„A čím víc se do toho žita tříská, tím víc se z toho žita zrní sype!“ ulevoval si rozhněvaný tatínek, když uděloval výprask svému synovi ve filmovém snímku Bylo nás pět. Román o vyprávěných klukovinách Bylo nás pět napsal Poláček krátce před transportem do Terezína. Poprvé vyšel v roce 1946.
Román zobrazuje dění na maloměstě, tentokrát očima dítěte, a jde o mistrovské dílo jazykové komiky. Příhody pěti kamarádů jsou podány groteskní kombinací jazyka hovorového, přísně upjatého slohu i obratů z dobrodružné četby. Nesouvislé jazykové roviny parodují školní, vědomě strojené vyjadřování a ukazují dětskýma očima život na městečku bez chtěné naivity, s přirozeným klukovským humorem.
Dobovými kritiky nepřijatý, jinými srovnáván s Čechovem
Karel Poláček se narodil v březnu 1892 v Rychnově nad Kněžnou do rodiny se židovskými kořeny. Měl sedm sourozenců a jeho otec byl židovský obchodník v koloniálu. Po studiích nastoupil do armády a prošel frontami i zajetím 1. světové války, které šťastně přežil. Přesídlil do Prahy. Velmi talentovanému humoristovi, novináři a spisovateli se za první republiky celkem dobře dařilo v žurnalistice. Spolupracoval i s Lidovými novinami, náležel do tzv. kruhu Pátečníků, přátelil se s Ferdinandem Peroutkou, znal se s bratry Čapkovými.
Jako spisovatel vynikl především zobrazením života obyčejného člověka v maloměstském prostředí, v celé jeho směšnosti i tragice. U svých postav často spojuje jejich charakter s jejich řemeslem nebo činností a často používal satiru.
Oblastí, na kterou často poukazoval a z níž dokázal i humorně těžit, byla lidská omezenost. Mezi čtenářsky nejúspěšnější díla patří Muži v ofsajdu, Hostinec u kamenného stolu, Dům na předměstí. Zmíněné Bylo nás pět se o válce skloňovalo ve všech pádech a četlo je mnoho generací.
V r. 1933 Poláček také sestavil sbírku židovského humoru Židovské anekdoty. Sám o sobě prohlašoval, že se necítí být Židem.
„Chcete vypadat veliký? Obklopte se malými lidmi.“
Pro svůj odpor k frázím, posmutnělý humor a niterný realismus bývá srovnáván s A. P. Čechovem.
Život
Roku 1920 si vzal za manželku Adélu Herrmannovou, narodila se jim dcera Jiřina. Podle dceřiných vzpomínek manželství rodičů neblyo moc šťastné. Dcera jako jediná později přežila holokaust.
Po nacistické okupaci Československa ohledně své rasové příslušnosti byl Poláček propuštěn z Lidových novin a měl celkový zákaz publikovat. V tuto dobu se rozvedl, opustil manželku a odešel k družce, jíž byla židovská právnička Dora Vaňáková.
Paradoxní je, že Dora dopomohla Poláčkově dceři Jiřině dostat se ven z Protektorátu a odjet do Anglie, a tím jí zachránit život. Tou dobou mohl údajně i sám Poláček opustit zemi, zaváhal však. Není známo, kdo z nich byl jako první povolán do terezínského transportu, zda Dora následovala jeho nebo zda on dobrovolně doprovázel Doru.
Dora Vaňáková zemřela v Osvětimi r. 1944. Karel Poláček zahynul nebo byl popraven v lednu 1945 v Gliwitzi. Jeho smrt se datuje přibližně na 21. ledna. Deník, který si Poláček psal v roce 1943 před odchodem do Terezína, byl poprvé vydán v roce 1959 pod titulem Se žlutou hvězdou.
„Mnohý ti dá radu, jak přeplavat moře, ale málokterý tě vytáhne z louže.“