„Měl jsem covid, měl jsem dlouhý covid. Strávil jsem celou kariéru ve vakcínách, doslova jsem vyvinul celou mRNA vakcinační technologii,“ říká dr. Robert Malone, vynálezce mRNA vakcín.

„Ale co by se stalo s celým očkovacím podnikem – mluvím o dětských vakcínách, základních pilířích veřejného zdraví – kdybychom v podstatě potvrdili kritiku těch, kteří byli označeni za odpůrce očkování?“ ptá se dr. Robert Malone, kterému společnost LinkedIn nedávno smazala účet poté, co se vyjádřil ke mRNA vakcínám proti covidu-19 a diskutoval o tom, zda je vhodné je podávat určitým skupinám lidí.

V této epizodě usedl moderátor deníku The Epoch Times Jan Jekielek s průkopníkem mRNA vakcín, dr. Robertem Malonem, aby společně probrali otázky týkající se vakcín proti covidu-19 a již zavedených léků s novým použitím, a stejně tak i bioetiku experimentálních vakcín.

Upoutávka na rozhovor

Celý rozhovor naleznete zde.


Rozhovor

Jan Jekielek: Dr. Roberte Malone, je mi potěšením, že jste přišel do pořadu American Thought Leaders.

Dr. Robert Malone: Děkuji vám.

J. Jekielek: Jste samozřejmě odborník na epidemie. Jste vynálezcem technologie mRNA vakcín. Jste také biostatistik, což je zajímavá sbírka [odborností].

Dr. Malone: Řekl bych, že jsem byl vyškolen v biostatistice. Být biostatistikem, to je pro mě stupeň nad tím, kde se nacházím. Ale dělám mimo jiné epidemiologii a biostatistiku.

J. Jekielek: Chtěl bych probrat celou tu otázku cenzury, ale než to uděláme, pojďme si promluvit o tom, jaký je váš současný postoj, pokud jde o léčbu covidu-19 nebo očkování proti covidu-19, vzhledem ke všemu, co víme, jak o tom mluvíme, a vzhledem k vašemu poměrně jedinečnému vzdělání?

Dr. Malone: Mluvíte jak o léčbě, tak o vakcínách, a já jsem se vlastně s týmem, se kterým pracuji, zaměřil především na opětovné použití léků pro covid. Právě se snažíme zahájit tři klinické studie, jednu v Indii a dvě ve Státech, v rámci IND (Investigational New Drug) pro kombinaci léků zahrnující protizánětlivé látky, které jsme vyvinuli. Ta již byla testována a původně byla objevena v malé nemocnici v Beloitu ve Wisconsinu.

V lednu jsem provedl prvotní posouzení hrozby, jak jsme o tom diskutovali. Dostal jsem signál z Wu-chanu a usoudil jsem, že není k dispozici potřebný čas na vývoj nových vakcín a jejich včasné bezpečnostní testování, které by zmírnilo rizika pandemie. Takže i když jsem odborník na vakcíny, založil jsem také společnost zaměřenou na uzpůsobení léků proti [viru] Zika. Mám tyto odborné zkušenosti, a tak jsem viděl obě strany toho, co se děje a jak se to zavádí.

Můj pohled na vakcíny je takový, že máme některé nové technologie v oblasti mRNA vakcín. Máme poměrně dobře zavedenou technologii genetické vakcíny související s RNA, ale využívající vektor genové terapie zvaný rekombinantní adenovirus. V současné době máme dva příklady těchto vakcín. Lidé jim říkají AstraZeneca a J&J. [Johnson and Johnson], AstraZeneca, Sanofi, Oxford je ta část, která není licencována ve Spojených státech. Právě teď máme ve Státech pacienty a každý má přístup ke třem genetickým vakcínám.

Existuje tradičnější vakcína od společnosti Novavax, která se chystá získat povolení k mimořádnému použití. Ta rovněž prokázala více než 90procentní ochranu před onemocněním a úmrtím. To je tedy v souladu s tím, co vykazují genetické vakcíny. Ta nabízí možnosti pro ty, kterým strategie genetických vakcín nevyhovuje. Mnoho lidí, kteří mě kontaktovali, má zájem o možnost volby. Jsou nespokojeni s genetickými vakcínami a mají zájem o alternativu, kterou by mohli použít. Novavax by pro ně mohl být vhodnou alternativou.

Celosvětově existuje řada tradičnějších vakcín, inaktivovaných virových vakcín, a mnoho z nich, které přicházejí na trh, a které zahrnují purifikované podjednotky, často za velmi nízkou cenu s tradičnějšími adjuvans (pozn.: Adjuvans je anorganická či organická chemická látka, makromolekula nebo celé buňky některých usmrcených bakterií, které zesilují imunitní reakci na podaný antigen). Máme tu vakcíny pocházející z Ruska a také z Číny. Ty jsou tradičnější a mají nižší účinnost, což jsou tyto koncové body úmrtí nebo onemocnění ve strukturovaných klinických studiích.

V případě vakcín je tedy na světě více možností. Ve Státech jsou v současné době možnosti omezeny na genetické vakcíny. Ty mnoha lidem z různých důvodů nevyhovují a možná by jim více vyhovoval produkt od Novavax. Nemám žádné finanční vazby na společnost Novavax, jen abych zmínil případný střet zájmů. Jen vyjadřuji, jak vnímám situaci v oblasti vakcín.

„Údaje jsou stále silnější a silnější ve prospěch ivermektinu jako látky s určitou ochrannou aktivitou v bezpečném dávkovacím rozmezí. Zdá se, že to má vliv na různé rozvíjející se ekonomiky, které nemají přístup k vakcínám, a má to vliv na výskyt závažných onemocnění covid a úmrtí.“

Pokud jde o léčiva, zasedám ve výboru ACTIV [Accelerating Covid-19 Therapeutic Interventions and Vaccines] při NIH, což je výbor Nadace NIH [Foundation for the National Institutes of Health]. Nejsem členem s hlasovacím právem, jsem pozorovatel. Je to výbor, který řídí tyto lůžkové a ambulantní studie nových látek a nyní i látek uzpůsobených pro jiné použití. Právě zahájili ACTIV-6, což je první studie s ivermektinem, která je, pokud vím, ve Státech sponzorována federálními orgány. Jedná se o ambulantní virtuální studii.

S naší skupinou z ministerstva obrany [DOD] jsme se pokusili zahrnout do studie, kterou máme právě teď u agentury jako IND, ivermektinovou část, ale FDA [U.S. Food and drug administration] vznesla tolik námitek a požádala nás o provedení některých zásadních studií o prokázání mechanismu účinku ivermektinu, že se ministerstvo obrany rozhodlo, že to prostě nestojí za časové zdržení, aby se studie zahájila. Takže od části s ivermektinem upustili.

Situace v oblasti terapeutik a profylaktických léků nyní vypadá tak – budu vystrkovat růžky, ale jsem v úzkém kontaktu s Andrewem Hillem, který provádí metaanalýzu, a s prací Tess Lawrieové, která nyní publikovala další metaanalýzu z celosvětových údajů o ivermektinu – a údaje jsou stále silnější a silnější ve prospěch ivermektinu jako látky s určitou ochrannou aktivitou v bezpečném dávkovacím rozmezí. Zdá se, že to má vliv na různé rozvíjející se ekonomiky, které nemají přístup k vakcínám, a má to vliv na výskyt závažných onemocnění covidu a úmrtí.

Existují skvělé epidemiologické studie nebo údaje pocházející z Indie, kde se v některých indických státech používal ivermektin. Míra výskytu onemocnění byla nízká. Pak jej z politických důvodů stáhli. Došlo ke změně režimu. Zvyšovala se. Pak ho znovu zavedli. Znovu se snížila. Takže to je docela pádný důkaz.

Existují také rozumné důkazy pro použití ivermektinu jako léčebného prostředku, ale existuje i mnoho dalších. Právě o něm se hodně psalo, částečně kvůli svědectví Pierra Koryho v Senátu.

Lidé často nechápou, že v souvislosti s covidem dochází k infekční události způsobené virem SARS-CoV-2. A ta obvykle vede k různě závažnému onemocnění v rozmezí čtyř až sedmi či osmi dnů poté. Ale toto onemocnění se vyskytuje pouze u části pacientů, možná u 80 %, možná u 50 % pacientů ve všech věkových skupinách, možná ještě méně. Onemocnění je hyperzánětlivou reakcí na virus.

Nemoc je ve skutečnosti naše reakce na virus. Dobrou zprávou je, že máme tuto bohatou knihovnu protizánětlivých léků, které se zdají být docela užitečné proti tomu, aby lidé nebyli hospitalizováni, pokud se použijí dostatečně brzy, nebo aby se léčili, když už jsou v nemocnici.


Související: Nová studie zjistila, že ivermektin může značně snížit počet úmrtí na covid-19


Pokud jde o Remdesivir, antivirotikum, které bylo povoleno ve Spojených státech, WHO ho nedoporučuje celosvětově. Mnoho lékařů ve Spojených státech považuje Remdesivir za omezeně použitelný ve zvláštních situacích.

Takže myšlenka používat k tomuto účelu antivirotika se opravdu neosvědčila. A existuje více jiných antivirotik, která byla testována. Tak tomu často bývá u respiračních virů.

Takže všichni víme o Tamiflu a chřipce. Tamiflu by teoreticky mělo být dobré. Může se stát, že bude mít vliv, ale musíte ho užít do 24 až 48 hodin od prvního onemocnění chřipkou. Během této doby často nevíte, že máte chřipku. Takže je to trochu háček. Podobně je tomu i u přípravku Remdesivir, jak se zdá.

Dalším přípravkem, kterému se dostalo velké pozornosti, je dexametazon, který pochází z ozdravné studie v Oxfordu. Tato studie ve skutečnosti ukazuje, že užitečnost dexametazonu je velmi omezená. Tady ve Státech se do toho spousta lékařů pustila naplno. Možná si dokonce vzpomínáte, že když byl prezident nakažen, nebylo to tak závažné, a přesto mu nasadili dexametazon.

Skutečná indikace dexametazonu je taková, že na základě studie zotavení byste už měli být na kyslíku a vysokém průtoku kyslíku nebo dokonce intubováni. Zdá se tedy, že ve Státech se dexametazon nadužívá. To se často stává, když je dexametazon často lékem první volby, když máte nové zánětlivé onemocnění.

Postupem času pak přicházejí další látky, které jsou specifičtější, a dexametazon klesá. Problém s dexametazonem spočívá v tom, že je super nespecifický a zatlouká lymfocyty. Udeří na mnoho buněčných populací, které ve skutečnosti potřebujete k dlouhodobému zotavení z covidu. Takže cynici by mohli říct, že dexametazon je skvělý způsob, jak krátkodobě dostat pacienty z nemocnice, ale zda jim skutečně pomáhá dlouhodobě, to vlastně nikdy nebylo studováno. Takže takhle to vidím já.

„Vlády po celém světě většinou popírají, že by u RNA vakcín existovaly nějaké bezpečnostní problémy. Nyní to není tak jednoznačné.“

Je zřejmé, že RNA vakcínám se dostalo velké pozornosti. Jsou pozoruhodné. Adenovirové vakcíny pravděpodobně produkují více bílkovin po delší dobu. Objevily se poměrně brzy a bylo zjištěno, že jsou spojeny s koagulačními problémy. Tyto koagulační problémy jsou nyní více pozorovány u RNA vakcín.

A existuje zvláštní spektrum příznaků. Vlády po celém světě většinou popírají, že by u RNA vakcín existovaly nějaké bezpečnostní problémy. Nyní to není tak jednoznačné.

Minulý týden se objevily informace ze CDC (Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí), které hovoří o perikarditidě a dalších kardiomyopatiích, které se objevují u dětské populace do 18 let. To představuje významné bezpečnostní riziko. To bylo zjištěno teprve nedávno, asi před dvěma měsíci. CDC trvalo dva měsíce, než to ověřila.

Zdá se, že existuje řada dalších nežádoucích účinků, které jsou ukryty v nepochybně chybných databázích, které máme k dispozici. Provádíme průzkum dat, abychom identifikovali nežádoucí příhody, které jsou spojeny s vakcínami RNA. Patří mezi ně trombocytopenie (nízký počet krevních destiček), která může být spojena s krvácením nebo jinými problémy.

Je zřejmé, že existuje signál týkající se poruch srážlivosti krve, opět jako u adenovirových vakcín. Existuje mozková žilní trombóza. To je velké módní slovo, ale znamená to, že v žilách odvádějících krev do mozku se tvoří krevní sraženiny. Takže si jistě dokážete představit, že to není zrovna příjemné. Souvisí to tak trochu s mrtvicí.

Je velká pravděpodobnost, že se u starších věkových skupin setkáváme s některými z těchto srdečních příznaků, ale podléhají tomu, čemu se říká maskování. To je problém, když se díváte do epidemiologických databází a máte matoucí proměnnou. Například já jsem ve věkové skupině, kde srdeční příhody nejsou vzácné. Problém je, že pokud máte relativně vzácnou příhodu spojenou s lékem nebo vakcínou a je to ve věkové populaci, která má vysoké pozadí (důvod vzniku) pro související věci, je opravdu těžké rozlišit věci, které pocházejí od nového léku, na rozdíl od úrovní pozadí, které maskuje.

Časem se může ukázat, že srdeční signál, který pozorujeme v populaci dospívajících, můžeme zachytit, protože mají tak nízkou úroveň pozadí. Je tam velmi málo šumu a je snadné vidět signál.

U starších věkových skupin, kde je více šumu, je těžší signál najít. Ale mnoho kardiologů a dalších lékařů hlásí věci, které jsou lidem nepříjemné.

Takže u RNA vakcín je to pozoruhodné, ta úroveň aktivity. Tato technologie má obrovský potenciál, ale dochází k těmto událostem. A je to trochu zvláštní. Lékaři začínají mluvit o dlouhých covidech, o těchto chronických příznacích, které přicházejí poté, co dostanete akutní infekci. A mimochodem, nemusíte mít nutně závažné onemocnění, abyste dostali dlouhý covid.

Zdá se, že tyto dlouhodobější nežádoucí účinky a zdravotní problémy, které můžete dostat po prodělání nemoci, se překrývají s těmito příznaky, s tímto profilem příznaků, s příznaky spojenými s nemocí a s příznaky spojenými s očkováním.

Zdá se tedy, že dlouhý covid, covid a některé z těchto nežádoucích příhod po očkování se do jisté míry překrývají. Existují lékaři, kteří tvrdí, že mohou skutečně provést laboratorní testy a prokázat, že mají podobné profily, pokud jde o laboratorní abnormality s těmito genetickými syndromy souvisejícími s vakcínou na covid a dlouhým covidem.

„Problém je, že nevíme, jak závažné jsou nežádoucí účinky? Často je kladena otázka, proč to nevíme? A odpověď zní, protože se FDA v této fázi povolování mimořádného použití rozhodla nevyžadovat od výrobců léků důsledné zachycení nežádoucích účinků a signálů o účinnosti.“

Takže s vakcínami se tam dějí různé věci. Problém je, že nevíme, jak závažné jsou obecně. Jaké je rozložení zvonové křivky závažnosti? Jaký je výskyt? Často je kladena otázka, proč to nevíme? A odpověď zní, protože se FDA v této fázi povolování mimořádného použití rozhodla nevyžadovat od výrobců léků důsledné zachycení nežádoucích účinků a signálů o účinnosti.

Takže se nakonec spoléháme na skutečně zastaralé systémy, které byly z velké části nastaveny před deseti a více lety, nebo na některé systémy, které se hlásí samy, jako je V-safe v CDC. Ty však obvykle zachycují 1 % příhod, protože jsou všechny hlášeny samy.

Protože jsou hlášeny samy sebou, vznikají problémy při interpretaci těchto údajů, protože někdo může říci: „No, teta Mary zemřela dva dny po očkování, a my to nahlásíme.” To je velmi důležité. Jednou z velkých kontroverzí je, že je hlášeno velké množství úmrtí, ale není ověřeno, zda souvisí s očkováním. A tak se v USA i v Evropě odehrává skutečný zápas o to, co tyto případy znamenají.

Tak nějak to teď vidím já. A pak je tu celá řada otázek týkajících se toho, co by vlastně bylo třeba udělat, abychom dosáhli skupinové imunity? V mnoha zemích, například v Kanadě, vláda často říká: „Chceme, aby se očkovalo 70 % lidí, pokud chceme uvolnit opatření a omezení.” To je velmi důležité.

„Jednou z velkých kontroverzí je, že je hlášeno velké množství úmrtí, ale není ověřeno, zda souvisí s očkováním. A tak se v USA i v Evropě odehrává skutečný zápas o to, co tyto případy znamenají.“

Problém je, že nemáme žádné údaje z těchto klinických studií o vlivu očkování na přenos. Takže nelze provést skutečný epidemiologický výpočet, kolik lidí v populaci musí být buď nakaženo, nebo očkováno.

Takže to je takové surfování po povrchu. Pod ním je spousta dalších věcí. Během epidemie je to složité, protože informací není nikdy dost.

Jan Jekielek: Teď mám na vás samozřejmě asi 15 otázek. Ale začněme touto. Vy uvádíte příklad, že pokud jde o nežádoucí účinky, může to být něco, co by se stalo za normálních okolností. Nepomohl by vlastně pouze nějaký důsledný sběr dat kolem toho k objasnění situace?

Dr. Malone: Kdybychom postupovali důsledněji od samého počátku, byli bychom v úplně jiné situaci, pokud jde o uklidnění veřejnosti.

Jan Jekielek: Můžeme začít hned?

Dr. Malone: To by se dalo udělat. Navrhl jsem některým filantropům, že by mohli zavést strukturu zkušebního registru. Někteří se k tomu v podstatě začínají pomalu dostávat.

Jan Jekielek: Co to přesně je?

Dr. Malone: Co to je? Takže registr zkoušek je jedním z typů klinických zkoušek. Mluvíme o dvojitě zaslepených, randomizovaných, kontrolovaných prospektivních studiích. Můžete také provádět další studie typu sběru dat.

V ideálním případě požádáte, aby se lidé zaregistrovali v době, kdy dostávají léčivo, a pak zavedete systém. Existuje mnoho různých způsobů. Může to být call centrum, může to být elektronický systém nebo to může být na mobilním telefonu. Existuje spousta různých typů systémů, jak tyto lidi sledovat a ptát se, zda mají nějaké příznaky a podobně.

Takže namísto čistě dobrovolné nabídky typu: „Zažil jsem to, nebo můj pacient to zažil, nebo to říkala teta Mary,” což je stav, ve kterém se nacházíme nyní, máte něco, co je mnohem strukturovanější. Lidé jsou identifikováni, jsou zařazeni do nějakého nástroje pro sběr dat a pak jsou v průběhu času sledováni.

To je možné. V podstatě to tak či onak dělají skandinávské země, a to díky struktuře jejich socializovaného zdravotnictví. Často se v takových situacích stává, že nejlepší údaje pocházejí z Finska, Norska a Skandinávie, protože jejich systém socializovaného lékařství zachycuje údaje velmi důsledně.

Doufali jsme, že budeme mít přesný soubor dat z Izraele. CDC a FDA byly velmi potěšeny tím, co považovaly za přesný soubor dat z Izraele, a schopností lidí z izraelského vládního epidemiologického monitoringu tuto databázi zpracovávat a identifikovat signály.

Srdeční příhody v populaci dospívajících byly ve skutečnosti poprvé identifikovány biostatistikem společnosti Oracle, který spolupracoval s lidmi z FDA, kteří jsou mimo toto všechno. Jednalo se o dolování dat z různých veřejně dostupných databází. Identifikoval je a informoval CDC. Ti ji identifikovali a pak ji sledovali. Upozornili Izraelce a ti pak byli schopni ověřit, že tento signál viděli i ve své databázi. A jak se to mohlo stát?

Statistika toho, jak se dotazujete těchto databází, není triviální, protože se nemůžete jen tak zeptat na všechno pod sluncem: „Souvisí s tím něco?” Skončíte s velkým množstvím statistického šumu. Pokud nastavíte 95% interval spolehlivosti, 5 % všech nálezů bude falešných.

Takže nakonec získáte obrovské množství falešných informací a falešných souvislostí. Nějakým způsobem v tom musíte vybrat signál z šumu. To je ten problém. Skutečnost, že něco nezjistili, dávala až do tohoto případu jistotu. Teď jsme v jiném světě a spoléháme se na Nizozemce, Nory a další.

Jan Jekielek: Zmínil jste izraelské a nizozemské údaje. Musím se vás na to zeptat, protože se protínají v tomto relativně novém dokumentu, který vyšel a který, jak jsem pochopil, je vlastně potenciálně stažen. Možná vás požádám, abyste se k tomu vyjádřil. V podstatě se tento dokument týká bezpečnosti očkování proti covidu-19 a toho, že bychom měli tuto politiku přehodnotit. Ve svém abstraktu uvádějí, že na tři úmrtí, kterým očkování zabránilo, musíme připustit dvě úmrtí způsobená očkováním, a že závěr je přehodnotit politiku.

Dr. Malone: Ano. Takže tomu říkáme poměr rizika a přínosu, a kdo se dostává k jádru toho všeho, je obvykle Poradní výbor pro očkovací praxi (ACIP, který působí v rámci CDC). Pravdou je, že svět se ve všech těchto věcech významným způsobem dívá směrem ke Spojeným státům, včetně Světové zdravotnické organizace (WHO).

Obvykle ACIP přísným způsobem vyhodnocuje poměr rizika a přínosu nové vakcíny, a to pomocí let života upravených o kvalitu. Jedná se o nástroj pojistně matematických tabulek, který používá pojišťovnictví. Lze pochopit, proč by to pojišťovací průmysl chtěl dělat správně, protože tak vydělává.

Takže to bylo upraveno pro účely veřejného zdraví a obvykle se tento druh nástroje používá k provedení formálního výpočtu rizika a přínosu pro každou populaci, stratifikované speciální populace. Těmi jsou obvykle dospělí, starší dospívající, děti, kojenci, těhotné ženy a imunosuprimovaní. A tento výpočet se provádí pro každou z těchto skupin.

A pak by ACIP přišel s doporučením, že tuto vakcínu je vhodné použít u starších osob. V tomto případě je u těchto vakcín docela přesvědčivé, že i když existují nežádoucí účinky, jejich riziko úmrtí nebo závažného (průběhu) onemocnění covid je docela vysoké. Takže je snadné říci ano.

Naproti tomu u dospívajících je pravděpodobnost onemocnění nebo úmrtí na covid velmi, velmi nízká. Právě jsme hovořili o netriviální úrovni nežádoucích srdečních příhod. Tento výpočet nevychází tak dobře.

Článek, na který odkazujete, vám přiblížím. Mluvili jsme o tom, že mi z LinkedInu vymazali účet. Jedna z věcí, která se stala během minulého týdne, je, že mi autoři ten článek poslali a řekli: „Roberte, co si o tom myslíš? Mohl bys k tomu dát nějakou zpětnou vazbu?”

Tak jsem to bez redakčního komentáře zveřejnil na LinkedInu a Twitteru a vyvolalo to velkou diskusi. Je zřejmé, že spoustu lidí to dost znepokojilo, jak jste si právě přečetli. Vyvolalo to reakci některých akademiků, kteří měli pocit, že je třeba proti tomuto článku důrazně reagovat, vystoupit a říct: „Ne, tohle přece nemůže být pravda. Musí jít o statistické přehánění nebo chybnou analýzu.”

Vyvolalo to spoustu odporu ze strany části akademiků. Pak se lidé, kteří reagovali na tento příspěvek na LinkedInu, rozhodli, že napíší těmto akademikům a napíší přímo do časopisu a řeknou: „Mělo by se to stáhnout.”

Takže takhle vznikl ten sled událostí. Časopis nyní na rukopis umístil poznámku, že se nyní znovu posuzuje, i když už jednou prošel recenzním řízením.

Podstatou jejich obav dle mého úsudku – a jak jsem řekl, nejsem úplný biostatistik, ale vím dost na to, abych s nimi mohl mluvit – podstatou jejich obav se zdá být stejný problém databáze, kde není určena souvislost mezi hlášenou událostí a vakcínou.

V mnoha případech ji nelze určit. Ale závěry v té práci jsou vyvozeny tak, že ti akademici mají velmi silný pocit, že jsou nevhodné, protože databáze nestanovila jednoznačnou souvislost mezi příhodou a příčinnou souvislostí s vakcínou.

Tak je tomu u těchto typů databází vždy. A musíte pečlivě formulovat závěry a říkat: „Máme úmrtí, která jsou dočasně spojená nebo nějakým způsobem související, ale ne nutně příčinná,” protože zpětně nemůžete příčinnou souvislost dobře určit, zejména pokud nemůžete projít kartu pacienta.

Takže to je skvělý příklad. Rád tomu říkám akademická myšlenková policie, a toto je samozvaná akademická myšlenková policie. To se stalo velkým problémem v celém odvětví. Existuje spousta akademiků, kteří mají pocit, že jejich posláním je blokovat publikování prací, které by mohly nějakým způsobem ohrozit poslání vakcín.

To je jeden z důvodů, proč se kvůli vnímání stalo tak těžké publikovat cokoli o lécích uzpůsobených pro jiné použití, a myslím, že je to pravděpodobně oprávněné. Můžete sledovat lidi, když mluví o ivermektinu.

Existuje skupina lidí, kteří by raději brali lék než vakcínu, preventivní lék. A pokud je k dispozici lék pro ambulantní použití, který minimalizuje riziko hospitalizace onemocnění a úmrtí, pak se výpočty poměru rizika a přínosu vakcín stávají ještě chatrnějšími. A tak si myslím, že to je to, co je základem mnoha z nich.

„Rád tomu říkám akademická myšlenková policie, a toto je samozvaná akademická myšlenková policie. To se stalo velkým problémem v celém odvětví. Existuje spousta akademiků, kteří mají pocit, že jejich posláním je blokovat publikování prací, které by mohly nějakým způsobem ohrozit poslání vakcín.“

Komentář: Článek, o kterém jsme hovořili, s názvem „Bezpečnost očkování proti covidu-19 – měli bychom přehodnotit politiku“, prošel standardním procesem odborného hodnocení.

Jan Jekielek: Je to docela fascinující. Nedávno jsem měl hosta, Victora Davise Hansona. Mluvil o platónské „vznešené lži“. To bylo jedno z našich témat. Je to skoro jako prevence, protože jde o to, že v mnoha případech nevíme, jaká je odpověď. Ale existují určité typy informací, ke kterým se prostě nesmíme dostat.

Dr. Malone: Ano.

J. Jekielek: Správně?

Dr. Malone: Ano. A to jsem nikdy předtím nezažil. Je to posíleno platformami sociálních médií. A jen pro ilustraci – jedna z věcí, která je trochu srdcervoucí, je, že mi volají pacienti, kteří jsou prostě rozrušení a pláčou.

Pokud jste někdo, kdo měl po očkování příznaky – říkám to opatrně, neříkám, že ty spolu souvisejí, nesoudím to – ale představte si matku, která měla kaskádu příznaků. Nyní je oslabená. Možná se obává o svou schopnost otěhotnět, protože se jí změnila menstruace a podobně.

Takže měla tuto kaskádu událostí a je obklopena přáteli, rodinou a společenskými kontakty, kteří všichni věří, že vakcíny jsou zcela bezpečné, a ona musí být blázen. Není možné, aby existovala nějaká souvislost mezi přijetím vakcíny a jejími příznaky.

Řekněme tedy, že tato osoba jde na Facebook a připojí se k facebookové skupině, která je vytvořena pro lidi, kteří uvěřili, že u nich byly příznaky vyvolány vakcínami. Existuje tam skupina. Připojí se tam asi 150 000 lidí. Facebook je smaže.

Praktickým důsledkem pro tuto skupinu lidí, kteří se domnívají, že měli postvakcinační syndrom, ať už tomu tak bylo, nebo ne, je to, že dostávají nejrůznější sociální vzkazy od nejvyšších představitelů vlády až dolů, že se jedná o naprosto bezpečné vakcíny. Nemohli mít příznaky, které se u nich objevují.

To se jim dostává od všech lidí v jejich okolí. Nejsou ani schopni komunikovat na sociálních sítích s ostatními. Všichni jsou samozřejmě izolovaní [a je jim znemožněno] diskutovat o tom, jaké jsou jejich příznaky, na rozdíl od příznaků někoho jiného. Je to vrcholná manipulace a pro tyto lidi je to hluboce deprimující.

Dokážete si uvědomit, co říkám? Jako lékař mám pocit, že je to zásadně špatně. Ohrožujeme nejen fyzické zdraví lidí. Můžeme se přít, zda jejich příznaky souvisely, nebo nesouvisely – to je podstata této stížnosti proti tomuto dokumentu – nelze to dokázat pomocí tohoto typu databáze.

Ale tito lidé, tito pacienti měli příznaky. Něco prožili a nejsou schopni dosáhnout nějakého řešení. Je jim řečeno, že je to všechno v jejich hlavě, že jsou blázni. To není správné.

Důsledky toho, co teď v této souvislosti společensky děláme, jsou vedeny strachem. Svým strachem z tohoto patogenu přivádíme sami sebe tak trochu k šílenství.

„Pro tuto skupinu lidí, kteří se domnívají, že měli postvakcinační syndrom, ať už tomu tak bylo, nebo ne, je to, že dostávají nejrůznější sociální vzkazy od nejvyšších představitelů vlády až dolů, že se jedná o naprosto bezpečné vakcíny. Nemohli mít příznaky, které se u nich objevují.“

Teď jsem měl covid. Měl jsem dlouhou dobu covid a změnilo to mé tělo. Už nemám takovou toleranci ke cvičení jako dřív. Ale nezemřel jsem a je mi 61 let. Patřím do skupiny se středním rizikem, ale bojíme se ho skoro jako Afričané eboly při vypuknutí epidemie v západní Africe. Vede nás to ke kompromisům v některých našich základních věcech, včetně této cenzurní iniciativy.

Nevím, jak to vypadá na druhé straně. Nakonec se z toho dostaneme, ale na společnost to má hluboký dopad. Tato cenzura informací, ti, kteří ji zažívají, včetně mě, jsou hluboce znepokojeni tím, co vidíme, a dlouhodobými významy, které to má.

J. Jekielek: Jedna z věcí, která mě opravdu zaráží, když o těchto věcech přemýšlím, je, že když se uzavřou oblasti zkoumání nebo možnost otevřené diskuse o této otázce, kterou jste zmínil, tak to vlastně plodí vytváření nejrůznějších konspiračních teorií odkudkoli a z jakékoliv politické strany, protože lidé prostě nevědí. Vědí, že to, co vidí, nevypadá správně. Existuje jen jeden příběh.

Dr. Malone: Něco zažili, jejich přátelé něco zažili, a přesto jim bylo řečeno, že to nemohli zažít. A já s tím souhlasím. Takže jsem na svůj starý účet na LinkedInu, který je nyní smazaný, napsal něco, co se stalo virálním pro LinkedIn. Mělo to 25 000 lajků, což je pro LinkedIn velká věc. Získal jsem téměř 6 000 lidí, ale obvykle je na mém kanálu LinkedIn asi 2 000 lidí.

Takže se to stalo virálním. Položil jsem otázku: „Co se stane s důvěrou veřejnosti v systém veřejného zdravotnictví, pokud se ukáže, že ivermektin je bezpečný a má terapeutický přínos, a vakcíny se ukáží jako ne zcela bezpečné?” Vyvolalo to smršť odpovědí.

Rozhodnul jsem se nic nezmiňovat o další věci, kterou je polemika o hypotéze úniku z laboratoře, což je další příklad, který byl velmi tvrdě uzavřen a cenzurován. Nyní vyšlo najevo, že to má své opodstatnění, což dokazuje současný prezident, který usiluje o jasné vyšetřování této záležitosti.

Pokud se některá z těchto dvou nebo tří událostí stane skutečností, a já si myslím, že existuje šance, že se stanou všechny tři, podle mého názoru, to je jen můj názor, kam se posuneme, pokud jde o důvěru veřejnosti ve světový systém veřejného zdraví? Odpověď neznám. Na tuto otevřenou otázku mi lidé odpověděli: „Vládě už nemůžeme věřit. Nemůžeme věřit Světové zdravotnické organizaci.”

Jako vakcinolog jsem měl od počátku projektu Warp Speed v podniku na vývoj vakcín obavy. Celou svou kariéru jsem se věnoval vakcínám. V osmadvaceti letech jsem doslova vynalezl technologii mRNA vakcín. Předtím jsem se podílel na vývoji vakcín proti AIDS na Kalifornské univerzitě v Davisu. Celý můj život, od roku 1983, byl zaměřen na vakcíny.

Obával jsem se, že když to uspěcháme, skončíme s problémy. Jak můžete neskončit s problémy, když budete šetřit a spěchat, zejména v otázkách bezpečnosti? Co by se stalo s celým vakcinačním podnikem a dětskými vakcínami, základními kameny veřejného zdraví.

Pokud v podstatě potvrdíme kritiku těch, kteří byli označeni za odpůrce očkování – a to je také trochu pejorativní zjednodušení, tento termín –, označíme a vyloučíme celý blok debaty a diskuse tím, že ho takto označíme.

Ale co když to potvrzuje to, co říkají o farmaceutických firmách, FDA a vládě, které si s očkovacími látkami hrají rychle a bez zábran? Lidé mi píší: „Já už své děti očkovat nebudu. Nemůžu tomu věřit, celému tomu podniku.” A tak se to děje.

Nedávno jsem slyšel zajímavou statistiku na Highwire, když jsem tam dělal rozhovor. Základní sebeidentifikovaný odpůrce očkování historicky představuje asi 3 procenta populace. Podle nich v posledním průzkumu se to vyšplhalo na 40 procent populace, která se sama identifikuje jako odpůrci očkování (antivaxeři).

Kam to vede, potlačovat informace v této diskusi tím, že mě zablokují na LinkedInu, protože jsem opatrně a zodpovědně vznášel obavy a otázky a snažil se zapojit do diskuse?

Jsem bona fide [jednám s dobrým úmyslem – pozn. redakce]. Nemůžete říct, že nejsem odborník. Někteří možná říkají, že jsem odborník. Ale když zablokujete mou schopnost komunikovat, nemluvě o všech ostatních, kteří se na mě obrátili se slovy: „Hele, já ani nemůžu říkat věci, které říkáte vy, tak mluvte za mě,” teď už ani mě nemají jako hlas. To je hluboce znepokojující. Nemůžeme se dobrat vědecké pravdy, pokud nemůžeme o věcech diskutovat.

Když zablokujete mou schopnost komunikovat, nemluvě o všech ostatních, kteří se na mě obrátili se slovy: „Hele, já ani nemůžu říkat věci, které říkáte vy, tak mluvte za mě,” teď už ani mě nemají jako hlas. To je hluboce znepokojující. Nemůžeme se dobrat vědecké pravdy, pokud nemůžeme o věcech diskutovat.

Komentář: Poté, co byl dr. Maloneovi omezen účet na síti LinkedIn, podal odvolání a obdržel odpověď, že několik jeho příspěvků o bezpečnosti vakcín porušilo zásady sítě LinkedIn: „Sdílení obsahu, který obsahuje zavádějící nebo nepřesné informace.” Od té doby byl jeho účet obnoven. Vzhledem k cenzuře však říká, že většinu svých diskusí přesune na Twitter a na svůj osobní blog.

J. Jekielek: Roberte, ke všemu jste vlastně vystudovaný bioetik. Už jste se začal zabývat některými etickými otázkami a hádankami kolem toho, co se děje nebo co vidíte, že se děje. Přibližte mi rozsah této problematiky, jelikož se už chýlíme ke konci.

Dr. Malone: Děkuji vám za to a za tento úvod. Osobně si myslím, že je to jedno z nejdůležitějších témat, bioetika používání experimentálního léku a experimentální vakcíny.

Genezí celého tohoto myšlenkového vlákna byl dvouhodinový rozhovor s jedním kanadským lékařem před několika týdny, kde si prostě vylil srdce z toho, co vidí u svých pacientů a co se děje v Kanadě. Zůstal jsem se slovy: „No, díky, že jste se o to podělil, ale nemohu vám pomoci. Nic nemám.”

To nedělní ráno jsem se probudil s aha momentem. Řekl jsem si: „Vím, co pro toho člověka můžu udělat. Můžu napsat článek o bioetice, o bioetice očkování v rámci povolení k mimořádnému použití.” A tak jsem se na to podíval.

A tak jsem se ponořil do bohaté literatury, která existuje, a také do federálních zákonů, které sahají až k Helsinským dohodámBelmontské zprávě, a podíval jsem se na to, jaké jsou základní principy bioetiky, pokud jde o použití experimentálního přípravku.

Takže bod číslo jedna, jen pro shrnutí; najdete ho v Kodexu federálních předpisů. Je označován jako Společné pravidlo. Jedná se tedy vlastně o federální zákon. Nejsou to jen slova, se kterými souhlasí akademici. První věc je, že výrobek s povolením k mimořádnému použití, což jsou všechny tyto vakcíny, stejně jako mnoho léků, je experimentální výrobek. Ještě není licencován. To je tedy bod číslo jedna. Všechno jsou to experimentální produkty.

Bod číslo dvě; pokud budete pacientům podávat experimentální přípravky, spadá to pod klinický výzkum a lékařský výzkum. A tak se musíte řídit pokyny pro lékařský výzkum. Zmínil jsem se, že společné pravidlo je kodifikováno ve Sbírce federálních předpisů.

Důležité je, že první klauzule ve společném pravidle říká, že musí být úplně zveřejněno riziko. Intuitivně to znamená, že když si koupíte lahvičku aspirinu, vytáhnete malý papírek. Podíváte se na něj a řeknete si: „Svatá prostoto, ten aspirin mě zabije.” A pak si řeknete: „Tohle je aspirin, který mě zabije.” A pak se na něj podíváte. Když si ho přečtete celý, zjistíte, že může způsobit infarkt nebo žaludeční erozi. Podíváte se na to a řeknete si: „Tak nevím, jestli si ten aspirin chci vzít.”

Ale pravda je, že ty, které jsou běžné, jsou nahoře. Všichni bereme aspirin nebo Tylenol nebo nějakou jejich verzi. To je úroveň informovanosti o riziku nežádoucích účinků, která musí být pacientům účastnícím se klinického výzkumu poskytnuta. Tato úroveň informací, jak jsme právě probírali, je cenzurována. Nejsou k dispozici. Nesplňujeme tedy kritéria pro úplné zveřejnění rizik.

„Informovanost o riziku nežádoucích účinků musí být pacientům účastnícím se klinického výzkumu poskytnuta. Tato úroveň informací je cenzurována. Nejsou k dispozici. Nesplňujeme tedy kritéria pro úplné zveřejnění rizik.“

Druhou klíčovou zásadou je, že toto úplné zveřejnění musí být srozumitelné a pochopitelné. Dříve jsem se zmínil o trombocytopenii a vy jste se zeptal: „Co to kruci bylo?” A já jsem řekl: „Nízká hladina krevních destiček.” To je skvělý příklad. V prvním případě šlo o vědecký žargon, který pro vás byl nesrozumitelný. Druhému jste rozuměl. Takže tato rizika je třeba sdělovat jazykem, který je lidem srozumitelný.

Třetí klíčová zásada; nemůžete nutit. Nemůžete lákat. Pacient nebo subjekt musí experimentální lék přijmout dobrovolně z vlastní vůle. Všechna ta sdělení typu: „Musíte si vzít vakcínu. Musíte si vzít vakcínu, protože jinak by se mohla nakazit teta Mary.” Všechna tato sdělení, že vakcína je bezpečná, a veškerý tlak vrstevníků, který se kolem vakcíny děje, je nátlak.

Nyní se to ještě více rozhojňuje u jiných národů. Nemyslím si, že bychom to dělali tady ve Státech, ale Kanada ano. „Budeme rozdávat kornouty se zmrzlinou, abychom přiměli děti, aby se přišly nechat očkovat.” To už se dělá. To je nátlak a lákadlo.

Nemůžete nutit. Nemůžete lákat. Pacient nebo subjekt musí experimentální lék přijmout dobrovolně z vlastní vůle. Všechna ta sdělení typu: „Musíte si vzít vakcínu. Musíte si vzít vakcínu, protože jinak by se mohla nakazit teta Mary.” Všechna tato sdělení, že vakcína je bezpečná, a veškerý tlak vrstevníků, který se kolem vakcíny děje, je nátlak.

A pak je tu poslední malý dodatek. Říkáme tomu věk souhlasu. My tady ve Státech se obecně shodujeme na tom, že zákonná věková hranice k souhlasu je 18 let. Pokud jste v tomto věku nebo mladší, musíte mít souhlas nebo svolení rodičů nebo opatrovníků, abyste mohli užívat experimentální lék. Ti jednají jako váš zástupce, protože vy z definice nejste schopni souhlas poskytnout.

Podle zákona nemůžeme nechat kojence, děti a mladistvé přijímat experimentální přípravky bez souhlasu jejich rodičů.

Když to teď posloucháte, [někdo] by mohl říct: „No, máme tu zvláštní případ epidemie a všichni musíme dostat vakcínu.” Proč musíme všichni dostat vakcínu? Jaká je za tím logika? Říká se nám: „Všichni se musíme nechat očkovat, abychom dosáhli kolektivní imunity.” Taková je logika.

Problém je v tom, že jde o omyl. Ani jsme neshromáždili údaje, abychom mohli v těchto klinických studiích vypočítat, co by nám zajistilo kolektivní imunitu. Co by znamenalo kolektivní imunitu? Znamenalo by to, že máme tzv. sterilizační imunitu, neboli že když se nakazíme, nějakým způsobem (nákazu) nešíříme na někoho dalšího. To znamená, že neprodukujeme virus a nevylučujeme virus.

Právě dnes Světová zdravotnická organizace vydala jasné a jednoznačné prohlášení. Musíte začít používat roušky, protože žádná z těchto vakcín nezabrání nákaze. Zabraňují onemocnění. Nezabraňují přenosu. Možná snižují přenos, ale nevíme, o kolik. Nemůžeme tedy vypočítat, kolik procent užívání je potřeba k dosažení kolektivní imunity, pokud bychom mohli s těmito vakcínami dosáhnout kolektivní imunity.

Klíčoví představitelé veřejného zdraví pohodlně nahradili medicínu založenou na důkazech svým názorem.

Existuje základní logika, která byla celosvětově prosazena, proč musíme očkovat a kolik z nás se musí očkovat. Ve skutečnosti to není podloženo údaji. Podle mého názoru je to problém. Prošlo to celou touto epidemií, kdy klíčoví představitelé veřejného zdraví pohodlně nahradili medicínu založenou na důkazech svým názorem.

To se vždy musí stát na začátku epidemie, protože neexistují žádná data. Někdo musí mít odborný názor. Tento bod jsme již překonali. Máme spoustu údajů a je načase, abychom se při rozhodování o veřejném zdraví začali opírat o důkazy. Zatím to neděláme.

Z pohledu bioetiky se mi zdá, že neplníme ani Kodex federálních předpisů a federální zákon, natož základní příkazy, které sahají až do konce druhé světové války. Neposkytujeme úplné informace o rizicích. Nečiníme tak způsobem, který by byl pro veřejnost snadno pochopitelný. A lákáme, nutíme, donucujeme a jinak nerespektujeme právo jednotlivce rozhodnout se, co se stane s jeho tělem.

Podle mého názoru je základním kamenem, který všichni v západní společnosti máme, právo volby. Stát nevlastní naše tělo, zejména pokud jde o experimentální produkt.

Tvrdím, že jsme překročili hranici. Je to hranice bioetická. Možná je to vlastně federální zákon, který jsme překročili, neúmyslně, jsem si jistý, že ze všech nejlepších důvodů. Ale když se vrátíte zpět, přečtěte si Norimberský kodex… to, co děláme, není v souladu se základními principy. A jak víte, to se čas od času stává během války a krize.

Kultury se rozhodnou, že je v pořádku ohýbat pravidla některých základních etických principů, ať už jde o mučení nebo internaci obyvatelstva. Domnívám se, že toho nakonec téměř vždy litují. Takže se snažím zodpovědně, eticky a s důvěryhodností, kterou mám ve svém životopise, a díky své roli při vynalézání této technologie, upozornit lidi, že se domnívám, že zde posouváme a překračujeme některé klíčové hranice, které bychom opravdu měli respektovat.

Jan Jekielek: Roberte, budeme muset brzy skončit. V tuto chvíli mám pro vás pravděpodobně ještě otázky na několik hodin. Budeme vás muset pozvat zpět. Nějaké závěrečné myšlenky, než pro dnešek skončíme?

Dr. Malone: Ano. Pokud mohu promluvit k vašemu publiku, jak jsem řekl, je to vaše tělo. Mé obecné doporučení je, že podle mého názoru tyto vakcíny zachraňují životy. Zachraňují mnoho životů, zejména u starších lidí. Neustále dostávám otázku: „Měl bych si vzít tuhle nebo tamtu vakcínu, protože mám ten a ten stav nebo autoimunitní onemocnění?”

Moje doporučení zní: své tělo znáte nejlépe vy a váš lékař. Máte právo přijmout nebo nepřijmout očkovací přípravek, zejména experimentální. Rozhodněte se sami. Nemohu vám poradit, nakonec ani váš lékař vám nemůže zcela poradit.

Je to jen na vás. Je to vaše tělo. Je to vaše volba. Důrazně vám doporučuji, abyste si udělali čas na získání informací, udělali to nejlepší, co umíte, a pak se rozhodli tak, jak si myslíte, že je to pro vás správné.

Jan Jekielek: Roberte, než skončíme, existuje nějaký zdroj, který byste doporučil, abychom viděli věci ze širšího kontextu?

Dr. Malone: Bohužel neexistuje. Jsem zapojen do několika různých koalic, které začínají budovat webové stránky, zejména pro pomoc při informování vysokoškolských studentů, kteří se vracejí do výuky, aby je mohli správci univerzit nebo jiní lidé používat jako zdroje a odkazovat na ně lidi, aby se mohli sami informovat.

Mezitím existují webové stránky WHO věnované vakcínám. Pro covid existuje jedna stránka, kterou spravuje CDC. Pro léky existují doporučení NIH, ale všechna tato doporučení jsou opožděná. Nejsou hned na začátku nejnovějších informací. Pochopitelně musí projít byrokratickým filtrem. A často nejsou propojeny s primárními údaji, a lidé jsou teď prostě šíleně hladoví po informacích. Takže doufejme, že to časem přijde.

J. Jekielek: A někteří lidé se mohou obávat, že některé z těchto velmi, velmi oficiálních webů mohou následovat přístup, který jste popisoval v této epizodě. Takže se mohou ptát, kam se mohu podívat?

Dr. Malone: Přesně tak. Mnoho lidí přicházelo na můj LinkedIn a Twitter a hledalo tuto úroveň informací a zdálo se, že mi důvěřují jako neutrálnímu arbitrovi těchto informací. To se bohužel postupně uzavírá. Snažil jsem se to dělat prostřednictvím tohoto prostředku, ale tento kanál už nemám. Jsem vám v Epoch Times opravdu vděčný za to, že jste mi umožnili oslovit lidi prostřednictvím tohoto video média, které je pro mnohé užitečnější než čtení suchopárných akademických článků. Nevím, jaká je odpověď právě teď, v době, kdy lidé stále více nedůvěřují oficiálnímu zdravotnictví.

J. Jekielek: V této souvislosti vás určitě brzy přivítáme znovu. Dr. Roberte Malone, je mi velkým potěšením, že jste byl v našem pořadu.

Dr. Malone: Děkuji mnohokrát.

Rozhovor z anglického originálu přeložil David Formánek.


OPRAVA: Během kontroly překladu nám unikla překladová chyba. Rusko bylo nesprávně přeloženo jako Sovětský svaz. Epoch Times lituje chyby. (19. července 2021)