Názor
Tu a tam pozoruji, že teorie evoluce, přirozeného výběru a velkého třesku vzaly lidem smysl života. Při hlubším pohledu na jejich obsah a vliv na společnost je tomu skutečně tak. Dalo by se říci, že podle nich svět vznikl náhodně, bez plánu, záměru, smyslu nebo účasti nějaké tvůrčí inteligence.
Dnes se hovoří o inteligenci člověka, zvířat, rostlin či buněk i mikroskopických organismů. Přitom veškerá inteligence má být podle výše zmiňovaných teorií produktem náhody, gravitace a náhodných srážek.
Přestože stojí na vratkých základech, byly mnohonásobně zpochybněny a prohlášeny za neplatné, stále se vyučují s důrazem a mají na formování světonázoru dnešního člověka velký vliv.
Nejprve pojďme rozebrat obsahy těchto teorií, potom se podívejme na zpochybňující faktory a doplňme je o světonázory lidí z předcházejících časových období. Možná z toho vytěžíme nějaká pozitiva.
Tvoření věcí gravitací
V první polovině 20. století přišlo několik vědců s představou, že počátkem všeho je jakási blíže neidentifikovaná částice o nezměrné hmotnosti, která existovala neznámo kde z neznámých příčin. Tato částice měla údajně vybuchnout. A tento výbuch nazývaný velký třesk se měl dle jejich představ stát prvním krokem ke stvoření světa, byť je obecně výbuch projevem destrukce nebo zničení uspořádaného stavu věcí.
Vědce velký třesk napadl poté, co objevili, že se galaxie od sebe navzájem vzdalují, z čehož odvodili, že vesmír se rozpíná. Proto je napadlo, že byl na počátku zrodu vesmíru výbuch. Stejně tak ale může tento jev ukazovat, že se vesmír jako fungující stabilní částice, právě nachází ve fázi výbuchu (zničení), kdy se rozpíná, podobně jako vybuchující hvězdy (hypernovy).
Silou, která podle další teorie (Akrece) vytváří galaxie, formuje hvězdy, planety a živé bytosti, je gravitace, která nemá jiná pravidla, než že přitahuje jednu věc ke druhé, méně hmotné věci k větším (hmotnějším). A také náhodné srážky hmoty. V podstatě se má jednat o jakýsi uvažovaný proces opětovného smršťování oné vybuchlé prapůvodní částice zpět do původního stavu.
Člověk, planeta země, sluneční soustava, galaxie mléčné dráhy a vesmír jsou výsledkem náhodných srážek a působení gravitace?
Bylo objeveno, že jsou hmota a živé organismy ve vesmíru (na planetě Zemi) formovány s neuvěřitelnou přesností a dokonalostí. Složité chemické procesy, schopnost regenerace, metabolismus, reprodukce nových živých bytostí, složitý kód DNA. Jak to vše skutečně vzniklo?
Vědecká pozorování zjistila, že hmota se pohybuje a často je formována podle určitého kódu. Šroubovice DNA, rostliny, stromy, ulity živočichů nebo rohy zvířat jsou podle tohoto kódu stáčeny do nekonečné spirály. Podle tohoto kódu se pohybují oka tornáda, víry odtékající vody v umyvadle nebo spirální galaxie. Geometrickému znázornění tohoto jevu se říká „Fibonacciho posloupnost“, zlatý řez nebo zlatá spirála.
Zdá se, že spirální pohyby naznačují rotaci. Rotace země kolem své osy, rotace planet kolem slunce by mohly být vysvětleny působením slunce, které také rotuje kolem své osy a tím roztáčí pohyb sluneční soustavy. Co ale pohybuje sluncem samotným? A především, tímto lze vysvětlovat pouze pohyb hmoty, nikoliv tvůrčí proces. Podobně také srážky částic a jejich vzájemná přitažlivost povedou pouze k shluknutí částic, nikoliv k tvůrčímu procesu.
To znamená, že gravitace může způsobit, že částice budou rotovat ve víru, nebo se spojí, ale nezpůsobí, že se tyto částice začnou skládat do složitých systémů, jako je lidské ucho, oko, mozek nebo vnitřní orgány. Gravitace nevytvoří složité chemické továrny a substance, které jsou obsaženy v prskavcích, světluškách nebo lidském těle. Gravitace může pouze vyvolat pohyb nebo spojení předmětů, které jsou vzájemně přitahovány.
Mohla by gravitace řídit růst lidského plodu od vajíčka po novorozeně? Není k uspořádávání věcí do takto složitých organismů a mechanismů potřeba nějaká znalost vlastností hmoty a schopnosti je využívat, spojovat a vytvářet z nich plně funkční mechanismy? Ve skutečnosti nedává smysl pro tvorbu věcí používat gravitaci a náhodné srážky, nikdo na světě takto věci nevytváří.
Ano, vidíme ve vesmíru vybuchovat hvězdy nebo planety, ale to je proces jejich zničení, nikoliv tvoření. K tvoření je zapotřebí to, čemu říkáme inteligence, znalosti, zkušenosti, know-how atd. Je skutečně obtížně představitelné, že by například rotující tornádo náhodně zdvihlo ze země součástky počítačových komponentů a poté po jejich náhodných srážkách vyvrhlo sestavený funkční laptop.
Tím méně, že by takto sestavilo živou bytost schopnou reprodukce, metabolismu, tvorby protilátek, přesného přeměňování potravy na vhodné látky k tvorbě těla a podobně. Je to absurdní představa i v případě, že by takto rotovalo a částice by se náhodně srážely po miliony let.
Původ věcí
Zastánci teorie velkého třesku se vyhýbají určení hlubšího původu věcí. Pokud hovoří o gravitaci jako o tvůrčí síle, potom odmítají pátrat po tom, kde se ona gravitace vzala. Někteří se spokojí s prohlášením, že se jedná o přirozenou vlastnost hmoty. Podobně tak nepřipouští, že by stvoření hmoty a života mohlo být vedeno nějakou inteligencí. Není jasné, proč se tomu brání, tvoření věci inteligencí neodporuje logice ani zákonům příčiny a následku.
Stvoření lidského těla, které je schopno sebeuzdravování a tvorby složitých protilátek, nemůže být vedeno pouhým působením gravitace a nemůže být důsledkem náhodných srážek. Jedná se o značně komplikované a přesné procesy uvnitř těla. Každý orgán obsahuje miliony dalších komplikovaných životů, které všechny žijí a fungují podle daných pravidel, které zpravidla poměrně striktně dodržují, jinak by orgán nefungoval.
Když položíme hlínu na hrnčířský kruh a spustíme motor, potom se začnou kruh a hlína otáčet. Pouhou rotací se z hlíny váza ani hrníček nevytvarují. Je to účast člověka, vedení jeho prstů, které musejí být namočené ve vodě, aby se hlína nelepila na ruce. Potom ještě hlínu sundat z kruhu a vložit ji do pece, která se rozpálí na 1 200 stupňů Celsia a hrníček vypálit, aby hlína ztvrdla a dala se používat k nabírání vody. Člověk také ví, že takovýto tvar je vhodný pro nabírání vody, že se z něj dobře pije, a že hlína po vypálení vytvrdne a dá se takto používat.
Gravitace? Ne. Inteligence, znalosti, zkušenosti, know-how atd.
Když chtěli někteří pozorovatelé vědce přinutit k uvažování o původu prapůvodní částice a smyslu onoho mytického výbuchu, odmítli někteří hlavní zastánci teorie tuto diskusi dalším prohlášením. Před velkým třeskem neexistoval ani prostor, ani čas, a tak není možné hovořit o tom, že by hmotná částice někde a někdy existovala.
Tím byla uzavřena veškerá další diskuse na toto téma.
Vesmír, člověk a svět jako stroj
Proč není v této teorii prostor pro smysl života, smysl existence lidstva nebo důvody pro stvoření světa? Odpověď obvykle zní – je to nevědecké, je to otázka víry. Nejsou ale nakonec samotné teorie velkého třesku a tvoření srážkami a gravitací otázkou víry?
Předpokládaný výbuch byl dán na roveň „aktu stvoření“, které nemá žádný smysl ani stvořitele. Respektive stvořitelem se stal výbuch sám. Výbuch, který nemá žádný důvod, smysl, původ ani pravidla (kromě gravitace a náhodných srážek, zahřívání a ochlazování hmoty).
Zajímavostí také je, že jediná přípustná síla (gravitace) byla později v rámci teorie evoluce obohacena o další princip, který má být zřejmě dalším důsledkem gravitace. Tento princip byl pojmenován jako „přirozený výběr“. Není jasné, kdo nebo co tento výběr provádí, kdo nebo co vyhodnocuje životy na Zemi a rozhoduje o tom, jak se mají dál vyvíjet. Tento výběr prostě probíhá a má být hnací silou „evoluce“.
Toto pravidlo, které má původ v gravitaci, údajně nikdo neřídí, přesto je uplatňováno shodně na všechny životy a určuje, který druh přežije, který naopak zahyne a jak se budou druhy vyvíjet. Tento princip je často vysvětlován jako nečekaně krutý a bezohledný. Vše je děláno pouze kvůli přežití. Neobsahuje vyšší motivy či hodnoty, jako je soucit.
Není to však překvapivé, protože celá konstrukce těchto teorií vytváří představu, že svět, člověk a vesmír jsou stroje. Stroje, které fungují beze smyslu, bez důvodu a za žádným čelem. Tento stroj proto neprojevuje slitování, soucit nebo vznešené hodnoty. A pokud je projevuje, potom údajně pouze proto, aby „přežil“.
Je skutečně vše děláno kvůli přežití nebo zachování druhu, jak tvrdí zastánci evoluce? A jak se tento princip vyvinul z gravitace a náhodných srážek? Zdá se, že si určití vědci postupně přidávají další a další teorie a příliš se nezabývají jejich vzájemnými vztahy nebo vysvětlením, zda mohl jeden uvažovaný princip vést k vytvoření dalšího.
Tyto způsoby vysvětlování existence člověka a světa silně ovlivnily vnímání ideálů lidstva a smyslu života. Pokud by se s nimi měl člověk dlouhodobě ztotožňovat, ztratil by nejenom vyšší morální standardy, ale také smysl života a vlastní existence. Vše je náhodné, bez původu a beze smyslu.
Jiné pohledy
V kontrastu k těmto teoriím uvažovaly různé civilizace v historii o smyslu existence lidstva a stvoření světa odlišným způsobem. Uvažovaly o existenci bytostí s ohromnou energií (silou či mocí), bohů, kteří měli pro stvoření světa a člověka vlastní důvody. Měli s člověkem a světem určité záměry.
Mimo to zahrnují víru, že stvořitel nebo stvořitelé do hmoty „naprogramovali“, podobně jako tvůrce počítačové hry do svého programu, rozličné principy a zákonitosti. Vše má tedy předem daný smysl, účel, ale také pravidla.
Čínská civilizace po sobě zanechala legendu o tom, jak bohyně Nü-wa stvořila člověka z hlíny a vody (hmoty lidského světa) k obrazu svému. Tak, že lidské tělo vypadá jako tělo boha. Čínské mýty vypráví také o tom, jak obr (titán) Pchan-ku stvořil Nebe a Zemi. Rozdělil vesmír na dvě části, dvě protichůdné síly.
V řecké kultuře je tvůrcem člověka titán Prométheus. Stvořil člověka z hlíny a vody ke svému obrazu (jak dnes víme lidské tělo z více než 2/3 obsahuje vodu).
Podobně hovoří legendy Inků o stvoření člověka Bohem. Stvoření lidí, které známe z mýtu o Quetzalcóatlově (jméno boha) sestupu do Mictlanu (podsvětí). Zde byli lidé stvořeni z oběti božské krve. Lidé vznikli z boží krve, tedy jsou potomky Boha.
Stvoření světa dominuje vnímání smyslu existence člověka v mnoha starověkých náboženstvích. Dalo by se říci, že člověk byl podle nich stvořen k obrazu bohů, má podobné vzezření a vlastnosti jako bohové.
Světy bohů jsou na malbách často zobrazovány jako překrásné, čisté a vznešené. Podobně jsou nebeské bytosti krásnější než lidé, projevují vznešené chování a mají mocné schopnosti dalece přesahující schopnosti člověka. Lidé v různých civilizacích věřili, že energie bohů je tak silná, že i jejich myšlenky se zhmotňují a dokáží po dlouhou dobu přetrvat mimo jejich tělo. Takto mohou bohové tvořit celé světy.
A jaký je tedy podle nich smyl existence člověka? Tyto civilizace uvažovaly především o existenci duše. Duše byla považována za skutečnou podstatu člověka. Naproti tomu tělo bylo považováno za dočasnou schránku, ve které duše po určitý čas přebývá, aby žila jako člověk, učila se, podstupovala utrpení a odstraňovala své nedostatky na cestě k sebezdokonalení.
Podobné ideály nalezneme v buddhismu, taoismu, křesťanství či jiných vírách. Indičtí jógíni prohlašovali, že tělo je nástrojem k dosažení duchovní dokonalosti.
Nejvyšší metou životní cesty člověka je například podle řecké mytologie naděje, že jeho duše může vzestoupit na nebesa (do lepšího světa, jiného časoprostoru, který obývají vyšší bytosti vytvořené z vysoce energetické hmoty). Bohové jeho duši dovolí vzestoupit, pokud prokáže své morální kvality v obtížných zkouškách, pokud přetrpí útrapy životní cesty a nepoddá se silám, které ho svádějí a pokoušejí se ho zkazit.
Alespoň tak o tom hovoří legendy, mytologie a příběhy o svatých zkoušených démony nebo Herkulovi zkoušeném bohy a podobně.
Smyslem života je podle nich duše a její cesta v lidském těle je pouze dočasná, slouží k jejímu zdokonalení, ale také očištění od karmy, hříchů a podobně, prostřednictvím utrpení.
Nálezy
Časování existence člověka na Zemi začínala podle darwinistů (evolucionistů) před stovkami tisíc let. Mezi vědecké poznatky, které ukazují, že se toto časování neshoduje se skutečností, patří nálezy z různých historických období. Ukazují na existenci člověka v obdobích, kdy podle teorie evoluce, ještě existovat neměl. Pojďme se podívat na některé z nich.
V roce 2007 museli posunout evoluční teoretikové dobu existence člověka o několik milionů let zpátky v čase, když byly v Africe nalezeny lidské kostry staré 1,5 milionu let. Byly značně podobné dnešnímu člověku, což vyvracelo domněnku o vývoji dnešního člověka z jemu jen vzdáleně podobných opic.
V knize Darwinův omyl rozebírá autor Hans-Joachim Zillmer archeologické vykopávky z doby, v níž žili na Zemi dinosauři (před 200 miliony let). Nálezy ukázaly na výskyt lidí a dinosaurů ve stejném období. Autor před sepsáním této knihy v jiné publikaci nazval teorii evoluce „podvodem století“. Nejsou však podstatné jeho publikace, nýbrž nálezy otisklých šlápot lidských nohou, ve stejné zkamenělé půdě, ve které byly otištěny stopy dinosaurů.
Podobné nálezy uvádí také Zdeněk Krušina ve své knize Tajné dějiny světa 2. Zde se zamýšlí nad tím, zda je Darwinova teorie evoluce opravdu správná a jak vysvětlit antropologické nálezy, které ji významně znevěrohodnily.
Nálezy ukazují na existenci lidských civilizací, které se v historii opakovaně rozvíjely a upadaly po velmi dlouhá časová období před současnou civilizací. V různých obdobích byly zřejmě vyhlazeny probíhajícími katastrofami.
Genetické inženýrství
Další zpochybnění přineslo genetické inženýrství, které se dalo do prověřování teorie, zda všechny druhy vznikly ze stejného původu, jak tvrdí darwinisté. V sérii Evoluční teorie a genetický brak se autor Leonardo Vintiñi zamýšlí nad tím, zda skutečně všechny formy života na této planetě mají stejný buněčný kód.
Genové inženýrství nepotvrdilo spojitost všech druhů z jediného zdroje. Porovnávání šimpanzího a lidského genomu v roce 2013 odhalilo jejich podobnost pouze ze 70 procent, což podle vědců ukazuje, že šimpanzi a lidé neměli společného předka.
Dále je třeba vzít v úvahu fakt, že změna genů vyžaduje změnu genetického kódu, což vyžaduje složitý, a nikoliv náhodný postup. Kód definuje postup pro vznik bílkovin a buněk, a ten ovlivní tvar, barvu, materiál, vlastnosti, umístění buňky, nebo skupiny buněk v těle atd.
Pokud by programování selhalo a život zemřel, komu se předají informace o selhání, kdo vyhodnotí, proč zemřel a co je třeba zlepšit? Jak by mohla probíhat evoluce (procesem pokus-omyl) bez těchto informací? Náhodně, slepě, kdy přežívá pouze ten, u koho se podařilo náhodně, naslepo trefit správný vzorec DNA?
Levotočivý plž
Dále se Vintiñi pokouší teoriemi evoluce a přirozeného výběru vysvětlit existenci levotočivého mořského plže. „Na rozdíl od svých výrazně běžnějších pravotočivých bratrů se u levotočivého plže vyskytuje malá mutace – spirála ulity je obrácená. Tato vlastnost znamená, že klepeta jeho největšího nepřítele kraba nejsou schopna prolomit ulitu plže, aby se krab mohl nasytit delikatesou uvnitř,“ uvádí Vintiñi.
„Podle pochopení zastánců evoluce by tato vlastnost obracené ulity měla vést k postupné dominanci levotočivého plže, zatímco faktor okolního prostředí (v tomto případě hladový krab) přirozeně vyhubí slabší variantu, což bude mít za následek úhyn slabšího pravotočivého druhu,“ popisuje Vintiñi, že právě takto by měla probíhat evoluce a přirozený výběr, ale ve skutečnosti se nic takového v přírodě nestalo. Více zde…
Podobných příkladů je celá řada.
Buňky se brání mutacím
Vintiñi cituje práce vědců, poukazující na to, že organismy neprocházejí žádnými změnami (mutacemi). Naopak mají celou řadu mechanismů, které mutacím zabraňují. „Buňky vlastní armádu proteinů odolných vůči proměnám. Podobně vědci dokazují, že k mutacím (a tedy proměnám) dochází u živých organismů zcela výjimečně.“
Orgány s dříve neznámou funkcí
V dalším díle se Vintiñi zabývá skutečností, že evoluční biologové usuzovali, že mnohé orgány v lidském organismu, jež pro ně v minulosti neměly zjevnou funkci, musejí být pozůstatkem evoluce. Viz slepé střevo, kostrč (údajně zakrnělý ocas) a tak dále.
Podle této teorie jsou rysy a orgány, které druhům sloužily v daleké minulosti, v současnosti zbytečné a zůstaly z nich jen neužitečnými ostatky. Nejprve sestavili vědci seznam přibližně sto osmdesáti zakrnělých lidských orgánů. Jak léta plynula, tento seznam se postupně zmenšoval spolu s tím, jak byly objevovány příslušné funkce těchto dosud „záhadných“ orgánů.
„Dokonce u kostrče, o které se uvažovalo jako o zakrnělém opičím ocasu, bylo zjištěno, že se jedná mimo jiné o zasunovací bod pro perineální svaly, oblast podpory pro hýždě a oblast podpory pro dutinu pánevní,“ uvádí Vintiñi. „Stejně to dopadlo s podivným slepým střevem, kterému se dnes přisuzují imunitní funkce, nebo se štítnou žlázou, která řídí tělesný metabolismus.“
Podobný seznam začali vytvářet dnešní genový inženýři, kteří uvádějí, že „genom savců obsahuje obří vrakoviště plné zbytků retrovirové DNA a podobného ,odpadu‘, který se v savčí DNA nahromadil během evoluce“.
Takto bychom mohli pokračovat tak dlouho, dokud by se tento článek nerozrostl o další desítky stran. Pocházejí tedy ptáci skutečně z plazů a lidé z opic? Teorie evoluce postrádá obhajitelné fosilní důkazy, ale také nemá oporu v pozorovaných jevech. Jedná se o představu, která nekoliduje se skutečností. Jakákoliv teorie by měla být prohlášena za pravdivou pouze v případě, že se bude shodovat se skutečností.
Výzkum zvířat
Článek bych rád uzavřel krátkým poohlédnutím za dokumentem Neuvěřitelná stvoření, který sleduje práci lékaře a vysokoškolského profesora Dr. Joba Martina, který byl původně zastáncem Darwinovy evoluční teorie.
Během svého pedagogického působení na Baylor College of Dentistry jej vyzvalo nakolik jeho studentů, aby obhájil správnost evoluční teorie. Při výzkumu, který se studenty začal realizovat, se setkal s celou řadou nesrovnalostí a omylů.
Pochybnosti Dr. Martina o přijatelnosti Darwinovy teorie vyvolalo především studium některých druhů živočichů, jejichž schopnost přežít a zplodit potomstvo nebylo možné vysvětlit na základě postupného evolučního vývoje během milionů let.
Dr. Martin se podle jeho slov během pěti let pod tíhou důkazů od Darwinovy teorie evoluce stále více odkláněl. Sám popisuje toto období jako „velice nepříjemné“, protože začal zjišťovat, že mnohé z toho, co se dosud během své vědecké dráhy učil, bylo založeno na nesprávných předpokladech.
V trojdílném televizním dokumentu se věnuje výzkumu zvláštností brouků prskavců, kteří mají v těle chemickou továrnu vyrábějící třaskavé směsi, které přesně dávkuje do reaktoru, chemickou reakcí vytvářejí výbuch a směřují jej otočným dělem v zadečku, čímž vzniká jakási kulometná palba chemikálií na toho, kdo je ohrožuje. Žiraf, které mají v krku systém chlopní regulujících tlak v krevním řečišti, když sehnou krk, aby se napily. Datlů schopných vydržet silné nárazy zobáku do dřeva, s dlouhým ostrým jazykem vybaveným chemickou továrnou. Ptakopysků a dalším zvířatům.
Dále rozebírá stavbu lidského oka nebo ušního bubínku a pokouší se je vysvětlit teorií evoluce, což rovněž opakovaně selhává.
Z jeho výzkumu je patrné, že značně komplexní mechanismy v živých tvorech, mikroskopické chemické továrny uvnitř jejich těl, časově přesné a propracované procesy rození, instinkty živých tvorů a mnohé další skutečnosti nemohou být vysvětleny evoluční teorií, náhodnými a slepými procesy.
Čas jako tvůrčí faktor
Zastánci teorie evoluce uvádějí, že vše muselo vznikat po nesmírně dlouhé časové období. Složité mechanismy evokují potřebu dlouhého času na jejich tvorbu. Avšak samotný čas se nerovná tvůrčí síle ani inteligenci, která by hmotu formovala. Čas je pouze doba, po kterou mohlo být tvořeno. Pokud něco bude stát na stole miliony let, samotná doba stání není impulsem k nějaké činnosti. I když je možné, že někteří vědci vystudovali školu pouze tím, že v ní strávili určitý čas.
Hybná síla
Otázka, která prozatím nebyla položena, zní: „Co vedlo změny v organismech?“ Pokud je evoluční teorie platná, posuďme její tvrzení, že rybám, které se po několik tisíciletí plazily po souši, postupně narostly nohy (místo ploutví). Není jasné, co v této pra-rybě mělo způsobit, že jí narostly nohy. Kdo nebo co vyhodnotilo, že ploutve nejsou vhodné, že by bylo lepší změnit jejich tvar?
Jaká síla v těle spustila změny ve stavbě a uspořádání tělesných buněk. Kdo přepisoval DNA? Jak věděl, jaký tvar je lepší, jak věděl, jak má zformovat buňky, jak je spojovat dohromady, vytvářet kosti a svaly, zavést do nich systém žil a nervů? Dá se něco takového udělat naslepo, postupem pokus-omyl? A pokud ano, kdo nebo co dělá tyto pokusy? Jak se učí z omylů, až nakonec vytvoří ten nejlepší možný funkční tvar nohy?
Logicky se musíme ptát, kdo je hybatelem takových změn?
Existuje druh psa, který má na tlapách o jeden prst navíc. Jmenuje se norský lundehund. Tento prst mu umožňuje lépe se uchytit na příkré skále. Také dokáže složit ušní boltec tak, že mu uzavře zevní zvukovod, čímž se stane vodotěsným ve chvíli, kdy se ponoří do vody. Nohy dokáže roztáhnout do úhlu blížícího se 180 stupňům a navíc dokáže zvrátit hlavu tak hluboko, že se jí dotkne zad.
Mohlo dojít k tomu, že nějaká neznámá síla nebo inteligence obsažená uvnitř těla psa zjistila, že pes potřebuje o jeden prst navíc? Potom dala tělu nějakým neznámým způsobem pokyn, aby přeprogramovalo DNA a vytvořilo o jeden prst navíc, přesně v tom místě, kde je prstu zapotřebí pro zlepšení jeho stability, o přesné velikosti, struktuře a síle. Je možné aby tyto změny poháněla gravitace nebo aby byly dělány naslepo, postupem pokus-omyl?
Je nepředstavitelné, že by se buňky samy od sebe rozhodly k takovým změnám. Jak by mohly buňky samy o sobě vědět, že pes potřebuje o jeden prst navíc, aby snáze čelil vnějším podmínkám? Buňka je inteligentní, jak bylo zjištěno, ale dostává informace ze svého mikrosvěta, ale neví o komplexní situaci celého těla, nebo psa v přírodě, podnebních podmínkách nebo krajině, ve které pes žije. Mohla by buňka tato data nějak získávat, vědět, analyzovat a z nich činit rozhodnutí, která by vedla k vydávání přesných instrukcí k přeprogramování kódu DNA?
Není možné tuto otázku přejít prohlášením, že se vše děje přirozeně, bez nějaké příčiny. Pokud chceme zůstat ve vědecké oblasti, můžeme odpovědět, že nevíme, ale nemůžeme odpovídat vágními vysvětleními jenom proto, abychom obhajovali teorii, která neodpovídá skutečnosti.
Co tedy, podle teorie evoluce, analyzovalo situaci psa, prostředí, ve které žije a vyhodnotilo, že řešením bude nechat psovi narůst na tlapách o jeden prst navíc?
Nevyřešených otázek je velké množství, a jak se zdá, vysvětlení nezískáme použitím teorií přírodního výběru, evoluce nebo velkého třesku. Vědecká obec se bude muset nevyhnutelně vydat jinými směry.
Proč má teorie evoluce stále tak velký vliv?
Není jasné, proč se tyto teorie stále vyučují s takovým důrazem a proč mají na formování světonázoru dnešního člověka tak velký vliv, když mají tak vratké základy a byly již mnohonásobně znevěrohodněny.
Téměř se zdá, že lidé na zodpovědných pozicích buďto nemají nic, čím by tyto teorie nahradili, nejsou schopni nezávislého posouzení faktů nebo mají nějaké postranní úmysly pro udržování těchto teorií v učebnicích.
Ideologické (zne)užití teorie
Samotný tvůrce teorie, Charles Darwin, ve své době vnímal její nedostatky a neprohlašoval, že by měla mít univerzální platnost. Teorie si ale všiml jeho současník Karl Marx, který prosazoval svržení tehdejšího společenského řádu a nastolení komunismu.
V prosinci roku 1860 napsal Marx o Darwinově teorii svému spolupracovníkovi Friedrichu Engelsovi pochvalnou zmínku, v níž spis O původu druhů chválil jako „knihu, která obsahuje přírodně historický základ pro naše stanovisko [historický materialismus]“.
V dopise adresovaném socialistickému filozofovi Ferdinandu Lassalleovi v lednu roku 1862 Marx napsal: „Darwinova kniha je velmi důležitá a slouží mi jako přírodovědecký základ pro třídní boj v dějinách.“
Teorie evoluce (v oblasti přírodních věd) a materialismus (v oblasti filozofie) byly během komunistických hnutí po celém světě široce propagovány. Pro Marxe a komunisty byla evoluce důležitá zejména tím, že nahrazovala víru hlavních náboženství ve stvoření člověka Bohem. Široké přijetí těchto teorií společností mohlo uspíšit realizaci jejich plánované revoluce.
Po dlouhé období tak sloužil dialektický materialismus k popírání existence duše, a teorie evoluce k popírání stvoření člověka Bohem. Přirozený výběr dal vzniknout teorii, že přežije ten nejsilnější, a prohlášení, že pokrok je způsobován třídním bojem. Přes všechny vědecké námitky a nedostatky byla teorie evoluce desítky let protežována.
Vědci tvrdí, že tvořila inteligence
V roce 2005 vzniklo volné sdružení vědců, kteří darwinismus odmítli a postavili proti němu alternativu, a sice takovou, že složitost živého světa není možné vysvětlit neřízenými, spontánními přírodními procesy, ale musí být výsledkem procesů řízených, které mají povahu inteligentního plánu či návrhu.
„Podstatné přitom bylo, že tento závěr nevyplynul z filozofických či teologických úvah, ale byl výsledkem ryze sekulární, vědecké analýzy problému,“ uvádí v článku z 3. ledna 2015 Emil Kalabus.
Citace
Prof. Bruno Vollmert, makromolekulární chemik: „Všeobecně rozšířené úvahy o chemické evoluci, která měla předcházet evoluci biologickou, postrádají jakékoliv vědecké opodstatnění.“
Biolog, prof. Conklin z Princenton University: „Pravděpodobnost, že život vznikl náhodou, je srovnatelná s pravděpodobností, že dokonalý slovník je výsledkem exploze v tiskárně.“
Francouzský botanik A. Wigand: „Darwinismus není ani teorií, ale náladou, která uchvátila mysl lidí. Je vědou asi tak, jako je pohádka dějepisem.“
Autor teorie gravitace Isaac Newton: „Nádherné uspořádání a harmonie vesmíru mohly vzniknout jen podle plánu všemohoucí bytosti. To je a zůstane mým posledním poznatkem.“
Článek byl naposledy upraven 3. listopadu 2020.
Související články a knihy:
Darwinova evoluční teorie se hroutí (Emil Kalabus, 2015)
Evoluce: Teorie v krizi (Michael Denton, 1985) anglicky
Molekula a život – Co Darwin nemohl vědět a co darwinisté vědět nechtějí (Bruno Vollmert, 1985) německy
Tajemství vzniku života (Roger L. Thaxton, Charles B. Bradley, Walter L. Olsen, 1984) anglicky
Darwinova černá skříňka (Michaela Behe, 1986) anglicky
Spor o Darwina – podle knihy Phillipa E. Johnsona (1996)
Zamrzlá evoluce – aneb je to jinak pane Darwine (Jaroslav Flegr, 2007)
Vedecké dôkazy dokazujúce neplatnosť Darwinovej evolučnej teórie (Peter Michalík)
Opodstatněnost evoluční teorie jako primární teorie v rámci vzdělávání české populace (Jaromír Všetečka, Diplomová práce, 2012)
Vyučování evoluce v evropských školách (Maciej Giertych, 2009)
Darwinova chyba: Vysvětlení diskontinuity mezi člověkem a
nehumánní myslí (Derek C. Penn, Keith J. Holyoak, Daniel J. Povinelli, 2008) anglicky
(Video) Mathematical Challenges to Darwin’s Theory of Evolution with Berlinski, Meyer, and Gelernter (Hoover Institution, 2019)
(Video) David Berlinski: Atheism and its Scientific Pretensions (Hoover Institution, 2011)
(Video) Stephen Meyer: God and the Origin of the Universe (Discovery Science, 2019)
(Video) David Berlinski: The link between evolution, science and progressivism (Fox News, 2018)
Související články:
Dva pohledy na vytváření budoucnosti. Je vše náhodné nebo předurčené
