V posledních letech potkáváme na ulici lidi v teplákách, mikinách s kapucí, na nohou gumové pantofle zářivých barev… Jak to přijde, že se nosí taková móda?
Od pravěku se lidé starali o svůj oděv a současně se zdokonalovali v jeho výrobě. Po éře kožešin, lněných pláten a konopných doplňků se dostavila – paní móda.
Ta potom určovala, co nosit, co bude praktické i hezké. Lidé si šili kroje, panstvo se utápělo v nádheře …žebráci v rozedraných hadrech.
Mít společenské postavení postupně souviselo s finančním zaopatřením i s náboženstvím. A tak byly jisté požadavky na dámy, jiné na pány, objevilo se společenské oblečení, domácí oblečení, postupně i svetry, sportovní oděv apod.
Námaha spojená s odíváním
V minulosti bylo oblečení po málu, než byla konfekce, výběr nebyl, a v té socialistické opět nebylo moc vkusu. Oblečení v rodině se často dědilo, potomci nosívali přešívané oblečení – vždy „po někom“. Dnes – jsme zaplaveni nepřeberným množstvím oblečení, které přetéká z obchodních stojanů.
Dřívější lidé si oděvů vážili, několikrát je oprašovali a kartáčovali, aby ještě vydržel.
Musíme si uvědomit, že na trhu nebyl dostatek oděvů nebo obuvi, šaty se šily na míru a jejich nositele stály nemalé úspory.
Oproti dnešním uvolněným oděvním možnostem si dřívější lidé moc pohodlí v oděvu neužili. Kromě prádla a ponožek, které byly pletené z úpletu, se většina oděvu šila z plátna. Plátěná osnova téměř vůbec nepruží. Krejčí šili šaty na míru, aby lidem dobře padly, jelikož plátno se nedá natáhnout.
Žádoucí byly rukavičky a nesměla chybět pokrývka hlavy, čepec nebo závoj (https://www.epochtimes.cz/2021/02/03/cepice-pokryvka-hlavy-dulezita-soucast-odevu-vence-stuhy-cepce-kulichy/).
Při pohledu na starší černobílé fotografie pozorujeme, lidé chodili upravení – a dalo jim to i dost námahy.
Když pomineme krinolíny, šaty pro dámy vyztužené ocelovými dráty nebo korzety, dostaneme se k podvazkovým pásům, na které se připínaly punčochy, a to ještě v 70. letech minulého století.
Současné dámské punčocháče, které obsahují i sedovou část, tehdy neexistovaly. Punčochové nohavice, nylonové punčošky se musely připínat na podvazky, aby neklouzaly z nohy dolů.
Pohodlí streče…
Podívejme se na dnešní „módu“. Nosíme legíny, elastické džíny, trička, šaty, vše má elasticitu, která nám dopřává velké pohodlí.
Džínovou „uniformitu“ vystřídaly pružné materiály i jinobarevné džíny v pružném podání. Občas i šatečky s květy.
A dnes pohodlí už došlo tak daleko, že se na ulicích nebo do restaurací bezostyšně nosí tepláky, doplněné mikinou s kapucí a gumovými pantoflemi. Mnozí jejich nositelé si myslí, jak jsou „in“.
Takový úbor dříve býval mnohá léta považován pro mnohé přijatelný spíše jako domácí oděv nebo pracovní oblečení určené na zahradu.
Je to pravda odvěká…
Zpívalo se: „Je to pravda odvěká, šaty dělaj´ člověka…“ Není to tak, že by se vybízelo k povrchnímu pohledu na zevnějšek člověka. Spíše jde o to, že móda byla dříve spjatá s postavením člověka, vkus souvisel s jeho kulturností anebo vzdělaností. Tedy – celková úroveň osoby.
Ještě v 60. letech minulého století žili gentlemani, pánové zdravili dámy jako první, dávali přednost ve dveřích a pomáhali ženám do kabátu, lidé se vzájemně respektovali. Psaly se dopisy, jež měly ustálenou strukturu a všelijaké náležitosti. Mladí pánové si vážili už toho, když se mohli k dívce přiblížit a pozdravit smeknutím. Nebo předat tajné psaníčko pomocí některého prostředníka…
V oděvu se již po staletí zračí kulturnost a úroveň člověka. Doplňky, vycházkové hole, kabelky, střevíce na podpatku, to vše náleželo do přítomné kultury lidstva.
Když chodíme v podkasaných teplácích a gumových pantoflích zářivých barev, jako úroveň lidstva to může odrážet? Jaká je to kulturnost, vzdělání a úroveň?
Otázku si kladu, když vidím, v čem se lidé dnes nosí.