Nejvyšší správní soud rozhodl ve věci občan Pavel Pšeja vs. epidemická opatření ministerstva zdravotnictví. Soud 11. června 2021 uvedl, že „opatření obecné povahy vydané ministerstvem zdravotnictví bylo v rozporu se zákonem“.
Napadené opatření, které zakazovalo všem osobám pohyb a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest, bylo podle obžaloby „nedostatečné odůvodněné“. Soud vytkl dřívějším podobným opatřením rovněž „chybějící srozumitelné a přezkoumatelné odůvodnění“.
Podle žalobců opatření trpí nedostatky v tom, že „do značné míry pouze mechanicky přebírá odůvodnění z předchozích, nedostatečně odůvodněných opatření, a to bez ohledu na to, že stanovené povinnosti byly zpřísněny“.
Rozhodnutí soudu naleznete on-line zde.
Podrobnosti napadeného opatření
Opatření s účinností ode dne 3. 5. 2021 zakazovalo všem osobám pohyb a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest, kterými jsou respirátor nebo obdobný prostředek splňující blíže vymezené požadavky.
Nařízení se vztahovalo ke všem vnitřním prostorám staveb (mimo bydliště nebo místo ubytování), všem ostatním veřejně přístupným místům v zastavěném území obce a všem ostatním veřejně přístupným místům mimo zastavěné území obce, kde jsou na stejném místě a ve stejný čas přítomny alespoň dvě osoby vzdálené od sebe méně než dva metry, nejedná-li se výlučně o členy domácnosti.
Podle soudu se ministerstvo zdravotnictví k možným negativním dopadům plošného používání stanovených prostředků ochrany „žádným způsobem“ nevyjádřilo.
Mimořádné opatření dále zakazovalo všem osobám pohyb a pobyt bez respirátoru na vyjmenovaných místech s tím, že děti od 2 do 15 let mohou na těchto místech nosit roušky. Současně upravovalo odchylky a výjimky ze zákazu. Zaměstnavatelům ukládalo povinnost vybavit zaměstnance ochrannými prostředky.
Nedostatečné odůvodnění nařízení
Podle Pavla Pšeji, kterého u soudu zastupoval advokát David Zahumenský, je toto nařízení ministerstva nedostatečně odůvodněné, v čemž mu také dává soud za pravdu, neboť shledal významné nedostatky v odůvodnění napadeného mimořádného opatření.
„Na nutnost náležitě odůvodnit mimořádné opatření přitom správní soudy opakovaně upozorňovaly, a to i přímo ve vztahu k plošnému nařízení povinnosti nosit ochranné prostředky dýchacích cest,“ uvádí soudní senát složený z předsedy Zdeňka Kühna, soudců Sylvy Šiškeové a Ondřeje Mrákoty.
Nejvyšší správní soud v rozsudku konstatuje, že „napadené opatření neobsahuje jakoukoli ucelenou analýzu epidemické situace, o niž by se ukládaná povinnost opírala, ani na ni neodkazuje“.
Ministerstvo zdravotnictví se k aktuálním událostem podle soudu „vyjadřuje v jediném odstavci na straně 8 opatření, kde se obecně zabývá pouze mutacemi koronaviru, nikoliv celkovou epidemickou situací“.
„Napadené opatření tak nedostojí zákonnému požadavku na stanovení konkrétní míry rizika spojeného s nařizovanou činností. Této otázce se totiž ve vztahu k zaváděným povinnostem prakticky nevěnuje.“
Soud dále uvádí, že nezpochybňuje, že v České republice se v době vydání napadeného opatření šířily i nakažlivější mutace wuchanského koronaviru. „Uvedená konstatování týkající se mutací však nelze v žádném případě považovat za analýzu ve smyslu § 3 odst. 2 pandemického zákona,“ dodává soudní senát.
K možným negativním dopadům plošného používání stanovených prostředků ochrany, zejména pak k dopadům jejich dlouhodobého či případného nepřetržitého používání, se však ministerstvo podle soudu v odůvodnění pro nastavená opatření „žádným způsobem“ nevyjádřilo.
„Napadené opatření tak nedostojí zákonnému požadavku na stanovení konkrétní míry rizika spojeného s nařizovanou činností. Této otázce se totiž ve vztahu k zaváděným povinnostem prakticky nevěnuje,“ uvádí soud.
Soud také dodává, že při vydání mimořádného opatření však ministerstvo „nepřekročilo rozsah svých pravomocí“.
