V bývalém Československu vznikla samostatná Komunistická strana Československa (KSČ) v roce 1921. Asi až na dvě výjimky se všechny tyto strany řídily pokyny a rozkazy z Moskvy a byly poplatné Komunistické internacionále. Po druhé světové válce získala komunistická strana nebývalou popularitu a v parlamentních volbách 1946 dosáhla v českých zemích nejlepších výsledků. Roku1948 následoval únorový puč. Komunisté pak postupně získali moc v celém Československu.

Brzy se strana ve svých praktikách přiblížila KSSS, která svoji vládu vykonávala prostřednictvím zastrašování a teroru. Po rozpadu Sovětského bloku vliv komunistických stran poklesl, avšak až na výjimky (například Slovensko) dodnes zůstávají zastoupeny v parlamentech.

Pietní shromáždění a protestní průvody v Praze i v Brně

27. červen je vyhlášen Dnem památky obětí komunistického režimu. V tomto duchu pořádá Paměť národa v Praze a Brně pietní shromáždění a protestní průvod u příležitosti výročí popravy Milady Horákové.


Na Újezdě v Praze u Pomníku obětem komunismu pod Petřínem vystoupí s krátkými projevy např. kněz Ladislav Heryán, skaut Jiří Lukšíček, někdejší politický vězeň 50. let, filozof Daniel Kroupa a další.

Od Petřína se průvod s transparenty kolem 18,30 hod. vydá ulicemi Národní a 28. října, přes Václavské náměstí až k sídlu KSČM v ulici Politických vězňů. Zde z pódia zazní z úst oslovených osobností jména všech 249 obětí komunistického režimu. 

„Slušný člověk nemlčí k drzostem. Myslím si, že sprostoty bývalých fízlů, politických gaunerů a vyděračů z komunistické strany vyznávající marxisticko-leninskou utopii zákonitě vedoucí k zotročení člověka, bylo už dost. Tento den, kdy si připomínáme vraždu Milady Horákové, jim připomeneme, za co se mají stydět,“ vysvětluje Mikuláš Kroupa, ředitel Post Bellum, zakladatel Paměti národa.

Reaguje na slova předsedy KSČM Vojtěcha Filipa, který při zahájení předvolební kampaně prohlásil, že se komunisté nestydí za svou minulost. Protestní shromáždění a průvody v Praze a Brně mají poukázat na zločinnou komunistickou minulost, od které se KSČM dostatečně nedistancovala. Naopak, udržuje ve straně „tvrdé“ stalinistické jádro.

V Brně je místem setkání náměstí Svobody u orloje. V 18 hodin se odtud vydá průvod na Jakubské náměstí, kde zazní projevy. Svoji účast na shromážděních přislíbila mimo jiných někdejší politická vězeňkyně, laureátka Ceny Paměti národa paní Milena Blatná, předsedkyně brněnské pobočky Konfederace politických vězňů.

Vážení čtenáři, nenechte si ujít to nejlepší z Epoch Times! Přihlašte se k odběru Newsletteru. Jednou týdně vám tak budeme moci zasílat výběr těch NEJ zpráv.

Paměť národa k tomuto dni vydala prohlášení:

„Ano, vy komunisté, styďte se za to, že se stále hlásíte ke svým předchůdcům, jejichž režim v Československu má na svědomí 248 justičních vražd, asi 8 000 zemřelých během nespravedlivého věznění, 450 osob zmrzačených a zabitých na hraničních drátech železné opony. Přes 250 tisíc lidí totalitní režim z politických důvodů uvěznil na roky do pracovních táborů. Bez milosrdenství se dopouštěl hrůzných zločinů na životech a majetku nevinných lidí. Selské rodiny, které po generace kultivovaly českou krajinu, živnostníky a podnikatele ožebračil o vydřený, spravedlivě nabytý majetek, ve věznicích a táborech umučil tisíce intelektuálů, umělců, duchovních a další. Kulturní a materiální hodnoty po staletí budované českou společností vláda jedné strany vyvrátila, zničila nebo nechala zpustnout. Režim pronásledoval nejen své odpůrce, ale i ty, kteří pro něj nedostatečně nahlas projevovali nadšení, a nakonec i své vlastní vůdce. Komunistický režim je i podle zákona v ČR zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný.

Soudruzi! Máte se za co stydět!

Stydět by se měli dnes i všichni ti, kteří s komunisty přímo či nepřímo vládnou nebo s nimi uzavírají dohody.

Stydět by se měli také ti, kteří relativizují komunistické zločiny a zlehčují dobu nesvobody nepodloženými frázemi o údajné dohodě mocenských elit s širokou veřejností na základě nějakého dialogu, který zajistil stabilitu a tzv. „klid na práci“.  

Ale stydět bychom se měli i my, protože statisícům spoluobčanů nedokážeme přesvědčivě vysvětlit, že zločinem na svobodě vlastní i druhých je volit politické strany a osobnosti, které tuto zemi orientují na Východ s obdivem k tamním nedemokratickým režimům a diktátorům.

My, generace žijící ve svobodě, máme díky Paměti národa k dispozici tisíce svědectví lidí, kteří zažili nacismus a komunismus ve 20. století. Naším úkolem je tyto příběhy předávat z generace na generaci, abychom nezapomněli, jakou cenu naše svoboda má.“