Přízrak komunismu nezmizel s rozpadem komunistické strany ve východní Evropě

Epoch Times nyní postupně uveřejňuje překlad knihy „Jak přízrak komunismu vládne našemu světu“ redakčního týmu Devíti komentářů ke komunistické straně. Kniha původně vyšla v čínštině. Celá série zde.

Obsah

Úvod

1. Globalizace a komunismus

2. Ekonomická globalizace
a) Globalizace rodí ekonomiku komunistického stylu
b) Globalizace podporuje komunismus v rozvojových zemích
c) Globalizace vytváří polarizaci bohatství a umožňuje komunistickou ideologii d) Opozice vůči globalizaci napomáhá komunistické ideologii
e) Západní kapitalismus si hýčká Komunistickou stranu Číny

3. Politická globalizace
a) OSN rozšiřuje politickou moc komunismu
b) Komunistická ideologie podkopává lidskoprávní ideály OSN
c) Globalizace podporuje myšlenky komunistické politiky
d) Světová vláda vede k totalitě

4. Kulturní globalizace: způsob, jak zkazit lidstvo
a) Kulturní globalizace ničí tradice   
b) Vyspělé západní země vyvážejí antitradiční kulturu
c) Nadnárodní společnosti šíří deviantní kulturu
d) OSN šíří pokřivené hodnoty

Závěr

Odkazy

Úvod

Za renesance vstoupily lidské dějiny do věku dramatických změn. Průmyslová revoluce, která započala koncem 18. století, značně zvýšila produktivitu. Státní moc každé země prošla obrovskými změnami a struktura světového řádu také zaznamenala radikální změny. Dramatickými proměnami si prošly rovněž uspořádání společnosti, myšlení a náboženské tradice. Ortodoxní víry upadaly, lidská morálka se začala zhoršovat, společnost vstoupila do zmatku a lidské chování ztratilo univerzální měřítka pro posuzování dobrého a zlého.

Za těchto historických okolností se zrodil komunismus. Po bolševické revoluci v Rusku v roce 1917 se Komunistická internacionála, známá jako Třetí internacionála, pokusila vyvézt komunistickou revoluci do světa. V roce 1919 byla založena Komunistická strana Spojených států, zatímco v Číně strana vznikla roku 1921. Koncem 20. let a začátkem 30. let minulého století se světem přehnala ekonomická deprese, což ještě více povzbudilo komunistické ideology, a svět se začal naklánět více doleva. Komunismus se napevno usadil v Sovětském svazu a i v Číně využil příležitosti k růstu.

Roku 1949 se Komunistická strana Číny ujala v říši středu moci a s tím začala i vlna násilného komunismu. Sovětský svaz a Čínská lidová republika převzaly otěže vlády v desítkách zemí a tato třetina světové populace vytvořila konfrontační blok vůči Západu. Následovala studená válka trvající polovinu století.

Násilný komunismus ohrožuje celé lidstvo, ale většina lidí ve svobodném světě opomíjí nenásilné komunistické faktory, které se plíživě rozvíjejí v jejich vlastním národě. Všechny možné para-komunistické ideologie a hnutí na Západě, včetně neskrývaných komunistů, sociálních demokratů, Fabiánské společnosti a dalších pronikly do západních vlád, obchodního světa a vzdělávacích a kulturních kruhů.

Protikulturní hnutí na Západě v 60. letech minulého století i kulturní revoluce v Číně byly způsobeny komunistickými prvky. V 70. letech se rebelující mladí lidé na Západě vydali na „dlouhý pochod institucemi“, což byl pokus o narušení tradiční kultury zevnitř s cílem chopit se společenského a kulturního vedení. Těmto lidem netrvalo o moc déle než jednu dekádu, aby dosáhli znepokojivého úspěchu.

Po pádu Berlínské zdi a rozpadu Sovětského svazu oslavovali někteří lidé konec jedné etapy dějin a konec komunismu, zatímco druzí se strachovali o střet civilizací. Ale jen nemnoho lidí si v té době uvědomovalo, že komunismus ve snaze ovládnout svět na sebe převzal nové podoby a převleky. Jeho novým heslem se stala globalizace.

S příchodem průmyslové revoluce a s rozvojem vědy a techniky je pohyb lidí čím dál častější a stejně tak dynamické jsou změny v ekonomice, politice a vědecko-technickém světě. Díky moderním komunikačním prostředkům, dopravě, počítačům a digitálním sítím se vzdálenosti smrskly a hranice, které stály v cestě po tisíce let, jsou dnes smazány. A tak se zdá, že se svět zmenšil. Kontakty mezi jednotlivými státy dosahují bezprecedentní úrovně a svět je čím dál tím uniformnější. Toto zesilování globální spolupráce je přirozeným výsledkem technologického vývoje, nárůstu populace, rozšíření produkce a migrace. Jinými slovy, takováto globalizace je výsledkem přirozeného historického vývoje.

Existuje však ještě jeden druh globalizace, a ten je výsledkem toho, jak komunistické ideologie využily přirozeného procesu globalizace k rozvrácení lidstva. A právě takovéto formě globalizace se budeme v této kapitole věnovat. 

Podstatou globalizace podle komunistického scénáře je v zásadě rychlé a dalekosáhlé šíření těch nejhorších prvků jak komunistických, tak nekomunistických režimů. Způsoby šíření jsou založeny na velkých politických, ekonomických, finančních a kulturních operacích s cílem co nejrychleji vymazat hranice mezi národy a lidmi. Záměrem je zničit víru, mravy a tradiční kulturu, což jsou všechno činitele, na nichž závisí samotné přežití lidstva a jeho spása. Všechny tyto kroky mají za úkol lidstvo zničit.

Tato kniha opakovaně zdůrazňuje, že komunismus není pouze nějaká teorie, nýbrž zlovolný duch, který skutečně existuje a snaží se lidstvo zničit. Tomuto přízraku nezáleží na jedné jediné politické ideologii. Když to podmínky dovolí, využívá klidně i politické a ekonomické teorie, jež jsou v protikladu k běžné komunistické ideologii. Od 90. let se u globalizace tvrdí, že má šířit demokracii, svobodný trh a tržní ekonomiku a řada levicových skupin se tudíž vůči ní vyhrazuje. Ale tito lidé si neuvědomují, že přízrak komunismu operuje na vyšší úrovni. Politická světovláda, ekonomická globalizace, Agenda 21 a nejrůznější mezinárodní ujednání se staly nástroji pro ovládnutí a zničení lidstva.

Globalizace, jež se také označuje jako „globalismus“, je něco, co je ovládáno duchem komunismu, a za poslední desetiletí se tomuto fenoménu podařilo učinit neskutečný pokrok hned v několika oblastech. Tato kapitola se zaměřuje na ekonomické, politické a kulturní aspekty této podoby globalizace. 

Idea globalizace má někdy protichůdný obsah, ale v praxi vykazuje rysy vysoce podobné s komunismem. Je založena na ateismu a materialismu a slibuje nádhernou utopii, království nebeské na zemi, království, kde všichni budou bohatí, sobě rovní a kde nebude existovat vykořisťování, útlak a diskriminace. A na to všechno bude dohlížet laskavá nadnárodní vláda.

Tato ideologie přirozeně vyčleňuje tradiční kulturu všech národnostních skupin, které jsou založeny na víře v boha a vedou lidi k počestnosti. Za poslední roky je čím dál zjevnější, že tato ideologie je založena na levicových principech „politické korektnosti“, „sociální spravedlnosti“, „hodnotové neutralitě“ a „naprostém rovnostářství“.

Každá země má svou vlastní kulturu, ale tradičně je každá z nich založena na jistých univerzálních hodnotách. Národní suverenita a kulturní tradice každé etnické skupiny hrají důležitou roli v sebeurčení národa a jeho dědictví a nabízejí ochranu všem etnickým skupinám před infiltrací mocnými vnějšími silami, včetně komunismu.

Poté, co se utvoří globální světovláda, komunismus snadno dosáhne svého cíle – napříč národy zrušit soukromý majetek, rasy, tradiční kulturu i pojem národa samotného. Globalizace v tomto směru hraje ničivou roli, neboť podkopává lidské tradice a etické hodnoty a šíří levicové ideologie a komunismus. Hovořit o komunistických kořenech globalizace a podobnosti mezi globalismem a komunismem je citlivé téma, nicméně se mu nelze vyhnout, jelikož jde o nesmírně důležitou a naléhavou otázku. 

1. Globalizace a komunismus

Marx ve svých pracích nehovořil o pojmu globalizace, nýbrž používal výraz „světové dějiny“. V Komunistickém manifestu Marx tvrdí, že globální šíření kapitalismu nevyhnutelně vytvoří obrovský proletariát a proletářská revoluce pak zachvátí celou zeměkouli, svrhne kapitalismus a dosáhne „ráje“ – komunismu. [1] 

Marx napsal: „Proletariát tudíž může existovat pouze v [prostředí] světově-dějinném, stejně jako komunismus, jeho činnost může mít pouze ,světově-dějinnou‘ existenci.“ [2] To znamená, že zavedení komunismu závisí na tom, aby proletariát po celém světě podnikl společné kroky. Komunistická revoluce musí být globální hnutí.

Přestože Lenin později Marxovu doktrínu změnil a navrhl, aby se revoluce odstartovala nejdříve ve slabém bodě kapitalismu (Rusko), komunisté se nikdy nevzdali cíle světové revoluce. V roce 1919 se sovětští komunisté nemohli dočkat založení komunistické internacionály v Moskvě, jejíž pobočky vyrostly ve více než 60 zemích světa. Lenin sám prohlašoval, že cílem komunistické internacionály je založení Světové sovětské republiky. [3]

Americký myslitel G. Edward Griffin shrnul pět cílů komunistické světové revoluce navržených Stalinem v knize Marxismus a národnosti:

1. Zmást, dezorganizovat a zničit síly kapitalismu po celém světě.

2. Sloučit všechny národy do jediného světového ekonomického systému.

3. Přinutit vyspělé země, aby dlouhodobě posílaly finanční pomoc rozvojovým zemím.

4. Rozdělit svět na regionální uskupení typu NATO, SEATO apod. jako přechodný stav k totální světovládě. Obyvatelstvo bude ochotnější vzdát se věrnosti k národu kvůli loajalitě k vágně vymezenému regionu než kvůli světové nadvládě.

5. Později převést tato regionální uskupení pod jedinou světovou diktaturu proletariátu. [4]

Bývalý předseda Komunistické strany USA, William Z. Foster, napsal: „Komunistický svět bude sjednoceným, organizovaným světem. Ekonomický systém bude jedna velká organizace založená na principu plánování, jež se nyní zavádí v SSSR. Americká sovětská vláda bude důležitou sekcí této světovlády.“ [5]

Z učení a jednání Marxe, Lenina, Stalina a Fostera až po „společenství lidského osudu“, kterou navrhuje Komunistická strana Číny, lze jasně vidět, že komunismus se nespokojí s mocí jen v několika zemích. Ideologie komunismu od začátku do konce zahrnuje ambici podrobit si celé lidstvo.

Světová revoluce proletariátu, kterou Marx předvídal, se neuskutečnila. To, co on považoval za zoufalý a skomírající kapitalismus, se nakonec ukázalo jako vítězný, prosperující a vzkvétající systém. S rozpadem Sovětského svazu a komunistického tábora ve východní Evropě zůstala na světě pouze Komunistická strana Číny a hrstka dalších režimů. Vypadalo to, že komunismus se chýlí ke konci a nastává vítězství svobodného světa.

Jenže zatímco Západ věřil, že komunismus byl odmeten na skládku dějin, trend socialismu (počáteční fáze komunismu) vzkvétal. Duch komunismu neskonal, není mrtvý. Skrývá se za různé doktríny a hnutí, a přitom rozkládá, infiltruje a šíří komunistickou ideologii do každého rohu svobodného světa.

Jde o náhodu? Samozřejmě že ne. Globalizace je zdánlivě procesem přirozeného formování, avšak role komunismu v její evoluci je čím dál tím zřetelnější. Komunismus se stal jednou z hlavních ideologií globalizace. Levicové síly v Evropě po druhé světové válce dál sílily. Socialistická internacionála, která prosazuje demokratický socialismus, zahrnovala politické strany z více než stovky států. Tyto strany se v různých zemích dostaly k moci a dokonce se rozšířily ve většině Evropy. Evropa jako celek byla ovlivněna vysokou mírou sociálního zabezpečení, vysokými daněmi a znárodňováním.

Globalizace vykastrovala americký průmysl, zredukovala střední třídu, způsobila stagnaci příjmů, polarizuje bohaté a chudé a vyvolává ve společnosti rozepře. Ve Spojených státech to značně posílilo růst levice a socialismu a za posledních asi deset let posunulo globální politické kormidlo ostře doleva. Levicové síly ve světě tvrdí, že globalizace způsobila nerovnoprávnost v příjmech a polarizaci mezi chudými a bohatými. Společně s těmito argumenty rapidně stoupají protiglobalizační nálady a stávají se novou silou, která oponuje kapitalismu a volá po socialismu.

Komunistické myšlenky infiltrovaly po studené válce ekonomickou globalizaci s cílem vymýtit národní ekonomiky. Cílem bylo podkopat suverenitu národních ekonomických základů každé země. Účelem bylo plně mobilizovat lidskou hamižnost, zatímco západní finanční síly přesunou bohatství nashromážděné společností v průběhu několika stovek let do Číny, aby se tamní komunistická strana mohla rychle obohatit. Strana pak použila toto svižně nabyté bohatství, aby morálně svázala jiné země a stáhla je dolů.

Jako hlava komunistických sil v současném světě Komunistická strana Číny neustále zesiluje ekonomický růst a zároveň vlévá síly do levicových a komunistických stran ve světě. Čínský komunistický režim používá totalitní vládu k podrývání pravidel světového obchodu a nabyté bohatství získané od globálních kapitalistů používá k posílení socialismu. Ekonomická síla čínských komunistů rovněž vedla k rozpoutání jejich politických a vojenských ambicí. Cílem je opět exportovat komunistický model do světa. Z globálního hlediska můžeme říci, že antiglobalizační levicové síly i komunistický režim v Číně, který z globalizace profitoval, jsou na vzestupu právě díky globalizaci. Ve skutečnosti je status quo dnešního světa velmi blízko cíli, který v minulosti navrhoval Stalin.

2. Ekonomická globalizace

Ekonomická globalizace představuje integraci řetězců globálního kapitálu, výroby a obchodu, která započala ve 40. a 50. letech minulého století a zrála v 70. a 80. letech, aby se v 90. letech stala ustanovenou normou. Hnací silou byly mezinárodní organizace a nadnárodní korporace, které požadovaly uvolnění regulí a kontroly, aby se umožnil volný tok kapitálu. Na povrchu byla ekonomická globalizace protlačována západními státy za účelem šíření kapitalismu do zbytku světa.

Naneštěstí se globalizace časem stala účelovým prostředkem k šíření komunismu. Konkrétně globalizace způsobila, že západní státy poskytly čínskému režimu finanční pomoc, což vedlo k vzájemné závislosti mezi kapitalistickou tržní ekonomikou a socialistickou totalitářskou ekonomikou. Západ obětoval své svědomí a univerzální hodnoty výměnou za ekonomické výhody, zatímco komunistický režim v Číně si rozšiřuje sféru vlivu skrze ekonomický nátlak.

a) Globalizace plodí ekonomiky komunistického stylu

Globalizace přetvořila globální ekonomiku na jednu velkou ekonomickou entitu. Při tomto procesu vznikly velké mezinárodní organizace, uzavřely se mezinárodní smlouvy a dohodly se mezinárodní předpisy. Na povrchu to může působit dojmem, že jde o expanzi kapitalismu a volného trhu, ale ve skutečnosti se utvořil unifikovaný ekonomický systém, systém, které může vydávat nařízení rozhodující o osudu firem v mnoha zemích najednou. To je totéž jako vytvoření centralizovaného, totalitního ekonomického systému, jenž je úzce v souladu se Stalinovým cílem sjednotit všechny země do jednoho ekonomického systému. Po založení tohoto mezinárodního finančního pořádku vznikl také fenomén dlouholeté ekonomické pomoci rozvojovým zemím, přesně jako třetí cíl Stalinův.

Co se týče finanční pomoci, mezinárodní finanční organizace obvykle zavádějí v ekonomice státu, kterému se pomáhá, makrointervenci. Použitá metoda má diktátorský charakter. Nejenom, že je vnucená, ona ignoruje také sociální, kulturní i historické podmínky dané země. Ve výsledku to přináší méně svobody a větší centralizaci. Americký akademik James Bovard uvádí, že Světová banka „značně prosazovala znárodnění ekonomik třetího světa a zvýšila politickou a byrokratickou kontrolu nad životy těch nejchudších lidí“. [6]

Ekonomická globalizace vedla také k utvoření homogenní globální ekonomiky, kde panují podobné spotřebitelské trendy a unifikované mechanismy výroby a spotřeby. Malé firmičky, zejména ty, které se zaměřují na tradiční rukodělné a umělecké práce, mají menší prostor k přežití. Řada menších firem a podnikatelů spojených s národnostními menšinami, byly vlnou globalizace jednoduše vyhlazeny. Mnoho lidí přišlo o prostředí, kde by se mohli v podnikání uvnitř hranic vlastní země či oblasti svobodně realizovat. 

Rozvojové země se stávají součástí globálního výrobního řetězce, což oslabuje ekonomickou suverenitu jednotlivých národů a v některých případech to vede ke státnímu kolapsu. Některé země jsou silně zatíženy dluhy, jakož i snahou splácet je, a to od základu narušuje základy svobodných kapitalistických ekonomik.

b) Globalizace podporuje komunismus v rozvojových zemích

Jamajka otevřela krátce po roce 2000 svůj trh a začala ve velkém dovážet levné kravské mléko. Díky tomu se mléko sice stalo daleko dostupnější komoditou, ale také to dovedlo místní chovatele dojných krav k bankrotu. Nedokázali obstát před záplavou levného dovozu ze zahraničí. V Mexiku bývala celá řada továren lehkého průmyslu, ale po vstupu Číny do Světové obchodní organizace se většina pracovních míst zrušila a přemístila do Číny. Protože Mexiko nemá moderní výrobní zařízení, byla to pro zemi velká ztráta. Afrika oplývá nerostným bohatstvím, ale po přívalu zahraničních investic se většina surovin vytěžila a vyvezla pryč, aby se zpracovala tam. Pro místní to znamenalo velmi malý ekonomický zisk.

Zahraniční investice vedou rovněž ke korupci. Globalizace tvrdí, že přináší demokracii, ale ve skutečnosti posiluje zkorumpované diktátory. Na mnoha místech světa se chudoba jen zhoršila. Podle statistik Světové banky z roku 2015 „žije více než polovina extrémně chudých osob v subsaharské Africe. …Ve skutečnosti se počet chudých v oblasti zvýšil o 9 milionů, kdy 413 milionů lidí žije z méně než 1,90 USD na den“. [7]

Během nedávné ekonomické krize v Asii otevřelo Thajsko svůj oslabený finanční systém mezinárodním investicím. Přineslo to sice dočasnou prosperitu, avšak když zahraniční investoři odešli, thajská ekonomika se zastavila a to negativně ovlivnilo i sousední země.

S rozvojem komunikačních prostředků a dopravy se ze zeměkoule stala jedna velká vesnice a zdálo se, že globalizace přinese finanční blahobyt a demokratické hodnoty každému z této obce. Ale jak poznamenává profesor Dani Rodrik z Harvardu, máme tu „trilema“ globalizace: „Nemůžeme zároveň usilovat o demokracii, národní suverenitu a ekonomickou globalizaci.“ [8]  V tom spočívá skrytá vada globalizace a něco, čeho komunismus zneužil. 

Z výhod a příležitostí, které globalizace přináší, čerpá očividně jen malý počet lidí, jinak globalizace uměle zhoršila nerovnoprávnost a nedokáže se vypořádat s dlouhodobými problémy chudoby. Globalizace narušila národní suverenitu, zhoršila regionální problémy a zplodila konflikt mezi „utlačovateli“ a „utlačovanými“. Názory o utlačování, vykořisťování, nerovnoprávnosti a chudobě jsou zbraně levicově smýšlejících lidí, kteří se snaží bojovat s kapitalismem. Koneckonců postavit se utlačovatelům je typicky komunistický koncept. Komunistická ideologie rovnostářství a étos boje se po světě šíří spolu s globalizací.

c) Globalizace vytváří polarizaci bohatství a podporuje komunistickou ideologii

Ohromný odliv průmyslu a pracovních míst udělal z pracující a střední třídy v západních zemích oběti globalizace. Vezměme si kupříkladu Ameriku. S masivním odlivem kapitálu a technologií do Číny zanikla spousta pracovních míst ve výrobě. Výsledkem byl úpadek nebo ztráta celých průmyslových odvětví a narůstající míra nezaměstnanosti. Mezi lety 2000 až 2011 přišlo o práci ve výrobních odvětvích 5,7 milionu dělníků, přičemž 65 tisíc továren bylo zavřeno. [9]  Rozdíly mezi chudými a bohatými ve Spojených státech dlouhodobě narůstají. Za posledních třicet let se zpomalil nárůst průměrné mzdy (po zapracování inflace), což vede ke vzniku pracujících chudých, tj. těch, kdo pracují či si hledají práci 27 týdnů v roce, ale jejichž příjem je i tak pod oficiální hranicí chudoby. V roce 2016 se mezi pracující chudé v USA počítalo 7,6 milionu obyvatel. [10]

Polarizace chudých a bohatých poskytuje půdu pro růst komunismu. Ekonomické problémy se nikdy neomezují pouze na ekonomickou oblast, nýbrž se dál rozrůstají. Vyžadování „sociální spravedlnosti“ a řešení neférového rozdělení příjmů vedlo k přívalu socialistické ideologie a s tím vzrostly také požadavky na sociální zabezpečení, což vytváří více chudých rodin. Vzniká tak začarovaný kruh.

V USA se politické spektrum po roce 2000 čím dál víc otevírá levicovým vlivům, a tak jsme mohli být při prezidentských volbách roku 2016 svědky stoupajícího počtu hlasů volajících po socialismu a nárůstu politické polarizace v důsledku předpojatých zájmů. Za těmito změnami leží ve velké míře dopad globalizace. S čím většími problémy se demokratická společnost na Západě setkává, tím triumfálnější se síly komunismu zdají být na světové scéně.

d) Opozice vůči globalizaci prospívá komunistické ideologii

Spolu s pokrokem globalizace se vynořily antiglobalizační kampaně. Jejich začátek ohlásily násilné protesty v Seattlu v listopadu 1999, kdy do ulic vyrazila kvanta demonstrantů, aby protestovali proti konferenci Světové obchodní organizace (WTO). V roce 2001 došlo ke třem velkým mezinárodním setkáním, a to k americkému summitu v kanadském Quebecu, summitu Evropské unie ve švédském Göteborgu a ekonomickému summitu G-8 v italském Janově, přičemž všude se objevily zástupy demonstrantů. O rok později zažila italská Florencie bezprecedentní antiglobalizační protesty obřích rozměrů za účasti jednoho milionu osob.

Celosvětové antiglobalizační kampaně přitahují účastníky všeho možného ražení. Drtivá většina z nich jsou levicoví oponenti kapitalismu včetně odborů, ekologických organizací (rovněž oběti infiltrace komunisty) a bezprizorních lidí. Výsledkem je, že se veřejnost, ať už zastánci nebo oponenti globalizace, neúmyslně stala slouhou komunismu.

e)  Západní kapitalismus si hýčká Komunistickou stranu Číny

Když se hovoří o úspěších globalizace, akademici často uvádějí jako příklad Čínu. U Číny se zdá, že z globalizace obrovsky vytěžila a rychle jí dopomohla stát se druhou největší ekonomikou na světě. Řada jedinců předpovídala, že Čína nakonec předběhne i Spojené státy.

Na rozdíl od mexického modelu levného zdroje výroby se Komunistická strana Číny snaží dostat k těm nejmodernějším technologiím ze Západu a pak svou konkurenci nahradit. Výměnou za vstup na čínský trh strana vyžaduje, aby zahraničních firmy z vyspělých zemí založily v Číně joint venture a ona s jejich pomocí odsála klíčové technologie. K tomu čínský režim používá řadu metod, od bezskrupulózního přinucení k převodu technologie až po otevřenou krádež prostřednictvím hackingu. Po levném získání těchto vyspělých technologií využil režim daných výhod k zaplavení světového trhu svými produkty, které se prodávají za dumpingové ceny. Pomocí daňových úlev a státních podpor se čínských podnikům podařilo porazit svou konkurenci podhodnocenými cenami a narušit tak fungování volného trhu.

Na rozdíl od ostatních rozvojových zemí, které své trhy otevřely, Komunistická strana Číny vytvořila na domácím trhu řadu obchodních překážek. Po vstupu do WTO zneužila Čína mezer v pravidlech volného obchodu a zároveň zneužila globalizace k zaplavení světových trhů čínským zbožím. Tím, že si čínský režim nedělal hlavu s dodržováním pravidel WTO, se značně ekonomicky obohatil. Zároveň si strana ponechala kontrolu nad klíčovými odvětvími, jako jsou telekomunikace, bankovnictví a energetický průmysl. Tak se komunistické straně podařilo využít výhod globální ekonomiky, aniž by dodržovala mezinárodní závazky.

Západní svět oslepený ekonomickými zisky ignoroval porušování lidských práv komunistickou stranou a dál režimu ustupoval a podbízel se mu. Mocná Komunistická strana Číny společně s morálně zkaženou čínskou společností zasadily tržní ekonomice a obchodním regulacím na Západě díky globalizaci tvrdý úder.

Tím, že komunistická strana přehlížela pravidla obchodu, sklidila všechny výhody globalizace. V určitém smyslu pro ni globalizace představovala něco jako krevní infúzi, díky které se skomírající komunistický stát probral zpátky k životu. Manipulací globalizace se dosáhlo skrytého cíle přerozdělení bohatství, což pomohlo pozvednout komunistickou stranu v Číně, která mezitím při akumulování nečestně dosažených zisků páchala v klidu na svých občanech ta nejhorší zvěrstva.

Globalizace se stala procesem vedoucím k záchraně komunistického režimu v Číně a jeho legitimizování. Zatímco komunistická strana posílila své socialistické svaly kapitalistickými bílkovinami, Západ upadl do relativního úpadku, což komunistům v Číně dodalo důvěru v totalitářství a vlastní globální ambice. Vzestup Číny rovněž ohromně povzbudil morálku socialistického a levicového tábora po celém světě, což bylo součástí plánu. S růstem čínské ekonomiky zintenzivnila komunistická strana snahy o infiltraci mezinárodních ekonomických uskupení jako WTO, IMF, Světová banka, Organizace OSN pro průmyslový rozvoj a další. Jakmile se straničtí funkcionáři dostali na důležité pozice v těchto institucích, přesvědčili je, aby s komunistickou stranou spolupracovali a podpořili tak její plány a strategii. Komunistická strana Číny využívá mezinárodních ekonomických organizací k dosažení svých vlastních cílů a korporativistického modelu. Pokud se její ambice nezastaví, není pochyb o tom, že režim přinese pohromu jak světové ekonomice, tak mezinárodní politice.

Výše uvedené jsou jen některé z příkladů, jak byla ekonomická globalizace zneužita k propagaci a šíření komunismu. S pokrokem telekomunikací a dopravy zasahují ekonomické aktivity běžně mimo hranice národa. Jde o přirozený proces, ale v tomto případě z něj čínský komunistický režim vydoloval příležitost, jak se vydat na cestu globální nadvlády. Je na čase, aby společnost ostražitě sledovala, co se děje, a očistila globalizaci od komunistických prvků. Jedině pak budou mít suverenita jednotlivých států a blaho jeho obyvatel šanci na uplatnění.

3. Politická globalizace

Globalizace se politicky projevuje jako zvýšená spolupráce mezi zeměmi, vznik mezinárodních organizací, formulace politických cílů a mezinárodních úmluv, omezování národní suverenity a postupný přechod moci od suverénních států k mezinárodním organizacím. Po vzniku takovýchto mezinárodních institucí a nadnárodních pravidel a regulí začaly tyto orgány zasahovat do politického, kulturního a sociálního života v jednotlivých státech.

Moc se začíná koncentrovat v mezinárodní instituci ne nepodobné globální vládě, která rozvrací národní suverenitu, oslabuje tradiční víry a morální základy jednotlivých společenství, podkopává tradiční kulturu a narušuje konvenční mezinárodní vztahy. To všechno je součástí postupného pokroku komunistického programu. 

Komunismus v tomto procesu využívá mezinárodních organizací, aby posílil komunistické faktory, prosazoval komunistickou filozofii boje, propagoval pokřivené definice lidských práv a svobody, v celosvětovém měřítku protlačoval socialistické myšlenky, uskutečnil redistribuci bohatství a pokusil se vybudovat světovládu, která zavede lidstvo na cestu totality.

a) OSN rozšiřuje politickou moc komunismu

Organizace spojených národů založená po 2. světové válce je největší mezinárodní organizací na světě a původně měla posilovat spolupráci a koordinaci mezi zeměmi. Jako nadnárodní subjekt vyhovuje OSN komunistickému cíli odstavit jednotlivé státy a je využívána k posílení komunistické moci. OSN se již od samotného počátku stala nástrojem Sověty vedeného komunistického tábora a pro komunistickou stranu slouží jako platforma k vlastní propagaci a k propagaci komunistické ideologie světovlády.

Když byla založena Organizace spojených národů a sestavovala se Charta OSN, jedním ze zakládajících států byl Sovětský svaz, který byl stálým členem Rady bezpečnosti a tudíž hrál rozhodující roli. Alger Hiss, navrhovatel charty a generální tajemník Konference o chartě OSN, který zároveň působil na americkém ministerstvu zahraničí a byl důležitým poradcem prezidenta Roosevelta, byl uznán vinným z křivé přísahy ve spojitosti s obviněním ze špionáže ve prospěch Sovětského svazu. [11] Skrytá slabá místa v Chartě OSN a v mezinárodních úmluvách nahrávají  komunistickým režimům a pravděpodobně za to do velké míry může právě Hiss.

Vedoucí pracovníci řady důležitých úřadů v OSN jsou komunisté nebo jejich sympatizanti. Mnoho generálních tajemníků OSN bylo a je socialistického či marxistického smýšlení. Například první generální tajemník OSN, Trygve Lie, byl norský socialista, kterému se dostalo silné podpory ze strany Sovětského svazu. Jeho nejdůležitějším úkolem bylo přivést do Organizace spojených národů Komunistickou stranu Číny. Jeho následovník, Dag Hammarskjöld, byl socialista a sympatizant celosvětové komunistické revoluce, který často pochleboval vysokému funkcionáři Komunistické strany Číny, Čou En-lajovi. [12] Třetí generální tajemník, U Thant z Myanmaru (dříve Barma) byl marxistou, který věřil, že Leninovy ideály se shodují s Chartou OSN. [13] Šestý generální tajemník, Butrus Butrus-Ghálí, býval kdysi místopředsedou socialistické internacionály.

Není tudíž těžké pochopit, proč se představitelům komunistických režimů pravidelně dostává v OSN nejvyšších poct. Z řady dohod OSN se staly nástroje, jak přímo či nepřímo vyzdvihovat komunistické myšlenky a rozšiřovat komunistickou moc.

Nejdůležitějším posláním Organizace spojených národů je udržovat ve světě mír a bezpečnost. Mírové jednotky OSN spadají do kompetence podtajemníka pro politické a bezpečnostní otázky, přičemž mezi lety 1946 až 1992 tuto funkci zastávali v třinácti případech ze čtrnácti sovětští občané. Sovětský komunistický režim se nikdy nevzdal snah rozšířit komunistickou moc a nikdy neměl zájem na světovém míru. Přestože používal slogan „ochraňovat světový mír“, zaměřoval se především na prosazování komunistických zájmů. Podporovat pro-socialistickou organizaci proto zapadá do jeho cílů.

V té době se komunistům podařilo infiltrovat Spojené státy. J. Edgar Hoover, tehdejší ředitel FBI, uvedl v roce 1963, že komunističtí diplomaté při OSN „představují jádro ruských výzvědných operací v této zemi“. [14] Dokonce i po rozpadu bývalého Sovětského svazu zůstává komunistický odkaz v OSN nadále rozšířený. „Lidé ze Západu, kteří pracovali u OSN … se ocitli obklopeni tím, co mnozí nazývali komunistickou mafií.“ [15]

Komunistická strana Číny zneužívá OSN jako propagandistickou platformu. Každý z pěti stálých členů Rady bezpečnosti má svého generálního podtajemníka. Přestože generální podtajemníci OSN už nemohou zastupovat zájmy jednotlivých států, generální tajemník zastupující sociální a ekonomické zájmy Komunistické strany Číny prakticky souhlasí s ideologií komunistické strany. Nejvyšší představitelé OSN včetně generálního tajemníka podporují čínský projekt Nové hedvábné stezky jako nástroj při boji s chudobou v rozvojovém světě.

Novou hedvábnou stezku považují mnohé země za formu expanzivní nadvlády. Kromě toho dostala řadu zemí do závratných dluhů. Například Srí Lanka musela čínskému režimu na 99 let pronajmout důležitý přístav jako splátku za své dluhy. Pákistán musel kvůli zadluženosti požádat o pomoc Mezinárodní měnový fond. Řada zemí projekty v rámci Nové hedvábné stezky zastavuje, jednak kvůli dopadu, jaký má na politiku a ekonomii účastnických zemí, a jednak kvůli konfliktům s lidskými právy a demokracií. Vysocí úředníci OSN ovlivnění komunistickým režimem v Číně přesto iniciativu vychvalují. [16]

b) Komunistická ideologie podkopala lidskoprávní ideály OSN

Jedním z cílů OSN je zlepšovat lidská práva a prosazovat svobodu. Jde o univerzální princip. Ovšem Komunistická strana Číny společně s dalšími zkorumpovanými režimy univerzalitu lidských práv popírají a tvrdí, že lidská práva jsou interní záležitost každého státu. Strana se tak snaží zakrýt stopy po perzekuci vlastních občanů. A dokonce se ještě vychvaluje tím, že čínskému lidu přinesla právo na vlastní obživu. Čínský komunistický režim rovněž používá OSN jako platformu k útokům na demokratické hodnoty Západu a spoléhá na své spojenectví s rozvojovými zeměmi, aby podkopával snahy svobodných národů o prosazování univerzálních hodnot. Kvůli manipulaci ze strany komunistických faktorů toho OSN nejenom že příliš neučinila, když přijde na zlepšení lidských práv, ale naopak často slouží komunistickým režimům jako nástroj ke kamuflování tristního stavu lidských práv v těchto zemích.

Mnoho vědců a akademiků zdokumentovalo, jak OSN zrazuje své vlastní ideály. Organizace spojených národů byla například zrozena ze stínu holocaustu, ale když dnes dochází k masovému vraždění, nehne prstem. Původním záměrem OSN bylo bojovat s agresory a ochraňovat lidská práva. Nezbytným předpokladem k zásahu bylo vynesení morálního odsouzení, ovšem současná OSN morální odsouzení odmítá. [17]

Bývalý stálý představitel Izraele pro OSN, Dore Gold, a autor knihy Babylónská věž: Jak OSN rozdmýchala globální chaos napsal: „OSN není neškodná, nýbrž neúčinná světová organizace. Zrychluje a šíří chaos v celém světě.“ [18]  Gold uvádí početné důkazy, které to potvrzují, včetně „hodnotové neutrality“, nesmrtelnosti „morální rovnocennosti“ a „morálního relativismu“. Také vyjmenovává všeobecnou korupci, skutečnost, že státy nedodržující lidská práva stojí v čele Komise pro lidská práva, že nedemokratické státy mají většinový hlas a že komunistické režimy vše ovládají. [19] Gold píše, že OSN je „žalostným selháním“, které je ovládáno „protizápadními silami, diktátorskými režimy, státními sponzory terorismu a největšími nepřáteli Spojených států zrazujícími ušlechtilé ideály zakladatelů OSN“. [20]

Komise OSN pro lidská práva přijala politiku většinového hlasování, přičemž členy se mohou stát i země nedodržující lidská práva, a mohou dokonce i předsedat Radě pro lidská práva. Jaký smysl potom má hodnotit stav lidských práv? Kromě toho si čínský režim koupil nemálo rozvojových zemí, což vedlo k tomu, že kritika Číny v otázce lidských práv se opakovaně odkládá do šuplíku. Tyranie většiny, kterou OSN umožňuje, se stala nástrojem pro komunistické síly, jak se postavit svobodným národům v celé řadě otázek. To vedlo k tomu, že Spojené státy několikrát z Rady pro lidská práva vystoupily. Západ chce prosazovat svobodu a lidská práva, ale komunistické země ho opakovaně blokují. Rady pro lidská práva se zmocnili bezskrupulózní násilníci a takzvané mezinárodní dohody, které OSN přijala, nijak nepřispěly k omezení totalitních zemí, které pouze papouškují slogany, ale v praxi je neuplatňují.

Není tedy těžké pochopit, proč je Charta OSN tak podobná sovětské ústavě a v přímém rozporu k  ústavě americké. Jejím účelem není ochraňovat práva lidu, ale sloužit potřebám vládců. Některé články sovětské ústavy například obsahovaly za vyjmenováním práv občanů formulace typu „v mezích zákona“. Na povrchu poskytovala sovětská ústava občanům nějaká práva, ale ve skutečnosti byla řada jednotlivých zákonů podmíněna vymíněním „v mezích zákona“, což Sovětům umožňovalo svévolně odepírat občanům práva na základě výkladu „v mezích zákona“.

Stejně je tomu u Charty OSN a dalších smluv a dohod definujících práva lidí. Například v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech jsou k ujednáním jako „každý má právo“ připojeny podmínky typu „výše zmiňovaná práva nepodléhají žádným omezením kromě těch, která stanoví zákon“. Nejde tady pouze o svévolnou či náhodnou volbu textu, ale o „zadní dvířka“, která si komunismus záměrně ponechal.

Problém je zde v tom, že pokud si politici usmyslí, lze občanům odepřít jakékoliv právo uvedené ve Všeobecné deklaraci lidských práv. „Jakou lepší výmluvu si může každý tyran přát?“ ptá se Edward Griffin. „Většina válek a národních zločinů je páchána ve jménu jedné z těchto [zákonných podmínek].“ [21] Pro svobodné státy není snadné svévolně odepřít občanům jejich svobody, zato komunistické režimy mohou otevřeně zneužít mezer obsažených v deklaraci o lidských právech.

c) Globalizace podporuje komunistické myšlenky o politice

Komunismus prostřednictvím svých agentů opakovaně vyvolává globální problémy a tvrdí, že tyto problémy lze vyřešit pouze mezinárodní spoluprací a mocenskými strukturami. Cílem je ustavit světovládu. V důsledku toho jsou státy čím dál víc omezovány a regulovány neustále rostoucím počtem mezinárodních úmluv. Výsledkem je oslabení národní suverenity.

Řada skupin takovéto mezinárodní mocenské struktury podporuje, a přestože možná nejde o komunisty, jejich tvrzení odpovídají záměrům komunistických cílů, tj. eliminovat jednotlivé národy a nahradit je jednou světovou vládou.

Jedna mediální celebrita prohlásila v roce 1970 na Den Země: „Lidstvo potřebuje světový řád. Plně suverénní národ není schopen vypořádat se s otravou životního prostředí. … Správa planety proto vyžaduje světovou vládu, ať již hovoříme o potřebě zabránit válce, nebo potřebě předcházet konečnému zničení životních podmínek.“ [22] Humanistický manifest II z roku 1973 také prohlašuje: „V dějinách lidstva jsme dosáhli zlomového bodu, kdy nejlepší možností je překročit limity národní suverenity a vydat se směrem k budování světového společenství. … Očekáváme tedy vývoj systému světového práva a světového řádu založeného na nadnárodní federální vládě.“ [23]

K založení Programu OSN pro životní prostředí došlo ve skutečnosti právě kvůli tomu, že skupina volající roku 1972 po globální konfederaci považovala ekologické otázky za světový problém, a proto lobbovala za globální řešení a založení mezinárodní organizace pro ochranu přírody. Prvním ředitelem byl Maurice Strong, Kanaďan se silnými socialistickými sklony.

Na Summitu Země v Rio de Janeiru v roce 1992 hlasovalo 178 vlád za přijetí „Agendy 21“. Tento osmisetstránkový dokument rozebírá různá témata, od životního prostředí přes práva žen až po lékařskou péči. Jedna vlivná vědkyně z Worldwatch Institute a následně úřednice pracující pro Program OSN pro životní prostředí napsala: „Národní suverenita, tedy schopnost země kontrolovat události na svém území, už v dnešním světě pozbyla významu, jelikož hranice jsou běžně narušovány znečištěním, mezinárodním obchodem, finančními toky a uprchlíky. … Národy prakticky přenechávají část své suverenity mezinárodní komunitě a začínají vytvářet nový systém mezinárodní environmentální správy jako způsob řešení jinak nezvládnutelných problémů.“ [24]

Na povrchu se zdají tato zdůvodnění pro světovládu skvělá, ale jejich pravým účelem je propagace komunismu a světová nadvláda. V šestnácté kapitole jsme se podrobně věnovali tomu, jak komunismus používá tvrzení o ochraně životního prostředí k protlačení své agendy.

Butrus Butrus-Ghálí za svého předsednictví mezi lety 1992 až 1996 inicioval rychlý postup OSN ke světové vládě. Tajemník se zasazoval o utvoření stálého vojska OSN a tlačil na právo vybírat daně. Bylo to díky opozici USA, že se mu nepodařilo setrvat na postu i v druhém funkčním období. [25] Kdyby se opět hlavou OSN stal, kdo ví, jak by dnes organizace vypadala. Přestože komunistické režimy vždy odmítají zasahovat do vnitřních záležitostí jiných zemí, aktivně působí v nejrůznějších mezinárodních organizacích, podporují rozšíření funkcí OSN a prosazují koncept globální vlády.

Bývalý generální tajemník OSN Kofi Annan v roce 2005 prohlásil: „Ve věku vzájemné provázanosti je světové občanství rozhodujícím pilířem pokroku.“ [26] Robert Chandler, strategický analytik, který pracoval pro letectvo Spojených států, Bílý dům a různá státní ministerstva, se domnívá, že Annanův takzvaný pokrok by zničil národní suverenitu jednotlivých zemí a otevřel cestu pro globální občanskou společnost bez hranic. Program OSN s názvem „Vzdělávání ke kultuře míru“ je ve skutečnosti organizováno a vedeno ultralevičáky, o nichž se Chandler domnívá, že chtějí zničit suverenitu národů a vytvořit totalitní světovládu bez hranic. [27]

Kniha Nahý komunista (The Naked Communist) z roku 1958 vyjmenovává 45 cílů komunismu, z nichž jeden zní: „Propagujte OSN jako jedinou naději pro lidstvo. Pokud se bude přepisovat její charta, vyžadujte, aby byla založena jako světovláda s nezávislými ozbrojenými silami.“ [28] Mnozí si uvědomují, že ustavení světové vlády nelze dosáhnout v krátkodobém horizontu. Proto komunisté a globalisté využívají nejrůznějších problémů v rozličných oblastech k založení mezinárodních institucí a pak propagují jednotu těchto institucí a dále lobbují za závislost na OSN s konečným cílem dosáhnout světovlády.

Obhajování světovlády, záměrné zveličování role OSN, vykreslování OSN jako všelék pro vyřešení všech problémů dnešního světa, to vše je součástí snah hrát si na boha a sestavit budoucnost lidstva pomocí manipulace. Ve skutečnosti je to úplně stejná myšlenka jako komunistická utopie – náboženství, které si lidé sami vytvoří – s devastujícím výsledkem.

d) Světovláda vede k totalitě

Není nic špatného na předjímání lepšího světa či budoucnosti, ale snažit se o zavedení světovlády, která má vyřešit všechny problémy lidstva, je zase jen honbou za moderní utopií. Hrozí nebezpečí, že se lidstvo propadne do totalitářství.

Aby mohla světová vláda opravdu řešit globální problémy, musí k tomu zvolit strategii, ať již politickou, vojenskou, ekonomickou či další. K prosazení takovéto strategie v celosvětovém měřítku by si světová vláda musela zvolit nějakou formu vlády a určitě by to nebyla svobodná demokracie, jakou známe v USA, nýbrž silná totalitní vláda, jakou byla ta v bývalém Sovětském svazu nebo jakou je dnešní komunistický režim v Číně.

Aby světová vláda přilákala jednotlivé státy k účasti, nabídne jim lákavé výhody, naslibuje blahobyt a plán na globální utopii. Její teze jsou podobné těm komunistickým a prezentují se jako všelék na problémy v každé jedné zemi. Aby taková světovláda docílila utopických ideálů u tak velkého počtu zemí a vyřešila složité globální otázky, ať už jde o ochranu životního prostředí, bezpečnosti nebo blahobytu, musí nevyhnutelně centralizovat svou moc. Jedině tak může prosadit své cíle. Centralizace povede k růstu státní moci na bezprecedentní úroveň a adekvátně s tím stoupne i státní kontrola nad společností. V této fázi by se taková světovláda již nestarala o to, zda je mezi všemi státy dosaženo shody a nebrala by v potaz závazky vůči jednotlivým zemím. Místo toho by se zaměřila pouze na rázné zavedení svých opatření.

Na světě jsou mezi jednotlivými zeměmi velké rozdíly. Je řada zemí, které nemají ani ortodoxní víry, ani svobodu, nemluvě o úctě k lidským právům nebo vysokým morálním měřítkům. Když se státy spojí, aby utvořily jednu světovládu, taková vláda převezme nejnižší dané standardy a odmítne jakékoliv požadavky vztahující se k víře, morálce a lidským právům. Jinými slovy, za účelem sjednocení dostanou země v těchto otázkách volnou ruku s odvoláním se na koncept takzvané neutrality v náboženství, morálce a lidských právech. Aby světovláda sjednotila svět, bude nevyhnutelně prosazovat mainstreamovou kulturu, avšak každý stát má své vlastní kulturní tradice a náboženská přesvědčení. 

Mezi všemi těmi odborníky, intelektuály a vládami, kteří aktivně obhajují myšlenku světovlády, je většina z nich ateistů nebo jsou zastánci progresivních názorů na náboženskou víru. Je očividné, že světovláda by měla ateismus jako svou stěžejní hodnotu. Jde o neodvratný důsledek, jelikož hnací silou za konceptem světovlády je komunismus. Aby si tato světovláda udržela moc, musí násilně zavádět ideologickou převýchovu a uchylovat se k násilí. Aby u členských států zabránila roztříštěnosti a kampaním za nezávislost, musela by světovláda značně posílit svou vojenskou a policejní moc a zpřísnit kontrolu nad svobodou projevu.

Vláda země, kde lidé nemají společnou víru a kulturu, se musí, tedy pokud chce zůstat u moci, spoléhat pouze na autoritářskou moc, to jest totalitní vládu. Výsledkem by bylo omezení osobní svobody občanů. Proto by světová vláda nezbytně musela být vládou totalitní, protože by se spoléhala na autoritářskou vládu, aby se udržela u moci.

Světovláda je nakonec jen komunistickým totalitním projektem prezentujícím se pod jiným pláštíkem. Výsledek by nebyl v ničem odlišný od komunistických režimů dneška, které zotročují a zneužívají vlastní lid. Jediným rozdílem by bylo pouze to, že totalitní vláda by se nevztahovala na jedinou zemi, ale na celou zeměkouli, kdy by svět ovládala jedna vláda, což by jen usnadňovalo zkažení a zničení lidstva. Tato obrovská vláda by se pro zachování moci progresivně uchylovala ke všem možným zlovolným metodám používaným komunistickými režimy. Tato cesta k autoritářství by byla zároveň procesem zničení tradičních kultur a morálních hodnot lidstva, a to je přesně to, čeho se komunismus snaží dosáhnout.

4. Kulturní globalizace: prostředek ke zkažení lidstva

Jak se světem šíří kulturní výměna a tok kapitálu, po zeměkouli se přenášejí i různé pokřivené kulturní formy, které komunismus vytvořil v posledních přibližně sto letech, například moderní umění, literatura a myšlenky, filmy a televize, dekadentní životní styl, oportunismus, materialismus a konzumní způsob života. Kulturní tradice různých etnických skupin jsou v tomto procesu zbaveny svých externích forem a odříznuty od svého původního významu, což má za následek pozměněné, zkažené kultury. Tyto odchýlené kultury sice dosáhly cíle ziskovosti, ale zároveň rychle zkazily morální hodnoty lidí všude tam, kam se rozšířily.

Celosvětově jsou politickým, ekonomickým i vojenským lídrem Spojené státy. Toto vůdcovství se přenáší i na americkou kulturu, která je ochotně přijímána a adoptována ostatními zeměmi a regiony. S úpadkem náboženské víry ve společnosti po průmyslové revoluci a s rostoucím materialismem, který přinesly technologické pokroky, si lidé přirozeně dali materiální blahobyt do přímé souvislosti se sílou civilizace. Komunismus tohoto trendu využil a zaměřil své zdroje na sesazení USA pomocí nenásilných prostředků.

Po infiltraci a zkažení rodiny, politiky, ekonomie, práva, umění, sdělovacích prostředků a lidové kultury napříč všemi aspekty denního života ve Spojených státech a po zkažení a zničení tradičních morálních hodnot využil komunismus kulturní globalizace k vývozu této zkažené kultury.

Tato kultura opěvovaná jako pokročilá kultura z USA se rozšířila do celého světa. V mžiku oka spatříte newyorské hnutí Occupy Wall Street na televizních obrazovkách v odlehlých horách někde v Indii. Díky hollywoodským filmům se ženy v konzervativních vesničkách Jün-nanu na jihu Číny dozvídají, že svobodné matky, mimomanželské vztahy a sexuální svoboda jsou všechno „normální“ aspekty života. Ideologie v pozadí amerických školních osnov pro střední školy vytvořená kulturními marxisty byla takřka okamžitě zohledněna ve středoškolských učebnicích na Tchaj-wanu. Afrika považovaná za nejzaostalejší část světa je zdaleka nejvíc zasažena epidemií AIDS. Od Ekvádoru v Jižní Americe přes Malajsii v jihovýchodní Asii až po Fidži v Tichomoří, tam všude se rocková hudba stala nesmírně oblíbenou.

Německý komunistický aktivista Willi Münzenberg, který je jedním ze zakladatelů Frankfurtské školy, řekl: „Musíme zorganizovat intelektuály a použít je, aby lidem zprotivili západní civilizaci. Jedině pak, až zkazí všechny její hodnoty a znemožní život, můžeme nastolit diktaturu proletariátu.“ [29]

„Zprotivení západní civilizace“ je z pohledu levice cesta ke komunismu. Ale pro komunismus, který je hnací silou toho všeho, jde o způsob, jak dosáhnout cíle zničení lidstva, zkažení tradiční kultury, kterou člověku zanechal Bůh, a opuštění Boha.

Srovnáme-li pokřivenou kulturu na Západě a stranickou kulturu v komunistických režimech s odpadky, pak je kulturní globalizace jako zuřící hurikán, který rozmetává odpadky po celém světě a bez lítosti vymetá tradiční hodnoty, které lidstvu zanechal Bůh. My jsme se zde zaměřili na vysvětlení vlivu, jaký zkažená kultura ze Západu má na zbytek světa. V následující kapitole budeme analyzovat, jak se rozšířila komunistická kultura.

a) Kulturní globalizace ničí tradice

Kultura každé národnosti na světě má jedinečné charakteristiky a nese v sobě hluboké vlivy z vlastní historie. Navzdory rozdílům mezi kulturami jednotlivých národností se tradice všech řídí těmi samými božsky ustanovenými univerzálními hodnotami. Technologický rozvoj po průmyslové revoluci přinesl do našich životů větší pohodlí a tradice se díky vlivu pokrokářství obecně považují za něco zpátečnického. Novým standardem je nyní měřit vše podle toho, zda je to moderní, nové a „progresivní“, nebo podle toho, zda to má komerční hodnotu.

Takzvané společné hodnoty utvořené kulturní výměnou v procesu globalizace už nepatří k žádné konkrétní tradici: jsou to moderní hodnoty. Prvky a hodnoty, které lze v globalizaci adoptovat, se odchylují od tradic. Zahrnují pouze ty nejnecitlivější prvky existujícího kulturního dědictví a stránky, jež lze komercializovat. Názory o „společném osudu lidstva“ a „naší společné budoucnosti“ jsou výsledkem právě takovýchto odchýlených hodnot. Komunismus propaguje hodnoty, které jsou zdánlivě ušlechtilé, ale ve skutečnosti je jejich cílem, aby lidstvo opustilo tradiční hodnoty a nahradilo je homogenními a pokřivenými hodnotami moderními.

Nejnižší standard, který se v rámci kulturní globalizace celosvětově uznává, se projevuje také v konzumním stylu života, jenž vede globální kulturu. Design výrobků a to, jak se propagují, je v honbě za ekonomickými zájmy stavěn tak, aby přitahoval přízemní instinkty spotřebitelů. Cílem je ovládat lidstvo uspokojováním jeho povrchních tužeb.

Globální spotřebitelská kultura cílí na tužby lidstva a je používána k rozbití tradic z vícero úhlů. Zaprvé, aby výrobky přitáhly maximální počet spotřebitelů, nesmí pohoršovat žádnou etnickou skupinu, ať už z hlediska vzhledu či reklamy na daný produkt. Výsledkem je, že u výrobků mizí jejich jedinečné rysy a vnitřní významy dané národnosti. Jinými slovy, z výrobků se prostřednictvím dekulturizace nebo standardizace odstraňují tradiční prvky. Obyvatelstvo, které není tak vzdělané a má menší konzumní sílu, je k tomuto zjednodušenému konzumnímu modelu náchylnější, protože náklady na produkci takových výrobků jsou nižší. A tak jsou tito lidé díky globalizaci odsouzeni ke komerční kultuře, která má nižší výrobní náklady.

Zadruhé, globalizace mediálního průmyslu vedla k monopolizaci a komunistické prvky tak mohou snadno využít pokřiveného smýšlení producentů, propagovat povrchní kulturní aspekty výrobků a přitom podsouvat marxistickou ideologii. Hybridizace kultur prostřednictvím globalizace se stává dalším kanálem pro propagace této ideologie.

Zatřetí, globální kultura dělá z konzumu hlavní kulturní proud společnosti. Reklamy, filmy, televizní show a sociální média bez ustání bombardují spotřebitele myšlenkou, že pokud nekonzumují, nevlastní určitý výrobek nebo se nenechávají určitým způsobem bavit, pak nežijí skutečný život. Komunismus využívá různých prostředků a způsobů zábavy, jak lidi pobídnout k uspokojování svých tužeb. Jak se lidé těmto touhám oddávají, vzdalují se od duchovní sféry, a než si to stačí uvědomit, odkloní se od odvěké víry v Boha a od tradičních hodnot.

Jak komunismus rychle šíří svou ideologii na pozadí globalizace, využívá také mentality stáda. Lidé jsou často vystavováni sociálním médiím, reklamám, televizním pořadům, filmům a zprávám, kde se vyskytují nejrůznější antitradiční a nepřirozené ideologie. To vytváří iluzi, že takové odchýlené ideologie představují globální konsenzus. Lidé se postupně stávají otupělými vůči škodě, kterou tyto ideologie páchají na tradicích. Pokřivené chování se považuje za módní a lidé jsou povzbuzováni k tomu, aby na ně byli hrdí. Konzumace návykových látek, homosexualita, rokenrol, abstraktní umění a mnohé další, to všechno tuto módní vlnu šíří.

Moderní umění je zdegenerované a porušuje všechny tradiční definice estetiky. Někteří jedinci si to možná ze začátku uvědomili, ale když jsou moderní díla neustále vystavována na prestižních místech a prodávají se za vysoké ceny, a když média neustále informují o temných a podivných uměleckých předmětech, lidé začnou věřit tomu, že oni jsou ti, kdo nedrží krok s dobou, a že si musí pozměnit svůj vkus. A tak lidé začínají potlačovat vlastní vnímání toho, co je krásné, aby dávali přednost zkaženým uměleckým formám.

Komunismus dokáže využít stádovou mentalitu díky tomu, že řada lidí nemá silnou vůli. Jakmile se lidstvo odchýlí od božsky ustanovených tradic, všechno se stane relativním a časem se mění. Tato situace je jako stvořená pro zneužití.

b) Rozvinuté západní země vyvážejí antitradiční kulturu

Rozvinuté země na Západě hrají v globální ekonomice a ve vojenských záležitostech rozhodující roli. Západní kultura se díky tomu rychle rozšířila do rozvojových zemí, protože se považuje za nejvyšší standard moderní civilizace a směr budoucího rozvoje. Tento trend byl využit k šíření odchýlené moderní kultury ze Spojených států amerických a dalších západních zemí do celého světa. To obrovsky uškodilo kultuře jiných etnických skupin. Rocková hudba, drogy a sexuální svoboda se maskují jako západní kultura a rychle se šíří světem. Jak jsme v této knize uvedli, za touto zkaženou kulturou je komunistický přízrak. Tato kultura nemá nic společného s tradičními hodnotami, které pramení z víry v Boha.

Do každého koutu světa se momentálně šíří všemožné podoby zkažené kultury maskované jako západní kultura. Obzvlášť Hollywood se stal hlavním nositelem nejrůznějších ideologií pramenících z kulturního marxismu. Specifické rysy filmového průmyslu umožňují, aby lidé podvědomě přijímali jeho hodnoty.

Západní země díky své ekonomické síle přitahují velké množství zahraničních studentů. V této knize jsme probrali, jak kulturní marxismus pohltil západní školství a vystavuje zahraniční studenty různým levicovým ideologiím. Když se tito studenti pak navrátí do svých rodných zemí, sami se stanou šiřiteli těchto ideologií. V jejich zemích jsou tyto zkažené ideologie považovány za atraktivní, protože na západní státy se pohlíží jako na technologicky zdatné a ekonomicky rozvinuté, a tudíž tyto ideologie nenarážejí na větší odpor, přičemž ničí místní tradiční kulturu.

Například první stát v Asii, který uznal manželství mezi osobami stejného pohlaví, je společnost s hlubokými tradicemi. Za vším je globalizace. Potom, co velké množství studentů studujících v zahraničí přijalo myšlenku manželského svazku mezi osobami stejného pohlaví, po návratu domů tlačili na změny. Zpravidla se setkáváme s tím, že progresivní politici, kteří přesvědčují k legalizaci takového manželství, se s progresivními názory seznámili při studijních pobytech v zahraničí.

c) Nadnárodní korporace šíří pokřivenou kulturu

Podle předpokladů globalizace se vzájemná úcta a tolerance k různým národním kulturám stala hlavním názorovým proudem. Komunismus toho zneužil k svévolnému rozšíření konceptu tolerance, a učinil z hodnotové neutrality „globální shodu“, čímž obhajuje pokřivené myšlenky. Zejména homosexualita a sexuální osvobození se díky globalizaci rozšířily velmi rychle a vážně přispěly k narušení morálních hodnot tradiční společnosti.

Jistý velký nadnárodní řetězec oznámil roku 2016, že toalety a šatny v jeho obchodech budou brát ohled na transgenderové osoby, což znamená, že jakýkoliv muž by mohl vstoupit na ženské toalety nebo do jejich šaten za předpokladu, že o sobě bude prohlašovat, že je žena. Americký svaz rodin vyzval spotřebitele, aby tuto firmu bojkotovali, protože její interní předpisy by mohly ublížit ženám a dětem. [30] V roce 2018 se opravdu stalo, že na ženské toalety přišel muž, který se odhaloval před náctiletou dívkou. [31]

Novináři v reakci na nespokojenost spotřebitelů, kteří následovali tradiční hodnoty, spočítali stovky velkých nadnárodních společností, které získaly plné skóre v Žebříčku korporátní rovnoprávnosti (přístup k otázkám LGBTQ) a zjistili, že firmy se stejným postojem jako uvedený řetězec existují napříč všemi stránkami života, což činí jakýkoliv bojkot nerealistickým. Mezi tyto firmy patří téměř všechny aerolinky, výrobci značkových aut, fast foody, kavárny, obchodní domy, banky, filmové společnosti, výrobci a prodejci mobilních telefonů a počítačů a tak dále. [32] Z těchto hodnot se stal všudypřítomný jev a mainstream, a to díky globalizaci v podobě korporátní kultury nadnárodních společností.

d) OSN šíří pokřivené hodnoty

Světová zdravotnická organizace oznámila v roce 1990, že homosexualita není duševní choroba, což popohnalo homosexuální hnutí na celém světě. Díky globalizaci se globálně rozšířil AIDS, kdy se jako o nejnáchylnější skupině hovořilo o homosexuálech. Komunismus tedy propagoval šíření homosexuality. Zdravotničtí pracovníci pobízejí homosexuální pacienty s AIDS, aby se nestyděli a vyhledali lékařskou pomoc. Homosexuálnímu chování se tak dostává stále širšího morálního přijetí. [33]

JAR byla první zemí, která představila v Radě OSN pro lidská práva nové pravidlo, které by požadovalo, aby se uznání sexuální orientace a pohlavní identity používalo jako indikátor lidských práv. Úmluva byla nakonec přijata. [34] Ve skutečnosti jde o normalizaci věcí, které bývaly dříve považovány za úchylné praktiky, a přiřazuje se jim stejná důležitost jako přirozeným právům.

Článek 13 Úmluvy OSN o právech dětí uvádí: „Dítě má mít právo na svobodu projevu. Toto právo má zahrnovat svobodu bez ohledu na hranice vyhledávat, přijímat a předávat informace a myšlenky všeho druhu, ať již v ústní, písemné nebo tištěné formě, ve formě umění či prostřednictvím jiného média dle volby dítěte.[35]

Někteří intelektuálové se tázali, zda to, že rodiče nedovolí svým dětem, aby nosily trička se satanistickými symboly, znamená porušení dětských práv. Mají děti právo zvolit si libovolný způsob, jak mluvit se svými rodiči? [36] Děti mohou mít mylný úsudek. Pokud spáchají zločin nebo poruší etické normy, mohou rodiče své děti potrestat?

Tyto obavy nejsou neopodstatněné. Kanadské Ontario schválilo v roce 2017 zákon o tom, že rodiče by neměli svým dětem odepírat právo zvolit si vlastní pohlaví. Rodiče, kteří nepřijmou nově zvolenou pohlavní identitu svého potomka, mohou být obviněni z týrání dětí a stát jim je může odebrat. [37]

Komunismus používá globalizaci, aby celoplošně narušil a zničil tradiční kulturu a morální hodnoty. Využívá k tomu rozvinuté země, nadnárodní korporace a mezinárodní orgány. Lidé jsou ponořeni do povrchního pohodlí, které globální život přináší, ale netuší, že se jim rapidně mění myšlení a vědomí. Tyto naprosto nové myšlenky pohltily za posledních několik desetiletí značnou část světa jako zuřivé tsunami. Všude tam, kam tyto myšlenky zamíří, se mění kultura a civilizace bloudí. Uniknout tomu nedokáží ani ty nejstarší a nejuzavřenější státy.

Tradiční kultura je kořenem lidské existence a důležitou zárukou toho, že si lidské bytosti zachovají morální standardy. Je to klíč k tomu, aby mohly být lidské bytosti zachráněny Stvořitelem. V procesu globalizace byla tradiční kultura zmutována či dokonce zničena uspořádáními komunistického přízraku, v důsledku čehož čelí lidská civilizace bezprecedentní krizi.

Závěr

Různé národy a země existují již tisíciletí. I když existují v rozdílných geografických oblastech, zaujímají rozdílné formy společnosti a řídí se rozdílnými politickými systémy, i když používají odlišné jazyky a mají odlišné kulturní a psychologické charakteristiky, přesto všichni sdílí společné univerzální hodnoty a ty jsou základem tradiční kultury u každé z etnických skupin.

Uplynulo jen něco málo přes sto let od chvíle, kdy se komunismus objevil na globální scéně a lidstvo se díky němu ocitá ve velkém nebezpečí, neboť tradiční kultury jsou podkopávány a ve velkém ničeny.

Po Velké říjnové revoluci se komunisté ujali moci v Rusku a následně v Číně, kde ve velkém vyvraždili kulturní elity obou národů a zničili tradiční kulturu. Po 2. světové válce infiltrovaly komunistické státy OSN a získaly nad ní kontrolu. Stejně tak tomu bylo i u ostatních mezinárodních organizací. Tyto země zneužily demokratických procesů k tomu, aby většina převálcovala menšinu a penězi si koupily malé státy ve snaze stáhnout prostřednictvím OSN celý svět ke korupci.

Zejména po skončení 2. světové války začal komunismus používat mezinárodní politickou, ekonomickou a kulturní výměnu a spolupráci k rozšíření globalizace a k její kontrole, přičemž ve světě prosazuje pokřivené hodnoty a systematicky ničí univerzální hodnoty a tradice. Dnes vládne přízrak komunismu celému světu.

Současná nadnárodní politická a ekonomická uskupení ovládají ohromné zdroje a jejich vliv pronikl do každého aspektu lidské společnosti. Od velkých otázek jako životní prostředí, ekonomika, obchod, vojenské záležitosti, diplomacie, věda a technologie, školství, energie, válka a imigrace, až po malé otázky typu zábavy, módy a životního stylu, vše je v čím dál větší míře manipulováno globalisty.  Pokud by došlo ke vzniku světovlády, bylo by snadné změnit či dokonce zničit veškeré lidstvo jedním jediným příkazem.

Komunistickému přízraku se za pouhých pár stovek let podařilo za pomoci globalizace společně s dalšími prostředky zruinovat lidskou společnost a Západu i Východu hrozí zkáza. 

Jedině návratem k tradicím mohou lidské bytosti znovu zavést mezi suverénními národy a do mezinárodní výměny univerzální hodnoty a tradiční kulturu. Tento krok je nutný, aby se mohly navrátit univerzální hodnoty a tradiční kultura, a umožní to lidstvu, aby pod ochranou Boha a s jeho milostí vyhnalo přízrak komunismu a vykročilo k zářivé budoucnosti.

Přeloženo z původního článku americké redakce.


Odkazy

 [1] Karl Marx, Manifesto of the Communist Party (Marx/Engels Internet Archive), https://www.marxists.org/archive/marx/works/1848/communist-manifesto/ch04.htm.

[2] Karl Marx and Friedrich Engels, The German Ideology, Vol. I, 1845, https://www.marxists.org/archive/marx/works/1845/german-ideology/index.htm

[3] V. I. Lenin, „The Third, Communist International“,  Lenin’s Collected Works, 4th English Edition, Volume 29 (Moscow: Progress Publishers, 1972), 240–241, https://www.marxists.org/archive/lenin/works/1919/mar/x04.htm.

[4] G. Edward Griffin, Fearful Master: A Second Look at the United Nations(Appleton, Wis.: Western Islands, 1964), Kapitola 7.

[5] William Z. Foster. Toward Soviet America (International Publishers, 1932), Kapitola 5.

[6] James Bovard, „The World Bank vs. the World’s Poor“,  Cato Institute Policy Analysis No. 92, 28. září, 1987, https://object.cato.org/sites/cato.org/files/pubs/pdf/pa092.pdf.

[7] The World Bank, „Poverty: Overview“,  https://www.worldbank.org/en/topic/poverty/overview.

[8] Dani Rodrik, The Globalization Paradox: Why Global Markets, States, and Democracy Can’t Coexist (Oxford: Oxford University Press, 2011), 19.

[9] Sarah A. Webster, „Inside America’s Bold Plan to Revive Manufacturing: It’s All About the Technology“, 14. května 2015, https://www.sme.org/american-manufacturing-and-nnmi/.

[10] U.S. Bureau of Labor Statistics, „A Profile of the Working Poor, 2016“,  červenec 2018, https://www.bls.gov/opub/reports/working-poor/2016/home.htm.

[11] Alex Kingsbury, „Declassified Documents Reveal KGB Spies in the U.S.: Alger Hiss, Elizabeth Bentley, and Bernard Redmont Are the Subjects of Scrutiny“,  U.S. News, 17. července 2009, https://www.usnews.com/news/articles/2009/07/17/declassified-documents-reveal-kgb-spies-in-the-us.

[12] William F. Jasper, Global Tyranny… Step by Step: The United Nations and the Emerging New World Order (Appleton, Wis.: Western Islands Publishers, 1992), 69.

[13] Tamtéž, 69–70.

[14] „FBI Chief Finds Red Spies ,Potent Dangerʻ“,  Los Angeles Times, 4. května 1963, citováno z: G. Edward Griffin, The Fearful Master: A Second Look at the United Nations, Kapitola 7.

[15] Jasper, Global Tyranny, 75.

[16] Colum Lynch, „China Enlists U.N. to Promote Its Belt and Road Project“,  Foreign Policy, 10. května 2018, https://foreignpolicy.com/2018/05/10/china-enlists-u-n-to-promote-its-belt-and-road-project/.

[17] Viz Robert W. Lee, The United Nations Conspiracy (Appleton, Wis.: Western Islands, 1981); William F. Jasper, The United Nations Exposed: The International Conspiracy to Rule the World (Appleton, Wis.: The John Birch Society, 2001); Dore Gold, Tower of Babble: How the United Nations Has Fueled Global Chaos (New York, Crown Forum, 2004); Joseph A. Klein, Global Deception: The UN’s Stealth Assault on America’s Freedom (Los Angeles: World Ahead, 2005); Eric Shawn, The U.N. Exposed: How the United Nations Sabotages America’s Security and Fails the World (New York: Penguin Books, 2006); Daniel Greenfield, 10 Reasons to Abolish the UN (David Horowitz Freedom Center, 2011).

[18] Dore Gold, Tower of Babble: How the United Nations Has Fueled Global Chaos (New York, Crown Forum, 2004), 3.

[19] Gold, Tower of Babble, 1–24.

[20] Citováno z: Robert Chandler, Shadow World: Resurgent Russia, The Global New Left, and Radical Islam (Washington, D.C.: Regnery Publishing, 2008)403–4.

[21] Griffin, Fearful Master, Kapitola 11.

[22] Citováno z: Jasper, Global Tyranny, 90.

[23] Humanist Manifesto II, American Humanist Association, https://americanhumanist.org/what-is-humanism/manifesto2/.

[24] Hilary F. French, After the Earth Summit: The Future of Environmental Governance, Worldwatch Paper 107, Worldwatch Institute, březen 1992, 6, http://infohouse.p2ric.org/ref/30/29285.pdf.

[25] Jasper, Global Tyranny…Step by Step, 71.

[26] Citováno z: Chandler, Shadow World, 401.

[27] Chandler, Shadow World,, 401–3.

[28] W. Cleon Skousen, The Naked Communist (Salt Lake City: Izzard Ink Publishing, 1958, 2014), Kapitola 12.

[29] Bernard Connolly, The Rotten Heart of Europe: Dirty War for Europe’s Money (London: Faber & Faber, 1997), Kindle edition, location 113–118.

[30] „Sign the Boycott Target Pledge!“  American Family Association, https://www.afa.net/target.

[31] Hayley Peterson, „Outraged Shoppers Threaten to Boycott Target after a Man Exposes Himself to a Young Girl in a Store’s Bathroom“,  Business Insider, 6. dubna 2018, https://www.businessinsider.com/target-faces-boycott-threat-after-man-exposes-himself-in-womens-bathroom-2018-4.

[32] Samantha Allen, „All the Things You Can No Longer Buy if You’re Really Boycotting Trans-Friendly Businesses“,  The Daily Beast, 26. dubna 2016, https://www.thedailybeast.com/all-the-things-you-can-no-longer-buy-if-youre-really-boycotting-trans-friendly-businesses.

[33] Graeme Reid, „A Globalized LGBT Rights Fight,“  Human Rights Watch, 2. listopadu 2011, https://www.hrw.org/news/2011/11/02/globalized-lgbt-rights-fight.

[34] Tamtéž.

[35] United Nations, Office of the High Commissioner, Convention on the Rights of the Child, https://www.ohchr.org/en/professionalinterest/pages/crc.aspx (stránka naposledy navštívena 25. ledna 2019).

[36] Jasper, Global Tyranny…Step by Step, 148.

[37] Grace Carr, „Ontario Makes Disapproval of Kid’s Gender Choice Potential Child Abuse“,  The Daily Caller, 5. června 2017, https://dailycaller.com/2017/06/05/ontario-makes-disapproval-of-kids-gender-choice-child-abuse/.