Pravidelné cvičení mění strukturu našich tělesných tkání očividným způsobem, například úbytkem váhy nebo nárůstem svalstva. Méně viditelný, leč snad ještě důležitější je hluboký vliv cvičení na strukturu mozku, což může ochraňovat a zachovat zdravou mysl a funkci mozku v průběhu celého života.
Někteří odborníci se domnívají, že aby lidský mozek optimálně fungoval, potřebuje pravidelnou fyzickou aktivitu.
Zde uvádíme pouze několik způsobů, jakými cvičení mění strukturu lidského mozku.
Paměť
Řada studií ukazuje, že cvičení může ochraňovat paměť proti stárnutí. Je to dáno tím, že cvičením, jak se ukázalo, se předchází úbytku celkového objemu mozku (což může vést ke snížené kognitivní funkci) a zmenšování některých částí mozku spojovaných s pamětí. Například jedna studie snímků magnetické rezonance (MR) odhalila, že šest měsíců cvičebního tréninku zvýšilo u starších osob objem mozku.
Další studie ukázala, že srážení hippocampusu (oblast mozku nutná pro učení a paměť) u seniorů lze zabránit pravidelnými procházkami. Tato změna byla doprovázena zlepšením funkcí paměti a zvýšením proteinového neurotrofického faktoru (BDNF) v krevním řečišti.
BDNF je nutný pro zdravou kognitivní funkci, a to díky své roli pro přežití buněk, plasticitu (schopnost mozku měnit se a adaptovat na základě prožitých zkušeností) a fungování mozku. Pozitivní vazby mezi cvičením, BDNF a pamětí se intenzívně prošetřují a byly prokázány u mladých dospělých i u starších lidí.
BDNF je rovněž jedním z několika proteinů důležitých pro neurogenezi u dospělých. Neurogeneze je schopnost měnit v průběhu dospělého života strukturu mozku vývojem nových neuronů. K neurogenezi dochází pouze v hrstce oblastí mozku (a jednou z nich je hippocampus), a může tudíž jít o centrální mechanizmus pro učení a paměť. Pravidelná fyzická aktivita může ochránit paměť v dlouhodobém horizontu tím, že navozuje neurogenezi skrze BDNF.
Přestože toto spojení mezi cvičením, BDNF, neurogenezí a pamětí je velmi dobře zmapováno na zvířatech, pokusná a etická omezení znamenají, že nejsme schopni zřetelně osvětlit dopad cvičení na lidský mozek.
Ovšem i tak je neurogeneze navozená cvičením aktivně zkoumána vědci jako potencionální terapie u neurologických a psychiatrických poruch, jako jsou Alzeimerova choroba, Parkinsonova nemoc či deprese.
Krevní cévy
Mozek je vysoce závislý na proudění krve, ostatně do mozku jí jde přibližně 15 procent z celkové zásoby v těle, přičemž samotný mozek tvoří pouze 2-3 procenta celkové hmoty těla.
Naše nervové tkáně totiž potřebují neustálé dodávky kyslíku, jinak nebudou fungovat a nepřežijí. Když jsou neurony aktivnější, zvýší se přirozeně i oběh krve v místech, kde se neurony nacházejí, aby se uspokojila poptávka po kyslíku. Proto je pro zachování zdravého mozku nutné udržovat zdravé sítě krevních cév.
Pravidelné cvičení zvyšuje růst nových krevních cév v oblastech mozku, kde dochází k neurogenezi. Zvýšený krevní oběh podporuje vývoj těchto nových neuronů. Cvičení rovněž zlepšuje zdraví a funkčnost existujících krevních cév, čímž se dosáhne toho, že mozková tkáň je bez přestávky zásobována dostatečných přísunem krve, a tak si dokáže uchovat svou funkci a plnit potřeby organizmu.
No a v poslední řadě může pravidelné cvičení předcházet či dokonce léčit hypertenzi (vysoký krevní tlak), což je rizikový faktor pro rozvoj demence.
Zánět
V poslední době se čím dál více výzkumů věnuje mikroglii, což jsou domovské imunitní buňky mozku. Jejich hlavní funkcí je neustále kontrolovat, zda mozku nehrozí nějaké potenciální hrozby v podobě mikrobů či odumírajících a poškozených buněk, a případné škody odklízet.
S věkem se výkon normálního imunitního systému snižuje a v tělesných orgánech dochází k mírnému zánětu. V mozku se zvyšuje riziko neurodegenerativních chorob jako např. Alzheimerova nemoc. Jak stárneme, mikroglie už nejsou tak výkonné při odklizení škod a nedokáží již tak účinně chránit mozek před nemocemi a záněty. Záněty v mozku mohou narušit jeho funkci včetně paměti.
Nedávno jsme však prokázali, že cvičení může tyto mikroglie ve stárnoucím mozku přeprogramovat. Díky cvičením se u mikroglií zvýšila výkonnost a také se upravily neurozáněty při degenerativních stavech, jako Alzheimer či roztroušená skleróza. To dokazuje, že účinky fyzické aktivity na imunitní systém mohou být důležitým cílem pro terapii a předcházení chorob.
Jak tedy víme, že děláme ten správný druh cvičení anebo že ho děláme v dostatečné míře na to, abychom si chránili mozek? Zatím bohužel nemáme dost silné důkazy pro vytvoření konkrétních návodů, jak si udržovat mozek zdravý, nicméně data naznačují, že největších přínosů lze docílit aerobními cvičeními, např. chůzí, během nebo jízdou na kole.
Doporučuje se, aby dospělý jedinec usiloval o minimálně 150 minut aerobního cvičení mírné intenzity týdně. Toto by se mělo kombinovat s činnostmi na zvýšení síly a flexibility, aby si člověk udržel dobrý celkový zdravotní stav.
Je také třeba poukázat na to, že ne vždy vědci zjišťují, že by cvičení mělo na mozek blahodárný dopad. Pravděpodobně je to proto, že různé studie používají různé tréninkové programy a různé prostředky na měření kognitivních funkcí, a tím pádem je těžší přímo srovnávat jednotlivé studie a jejich výsledky.
Přesto však existuje dost vědeckých důkazů o tom, že cvičení má na naše zdraví dobrý vliv v řadě oblastí, takže je důležité, abyste opravdu cvičili v dostatečné míře. Vědomě si musíme vyčlenit čas na to být aktivní a vězte, že mozek nám za to v budoucnu jenom poděkuje.
Áine Kellyová je profesorkou fyziologie na Trinity College v irském Dublinu. Tento článek byl původně publikován na portále The Conversation.
Přeloženo z původního článku newyorské redakce deníku The Epoch Times.
