. Aby světovláda sjednotila svět, bude nevyhnutelně prosazovat kulturu hlavního proudu, přestože každý stát má své vlastní kulturní tradice a náboženská přesvědčení. 

Mezi všemi těmi odborníky, intelektuály a vládami, kteří aktivně obhajují myšlenku světovlády, je většina z nich ateisty nebo jsou zastánci progresivních názorů na náboženskou víru. Je očividné, že světovláda by měla ateismus jako svou stěžejní hodnotu. Jde o neodvratný důsledek, jelikož hnací silou za konceptem světovlády je komunismus. Mimo to, protože mezi národy panují kulturní a lingvistické rozdíly, které by komplikovaly globální autoritu, zastánci světovlády se často staví proti konceptům, jako je patriotismus nebo upřednostňování lokální kultury, které jsou nezbytné pro blaho národních států.

Aby si tato světovláda udržela moc, musí násilně zavádět ideologickou převýchovu a uchylovat se k násilí. Aby u členských států zabránila roztříštěnosti a kampaním za nezávislost, musela by světovláda značně posílit svou vojenskou a policejní moc a zpřísnit kontrolu nad svobodou projevu a nad médii.

Vláda země nebo regionu, kde lidé nemají společnou víru a kulturu, se musí spoléhat pouze na totalitní vládu, aby se udržela u moci. Výsledkem by bylo omezení osobní svobody občanů.

Proto by světová vláda nezbytně musela být vládou totalitní. Výsledek by nebyl v ničem odlišný od komunistických režimů dneška, které zotročují a degradují vlastní lid. Jediným rozdílem by bylo pouze to, že totalitní vláda by se nevztahovala na jedinou zemi, ale na celou zeměkouli, kdy by komunistický přízrak zůstal prakticky bez opozice a mohl realizovat své plány ke zničení tradičních kultur, vyhlazení duchovní víry a konečnému zničení samotného lidstva.

4. Kulturní globalizace: způsob, jak zkazit lidstvo

Jak se ve světě rozšiřuje kulturní výměna a tok kapitálu, po zeměkouli se přenášejí i různé pokřivené kulturní formy, které komunismus vytvořil v posledních přibližně sto letech, například moderní umění, literatura a myšlenky, filmy a televize, dekadentní životní styl, oportunismus, materialismus a konzumní způsob života. Kulturní tradice různých etnických skupin jsou v tomto procesu zbaveny svých externích forem a odříznuty od svého původního významu, což má za následek pozměněné, zkažené kultury. Tyto odchýlené kultury sice dosáhly cíle ziskovosti, ale zároveň rychle zkazily morální hodnoty lidí všude, kde se rozšířily.

Německý komunistický aktivista Willi Münzenberg, který je jedním ze zakladatelů frankfurtské školy, řekl: „Musíme zorganizovat intelektuály a použít je, aby lidem zprotivili západní civilizaci. Jedině pak, až zkazí všechny její hodnoty a znemožní život, můžeme nastolit diktaturu proletariátu.“ [22]

Jak jsme popsali v předchozích kapitolách této knihy, dědictví západní civilizace bylo nahrazeno pokřivenou moderní pop kulturou. Globalizace a globalismus přinášejí tuto zkaženost do všech koutů světa.

Celosvětově jsou politickým, ekonomickým i vojenským lídrem Spojené státy. Toto vůdcovství se přenáší i na americkou kulturu, která je ochotně přijímána a adoptována ostatními zeměmi a regiony. Po infiltraci a narušení rodiny, politiky, ekonomie, práva, umění, sdělovacích prostředků a lidové kultury napříč všemi aspekty denního života ve Spojených státech a po zkažení a zničení tradičních morálních hodnot využil komunismus kulturní globalizace k vývozu této zkažené kultury. Tato kultura opěvovaná jako pokročilá kultura z USA se rozšířila do celého světa. Díky hollywoodským filmům se ženy v konzervativních vesničkách odlehlých regionů Číny dozvídají, že svobodné matky, mimomanželské vztahy a sexuální svoboda jsou všechno „normální“ aspekty života na „pokrokovém“ Západě. Od Ekvádoru v Jižní Americe přes Malajsii v jihovýchodní Asii až po Fidži v Tichomoří, tam všude se rocková hudba stala nesmírně oblíbenou. Ideologie v pozadí amerických školních osnov pro střední školy, vytvořená kulturními marxisty, byla takřka okamžitě zohledněna ve středoškolských učebnicích na Tchaj-wanu. V mžiku oka spatříte newyorské hnutí Occupy Wall Street na televizních obrazovkách v odlehlých horách někde v Indii.

Kulturní globalizace je hurikán, který rozmetává zkaženou kulturu Západu a stranickou kulturu totalitních komunistických režimů po celém světě, přičemž nelítostně odnáší tradiční hodnoty, které vedly lidstvo po tisíce let.

a) Ničení světových kulturních tradic   

Kultura každé národnosti na světě má jedinečné charakteristiky a nese v sobě hluboké vlivy z vlastní historie. Navzdory rozdílům mezi kulturami jednotlivých národností se tradice všech řídí těmi samými božsky ustanovenými univerzálními hodnotami. Technologický rozvoj po průmyslové revoluci přinesl do našich životů větší pohodlí a tradice se díky vlivu pokrokářství obecně považují za něco zpátečnického. Novým standardem je nyní měřit vše podle toho, zda je to moderní, nové a „progresivní“, nebo podle toho, zda to má komerční hodnotu.

Komunismus propaguje hodnoty, které jsou zdánlivě ušlechtilé, ale ve skutečnosti je jejich cílem, aby lidstvo opustilo tradiční hodnoty a nahradilo je homogenními a pokřivenými hodnotami moderními. Dnešní takzvané společné hodnoty utvořené kulturní výměnou v procesu globalizace už nepatří k žádné konkrétní tradici: jsou to moderní hodnoty. Prvky a hodnoty, které si globalizace osvojuje, se odchylují od tradic. Zahrnují pouze ty nejpovrchnější prvky existujícího kulturního dědictví a stránky, jež lze komercializovat. Názory o „společném osudu lidstva“ a „naší společné budoucnosti“ jsou výsledkem právě takovýchto odchýlených hodnot.

Nejnižší standard, který se v rámci kulturní globalizace celosvětově uznává, se projevuje také v konzumním stylu života, jenž vede globální kulturu. Design výrobků a to, jak se propagují, je v honbě za ekonomickými zájmy stavěn tak, aby přitahoval přízemní instinkty spotřebitelů. Cílem je ovládat lidstvo uspokojováním jeho povrchních tužeb.

Globální spotřebitelská kultura je využívána k rozbití tradic z vícero úhlů. Zaprvé, u výrobků jsou odstraňovány jejich jedinečné rysy a vnitřní významy dané národnosti. Jinými slovy, z výrobků se prostřednictvím dekulturace nebo standardizace odstraňují tradiční prvky. Čím víc je skupina lidí odcizena od svého kulturního dědictví a víry, tím snadněji propadá takovéto zjednodušené konzumní kultuře. Časem díky globalizaci poklesnou zvyky a identita této skupiny obyvatel na nízkou úroveň, která je potřebná pouze k zachování levné komerční kultury prosté hlubších významů a mravních zásad.

Zadruhé, globalizace mediálního průmyslu vedla k monopolizaci a komunistické prvky tak mohou snadno využít pokřiveného smýšlení producentů, propagovat povrchní kulturní aspekty výrobků a přitom podsouvat marxistickou ideologii. Hybridizace kultur prostřednictvím globalizace se tak stává dalším kanálem pro propagaci komunistické ideologie.

Zatřetí, globální kultura dělá z konzumu hlavní kulturní proud společnosti. Reklamy, filmy, televizní show a sociální média bez ustání bombardují spotřebitele myšlenkou, že pokud nekonzumují či nevlastní určitý výrobek nebo se nenechávají určitým způsobem bavit, pak nežijí skutečný život. Komunismus využívá různých prostředků a způsobů zábavy, jak lidi pobídnout k uspokojování svých tužeb. Jak se lidé těmto touhám oddávají, vzdalují se od duchovní sféry, a během pár generací se odkloní od odvěké víry v Boha a od tradičních hodnot.

Jak komunismus rychle šíří svou ideologii na pozadí globalizace, využívá také mentality stáda. Lidé jsou často vystavováni sociálním médiím, reklamám, televizním pořadům, filmům a zprávám, kde se vyskytují nejrůznější antitradiční ideologie. To vytváří iluzi, že takové odchýlené ideologie představují globální konsenzus. Lidé se postupně stávají otupělými vůči škodě, kterou tyto ideologie páchají. Pokřivené chování se považuje za módní a lidé jsou povzbuzováni k tomu, aby na ně byli hrdí. Konzumace návykových látek, sexuální svoboda, pokřivená hudba, abstraktní umění a mnohé další, to všechno tuto módní vlnu šíří.

Moderní umění je zdegenerované a porušuje všechny tradiční definice estetiky. Někteří jedinci si to možná ze začátku uvědomili, ale když jsou moderní díla neustále vystavována na prestižních místech a prodávají se za vysoké ceny, a jak média neustále informují o temných a podivných uměleckých předmětech, lidé začnou věřit tomu, že oni jsou ti, kdo nedrží krok s dobou, a že si musí pozměnit svůj vkus. A tak lidé začínají potlačovat vlastní vnímání toho, co je krásné, aby dávali přednost zkaženým uměleckým formám.

Do každého koutu světa se momentálně šíří všemožné podoby zkažené kultury maskované jako západní kultura. Obzvlášť Hollywood se stal hlavním nositelem nejrůznějších ideologií pramenících z kulturního marxismu. Specifické rysy filmového průmyslu umožňují, aby lidé podvědomě přijímali jeho hodnoty. V třinácté kapitole této knihy jsme popsali, že film má ohromnou moc. Dokáže vyobrazit podmanivou atmosféru, příběhy a osobnosti a vtáhnout diváka do pohledu režiséra. Filmy z Hollywoodu hrají při tvarování hodnot a světonázoru diváků velkou roli.

V této knize jsme rovněž probrali, jak kulturní marxismus pohltil západní školství (viz dvanáctá kapitola) a vystavuje zahraniční studenty různým levicovým ideologiím. Když se tito studenti pak navrátí do svých rodných zemí, sami se stanou šiřiteli těchto ideologií. V jejich zemích jsou tyto zkažené ideologie považovány za atraktivní, protože na západní státy se pohlíží jako na technologicky zdatné a ekonomicky rozvinuté, a tudíž tyto ideologie nenarážejí na větší odpor, přičemž ničí místní tradiční kulturu.

Tyto moderní globalistické hodnoty dnes najdeme všude v hlavním proudu společnosti, a to díky korporátní kultuře panující v nadnárodních společnostech. Zejména propagace sexuálního osvobození se díky globalizaci rozšířila velmi rychle a vážně přispěla k narušení morálních hodnot tradiční společnosti.

Jistý velký nadnárodní řetězec oznámil roku 2016, že toalety a šatny v jeho obchodech budou brát ohled na transgenderové osoby, což znamená, že jakýkoliv muž by mohl vstoupit na toalety pro ženy nebo do ženských šaten za předpokladu, že o sobě bude prohlašovat, že je žena. Americký svaz rodin vyzval spotřebitele, aby tuto firmu bojkotovali, protože její interní předpisy by mohly ublížit ženám a dětem. K datu, kdy tohle píšeme, se k bojkotu prodejního řetězce přidalo prostřednictvím podpisu přes 1,5 milionu lidí. [23] Jenže bojkoty tohoto druhu už jsou nereálné, protože podobná opatření postupně zavádějí firmy napříč každým odvětvím. Komunismu se daří využívat mentality stáda díky tomu, že řada lidí nemá dostatečně silnou vůli. Jakmile se lidstvo odchýlí od božsky ustanovených tradic, všechno se stane relativním a časem se mění. Tato situace je jako stvořená pro zneužití.

Podle předpokladů globalizace se vzájemná úcta a tolerance k různým národním kulturám stala hlavním názorovým proudem. Komunismus toho zneužil ke svévolnému rozšíření konceptu tolerance, a učinil z hodnotové neutrality „globální shodu“, čímž obhajuje pokřivené myšlenky.

b) Role OSN při šíření pokřivených hodnot

Článek 13 Úmluvy OSN o právech dítěte uvádí: „Dítě má právo na svobodu projevu: toto právo zahrnuje vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem, prostřednictvím umění nebo jakýmikoli jinými prostředky podle volby dítěte.“ [24]

Někteří intelektuálové se tázali, zda to, že rodiče nedovolí svým dětem, aby nosily trička se satanistickými symboly, neznamená porušení dětských práv. Děti mohou mít mylný úsudek. Pokud spáchají zločin nebo poruší etické normy, mohou rodiče své děti potrestat? Tyto obavy nejsou neopodstatněné. Kanadské Ontario schválilo v roce 2017 zákon o tom, že rodiče by neměli svým dětem odepírat právo zvolit si vlastní pohlaví. Rodiče, kteří nepřijmou nově zvolenou pohlavní identitu svého potomka, mohou být obviněni z týrání dětí a stát jim je může odebrat. [25]

Světová zdravotnická organizace oznámila v roce 1990, že homosexualita není duševní choroba, což obrovsky povzbudilo hnutí LGBT na celém světě. Díky globalizaci se globálně rozšířil AIDS a homosexuálové jako nejnáchylnější skupina se stala středobodem veřejné diskuze a společenských obav. Komunismus tedy propagoval šíření agendy LGBT. JAR byla první zemí, která představila v Radě OSN pro lidská práva nové pravidlo, které by požadovalo, aby se uznání sexuální orientace a pohlavní identity používalo jako indikátor lidských práv. Úmluva byla nakonec přijata. Ve skutečnosti jde o normalizaci věcí, které bývaly dříve považovány za úchylné myšlenky, a přiřazuje se jim stejná důležitost jako přirozeným právům.

Komunismus používá globalizaci, aby celoplošně zmrzačil a zničil tradiční kulturu a morální hodnoty. Využívá k tomu rozvinuté země, nadnárodní korporace a mezinárodní orgány. Lidé jsou ponořeni do povrchního pohodlí, které globální život přináší, ale netuší, že se jim rapidně mění myšlení a vědomí. Tyto naprosto nové myšlenky pohltily za posledních několik desetiletí značnou část světa jako zuřivé tsunami. Všude tam, kam tyto myšlenky zamíří, se mění kultura a civilizace bloudí. Uniknout tomu nedokáží ani ty nejstarší a nejuzavřenější státy. Bude-li tento trend pokračovat, povede to ke zničení samotné civilizace.

Tradiční kultura je kořenem lidské existence a důležitou zárukou toho, že si lidské bytosti zachovají morální standardy. Je to klíč k tomu, aby mohly být lidské bytosti zachráněny svým Stvořitelem. V procesu globalizace byla tradiční kultura pokřivena či dokonce zničena uspořádáními komunistického přízraku, v důsledku čehož čelí lidská civilizace dlouholeté bezprecedentní krizi.

5. Prosazování národního dědictví a univerzálních hodnot

Různé národy a země existují již tisíciletí. I když existují v rozdílných geografických oblastech, zaujímají rozdílné formy společnosti a řídí se rozdílnými politickými systémy, i když používají odlišné jazyky a mají odlišné kulturní a psychologické charakteristiky, přesto všichni sdílí společné univerzální hodnoty a ty jsou základem tradiční kultury u každé z etnických skupin.

Tím, že přízrak komunismu použil v posledních několika staletích globalismu ve spolupráci s dalšími dějinnými procesy, značně si rozšířil svou moc v lidském světě a přinesl velké škody tradiční kultuře lidstva inspirované nebesy.

V první polovině 20. století se komunisté ujali moci v Rusku a následně v Číně, kde ve velkém vyvraždili kulturní elity obou národů a zničili tradiční kulturu. Po druhé světové válce infiltrovaly komunistické státy mezinárodní organizace jako OSN a získaly nad nimi kontrolu. Tyto země zneužily demokratických procesů k tomu, aby většina převálcovala menšinu a penězi si koupily malé státy ve snaze zneužít nadnárodní moc OSN k šíření svého politického systému ve světě.

Zejména po skončení druhé světové války začal komunismus používat mezinárodní politickou, ekonomickou a kulturní výměnu a spolupráci k rozšíření globalizace a k její kontrole. Globalistické instituce prosazují pokřivené hodnoty prakticky v každém státě na zeměkouli a pomáhají přízraku komunismu při systematickém ničení univerzálních hodnot, tradiční kultury a duchovní víry.

Po o něco víc než sto letech od objevení se komunismu na mezinárodní sféře získaly tyto nadnárodní politické a ekonomické síly obrovskou moc a ohrožují všechny suverénní státy svou agendou světové vlády.

Jedině návratem k tradicím mohou lidské bytosti znovu nastolit svou národní identitu a suverenitu a vytvořit harmonické mezinárodní prostředí, kde se všichni budou řídit počestnými univerzálními hodnotami. To umožní lidstvu zapudit přízrak komunismu a žít pod ochranou Boha a v jeho milosti.

Odkazy

1. Karl Marx a Friedrich Engels, „The German Ideology“, Marx-Engels Collected Works, sv. 5 (1932), zhlédnuto 4. května 2020 na Marxists Internet Archive, https://www.marxists.org/archive/marx/works/1845/german-ideology/index.htm

2. V. I. Lenin, „The Third, Communist International“,  Lenin’s Collected Works, 4. anglické vydání, svazek 29 (Moscow: Progress Publishers, 1972), 240–241, https://www.marxists.org/archive/lenin/works/1919/mar/x04.htm.

3. G. Edward Griffin, Fearful Master: A Second Look at the United Nations (Appleton, WI: Western Islands, 1964), kapitola 7.

4. William Z. Foster, Toward Soviet America (New York: Coward-McCann, 1932), kapitola 5, zhlédnuto 4. května 2020 na Marxists Internet Archive, https://www.marxists.org/archive/foster/1932/toward/06.htm.

5. James Bovard, „The World Bank vs. the World’s Poor“,  Cato Institute Policy Analysis No. 92, 28. září 1987, https://object.cato.org/sites/cato.org/files/pubs/pdf/pa092.pdf.

6. Dani Rodrik, The Globalization Paradox: Why Global Markets, States, and Democracy Can’t Coexist (New York: Oxford University Press, 2011), 19.

7. Robert Atkinson, „Why the 2000s Were a Lost Decade for American Manufacturing“, IndustryWeek,14. března 2013, https://www.industryweek.com/the-economy/article/22006840/why-the-2000s-were-a-lost-decade-for-american-manufacturing

8. U.S. Bureau of Labor Statistics, „A Profile of the Working Poor, 2016“, BLS Reports, červenec 2018, https://www.bls.gov/opub/reports/working-poor/2016/home.htm.

9. William F. Jasper, Global Tyranny… Step by Step: The United Nations and the Emerging New World Order (Appleton, WI.: Western Islands Publishers, 1992), kap. 4.

10. J. Edgar Hoover, citace dle: Griffin, Fearful Master, 48.

11. Amity Shlaes, “Communism Becomes Cronyism at the UN,” The Wall Street Journal, 24. října 1991.

12. Colum Lynch, „China Enlists U.N. to Promote Its Belt and Road Project“,  Foreign Policy, 10. května 2018, https://foreignpolicy.com/2018/05/10/china-enlists-u-n-to-promote-its-belt-and-road-project/.

13. Dore Gold, Tower of Babble: How the United Nations Has Fueled Global Chaos (New York, Crown Forum, 2004), 1-24.

14. Dore Gold, citace dle: Robert Chandler, Shadow World: Resurgent Russia, The Global New Left, and Radical Islam (Washington, DC: Regnery Publishing, 2008), 403.

15. Griffin, Fearful Master, kapitola 11.

16. Norman Cousins, citace dle: Gary Benoit, „,Earth Dayʽ – The Greatest Sham on Earth“, The New American, 21. dubna 2016, https://www.thenewamerican.com/tech/environment/item/23011-earth-day-the-greatest-sham-on-earth.

17. American Humanist Association, „Humanist Manifesto II“ (Washington, DC: American Humanist Association, 1973), https://americanhumanist.org/what-is-humanism/manifesto2..

18. Hilary F. French et al., „After the Earth Summit: The Future of Environmental Governance“, Worldwatch Institute 107, březen 1992.

19. Jasper, Global Tyranny, kap. 4.

20. Chandler, Shadow World, 401–403.

21. W. Cleon Skousen, The Naked Communist (Salt Lake City: Izzard Ink Publishing, 1958, 2014), kapitola 12.

22. Willi Münzenberg, citace dle: Bernard Connolly, The Rotten Heart of Europe: Dirty War for Europe’s Money (London: Faber & Faber, 2013).

23. „Sign the Boycott Target Pledge!“,  American Family Association, duben 2016, https://www.afa.net/target.

24. United Nations Office of the High Commissioner for Human Rights, „Convention on the Rights of the Child“ (Geneva: United Nations, 1989), https://www.ohchr.org/en/professionalinterest/pages/crc.aspx.

25. Grace Carr, „Ontario Makes Disapproval of Kid’s Gender Choice Potential Child Abuse“,  The Daily Caller, 5. června 2017, https://dailycaller.com/2017/06/05/ontario-makes-disapproval-of-kids-gender-choice-child-abuse/.

Související témata

Související články

Přečtěte si také

Odborníci poukazují na selhání New York Times ve zpravodajství o Izraeli
Odborníci poukazují na selhání New York Times ve zpravodajství o Izraeli

Dlouhodobá neobjektivita novin při informování o Izraeli a židovských otázkách se podle odborníků zhoršila s přílivem mladých uvědomělých „woke“...

Nové vzdělávací programy vytvářejí aktivisté a neziskovky financované miliardáři a bankou
Nové vzdělávací programy vytvářejí aktivisté a neziskovky financované miliardáři a bankou

Co se tedy mají žáci naučit a kdo revizi vzdělávacích programů dlouhodobě připravoval? Bylo to ministerstvo školství nebo již moc výkonnou ovládají neziskovky? Kdo to všechno platí? Na tyto otázky odpovídám v následující analýze.

„Hlavy z písku ven!“ Archa 21 otevírá post-covidový diskurz
„Hlavy z písku ven!“ Archa 21 otevírá post-covidový diskurz

Tým Archy 21 pořádal setkání známých osobností a veřejnosti, které má být „první z řady akcí k občanskému poučení a posílení z covidové krize“. Řečníci zavzpomínali na tehdejší události...

Zásobování energií budoucnosti: Jaderná fúze dosahuje teplot slunečního jádra
Zásobování energií budoucnosti: Jaderná fúze dosahuje teplot slunečního jádra

Jaderná fúze je považována za ideální způsob výroby energie, ale navzdory velkému počtu výzkumných projektů se zdá, že její realizace je vzdálena ještě 50 let. Současný průlom je také charakterizován tím, že „je před námi ještě hodně práce“.

„Alarmující“. Nikotin užívá polovina mladých do 24 let. Roste obliba elektronických cigaret a nikotinových sáčků
„Alarmující“. Nikotin užívá polovina mladých do 24 let. Roste obliba elektronických cigaret a nikotinových sáčků

Nikotin užívá třetina Čechů starších 15 let, přičemž mezi mladými ve věku 15–24 let jde o 50 procent osob. Stabilně roste také oblíbenost ochucených elektronických cigaret a nikotinových sáčků. Vyplývá to z průzkumu NAUTA, který každoročně uveřejňuje Státní zdravotní ústav.